DOSTALOVÁ Leopolda 23.1.1879-17.6.1972: Porovnání verzí

Z Personal
(DOSTALOVÁ_Leopolda_23.1.1879-17.6.1972)
 
Řádka 9: Řádka 9:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
−
}}<br/><br/>Leopolda DOSTALOVÁ
+
}}
 +
'''DOSTALOVÁ, Leopolda''', ''* 23. 1. 1879 Praha, † 17. 6. 1972 Praha, herečka''
 +
 
 +
Narodila se v kultivované rodině cukrovarnického továrníka
 +
Leopolda D. (1835–1907) a herečky Marie, roz.
 +
Kallmünzerové (1847–1917). První sňatek uzavřela D. s pěvcem
 +
Národního divadla Václavem Klimentem (1863–1918),
 +
po ovdovění se 1919 provdala za sochaře Karla Dvořáka
 +
(1893–1950).
 +
 
 +
Herecké pokusy si odbyla na ochotnické scéně v Poděbradech.
 +
1899 profesionálně debutovala v Aréně na Smíchově.
 +
V Národním divadle vystoupila na zkoušku 1901 v titulní
 +
roli ''Maryši'' bratří Mrštíků. Úspěch ztvárněné postavy jí zajistil
 +
trvalé angažmá. 1920, kdy jí vedení Národního divadla
 +
nepovolilo mimořádné vystoupení v Divadle na Vinohradech,
 +
byla nucena z jeho scény odejít. Do Národního divadla se vrátila
 +
1924 a působila tam až do 1942, kdy byla penzionována.
 +
Po válce se stala od 1945 opět členkou Národního divadla
 +
(do 1959), pohostinsky na scéně hrála do 1969. Od 1966
 +
spolupracovala s Otomarem Krejčou v Divadle za branou.
 +
Pohostinsky tam vystupovala do až 1972.
 +
 
 +
Mimořádný herecký talent D. se projevil již na začátku její
 +
herecké dráhy. Školením u Hany Kvapilové, jejíž nástupkyní
 +
v Národním divadle se stala, získala jak základy psychologického
 +
herectví, tak silné vědomí umělecké odpovědnosti.
 +
Vynikla v titulní postavě Ibsenovy Nory (1901), jako Julie
 +
v Shakespearově tragédii ''Romeo a Julie'' (1903), Porcie v ''Kupci''
 +
''benátském'' i v dalších shakespearovských hrách, kde postavy
 +
ztvárňovala většinou po boku Eduarda Vojana. Od něžných
 +
dívčích rolí se však začala brzy přehrávat k velkým tragickým
 +
rolím, v nichž mohla nejlépe uplatňovat své herecké předpoklady.
 +
K jejím vrcholným kreacím patřila Lady Macbeth
 +
v Shakespearově tragédii ''Macbeth'' (1916). Ve vinohradském
 +
divadle vynikla jako Emilie Marty v Čapkově ''Věci Makropulos''
 +
(1922) a Antigona ve stejnojmenném dramatu Sofoklově
 +
(1925). Výrazným expresivním hlasovým projevem, strohou
 +
gestikou bez popisné drobnokresby a přemýšlivým přístupem
 +
k rolím směřovala k zvýraznění základních kontur ostře stylizovaných
 +
postav s velkým vnitřním napětím. Tímto hereckým
 +
stylem našla od poloviny 20. let souznění s poetikou expresionismu.
 +
Uplatnila se zejména v režiích K. H. Hilara, v jehož
 +
dramaturgii vytvořila 1926 mj. Gertrudu v Shakespearově
 +
''Hamletovi'' či Annu Christophersonovou v O’Neillově tragédii
 +
''Anna Christie'', 1931 Alžbětu Anglickou v stejnojmenné hře
 +
F. Brucknera a 1934 Kristinu v O’Neillově hře ''Smutek sluší''
 +
''Elektře'', které patřily k dalším vrcholům její tvorby. S vynikajícími
 +
hereckými výkony D. byly spojeny i velké postavy
 +
české dramatiky. Vedle Maryši ztvárnila s velkým úspěchem
 +
1903 Královnu Kunhutu v Hilbertově ''Falkenštejnovi'', 1905
 +
Hippodamii ve Vrchlického ''Námluvách Pelopových'', Ludmilu
 +
v Tylově hře ''Drahomíra a její synové'', 1933 Lízalku v ''Maryši''
 +
bratří Mrštíků. K. Čapek pro ni vytvořil titulní postavu ve své
 +
hře ''Matka'' (1937). V Divadle za branou navzdory pokročilému
 +
věku oslnila diváky 1966 svým hereckým uměním jako
 +
Chůva Anfisa v Čechovových ''Třech sestrách'', 1968 jako Teti
 +
v Topolově ''Hodině lásky'' a ve svých 93 letech jako vedoucí
 +
choru v inscenaci ''Oidipus – Antigone''.
 +
 
 +
Hrála také v jedenácti filmech, mj. v ''Kouzelném domě'' (1939),
 +
''Pohádce máje'' (1940) a v ''Její pastorkyni'' (1938), kde ztvárnila
 +
Kostelničku. Patřila k nejvýznamnějším osobnostem českého
 +
herectví 20. století.
 +
 
 +
'''D:''' soupis rolí in: http://archiv.narodni-divadlo.cz.
 +
 
 +
'''L:''' A. Veselý, Hovory s herci, 1926, s. 68–79; Tragédka, in: Nové české divadlo
 +
1918–1926, 1927, s. 110; K. Engelmüller, L. D., 1929; J. Götzová,
 +
Profily českých hereček, 1931, s. 164n.; L. D. (ed. Klub sólistů), 1946;
 +
M. Rutte, Šest podob českého herectví, 1947, s. 311; E. Janský, Národní
 +
umělkyně L. D., 1948; L. D., Herečka vzpomíná, 1960; J. Vodák, Tváře
 +
českých herců, 1967, s. 160–165; DČD 3, s. 342, 395; F. Černý, Měnivá tvář
 +
divadla aneb Dvě století s pražskými herci, 1978, s. 159, 236–237; Závratě
 +
výšek, in: H. Konečná a kol., Čtení o Národním divadle, 1983, s. 351–364;
 +
ND a jeho předchůdci, s. 81–83; B. Mazáčová, Josef Topol a Divadlo za branou,
 +
1993, s. 302–304; M. Valtrová, Herci lásky a osudu, in: Herecké osobnosti
 +
poválečných let, 1995, s. 47–49; I. Hutařová, Národní divadlo 33 portrétů,
 +
2001, s. 7–15; M. Fikejz, Český film. Herci a herečky 1, 2006, s. 218n.
 +
 
 +
'''P:''' Poděbrady, Polabské muzeum (kde část pozůstalosti); dokumentace v Divadelním
 +
ústavu, Praha.
 +
 
 +
Alice Dubská
  
−
== Literatura ==
 
−
  OSN 28, 284; MSN 2, 361; MĆE 2, 170; PSN I, 586; Dod II-1, 227; ČBS, 116; ND, 81; FPH/1, 87; Churáň II/1, 112;
 
 
[[Kategorie:B]]
 
[[Kategorie:B]]
 
[[Kategorie:83- Divadelní interpret nebo herec]]
 
[[Kategorie:83- Divadelní interpret nebo herec]]

Verze z 2. 2. 2017, 16:46

Leopolda DOSTALOVÁ
Narození 23.1.1879
Místo narození Praha
Úmrtí 17.6.1972
Místo úmrtí Praha
Povolání 83- Divadelní interpret nebo herec
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45747

DOSTALOVÁ, Leopolda, * 23. 1. 1879 Praha, † 17. 6. 1972 Praha, herečka

Narodila se v kultivované rodině cukrovarnického továrníka Leopolda D. (1835–1907) a herečky Marie, roz. Kallmünzerové (1847–1917). První sňatek uzavřela D. s pěvcem Národního divadla Václavem Klimentem (1863–1918), po ovdovění se 1919 provdala za sochaře Karla Dvořáka (1893–1950).

Herecké pokusy si odbyla na ochotnické scéně v Poděbradech. 1899 profesionálně debutovala v Aréně na Smíchově. V Národním divadle vystoupila na zkoušku 1901 v titulní roli Maryši bratří Mrštíků. Úspěch ztvárněné postavy jí zajistil trvalé angažmá. 1920, kdy jí vedení Národního divadla nepovolilo mimořádné vystoupení v Divadle na Vinohradech, byla nucena z jeho scény odejít. Do Národního divadla se vrátila 1924 a působila tam až do 1942, kdy byla penzionována. Po válce se stala od 1945 opět členkou Národního divadla (do 1959), pohostinsky na scéně hrála do 1969. Od 1966 spolupracovala s Otomarem Krejčou v Divadle za branou. Pohostinsky tam vystupovala do až 1972.

Mimořádný herecký talent D. se projevil již na začátku její herecké dráhy. Školením u Hany Kvapilové, jejíž nástupkyní v Národním divadle se stala, získala jak základy psychologického herectví, tak silné vědomí umělecké odpovědnosti. Vynikla v titulní postavě Ibsenovy Nory (1901), jako Julie v Shakespearově tragédii Romeo a Julie (1903), Porcie v Kupci benátském i v dalších shakespearovských hrách, kde postavy ztvárňovala většinou po boku Eduarda Vojana. Od něžných dívčích rolí se však začala brzy přehrávat k velkým tragickým rolím, v nichž mohla nejlépe uplatňovat své herecké předpoklady. K jejím vrcholným kreacím patřila Lady Macbeth v Shakespearově tragédii Macbeth (1916). Ve vinohradském divadle vynikla jako Emilie Marty v Čapkově Věci Makropulos (1922) a Antigona ve stejnojmenném dramatu Sofoklově (1925). Výrazným expresivním hlasovým projevem, strohou gestikou bez popisné drobnokresby a přemýšlivým přístupem k rolím směřovala k zvýraznění základních kontur ostře stylizovaných postav s velkým vnitřním napětím. Tímto hereckým stylem našla od poloviny 20. let souznění s poetikou expresionismu. Uplatnila se zejména v režiích K. H. Hilara, v jehož dramaturgii vytvořila 1926 mj. Gertrudu v Shakespearově Hamletovi či Annu Christophersonovou v O’Neillově tragédii Anna Christie, 1931 Alžbětu Anglickou v stejnojmenné hře F. Brucknera a 1934 Kristinu v O’Neillově hře Smutek sluší Elektře, které patřily k dalším vrcholům její tvorby. S vynikajícími hereckými výkony D. byly spojeny i velké postavy české dramatiky. Vedle Maryši ztvárnila s velkým úspěchem 1903 Královnu Kunhutu v Hilbertově Falkenštejnovi, 1905 Hippodamii ve Vrchlického Námluvách Pelopových, Ludmilu v Tylově hře Drahomíra a její synové, 1933 Lízalku v Maryši bratří Mrštíků. K. Čapek pro ni vytvořil titulní postavu ve své hře Matka (1937). V Divadle za branou navzdory pokročilému věku oslnila diváky 1966 svým hereckým uměním jako Chůva Anfisa v Čechovových Třech sestrách, 1968 jako Teti v Topolově Hodině lásky a ve svých 93 letech jako vedoucí choru v inscenaci Oidipus – Antigone.

Hrála také v jedenácti filmech, mj. v Kouzelném domě (1939), Pohádce máje (1940) a v Její pastorkyni (1938), kde ztvárnila Kostelničku. Patřila k nejvýznamnějším osobnostem českého herectví 20. století.

D: soupis rolí in: http://archiv.narodni-divadlo.cz.

L: A. Veselý, Hovory s herci, 1926, s. 68–79; Tragédka, in: Nové české divadlo 1918–1926, 1927, s. 110; K. Engelmüller, L. D., 1929; J. Götzová, Profily českých hereček, 1931, s. 164n.; L. D. (ed. Klub sólistů), 1946; M. Rutte, Šest podob českého herectví, 1947, s. 311; E. Janský, Národní umělkyně L. D., 1948; L. D., Herečka vzpomíná, 1960; J. Vodák, Tváře českých herců, 1967, s. 160–165; DČD 3, s. 342, 395; F. Černý, Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, 1978, s. 159, 236–237; Závratě výšek, in: H. Konečná a kol., Čtení o Národním divadle, 1983, s. 351–364; ND a jeho předchůdci, s. 81–83; B. Mazáčová, Josef Topol a Divadlo za branou, 1993, s. 302–304; M. Valtrová, Herci lásky a osudu, in: Herecké osobnosti poválečných let, 1995, s. 47–49; I. Hutařová, Národní divadlo 33 portrétů, 2001, s. 7–15; M. Fikejz, Český film. Herci a herečky 1, 2006, s. 218n.

P: Poděbrady, Polabské muzeum (kde část pozůstalosti); dokumentace v Divadelním ústavu, Praha.

Alice Dubská

Citováno z „http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?title=DOSTALOVÁ_Leopolda_23.1.1879-17.6.1972&oldid=97776“