Biografický slovník
DRAPALA Richard 20.8.1892-27.5.1948: Porovnání verzí
(DRAPALA_Richard_20.8.1892-27.5.1948) |
|||
| Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 20.8.1892 | | datum narození = 20.8.1892 | ||
| − | | místo narození = | + | | místo narození = Ostrava |
| datum úmrtí = 27.5.1948 | | datum úmrtí = 27.5.1948 | ||
| − | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Bonn (Německo) |
| povolání = 53- Historik | | povolání = 53- Historik | ||
68- Redaktor nebo žurnalista | 68- Redaktor nebo žurnalista | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | }} |
| + | '''DRAPALA, Richard''', ''* 20. 8. 1892 Ostrava, † 27. 5. 1948 Bonn (Německo), historik, archivář, žurnalista'' | ||
| + | |||
| + | Byl synem úředníka Severní dráhy Eduarda D. a Terezie, roz. | ||
| + | Švejdové. 1912 maturoval na obchodní akademii ve Vídni. | ||
| + | Po návratu do Moravské Ostravy pracoval v Uměleckoprůmyslovém | ||
| + | muzeu Ostravsko-karvinského revíru, kde byl pověřen | ||
| + | vedením nově zřizovaného archivu. Usiloval o předání nejstarších | ||
| + | městských písemností do muzea a budoval knihovnu. | ||
| + | |||
| + | Během první světové války bojoval na ruské frontě jako důstojník jezdectva. V Přerově 1918 uzavřel sňatek s Josefínou Pivnou z Kojetína a spolu vychovali dvě děti. Po návratu do | ||
| + | Ostravy se stal zástupcem ředitele muzea. Archiv z muzea | ||
| + | vyčlenil a osamostatnil jako městský archiv. Prvním městským | ||
| + | archivářem byl však jmenován 1923 profesor a historicko-vlastivědný | ||
| + | pracovník A. Adamus a D. musel muzeum opustit. | ||
| + | |||
| + | D. vystřídal několik zaměstnání. 1924–28 pracoval jako úředník | ||
| + | ve Vítkovických železárnách a podílel se na oslavách stého | ||
| + | výročí jejich založení. 1927–28 působil u strojírenské firmy | ||
| + | Siemens-Schuckert ve Vídni. Patrně do 1936 se živil jako | ||
| + | nezávislý historik, pak jako novinář v denících ''Neues Tagblatt'' | ||
| + | (do 1938) a ''Mährisch-schlesische Landeszeitung'' (do 1945). Po | ||
| + | vzniku protektorátu se stal členem rady pro městský archiv | ||
| + | a muzeum, kronikářem Moravské Ostravy, referentem pro | ||
| + | německou agendu vědecké knihovny, spolupracovníkem propagační kanceláře pro městský archiv a muzeum. Bez oficiálního jmenování vykonával až do nástupu J. Klitznera (1942) | ||
| + | funkci ředitele městského archivu. Preferoval zaměření archivu | ||
| + | na oblast průmyslového podnikání, v němž měly být shromážděny dokumenty k historii průmyslových závodů a dolů. | ||
| + | Toho dosáhl 1940, kdy vládní komisař Moravské Ostravy | ||
| + | E. Beier založil při archivu a muzeu Archiv für Bergbau- und | ||
| + | Industriegeschichte im Ostrauer Kreis (Archiv pro dějiny průmyslu | ||
| + | a dolování na Ostravsku) a D. jmenoval ředitelem. | ||
| + | 1942 dostal k dispozici uvolněnou budovu chlapecké školy ve | ||
| + | Vítkovicích, kam přestěhoval archiv a založil Bergbau- und | ||
| + | Industrie Museum (Hornické a průmyslové muzeum). Do | ||
| + | muzea soustředil exponáty z Vítkovických železáren, z hornického | ||
| + | muzea revírního báňského úřadu a paleontologickou | ||
| + | sbírku V. Šusty z muzea městského. Před příchodem Rudé armády | ||
| + | ukryl exponáty na zámku v Paskově, odkud však zmizely. | ||
| + | V dubnu 1945 uprchl do Německa. Usadil se ve Wedtlenstedtu | ||
| + | poblíž Braunschweigu. Věnoval se dějinám hornictví. | ||
| + | Byl pohřben v Bonnu, v městské čtvrti Beuel. | ||
| + | |||
| + | D. patřil k nejvýznamnějším historickovlastivědným pracovníkům | ||
| + | Ostravska. Nashromáždil množství cenných dokumentů | ||
| + | k dějinám průmyslu a hornictví na severní Moravě a ve | ||
| + | Slezsku. V publikační činnosti zdůrazňoval historickou roli | ||
| + | německého živlu v regionu, jeho pozdější práce poznamenaly | ||
| + | antisemitismus a nacionální socialismus. | ||
| + | |||
| + | '''D:''' Sagen und Geschichten aus der Kohlenheimat, 1925; Die Entdeckung | ||
| + | der Steinkohle zu Schles. Ostrau, 1927; Geschichte der Stadt Mährisch | ||
| + | Ostrau, 1932; F. X. Riepl, der Industriepionier des Ostrau-Karwiner Revieres, | ||
| + | Troppau – Leipzig 1932; Geschichte der Kirche und Pfarre St. Wenzel | ||
| + | in Mähr. Ostrau, 1933; Juden in Ostrau, 1939; Führer durch Mähr. | ||
| + | Ostrau und Umgebung, 1941; Wie der Gedanke zur Erbauung des | ||
| + | Witkowitzer Eisenwerkes entstand, 1943. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' R. D. 50 Jahre, in: Nordmährerland, 1942, s. 305–306; A. Suldovský | ||
| + | a kol., 50 let Archivu města Ostravy, in: Ostrava, sborník příspěvků k dějinám | ||
| + | a výstavbě města 6, 1973, s. 9–68; Slezsko 7, 1996, s. 23–24; B. | ||
| + | Przybylová – J. Šerka, 75 let Archivu města Ostravy, 1998, passim; J. Hoffmannová | ||
| + | – J. Pražáková, Biografický slovník archivářů českých zemí, 2000, | ||
| + | s. 148–149. | ||
| + | |||
| + | '''P:''' Archiv města Ostravy, D. sbírka (rukopisy prací, dokumenty, výpisky | ||
| + | a kopie dokumentů k dějinám průmyslu na Ostravsku); tamtéž fond Národní | ||
| + | výbor města Ostravy (osobní spisy R. D.). | ||
| + | |||
| + | Jozef Šerka | ||
| + | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:53- Historik]] | [[Kategorie:53- Historik]] | ||
| Řádka 16: | Řádka 85: | ||
[[Kategorie:1892]] | [[Kategorie:1892]] | ||
| + | [[Kategorie:Ostrava]] | ||
[[Kategorie:1948]] | [[Kategorie:1948]] | ||
| + | [[Kategorie:Bonn]] | ||
Verze z 12. 2. 2017, 20:39
| Richard DRAPALA | |
 | |
| Narození | 20.8.1892 |
|---|---|
| Místo narození | Ostrava |
| Úmrtí | 27.5.1948 |
| Místo úmrtí | Bonn (Německo) |
| Povolání |
53- Historik 68- Redaktor nebo žurnalista |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=84058 |
DRAPALA, Richard, * 20. 8. 1892 Ostrava, † 27. 5. 1948 Bonn (Německo), historik, archivář, žurnalista
Byl synem úředníka Severní dráhy Eduarda D. a Terezie, roz. Švejdové. 1912 maturoval na obchodní akademii ve Vídni. Po návratu do Moravské Ostravy pracoval v Uměleckoprůmyslovém muzeu Ostravsko-karvinského revíru, kde byl pověřen vedením nově zřizovaného archivu. Usiloval o předání nejstarších městských písemností do muzea a budoval knihovnu.
Během první světové války bojoval na ruské frontě jako důstojník jezdectva. V Přerově 1918 uzavřel sňatek s Josefínou Pivnou z Kojetína a spolu vychovali dvě děti. Po návratu do Ostravy se stal zástupcem ředitele muzea. Archiv z muzea vyčlenil a osamostatnil jako městský archiv. Prvním městským archivářem byl však jmenován 1923 profesor a historicko-vlastivědný pracovník A. Adamus a D. musel muzeum opustit.
D. vystřídal několik zaměstnání. 1924–28 pracoval jako úředník ve Vítkovických železárnách a podílel se na oslavách stého výročí jejich založení. 1927–28 působil u strojírenské firmy Siemens-Schuckert ve Vídni. Patrně do 1936 se živil jako nezávislý historik, pak jako novinář v denících Neues Tagblatt (do 1938) a Mährisch-schlesische Landeszeitung (do 1945). Po vzniku protektorátu se stal členem rady pro městský archiv a muzeum, kronikářem Moravské Ostravy, referentem pro německou agendu vědecké knihovny, spolupracovníkem propagační kanceláře pro městský archiv a muzeum. Bez oficiálního jmenování vykonával až do nástupu J. Klitznera (1942) funkci ředitele městského archivu. Preferoval zaměření archivu na oblast průmyslového podnikání, v němž měly být shromážděny dokumenty k historii průmyslových závodů a dolů. Toho dosáhl 1940, kdy vládní komisař Moravské Ostravy E. Beier založil při archivu a muzeu Archiv für Bergbau- und Industriegeschichte im Ostrauer Kreis (Archiv pro dějiny průmyslu a dolování na Ostravsku) a D. jmenoval ředitelem. 1942 dostal k dispozici uvolněnou budovu chlapecké školy ve Vítkovicích, kam přestěhoval archiv a založil Bergbau- und Industrie Museum (Hornické a průmyslové muzeum). Do muzea soustředil exponáty z Vítkovických železáren, z hornického muzea revírního báňského úřadu a paleontologickou sbírku V. Šusty z muzea městského. Před příchodem Rudé armády ukryl exponáty na zámku v Paskově, odkud však zmizely. V dubnu 1945 uprchl do Německa. Usadil se ve Wedtlenstedtu poblíž Braunschweigu. Věnoval se dějinám hornictví. Byl pohřben v Bonnu, v městské čtvrti Beuel.
D. patřil k nejvýznamnějším historickovlastivědným pracovníkům Ostravska. Nashromáždil množství cenných dokumentů k dějinám průmyslu a hornictví na severní Moravě a ve Slezsku. V publikační činnosti zdůrazňoval historickou roli německého živlu v regionu, jeho pozdější práce poznamenaly antisemitismus a nacionální socialismus.
D: Sagen und Geschichten aus der Kohlenheimat, 1925; Die Entdeckung der Steinkohle zu Schles. Ostrau, 1927; Geschichte der Stadt Mährisch Ostrau, 1932; F. X. Riepl, der Industriepionier des Ostrau-Karwiner Revieres, Troppau – Leipzig 1932; Geschichte der Kirche und Pfarre St. Wenzel in Mähr. Ostrau, 1933; Juden in Ostrau, 1939; Führer durch Mähr. Ostrau und Umgebung, 1941; Wie der Gedanke zur Erbauung des Witkowitzer Eisenwerkes entstand, 1943.
L: R. D. 50 Jahre, in: Nordmährerland, 1942, s. 305–306; A. Suldovský a kol., 50 let Archivu města Ostravy, in: Ostrava, sborník příspěvků k dějinám a výstavbě města 6, 1973, s. 9–68; Slezsko 7, 1996, s. 23–24; B. Przybylová – J. Šerka, 75 let Archivu města Ostravy, 1998, passim; J. Hoffmannová – J. Pražáková, Biografický slovník archivářů českých zemí, 2000, s. 148–149.
P: Archiv města Ostravy, D. sbírka (rukopisy prací, dokumenty, výpisky a kopie dokumentů k dějinám průmyslu na Ostravsku); tamtéž fond Národní výbor města Ostravy (osobní spisy R. D.).
Jozef Šerka
