Biografický slovník
DOSTÁL Alois 2.7.1858-13.6.1934: Porovnání verzí
(DOSTÁL_Alois_2.7.1858-13.6.1934) |
|||
| (Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Alois DOSTÁL | | jméno = Alois DOSTÁL | ||
| − | | obrázek = | + | | obrázek = Dostal Alois portret.JPG |
| datum narození = 2.7.1858 | | datum narození = 2.7.1858 | ||
| − | | místo narození = | + | | místo narození = Kvasiny u Rychnova nad Kněžnou |
| datum úmrtí = 13.6.1934 | | datum úmrtí = 13.6.1934 | ||
| − | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Český Brod |
| − | | povolání = 49- Náboženský nebo církevní činitel | + | | povolání = 49- Náboženský nebo církevní činitel<br />50- Náboženský publicista<br />63- Spisovatel<br /> |
| − | 50- Náboženský publicista | + | |
| − | 63- Spisovatel | + | |
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 13, Praha 2010, s. 323-324 |
| + | }} | ||
| + | '''DOSTÁL, Alois''', ''* 2. 7. 1858 Kvasiny u Rychnova nad Kněžnou, † 13. 6. 1934 Český Brod, římskokatolický kněz, prozaik, dramatik, redaktor'' | ||
| + | |||
| + | Narodil se v rodině zedníka a podhorského chalupníka. 1879 | ||
| + | maturoval na reálném gymnáziu v Rychnově nad Kněžnou, | ||
| + | bohosloví studoval v pražském semináři, vysvěcen na kněze byl | ||
| + | 1883. Od téhož roku působil jako kaplan v Horním Stupně | ||
| + | na Plzeňsku, od 1890 na Velízi na Křivoklátsku, kde se 1892 | ||
| + | stal farářem. 1894 obdržel faru v Křečovicích u Neveklova, | ||
| + | od 1906 do konce života byl farářem (později děkanem a konzistorním | ||
| + | radou) v Úvalech u Prahy. Zemřel v nemocnici | ||
| + | v Českém Brodě, pohřben byl na úvalském hřbitově. | ||
| + | |||
| + | Obětavě se věnoval národovecké činnosti, pořádal osvětové | ||
| + | přednášky, organizoval čtenářské besedy, ochotnické spolky | ||
| + | a turistické hnutí. Hojně přispíval do konzervativních a staročeských | ||
| + | periodik, a to jak prózami, tak teologickými příspěvky, | ||
| + | fejetony a referáty. Politicky se orientoval na katolicko-národní stranu, reprezentoval pravici, odmítající katolický modernismus a odsuzující náboženskou reformaci. V tomto | ||
| + | duchu redigoval 1914–25 časopis ''Vlast'' a vydával kalendáře: | ||
| + | ''Velký národní kalendář pro čas a věčnost'', ''Mariánský kalendář'' | ||
| + | ''pro lid katolický'' a ''Svatá rodina''. Spolupracoval na Národopisné | ||
| + | výstavě českoslovanské 1895. | ||
| + | |||
| + | Do literatury vstoupil za studií, kdy debutoval v časopise | ||
| + | ''Blahověst'' epigonskými verši, od 1880 se věnoval výhradně próze | ||
| + | a hrám pro ochotníky. Jeho rozsáhlé dílo, obsahující kolem | ||
| + | dvou set knižních a množství časopiseckých titulů, lze rozdělit | ||
| + | do tří částí: jedna zahrnuje prózy z venkovského a maloměstského | ||
| + | prostředí, druhá prózy mravoličné a třetí historické. | ||
| + | Většího zdaru než jako romanopisec a příležitostný dramatik | ||
| + | dosahoval D. jako rutinovaný povídkář. V oboru realistické | ||
| + | venkovské a maloměstské prózy nepřekročil nižší průměr, nešlo | ||
| + | mu ani o umělecký tvar, ani o národní ideu, nýbrž o etnografický | ||
| + | obrázek s jednoduchou dějovou osnovou, přístupnou | ||
| + | lidovým vrstvám. Zato v mravoličné povídce, navazující | ||
| + | na odkaz jeho přítele, solnického faráře J. Ehrenbergra, neměl | ||
| + | srovnatelného konkurenta: uměl vychovávat slovem, prostřednictvím | ||
| + | příkladů pozitivně působil i na mládež. Jako autor | ||
| + | historické prózy byl oblíben jen u konfesionálně blízkých | ||
| + | čtenářů, neboť zůstal poplatný katolickému výkladu národní | ||
| + | minulosti. Jeho dějepisné povídky určené mládeži neodpovídaly | ||
| + | již svou didaktičností a sentimentálností programu české | ||
| + | literatury pro děti. Specifickým rysem celé D. tvorby byl | ||
| + | sociologizující zájem o život drobných řemeslníků, domkářů | ||
| + | i dělníků, jímž reagoval na soudobé požadavky, kladené literárně | ||
| + | činným duchovním. Křesťanskou sociologií se zabýval | ||
| + | i jako publicista. Patřil k čelným a hojně čteným prozaikům | ||
| + | lidového zaměření přelomu 19. a 20. století. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' OSN 7, s. 870; OSND 2/1, s. 226; LČL 1, s. 587–589 (kde neúplná | ||
| + | bibliografie). | ||
| + | |||
| + | '''P:''' LA PNP Praha (kde pozůstalost). | ||
| + | |||
| + | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/161357 Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
| + | |||
| + | |||
| + | Martin Kučera | ||
| + | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:49- Náboženský nebo církevní činitel]] | [[Kategorie:49- Náboženský nebo církevní činitel]] | ||
| Řádka 18: | Řádka 75: | ||
[[Kategorie:1858]] | [[Kategorie:1858]] | ||
| + | [[Kategorie:Kvasiny]] | ||
[[Kategorie:1934]] | [[Kategorie:1934]] | ||
| + | [[Kategorie:Český Brod]] | ||
Aktuální verze z 2. 1. 2020, 14:14
| Alois DOSTÁL | |
 | |
| Narození | 2.7.1858 |
|---|---|
| Místo narození | Kvasiny u Rychnova nad Kněžnou |
| Úmrtí | 13.6.1934 |
| Místo úmrtí | Český Brod |
| Povolání |
49- Náboženský nebo církevní činitel 50- Náboženský publicista 63- Spisovatel |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 13, Praha 2010, s. 323-324 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45730 |
DOSTÁL, Alois, * 2. 7. 1858 Kvasiny u Rychnova nad Kněžnou, † 13. 6. 1934 Český Brod, římskokatolický kněz, prozaik, dramatik, redaktor
Narodil se v rodině zedníka a podhorského chalupníka. 1879 maturoval na reálném gymnáziu v Rychnově nad Kněžnou, bohosloví studoval v pražském semináři, vysvěcen na kněze byl 1883. Od téhož roku působil jako kaplan v Horním Stupně na Plzeňsku, od 1890 na Velízi na Křivoklátsku, kde se 1892 stal farářem. 1894 obdržel faru v Křečovicích u Neveklova, od 1906 do konce života byl farářem (později děkanem a konzistorním radou) v Úvalech u Prahy. Zemřel v nemocnici v Českém Brodě, pohřben byl na úvalském hřbitově.
Obětavě se věnoval národovecké činnosti, pořádal osvětové přednášky, organizoval čtenářské besedy, ochotnické spolky a turistické hnutí. Hojně přispíval do konzervativních a staročeských periodik, a to jak prózami, tak teologickými příspěvky, fejetony a referáty. Politicky se orientoval na katolicko-národní stranu, reprezentoval pravici, odmítající katolický modernismus a odsuzující náboženskou reformaci. V tomto duchu redigoval 1914–25 časopis Vlast a vydával kalendáře: Velký národní kalendář pro čas a věčnost, Mariánský kalendář pro lid katolický a Svatá rodina. Spolupracoval na Národopisné výstavě českoslovanské 1895.
Do literatury vstoupil za studií, kdy debutoval v časopise Blahověst epigonskými verši, od 1880 se věnoval výhradně próze a hrám pro ochotníky. Jeho rozsáhlé dílo, obsahující kolem dvou set knižních a množství časopiseckých titulů, lze rozdělit do tří částí: jedna zahrnuje prózy z venkovského a maloměstského prostředí, druhá prózy mravoličné a třetí historické. Většího zdaru než jako romanopisec a příležitostný dramatik dosahoval D. jako rutinovaný povídkář. V oboru realistické venkovské a maloměstské prózy nepřekročil nižší průměr, nešlo mu ani o umělecký tvar, ani o národní ideu, nýbrž o etnografický obrázek s jednoduchou dějovou osnovou, přístupnou lidovým vrstvám. Zato v mravoličné povídce, navazující na odkaz jeho přítele, solnického faráře J. Ehrenbergra, neměl srovnatelného konkurenta: uměl vychovávat slovem, prostřednictvím příkladů pozitivně působil i na mládež. Jako autor historické prózy byl oblíben jen u konfesionálně blízkých čtenářů, neboť zůstal poplatný katolickému výkladu národní minulosti. Jeho dějepisné povídky určené mládeži neodpovídaly již svou didaktičností a sentimentálností programu české literatury pro děti. Specifickým rysem celé D. tvorby byl sociologizující zájem o život drobných řemeslníků, domkářů i dělníků, jímž reagoval na soudobé požadavky, kladené literárně činným duchovním. Křesťanskou sociologií se zabýval i jako publicista. Patřil k čelným a hojně čteným prozaikům lidového zaměření přelomu 19. a 20. století.
L: OSN 7, s. 870; OSND 2/1, s. 226; LČL 1, s. 587–589 (kde neúplná bibliografie).
P: LA PNP Praha (kde pozůstalost).
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Martin Kučera
