Biografický slovník
DOKOUPIL Vilém Vincenc 30.5.1852-?18.2.1927: Porovnání verzí
(DOKOUPIL_Vilém_Vincenc_30.5.1852-18.2.1927) |
|||
| Řádka 4: | Řádka 4: | ||
| datum narození = 30.5.1852 | | datum narození = 30.5.1852 | ||
| místo narození = Boskovice | | místo narození = Boskovice | ||
| − | | datum úmrtí = 18.2.1927 | + | | datum úmrtí = 18./19.2.1927 |
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
| povolání = 61- Pedagog | | povolání = 61- Pedagog | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | }} |
| + | '''DOKOUPIL, Vilém Vincenc''', ''* 30. 5. 1852 Boskovice, † 18. /19. 2. 1927 Praha, pedagog, organizátor odborného a dívčího školství, redaktor, odborný spisovatel'' | ||
| + | |||
| + | Pocházel z rodiny kožešníka. Po studiích na reálce (dokončena | ||
| + | 1868) a německé vysoké škole technické v Brně (absolvoval | ||
| + | 1872) se stal učitelem na reálném gymnáziu v Kyjově. Již | ||
| + | 1874 byl povolán do státních služeb jako ředitel průmyslové | ||
| + | školy v Bystřici v Sedmihradsku (Bistritz in Siebenbürgen, | ||
| + | dnes Bistriţa v Rumunsku). Odtud se vrátil do Čech a 1883 | ||
| + | až 1904 pracoval jako první ředitel hořické školy sochařsko-kamenické a současně jako učitel aritmetiky, měřictví, rýsování, | ||
| + | kreslení a fyziky, později příležitostně němčiny. Pro | ||
| + | školu sepsal organizační statut, učební osnovy, školní a kázeňský | ||
| + | řád, zajistil výstavbu nové budovy (1891). D. se také | ||
| + | postaral o založení odborné školy pokračovací pro kameníky | ||
| + | ve Vojicích u Jičína. Byl vládním komisařem pro inspekci | ||
| + | průmyslových škol pokračovacích (patrně 1889–1904) | ||
| + | na Královéhradecku a zasedal jako zástupce vlády v kuratoriu | ||
| + | hořické obchodní školy. Z pověření ministerstva vyučování | ||
| + | cestoval po Čechách, aby studoval poměry kamenické živnosti. | ||
| + | Přispěl tak k jejímu zvelebení, výchově nových adeptů. | ||
| + | Zajížděl na stáže do sochařských, štukatérských a kamenických | ||
| + | závodů či škol a na umělecké výstavy v zahraničí, psal | ||
| + | dobrozdání, vypracovával návrhy na rekonstrukce pomníků, | ||
| + | byl v porotách na průmyslových výstavách. Předsedal dvěma | ||
| + | hořickým okresním výborům: pro obeslání Zemské jubilejní | ||
| + | výstavy v Praze (1891) a Národopisné výstavy českoslovanské | ||
| + | (1895). Od 1888 pracoval jako technický referent spolku pro | ||
| + | udržování památek z války roku 1866 a 1895–1905 se angažoval | ||
| + | v Ústředním spolku pro udržování válečných pomníků | ||
| + | z roku 1866 v Čechách a při jejich opravách. Byl zvolen dopisujícím | ||
| + | členem ústřední komise pro zachování uměleckých | ||
| + | a historických památek ve Vídni (1885), čestným a dopisujícím | ||
| + | členem domácích a zahraničních učených (hlavně přírodovědných) | ||
| + | společností. Psal do ''Ottova slovníku naučného'' | ||
| + | hesla z oboru sochařství, kamenictví a sedmihradského místopisu. | ||
| + | Zasloužil se o druhé vydání Schmidova díla ''Kamenické'' | ||
| + | ''práce v pozemním stavitelství'' (1901) a ''Průvodce po bojišti královéhradeckém'' | ||
| + | (1896). V Hořicích organizoval společenský život, | ||
| + | byl mj. prvním předsedou Archeologického a muzejního | ||
| + | spolku založeného 1887. Redigoval ''Národopisný sborník okresu'' | ||
| + | ''hořického'' (1895) a sám do něho přispěl. Podílel se i na katalogu | ||
| + | Hospodářské, průmyslové a umělecké výstavy českého | ||
| + | severovýchodu v Hořicích. | ||
| + | |||
| + | Od 1904 D. působil jako úředník na ministerstvu kultu a vyučování | ||
| + | ve Vídni; byl jmenován inspektorem českých, moravských | ||
| + | a jihoslovanských průmyslových a odborných škol. 1908 | ||
| + | přešel na ministerstvo veřejných prací. 1912 odešel do výslužby | ||
| + | a přestěhoval se do Prahy. Tam byl od 1914 ředitelem Klarova | ||
| + | ústavu pro nevidomé, po 1918 zástupcem vlády v ústředním | ||
| + | výboru živnostenských škol pokračovacích a v Ženském spolku | ||
| + | výrobním. Získal rytířské řády, mj. královský saský druhé | ||
| + | třídy, královský pruský, řád Františka Josefa, či titul papežský | ||
| + | čestný komoří. Byl pochován na Olšanských hřbitovech. | ||
| + | |||
| + | '''D:''' OSN 7, s. 773, výběr: Školství průmyslové na hořickém okresu. Starobylé | ||
| + | kříže kamenné na Hořicku, in: Národopisný sborník okresu hořického, | ||
| + | 1895, s. 337n., 360n.; Sochařství a kamenictví v Hořicích a okolí, in: Katalog | ||
| + | výstavy českého severovýchodu v Hořicích roku 1903, 1903, s. 83n. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' První výroční zpráva o c. k. odborné škole sochařsko-kamenické v Hořicích | ||
| + | za školní rok 1883–4, 1884, s. 5n.; Druhá výroční zpráva o c. k. odborné | ||
| + | škole sochařsko-kamenické v Hořicích za školní rok 1884–85, 1885, passim; | ||
| + | Osmá výroční zpráva o c. k. odborné škole sochařské a kamenické v Hořicích | ||
| + | za školní rok 1890–91, 1891, passim; Devátá výroční zpráva o c. k. odborné | ||
| + | škole sochařské a kamenické v Hořicích ve školním roce 1891–92, 1892, | ||
| + | s. 3n.; Jubilejní školní zpráva za rok 1933–34 na paměť 50ti letého trvání | ||
| + | ústavu. 1884–1934, 1934, s. 1n.; OSND 2/1, s. 194; A. Jilemnický, Kámen | ||
| + | jako událost. Kulturně historický a společenský obraz první české školy sochařů | ||
| + | a kameníků za sto let její existence 1884–1984, 1984, passim; týž a kol., | ||
| + | Sto školních let Střední průmyslové školy kamenické v Hořicích v Podkrkonoší | ||
| + | 1884–1984, 1984, passim; E. Tichý, 120 let hořické školy pro sochaře | ||
| + | a kameníky. 1884–2004, 2004, passim. | ||
| + | |||
| + | '''P:''' MZA Brno, fond E 67 Sbírka matrik, č. 174, římskokatolický farní úřad | ||
| + | Boskovice, matrika narozených sv. VI, oddíl pro Boskovice, fol. 150; LA PNP | ||
| + | Praha, osobní fond V. V. D. (se soupisem J. Wagnera, 1968). | ||
| + | |||
| + | Gustav Novotný | ||
| + | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:61- Pedagog]] | [[Kategorie:61- Pedagog]] | ||
Verze z 22. 1. 2017, 20:03
| Vilém Vincenc DOKOUPIL | |
 | |
| Narození | 30.5.1852 |
|---|---|
| Místo narození | Boskovice |
| Úmrtí | 18./19.2.1927 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání | 61- Pedagog |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45626 |
DOKOUPIL, Vilém Vincenc, * 30. 5. 1852 Boskovice, † 18. /19. 2. 1927 Praha, pedagog, organizátor odborného a dívčího školství, redaktor, odborný spisovatel
Pocházel z rodiny kožešníka. Po studiích na reálce (dokončena 1868) a německé vysoké škole technické v Brně (absolvoval 1872) se stal učitelem na reálném gymnáziu v Kyjově. Již 1874 byl povolán do státních služeb jako ředitel průmyslové školy v Bystřici v Sedmihradsku (Bistritz in Siebenbürgen, dnes Bistriţa v Rumunsku). Odtud se vrátil do Čech a 1883 až 1904 pracoval jako první ředitel hořické školy sochařsko-kamenické a současně jako učitel aritmetiky, měřictví, rýsování, kreslení a fyziky, později příležitostně němčiny. Pro školu sepsal organizační statut, učební osnovy, školní a kázeňský řád, zajistil výstavbu nové budovy (1891). D. se také postaral o založení odborné školy pokračovací pro kameníky ve Vojicích u Jičína. Byl vládním komisařem pro inspekci průmyslových škol pokračovacích (patrně 1889–1904) na Královéhradecku a zasedal jako zástupce vlády v kuratoriu hořické obchodní školy. Z pověření ministerstva vyučování cestoval po Čechách, aby studoval poměry kamenické živnosti. Přispěl tak k jejímu zvelebení, výchově nových adeptů. Zajížděl na stáže do sochařských, štukatérských a kamenických závodů či škol a na umělecké výstavy v zahraničí, psal dobrozdání, vypracovával návrhy na rekonstrukce pomníků, byl v porotách na průmyslových výstavách. Předsedal dvěma hořickým okresním výborům: pro obeslání Zemské jubilejní výstavy v Praze (1891) a Národopisné výstavy českoslovanské (1895). Od 1888 pracoval jako technický referent spolku pro udržování památek z války roku 1866 a 1895–1905 se angažoval v Ústředním spolku pro udržování válečných pomníků z roku 1866 v Čechách a při jejich opravách. Byl zvolen dopisujícím členem ústřední komise pro zachování uměleckých a historických památek ve Vídni (1885), čestným a dopisujícím členem domácích a zahraničních učených (hlavně přírodovědných) společností. Psal do Ottova slovníku naučného hesla z oboru sochařství, kamenictví a sedmihradského místopisu. Zasloužil se o druhé vydání Schmidova díla Kamenické práce v pozemním stavitelství (1901) a Průvodce po bojišti královéhradeckém (1896). V Hořicích organizoval společenský život, byl mj. prvním předsedou Archeologického a muzejního spolku založeného 1887. Redigoval Národopisný sborník okresu hořického (1895) a sám do něho přispěl. Podílel se i na katalogu Hospodářské, průmyslové a umělecké výstavy českého severovýchodu v Hořicích.
Od 1904 D. působil jako úředník na ministerstvu kultu a vyučování ve Vídni; byl jmenován inspektorem českých, moravských a jihoslovanských průmyslových a odborných škol. 1908 přešel na ministerstvo veřejných prací. 1912 odešel do výslužby a přestěhoval se do Prahy. Tam byl od 1914 ředitelem Klarova ústavu pro nevidomé, po 1918 zástupcem vlády v ústředním výboru živnostenských škol pokračovacích a v Ženském spolku výrobním. Získal rytířské řády, mj. královský saský druhé třídy, královský pruský, řád Františka Josefa, či titul papežský čestný komoří. Byl pochován na Olšanských hřbitovech.
D: OSN 7, s. 773, výběr: Školství průmyslové na hořickém okresu. Starobylé kříže kamenné na Hořicku, in: Národopisný sborník okresu hořického, 1895, s. 337n., 360n.; Sochařství a kamenictví v Hořicích a okolí, in: Katalog výstavy českého severovýchodu v Hořicích roku 1903, 1903, s. 83n.
L: První výroční zpráva o c. k. odborné škole sochařsko-kamenické v Hořicích za školní rok 1883–4, 1884, s. 5n.; Druhá výroční zpráva o c. k. odborné škole sochařsko-kamenické v Hořicích za školní rok 1884–85, 1885, passim; Osmá výroční zpráva o c. k. odborné škole sochařské a kamenické v Hořicích za školní rok 1890–91, 1891, passim; Devátá výroční zpráva o c. k. odborné škole sochařské a kamenické v Hořicích ve školním roce 1891–92, 1892, s. 3n.; Jubilejní školní zpráva za rok 1933–34 na paměť 50ti letého trvání ústavu. 1884–1934, 1934, s. 1n.; OSND 2/1, s. 194; A. Jilemnický, Kámen jako událost. Kulturně historický a společenský obraz první české školy sochařů a kameníků za sto let její existence 1884–1984, 1984, passim; týž a kol., Sto školních let Střední průmyslové školy kamenické v Hořicích v Podkrkonoší 1884–1984, 1984, passim; E. Tichý, 120 let hořické školy pro sochaře a kameníky. 1884–2004, 2004, passim.
P: MZA Brno, fond E 67 Sbírka matrik, č. 174, římskokatolický farní úřad Boskovice, matrika narozených sv. VI, oddíl pro Boskovice, fol. 150; LA PNP Praha, osobní fond V. V. D. (se soupisem J. Wagnera, 1968).
Gustav Novotný
