Biografický slovník
DOMAŠKA Mikławš Romuald 28.7.1869-2.7.1945: Porovnání verzí
(DOMAŠKA_Miklawš_Romuald_28.7.1869-2.7.1945) |
|||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| − | | jméno = | + | | jméno = Mikławš Romuald DOMAŠKA |
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 28.7.1869 | | datum narození = 28.7.1869 | ||
| − | | místo narození = | + | | místo narození = Koslow/Casslau (Horní Lužice, Německo) |
| datum úmrtí = 2.7.1945 | | datum úmrtí = 2.7.1945 | ||
| − | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Worklecy/Räckelwitz (Horní Lužice, Německo) |
| povolání = 63- Spisovatel | | povolání = 63- Spisovatel | ||
49- Náboženský nebo církevní činitel | 49- Náboženský nebo církevní činitel | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | }} |
| + | '''DOMAŠKA, Mikławš Romuald''', ''* 28. 7. 1869 Koslow/Casslau (Horní Lužice, Německo), † 2. 7. 1945 Worklecy/Räckelwitz (Horní Lužice, Německo), římskokatolický kněz, spisovatel, publicista'' | ||
| + | |||
| + | Syn rolníka. Navštěvoval děkanskou školu v Budyšíně | ||
| + | a 1885–91 německé malostranské gymnázium v Praze jako | ||
| + | chovanec Lužického semináře. Za studií se stal členem studentského | ||
| + | spolku Serbowka a přispíval do rukopisné antologie | ||
| + | prvotin ''Kwětki''. 1891 vstoupil v Oseku u Duchcova do cisterciáckého | ||
| + | řádu a přijal jméno Romuald, v Litoměřicích | ||
| + | vystudoval teologický seminář. Od 1894 byl členem Matice | ||
| + | srbské. Jako kaplan sloužil 1896–1906 v hornolužickém klášteře | ||
| + | St. Marienstern, 1906 v Oseku, 1906–07 ve Vysočanech | ||
| + | u Žatce a 1907–09 v Jeníkově u Teplic (učil náboženství | ||
| + | německé i české děti), jako administrátor působil 1909–36 | ||
| + | v Róžantu (Rosenthal u Budyšína), jako probošt 1936–40 | ||
| + | v St. Mariensternu. Udržoval i styky s českými odborníky | ||
| + | na lužickosrbskou otázku, zejména s J. Pátou. | ||
| + | |||
| + | Už v Praze psal romantické povídky, publikoval však, počínaje | ||
| + | vánoční hrou pro děti na námět apokryfní legendy ''Slepy Benjamin'', až za působení v Róžantu. U příležitosti slavnostní | ||
| + | korunovace tamní zázračné sošky (1928), o niž se zasloužil, | ||
| + | vyšlo D. obrázkové album o tomto poutním místě a byla | ||
| + | provedena jeho náboženská hra o nalezení sošky. V měsíčníku | ||
| + | ''Łužica'' a deníku ''Serbske Nowiny'' uveřejňoval (často pod | ||
| + | pseudonymem Ilsan) črty z cest po Evropě a jiné kratší prózy, | ||
| + | z nichž nejzdařilejší byly novely a povídky s historickými i fiktivními | ||
| + | náměty zasazenými do Čech (''Pokładopytaŕ'' o hledači | ||
| + | pokladů, ''Le chevalier de Saxe'' o vnuku krále Augusta II. Josefu | ||
| + | Xaverovi, uprchlém z carského dvora a zákeřně zabitém poblíž | ||
| + | Oseku), převážně však do rodné Lužice. Usiloval o povznesení | ||
| + | sebevědomí lidu (''Napoleon a serbski wojak, Swobodni''). | ||
| + | Jím zorganizovaná pocta k 100. výročí smrti národního buditele | ||
| + | B. T. Měta v Róžantu 1935 byla jednou z posledních | ||
| + | lužickosrbských manifestací v éře nacismu. D. sbírka sociálně | ||
| + | kritických povídek (1936) se octla na seznamu zakázané literatury. | ||
| + | Stal se posledním předsedou Koła serbskich spisowaćelow | ||
| + | před jeho zákazem 1937. Jako nežádoucí osoba byl 1940 | ||
| + | z Lužice vyhnán; uchýlil se do kláštera v Oseku a setrval tam | ||
| + | jako konventuál do počátku května 1945, kdy se nemocný | ||
| + | vrátil do rodiště. | ||
| + | |||
| + | '''D:''' Slepy Benjamin, Budišin 1912; Namakanje hnadowneje postawy w Róžeńće | ||
| + | (rukopis); Tysac lět hnadowne městno Róžant, Dresden 1928; Něšto | ||
| + | ze spisa „Epitome historiae Rosenthalensis“ Jakuba Ticina z lěta 1692, | ||
| + | in: Časopis Maćicy Serbskeje 84, 1931, s. 76–83; Napoleon a serbski wojak, | ||
| + | in: Łužica 46, 1931; Pokładopytaŕ a Le chevalier de Saxe, stawizniskej powědańčcy, | ||
| + | Budišin 1931; Wrjós: Powědańčko z Delan, tamtéž 1934; Swobodni, | ||
| + | powědańčko z našeho časa, tamtéž 1935; Wbohec mosty, Pilatusowy jězor | ||
| + | a druhe powědańčka, tamtéž 1936; Wokoło stareho młyna, zběrka powědańčkow, | ||
| + | tamtéž 1961, 2. vyd. 1963. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' O. Wićaz, Administrator P. R. D., in: Łužica 44, 1929, s. 50n.; OSND | ||
| + | 2/1, s. 200; KSN 3, s. 422; J. Páta, Lužice, 1946, s. 94, 248; Lm, Wuhnaty | ||
| + | serbsky wótčinc-spisowaćel, in: Nowa doba 3, 1949, s. 87; A. Frinta, Lužičtí | ||
| + | Srbové a jejich písemnictví, 1955, s. 82, 119n., 122; J. Młynk, Spisowaćel | ||
| + | z delanskich wrjosow, in: Nowa doba 24. 9. 1966, s. 224, přił. Předźenak; | ||
| + | NBS, s. 116n.; V. Bok – V. Macháčková-Riegerová – J. Veselý a kol., | ||
| + | Slovník spisovatelů německého jazyka a spisovatelů lužickosrbských, 1987, | ||
| + | s. 191; Z. Boháč, České země a Lužice, Tišnov – Budyšín 1993, s. 25, 37, | ||
| + | 121; D. Scholze-Šołta, Kolportage in der Zwischenkriegszeit. Der sorbische | ||
| + | Mönch und Schriftsteller R. M. D., in: Minderheiten und Mehrheiten in der | ||
| + | Erzählkultur (ed. S. Hose), Bautzen 2008, s. 170–178. | ||
| + | |||
| + | Pavel Čech | ||
| + | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:63- Spisovatel]] | [[Kategorie:63- Spisovatel]] | ||
| Řádka 16: | Řádka 80: | ||
[[Kategorie:1869]] | [[Kategorie:1869]] | ||
| + | [[Kategorie:Koslow]] | ||
[[Kategorie:1945]] | [[Kategorie:1945]] | ||
| + | [[Kategorie:Worklecy]] | ||
Verze z 26. 1. 2017, 10:30
| Mikławš Romuald DOMAŠKA | |
 | |
| Narození | 28.7.1869 |
|---|---|
| Místo narození | Koslow/Casslau (Horní Lužice, Německo) |
| Úmrtí | 2.7.1945 |
| Místo úmrtí | Worklecy/Räckelwitz (Horní Lužice, Německo) |
| Povolání |
63- Spisovatel 49- Náboženský nebo církevní činitel |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=51752 |
DOMAŠKA, Mikławš Romuald, * 28. 7. 1869 Koslow/Casslau (Horní Lužice, Německo), † 2. 7. 1945 Worklecy/Räckelwitz (Horní Lužice, Německo), římskokatolický kněz, spisovatel, publicista
Syn rolníka. Navštěvoval děkanskou školu v Budyšíně a 1885–91 německé malostranské gymnázium v Praze jako chovanec Lužického semináře. Za studií se stal členem studentského spolku Serbowka a přispíval do rukopisné antologie prvotin Kwětki. 1891 vstoupil v Oseku u Duchcova do cisterciáckého řádu a přijal jméno Romuald, v Litoměřicích vystudoval teologický seminář. Od 1894 byl členem Matice srbské. Jako kaplan sloužil 1896–1906 v hornolužickém klášteře St. Marienstern, 1906 v Oseku, 1906–07 ve Vysočanech u Žatce a 1907–09 v Jeníkově u Teplic (učil náboženství německé i české děti), jako administrátor působil 1909–36 v Róžantu (Rosenthal u Budyšína), jako probošt 1936–40 v St. Mariensternu. Udržoval i styky s českými odborníky na lužickosrbskou otázku, zejména s J. Pátou.
Už v Praze psal romantické povídky, publikoval však, počínaje vánoční hrou pro děti na námět apokryfní legendy Slepy Benjamin, až za působení v Róžantu. U příležitosti slavnostní korunovace tamní zázračné sošky (1928), o niž se zasloužil, vyšlo D. obrázkové album o tomto poutním místě a byla provedena jeho náboženská hra o nalezení sošky. V měsíčníku Łužica a deníku Serbske Nowiny uveřejňoval (často pod pseudonymem Ilsan) črty z cest po Evropě a jiné kratší prózy, z nichž nejzdařilejší byly novely a povídky s historickými i fiktivními náměty zasazenými do Čech (Pokładopytaŕ o hledači pokladů, Le chevalier de Saxe o vnuku krále Augusta II. Josefu Xaverovi, uprchlém z carského dvora a zákeřně zabitém poblíž Oseku), převážně však do rodné Lužice. Usiloval o povznesení sebevědomí lidu (Napoleon a serbski wojak, Swobodni). Jím zorganizovaná pocta k 100. výročí smrti národního buditele B. T. Měta v Róžantu 1935 byla jednou z posledních lužickosrbských manifestací v éře nacismu. D. sbírka sociálně kritických povídek (1936) se octla na seznamu zakázané literatury. Stal se posledním předsedou Koła serbskich spisowaćelow před jeho zákazem 1937. Jako nežádoucí osoba byl 1940 z Lužice vyhnán; uchýlil se do kláštera v Oseku a setrval tam jako konventuál do počátku května 1945, kdy se nemocný vrátil do rodiště.
D: Slepy Benjamin, Budišin 1912; Namakanje hnadowneje postawy w Róžeńće (rukopis); Tysac lět hnadowne městno Róžant, Dresden 1928; Něšto ze spisa „Epitome historiae Rosenthalensis“ Jakuba Ticina z lěta 1692, in: Časopis Maćicy Serbskeje 84, 1931, s. 76–83; Napoleon a serbski wojak, in: Łužica 46, 1931; Pokładopytaŕ a Le chevalier de Saxe, stawizniskej powědańčcy, Budišin 1931; Wrjós: Powědańčko z Delan, tamtéž 1934; Swobodni, powědańčko z našeho časa, tamtéž 1935; Wbohec mosty, Pilatusowy jězor a druhe powědańčka, tamtéž 1936; Wokoło stareho młyna, zběrka powědańčkow, tamtéž 1961, 2. vyd. 1963.
L: O. Wićaz, Administrator P. R. D., in: Łužica 44, 1929, s. 50n.; OSND 2/1, s. 200; KSN 3, s. 422; J. Páta, Lužice, 1946, s. 94, 248; Lm, Wuhnaty serbsky wótčinc-spisowaćel, in: Nowa doba 3, 1949, s. 87; A. Frinta, Lužičtí Srbové a jejich písemnictví, 1955, s. 82, 119n., 122; J. Młynk, Spisowaćel z delanskich wrjosow, in: Nowa doba 24. 9. 1966, s. 224, přił. Předźenak; NBS, s. 116n.; V. Bok – V. Macháčková-Riegerová – J. Veselý a kol., Slovník spisovatelů německého jazyka a spisovatelů lužickosrbských, 1987, s. 191; Z. Boháč, České země a Lužice, Tišnov – Budyšín 1993, s. 25, 37, 121; D. Scholze-Šołta, Kolportage in der Zwischenkriegszeit. Der sorbische Mönch und Schriftsteller R. M. D., in: Minderheiten und Mehrheiten in der Erzählkultur (ed. S. Hose), Bautzen 2008, s. 170–178.
Pavel Čech
