Biografický slovník
DOBRIZHOFFER Martin 5.9.1718-17.7.1791: Porovnání verzí
(DOBRITZHOFER_Martin_7.9.1717-17.7.1791) |
|||
| Řádka 2: | Řádka 2: | ||
| jméno = Martin DOBRITZHOFER | | jméno = Martin DOBRITZHOFER | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| − | | datum narození = | + | | datum narození = 5.9.1718 |
| − | | místo narození = Frymburk | + | | místo narození = Frymburk u Lipna nad Vltavou |
| datum úmrtí = 17.7.1791 | | datum úmrtí = 17.7.1791 | ||
| − | | místo úmrtí = Vídeň | + | | místo úmrtí = Vídeň (Rakousko) |
| povolání = 49- Náboženský nebo církevní činitel | | povolání = 49- Náboženský nebo církevní činitel | ||
12- Geograf | 12- Geograf | ||
| Řádka 11: | Řádka 11: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | }} |
| + | '''DOBRIZHOFFER, Martin''' ''(též DOBRITZHOFER), * 5. 9. 1718 Frymburk u Lipna nad Vltavou, † 17. 7. 1791 Vídeň (Rakousko), jezuita, misionář, etnograf'' | ||
| + | |||
| + | Jako místo narození se chybně uvádí též Graz (Štýrský Hradec) | ||
| + | i moravský Příbor a rok 1717. Otec Martin byl krejčí, měl ještě | ||
| + | druhého syna a dvě dcery. D. 1736 vstoupil do Tovaryšstva | ||
| + | Ježíšova. Noviciát absolvoval v Trenčíně, Skalici a Vídni, poté | ||
| + | učil na řádových gymnáziích v Linci a Lublani. 1748 byl vybrán | ||
| + | do misií a odcestoval do tehdy španělské Argentiny, kde | ||
| + | v Tucumánu dokončil studia teologie. Od poloviny 50. let | ||
| + | působil mezi indiány, hlavně u kmene Abiponů v oblasti Gran | ||
| + | Chaca, jejichž jazyk popsal a sestavil slovník. D. výzkumy se | ||
| + | staly jedním z hlavních zdrojů informací o kultuře dnes již vymizelého | ||
| + | kmene. Později (1763) D. přešel ke kmeni Guaraní, | ||
| + | u něhož založil redukci (osadu vedenou misionáři) Timbó/ | ||
| + | Rosario y San Carlos na řece Paraguay. Ze zdravotních důvodů | ||
| + | musel redukci opustit a odejít do Asunciónu. V polovině | ||
| + | 60. let působil v další indiánské osadě San Joaquín. | ||
| + | |||
| + | Než mohl D. dokončit etnografické a lingvistické výzkumy, | ||
| + | byli 1767 jezuité z Ameriky vypovězeni a D. se musel navrátit | ||
| + | do Evropy. Dožil ve Vídni, kde byl nejprve pomocným knihovníkem | ||
| + | v jezuitské koleji a po zrušení řádu (1773) včleněn | ||
| + | do duchovní správy. Určitý čas byl i dvorním kazatelem císařovny | ||
| + | Marie Terezie. Ve Vídni sepsal a vydal práce o jihoamerických | ||
| + | indiánech. Zemřel ve špitále u Milosrdných bratří | ||
| + | a byl pohřben na hřbitově u sv. Marka (St.-Marxer-Friedhof ). | ||
| + | |||
| + | '''D:''' Historia de Abiponibus, equestri bellicosaque Paraquariae natione… | ||
| + | (3 sv.), Viennae 1783–84. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' Wurzbach 3, s. 333–334; ADB 47, s. 735–736; NDB 4, s. 6–7; J. Martínek | ||
| + | – M. Martínek, Kdo byl kdo – světoví cestovatelé a mořeplavci, 2003, | ||
| + | s. 175n.; A. Kitzmantel(ová), Die Jesuitenmissionare Martin D. und Florian | ||
| + | Paucke und ihre Beiträge zur Ethnographie des Gran Chaco im 18. Jahrhundert, | ||
| + | Diss. Ludwig-Maxmilians-Universität, München 2004, zejména | ||
| + | s. 175–194, 255–267 (kde i další literatura, opravující některé chyby ve starších | ||
| + | životopisech, a bibliografie). | ||
| + | |||
| + | Jiří Martínek | ||
| + | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:49- Náboženský nebo církevní činitel]] | [[Kategorie:49- Náboženský nebo církevní činitel]] | ||
| Řádka 17: | Řádka 57: | ||
[[Kategorie:63- Spisovatel]] | [[Kategorie:63- Spisovatel]] | ||
| − | [[Kategorie: | + | [[Kategorie:1718]] |
[[Kategorie:Frymburk]] | [[Kategorie:Frymburk]] | ||
[[Kategorie:1791]] | [[Kategorie:1791]] | ||
[[Kategorie:Vídeň]] | [[Kategorie:Vídeň]] | ||
Verze z 21. 1. 2017, 10:01
| Martin DOBRITZHOFER | |
 | |
| Narození | 5.9.1718 |
|---|---|
| Místo narození | Frymburk u Lipna nad Vltavou |
| Úmrtí | 17.7.1791 |
| Místo úmrtí | Vídeň (Rakousko) |
| Povolání |
49- Náboženský nebo církevní činitel 12- Geograf 63- Spisovatel |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45572 |
DOBRIZHOFFER, Martin (též DOBRITZHOFER), * 5. 9. 1718 Frymburk u Lipna nad Vltavou, † 17. 7. 1791 Vídeň (Rakousko), jezuita, misionář, etnograf
Jako místo narození se chybně uvádí též Graz (Štýrský Hradec) i moravský Příbor a rok 1717. Otec Martin byl krejčí, měl ještě druhého syna a dvě dcery. D. 1736 vstoupil do Tovaryšstva Ježíšova. Noviciát absolvoval v Trenčíně, Skalici a Vídni, poté učil na řádových gymnáziích v Linci a Lublani. 1748 byl vybrán do misií a odcestoval do tehdy španělské Argentiny, kde v Tucumánu dokončil studia teologie. Od poloviny 50. let působil mezi indiány, hlavně u kmene Abiponů v oblasti Gran Chaca, jejichž jazyk popsal a sestavil slovník. D. výzkumy se staly jedním z hlavních zdrojů informací o kultuře dnes již vymizelého kmene. Později (1763) D. přešel ke kmeni Guaraní, u něhož založil redukci (osadu vedenou misionáři) Timbó/ Rosario y San Carlos na řece Paraguay. Ze zdravotních důvodů musel redukci opustit a odejít do Asunciónu. V polovině 60. let působil v další indiánské osadě San Joaquín.
Než mohl D. dokončit etnografické a lingvistické výzkumy, byli 1767 jezuité z Ameriky vypovězeni a D. se musel navrátit do Evropy. Dožil ve Vídni, kde byl nejprve pomocným knihovníkem v jezuitské koleji a po zrušení řádu (1773) včleněn do duchovní správy. Určitý čas byl i dvorním kazatelem císařovny Marie Terezie. Ve Vídni sepsal a vydal práce o jihoamerických indiánech. Zemřel ve špitále u Milosrdných bratří a byl pohřben na hřbitově u sv. Marka (St.-Marxer-Friedhof ).
D: Historia de Abiponibus, equestri bellicosaque Paraquariae natione… (3 sv.), Viennae 1783–84.
L: Wurzbach 3, s. 333–334; ADB 47, s. 735–736; NDB 4, s. 6–7; J. Martínek – M. Martínek, Kdo byl kdo – světoví cestovatelé a mořeplavci, 2003, s. 175n.; A. Kitzmantel(ová), Die Jesuitenmissionare Martin D. und Florian Paucke und ihre Beiträge zur Ethnographie des Gran Chaco im 18. Jahrhundert, Diss. Ludwig-Maxmilians-Universität, München 2004, zejména s. 175–194, 255–267 (kde i další literatura, opravující některé chyby ve starších životopisech, a bibliografie).
Jiří Martínek
