DRŽKOVIC Valentin 10.2.1888-27.10.1969: Porovnání verzí
(DRŽKOVIC_Valentin_10.2.1888-27.10.1969) |
|||
(Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Valentin DRŽKOVIC | | jméno = Valentin DRŽKOVIC | ||
− | | obrázek = | + | | obrázek = Drzkovic Valentin portret.jpg |
| datum narození = 10.2.1888 | | datum narození = 10.2.1888 | ||
− | | místo narození = | + | | místo narození = Velká Polom u Opavy |
| datum úmrtí = 27.10.1969 | | datum úmrtí = 27.10.1969 | ||
− | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Opava |
| povolání = 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik | | povolání = 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 14, Praha 2011, s. 394-395 |
+ | }} | ||
+ | '''DRŽKOVIC, Valentin''', ''* 10. 2. 1888 Velká Polom u Opavy, † 27. 10. 1969 Opava, malíř, grafik'' | ||
+ | |||
+ | Pocházel z rodiny ševce. Již v dětství projevil výtvarné nadání. | ||
+ | Při studiu na českém matičním gymnáziu v Opavě se zapsal | ||
+ | do německých kreslířských kursů A. Zdrazily při Zemském | ||
+ | muzeu. Po maturitě studoval od 1907 bohosloví v Olomouci | ||
+ | a 1911 přijal kněžské svěcení. Krátce působil jako kooperátor | ||
+ | v Radiměři u Svitav a jako suplent kreslení na arcibiskupském | ||
+ | gymnáziu v Kroměříži. 1912–20 studoval malířství a grafiku | ||
+ | na AVU ve Vídni u R. Jettmara a F. Schmutzera. Vzdělání si | ||
+ | doplnil na akademiích v Karlsruhe (1921–22, u H. A. Bühlera) | ||
+ | a v Berlíně (1922–23) i na několika studijních cestách | ||
+ | (Slovensko, Podkarpatská Rus, Německo, Benátky a Francie, | ||
+ | 1921–26). Po návratu bydlel u švagra v Pustkovci (Ostrava). | ||
+ | Zřekl se kněžství a 1929 se oženil s Anežkou Drastichovou, | ||
+ | manželství zůstalo bezdětné, a spolu odjeli na studijní pobyt | ||
+ | do Francie (1929–32). Pak žil znovu v Pustkovci, od 1936 | ||
+ | v Třebovicích ve Slezsku (Ostrava), kde si vybudoval ateliér, | ||
+ | a od 1945 v Opavě. | ||
+ | |||
+ | D. vstoupil osobitě do českého moderního umění první poloviny dvacátého století, patřil k zakladatelům sociální malby na | ||
+ | Ostravsku. V tvorbě, již ovlivnily secese, symbolismus, impresionismus | ||
+ | a realismus, se projevil jako malíř krajin (inspirace | ||
+ | P. Cézannem) a výrazných portrétů, často drsných, téměř rustikalizujících a znepokojujících, s cílem postihnout psychologii | ||
+ | postav a sociální akcent (služky, dělníci, tuláci, členové rodiny | ||
+ | a přátelé), ale i jako ilustrátor. Grafika zachycovala motivy | ||
+ | z rodného kraje, venkovský život a slezskou a ostravskou sociální | ||
+ | problematiku. Nevyhýbala se ani symbolickým náboženským motivům. D. ilustroval např. Bezručovy básně, vyzdobil | ||
+ | freskami farní kostel v Neplachovicích (1936–43) | ||
+ | a kapli v Pustkovci (1949–50). | ||
+ | |||
+ | Byl členem Sdružení výtvarných umělců moravských v Hodoníně (od 1923), Moravskoslezského sdružení výtvarných | ||
+ | umělců v Ostravě (od 1926), později Tvůrčí skupiny Bezruč, | ||
+ | Svazu československých výtvarných umělců a předsedal Sdružení | ||
+ | umělců slezských (od 1946). Od 1945 se podílel na záchraně | ||
+ | rozchvácených a poškozených sbírek opavského městského | ||
+ | muzea a krátce působil jako kustod. | ||
+ | |||
+ | Rozsáhlé dílo představil od 1919 na 21 zahraničních výstavách | ||
+ | (mj. Vídeň, Paříž, Norimberk, Baden-Baden, New York), 37 | ||
+ | tuzemských samostatných a na 96 výstavách kolektivních. Dílo | ||
+ | bylo prezentováno i na četných posmrtných výstavách a je | ||
+ | zastoupeno v NG v Praze, Slezském zemském muzeu v Opavě, | ||
+ | Galerii výtvarného umění v Ostravě, v zámku v Hradci nad | ||
+ | Moravicí a v soukromých sbírkách. Obdržel Zemskou cenu | ||
+ | (1946) a vyznamenání Za vynikající práci (1964). Dožil | ||
+ | v Opavě a byl pohřben na hřbitově v rodišti. | ||
+ | |||
+ | '''D:''' výběr: Děti, 1923; Štěstí, Chachar, 1924; Proletáři, Myčka, Děvče s vědrem | ||
+ | vody, Ležící děvče, Děvče, Hoch, 1926; U silnice, Z údolí Porubky, | ||
+ | Sběračka brambor, Česání vlasů, Děti se psem, Chlapec, 1927; Stařeček, | ||
+ | Dělníci, 1928; cyklus Haldy, 1929. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' Toman 1, s. 177–178; Kdo je kdo v Československu 1, 1969, s. 163; | ||
+ | Slezsko 4, s. 32–33; P. Holý, Malíř V. D. Jeho místo v českém umění 20. | ||
+ | století a tzv. slezský fenomén, in: Ostrava. Příspěvky k dějinám a současnosti | ||
+ | Ostravy a Ostravska 18, 1997, s. 125–160 (kde neúplné soupisy díla | ||
+ | a výstav); OSND 2/1, s. 266; NEČVU, s. 149; SČSVU 2, s. 112–113; Výtvarní | ||
+ | umělci severní Moravy a Slezska ve sbírkách Galerie výtvarného umění | ||
+ | v Ostravě 1900–1950, 2006, s. 24–25 (kde neúplné soupisy literatury); | ||
+ | M. Čech, V. D., 1938; J. Rohel, Slezský malíř. Rozpravy o životě a díle | ||
+ | V. D., 1948; týž a kol., V. D. Sborník k 60. narozeninám, 1948; Zvířata | ||
+ | v malbě a kresbách V. D., 1957; G. Pelikánová – T. Kahánková, Rodáci | ||
+ | a významné osobnosti Moravskoslezského kraje, 2006, s. 10; B. Žárský, | ||
+ | Malíř slezské dědiny, 2007; Barva uhlí, 2009, passim. | ||
+ | |||
+ | '''P:''' Slezské zemské muzeum Opava, sbírka výtvarného umění, fond AP, část | ||
+ | pozůstalosti V. D. (mj. fragmenty deníků a ostatní písemná pozůstalost). | ||
+ | |||
+ | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/84024 Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
+ | |||
+ | Gustav Novotný | ||
+ | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik]] | [[Kategorie:76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik]] | ||
[[Kategorie:1888]] | [[Kategorie:1888]] | ||
+ | [[Kategorie:Velká Polom]] | ||
[[Kategorie:1969]] | [[Kategorie:1969]] | ||
+ | [[Kategorie:Opava]] | ||
+ | |||
+ | <gallery> | ||
+ | Drzkovic Valentin Montmartre.JPG|Práce na Montmartru, 1930 | ||
+ | </gallery> |
Aktuální verze z 17. 1. 2020, 16:37
Valentin DRŽKOVIC | |
Narození | 10.2.1888 |
---|---|
Místo narození | Velká Polom u Opavy |
Úmrtí | 27.10.1969 |
Místo úmrtí | Opava |
Povolání | 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik |
Citace | Biografický slovník českých zemí 14, Praha 2011, s. 394-395 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45908 |
DRŽKOVIC, Valentin, * 10. 2. 1888 Velká Polom u Opavy, † 27. 10. 1969 Opava, malíř, grafik
Pocházel z rodiny ševce. Již v dětství projevil výtvarné nadání. Při studiu na českém matičním gymnáziu v Opavě se zapsal do německých kreslířských kursů A. Zdrazily při Zemském muzeu. Po maturitě studoval od 1907 bohosloví v Olomouci a 1911 přijal kněžské svěcení. Krátce působil jako kooperátor v Radiměři u Svitav a jako suplent kreslení na arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži. 1912–20 studoval malířství a grafiku na AVU ve Vídni u R. Jettmara a F. Schmutzera. Vzdělání si doplnil na akademiích v Karlsruhe (1921–22, u H. A. Bühlera) a v Berlíně (1922–23) i na několika studijních cestách (Slovensko, Podkarpatská Rus, Německo, Benátky a Francie, 1921–26). Po návratu bydlel u švagra v Pustkovci (Ostrava). Zřekl se kněžství a 1929 se oženil s Anežkou Drastichovou, manželství zůstalo bezdětné, a spolu odjeli na studijní pobyt do Francie (1929–32). Pak žil znovu v Pustkovci, od 1936 v Třebovicích ve Slezsku (Ostrava), kde si vybudoval ateliér, a od 1945 v Opavě.
D. vstoupil osobitě do českého moderního umění první poloviny dvacátého století, patřil k zakladatelům sociální malby na Ostravsku. V tvorbě, již ovlivnily secese, symbolismus, impresionismus a realismus, se projevil jako malíř krajin (inspirace P. Cézannem) a výrazných portrétů, často drsných, téměř rustikalizujících a znepokojujících, s cílem postihnout psychologii postav a sociální akcent (služky, dělníci, tuláci, členové rodiny a přátelé), ale i jako ilustrátor. Grafika zachycovala motivy z rodného kraje, venkovský život a slezskou a ostravskou sociální problematiku. Nevyhýbala se ani symbolickým náboženským motivům. D. ilustroval např. Bezručovy básně, vyzdobil freskami farní kostel v Neplachovicích (1936–43) a kapli v Pustkovci (1949–50).
Byl členem Sdružení výtvarných umělců moravských v Hodoníně (od 1923), Moravskoslezského sdružení výtvarných umělců v Ostravě (od 1926), později Tvůrčí skupiny Bezruč, Svazu československých výtvarných umělců a předsedal Sdružení umělců slezských (od 1946). Od 1945 se podílel na záchraně rozchvácených a poškozených sbírek opavského městského muzea a krátce působil jako kustod.
Rozsáhlé dílo představil od 1919 na 21 zahraničních výstavách (mj. Vídeň, Paříž, Norimberk, Baden-Baden, New York), 37 tuzemských samostatných a na 96 výstavách kolektivních. Dílo bylo prezentováno i na četných posmrtných výstavách a je zastoupeno v NG v Praze, Slezském zemském muzeu v Opavě, Galerii výtvarného umění v Ostravě, v zámku v Hradci nad Moravicí a v soukromých sbírkách. Obdržel Zemskou cenu (1946) a vyznamenání Za vynikající práci (1964). Dožil v Opavě a byl pohřben na hřbitově v rodišti.
D: výběr: Děti, 1923; Štěstí, Chachar, 1924; Proletáři, Myčka, Děvče s vědrem vody, Ležící děvče, Děvče, Hoch, 1926; U silnice, Z údolí Porubky, Sběračka brambor, Česání vlasů, Děti se psem, Chlapec, 1927; Stařeček, Dělníci, 1928; cyklus Haldy, 1929.
L: Toman 1, s. 177–178; Kdo je kdo v Československu 1, 1969, s. 163; Slezsko 4, s. 32–33; P. Holý, Malíř V. D. Jeho místo v českém umění 20. století a tzv. slezský fenomén, in: Ostrava. Příspěvky k dějinám a současnosti Ostravy a Ostravska 18, 1997, s. 125–160 (kde neúplné soupisy díla a výstav); OSND 2/1, s. 266; NEČVU, s. 149; SČSVU 2, s. 112–113; Výtvarní umělci severní Moravy a Slezska ve sbírkách Galerie výtvarného umění v Ostravě 1900–1950, 2006, s. 24–25 (kde neúplné soupisy literatury); M. Čech, V. D., 1938; J. Rohel, Slezský malíř. Rozpravy o životě a díle V. D., 1948; týž a kol., V. D. Sborník k 60. narozeninám, 1948; Zvířata v malbě a kresbách V. D., 1957; G. Pelikánová – T. Kahánková, Rodáci a významné osobnosti Moravskoslezského kraje, 2006, s. 10; B. Žárský, Malíř slezské dědiny, 2007; Barva uhlí, 2009, passim.
P: Slezské zemské muzeum Opava, sbírka výtvarného umění, fond AP, část pozůstalosti V. D. (mj. fragmenty deníků a ostatní písemná pozůstalost).
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Gustav Novotný