DOLEŽAL Jan 22.12.1923-22.3.1981: Porovnání verzí

Z Personal
(DOLEŽAL_Jan_22.12.1923-22.3.1981)
 
 
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.)
Řádka 3: Řádka 3:
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| datum narození = 22.12.1923
 
| datum narození = 22.12.1923
| místo narození =  
+
| místo narození = Chotěboř
 
| datum úmrtí = 22.3.1981
 
| datum úmrtí = 22.3.1981
 
| místo úmrtí = Praha
 
| místo úmrtí = Praha
Řádka 9: Řádka 9:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Jan DOLEŽAL
+
| citace = Biografický slovník českých zemí 13, Praha 2010, s. 290
 +
}}
 +
'''DOLEŽAL, Jan''', ''* 22. 12. 1923 Chotěboř, † 22. 3. 1981 Praha, analytický chemik''
  
== Literatura ==
+
Vystudoval Přírodovědeckou fakultu (PřF) UK (1945–48),
 +
kde byl žákem J. Heyrovského a zejména R. Tomíčka. Záhy
 +
po studiích se stal asistentem a s katedrou analytické chemie
 +
PřF UK, vedené J. Zýkou a později V. Sukem, pak spojil celý
 +
profesní život. Jeho první odborné práce se týkaly stanovení
 +
organických sloučenin v ledové kyselině octové (s použitím
 +
odměrného roztoku bromu). Habilitoval se 1956, o rok později
 +
obhájil disertační práci, zaměřenou na užití aminokyselin
 +
v polarografické analýze. V polovině 60. let přednášel polarografii
 +
na univerzitě v Santiagu de Chile, studijně pobýval
 +
také v Norsku. 1966 získal titul DrSc., 1968 byl jmenován
 +
profesorem UK.
 +
 
 +
Věnoval se polarografii (pod vlivem J. Heyrovského), v níž
 +
se soustředil na elektroanalytické metody, na rozbor rud (mj.
 +
mědi) a dalších nerostných surovin. Napsal několik monografií,
 +
zejména ''Rozklady základních anorganických surovin'' (1966)
 +
a ''Polarografickou analýzu nerostných surovin'' (1977), které vyšly
 +
i v cizojazyčných překladech. Významné bylo i jeho působení
 +
konzultanta v chemickém průmyslu.
 +
 
 +
'''D:''' Základy kvalitativní semimikroanalysy (s V. Simonem), 1951; Návody
 +
ke cvičením z analytické chemie pro pokročilé (člen kolektivu), 1953; Chemické
 +
rozbory nerostných surovin. Sešit 10, Odebírání a rozklady vzorků
 +
nerostných surovin (s J. Švastou a Z. Šulckem), 1955; Polarometrická titrace
 +
(s J. Zýkou), 1961; Kvalitativní semimikroanalysa (s V. Simonem), 1962;
 +
Analytická chemie kvalitativní (s V. V. a V. S. Pavelkovými), 1963 (skriptum);
 +
Metodika chemické analýsy: Základní operace, 1966 (skriptum);
 +
Rozklady základních anorganických surovin (s P. Povondrou a Z. Šulckem),
 +
1966, též anglicky (Decomposition Techniques in Inorganic Analysis), London
 +
1968; Elektroanalytické metody (s J. Ševčíkem a K. Štulíkem), 1973
 +
(skriptum); Polarografická analýza nerostných surovin (s J. Musilem), 1977,
 +
rusky (Poljarografičeskij analiz miněralnogo syrja) Moskva 1980; Chemická
 +
analýza kvalitativní (s V. Simonem), 1978 (skriptum).
 +
 
 +
'''L:''' nekrology: Chemické listy 75, 1981, s. 1118n. (J. Zýka); Vesmír 20, 1981,
 +
č. 7, s. 219; Kdo je kdo v Československu 1, 1969, s. 154n.; ČBS, s. 113;
 +
Tomeš 1, s. 246; F. Čech a kol., Přírodovědecká fakulta univerzity Karlovy
 +
1920–1980, 1981, s. 119; R. Kalvoda, Hrst vzpomínek na pana profesora
 +
Heyrovského a jeho polarografii, in: Chemické listy 103, 2009, s. 883.
 +
 
 +
Jiří Martínek
 
    
 
    
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:C]]
Řádka 17: Řádka 60:
  
 
[[Kategorie:1923]]
 
[[Kategorie:1923]]
 +
[[Kategorie:Chotěboř]]
 
[[Kategorie:1981]]
 
[[Kategorie:1981]]
 
[[Kategorie:Praha]]
 
[[Kategorie:Praha]]

Aktuální verze z 24. 10. 2019, 17:26

Jan DOLEŽAL
Narození 22.12.1923
Místo narození Chotěboř
Úmrtí 22.3.1981
Místo úmrtí Praha
Povolání 3- Chemik nebo alchymista
Citace Biografický slovník českých zemí 13, Praha 2010, s. 290
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45655

DOLEŽAL, Jan, * 22. 12. 1923 Chotěboř, † 22. 3. 1981 Praha, analytický chemik

Vystudoval Přírodovědeckou fakultu (PřF) UK (1945–48), kde byl žákem J. Heyrovského a zejména R. Tomíčka. Záhy po studiích se stal asistentem a s katedrou analytické chemie PřF UK, vedené J. Zýkou a později V. Sukem, pak spojil celý profesní život. Jeho první odborné práce se týkaly stanovení organických sloučenin v ledové kyselině octové (s použitím odměrného roztoku bromu). Habilitoval se 1956, o rok později obhájil disertační práci, zaměřenou na užití aminokyselin v polarografické analýze. V polovině 60. let přednášel polarografii na univerzitě v Santiagu de Chile, studijně pobýval také v Norsku. 1966 získal titul DrSc., 1968 byl jmenován profesorem UK.

Věnoval se polarografii (pod vlivem J. Heyrovského), v níž se soustředil na elektroanalytické metody, na rozbor rud (mj. mědi) a dalších nerostných surovin. Napsal několik monografií, zejména Rozklady základních anorganických surovin (1966) a Polarografickou analýzu nerostných surovin (1977), které vyšly i v cizojazyčných překladech. Významné bylo i jeho působení konzultanta v chemickém průmyslu.

D: Základy kvalitativní semimikroanalysy (s V. Simonem), 1951; Návody ke cvičením z analytické chemie pro pokročilé (člen kolektivu), 1953; Chemické rozbory nerostných surovin. Sešit 10, Odebírání a rozklady vzorků nerostných surovin (s J. Švastou a Z. Šulckem), 1955; Polarometrická titrace (s J. Zýkou), 1961; Kvalitativní semimikroanalysa (s V. Simonem), 1962; Analytická chemie kvalitativní (s V. V. a V. S. Pavelkovými), 1963 (skriptum); Metodika chemické analýsy: Základní operace, 1966 (skriptum); Rozklady základních anorganických surovin (s P. Povondrou a Z. Šulckem), 1966, též anglicky (Decomposition Techniques in Inorganic Analysis), London 1968; Elektroanalytické metody (s J. Ševčíkem a K. Štulíkem), 1973 (skriptum); Polarografická analýza nerostných surovin (s J. Musilem), 1977, rusky (Poljarografičeskij analiz miněralnogo syrja) Moskva 1980; Chemická analýza kvalitativní (s V. Simonem), 1978 (skriptum).

L: nekrology: Chemické listy 75, 1981, s. 1118n. (J. Zýka); Vesmír 20, 1981, č. 7, s. 219; Kdo je kdo v Československu 1, 1969, s. 154n.; ČBS, s. 113; Tomeš 1, s. 246; F. Čech a kol., Přírodovědecká fakulta univerzity Karlovy 1920–1980, 1981, s. 119; R. Kalvoda, Hrst vzpomínek na pana profesora Heyrovského a jeho polarografii, in: Chemické listy 103, 2009, s. 883.

Jiří Martínek