Biografický slovník
DUCHAČ-VYSKOČIL František 16.4.1886-8.7.1927: Porovnání verzí
(DUCHAČ-Vyskočil_František_16.4.1886-8.7.1927) |
|||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| − | | jméno = František DUCHAČ- | + | | jméno = František DUCHAČ-VYSKOČIL |
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 16.4.1886 | | datum narození = 16.4.1886 | ||
| − | | místo narození = | + | | místo narození = Hořice |
| datum úmrtí = 8.7.1927 | | datum úmrtí = 8.7.1927 | ||
| − | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Hořice |
| povolání = 75- Sochař nebo medailér | | povolání = 75- Sochař nebo medailér | ||
76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik | 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | }} |
| + | '''DUCHAČ-VYSKOČIL''', ''František, * 16. 4. 1886 Hořice, † 8. 7. 1927 Hořice, sochař'' | ||
| + | |||
| + | Pocházel z živnostnické rodiny. Po studiu na odborné kamenosochařské | ||
| + | škole v rodišti byl přijat do ateliéru J. V. Myslbeka | ||
| + | na pražské AVU, absolvoval 1907. Od 1909 měl v rodišti | ||
| + | ateliér, podílel se na místní sochařské výzdobě (pomník | ||
| + | M. Alše). Kolem 1912 spoluvytvářel hlavy k tzv. Alšovým | ||
| + | loutkám a spolupracoval na návrzích loutek pro pražskou firmu | ||
| + | Modrý a Žanda. Po vypuknutí války narukoval ke královéhradeckému | ||
| + | pluku, 1915 byl v Karpatech zajat Rusy. Do | ||
| + | československých jednotek se přihlásil 1916, s 2. střeleckým | ||
| + | plukem se účastnil bitvy u Zborova. S prvním transportem | ||
| + | O. Husáka v září 1917 odjel z Ruska na francouzské bojiště. | ||
| + | Prošel výcvikem v Cognacu a byl zařazen do důstojnické zálohy | ||
| + | 21. střeleckého pluku. Vynikl na vojenských stážích u Verdunu | ||
| + | i při studiu důstojnického kursu v St-Maixent. V září | ||
| + | 1918 byl převelen do Itálie, kde se stal československým | ||
| + | styčným důstojníkem při velitelství 6. divize (kapitán). Po | ||
| + | návratu do vlasti bojoval na Slovensku, organizoval ostrahu | ||
| + | hranice s Maďarskem (major). Od 1920 byl zástupcem velitele | ||
| + | Památníku osvobození, kam uložil svoje početné kresby | ||
| + | z bojiště. V hodnosti podplukovníka se dal 1927 penzionovat | ||
| + | s úmyslem plně se věnovat umělecké práci. Na konci života se | ||
| + | vrátil do Hořic. Byl autorem pomníku pro bojiště legií ve francouzském | ||
| + | Vouziers a válečného sousoší ''Vzdor'' pro kasárna | ||
| + | v Jičíně. Jeho plastiky vynikaly robustností a náběhem ke kubizujícímu | ||
| + | tvaru. Bratr '''Bohumil D.–V.''' (* 9. 2. 1888 Hořice, | ||
| + | † 1939), mimo řádný posluchač dekorativní architektury | ||
| + | u J. Kotěry na pražské Uměleckoprůmyslové škole, se věnoval | ||
| + | návrhům veřejných parků. Před válkou byl autorem hořického | ||
| + | městského parku. 1916 padl do ruského zajetí, přihlásil se do | ||
| + | československých jednotek a 1918 se stal referentem pro architekturu | ||
| + | Informačně osvětového odboru Československého | ||
| + | vojska na Rusi (kapitán). Podílel se na přípravě ubikací, na řešení | ||
| + | pomníků padlým spolubojovníkům apod. Po návratu si | ||
| + | otevřel kancelář v Chrudimi i Praze a mj. navrhl Státní park | ||
| + | v Bělehradě, park na náměstí v Záhřebu či parky na pražských | ||
| + | barrandovských terasách. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' P. Dejev, Výtvarníci legionáři, 1937, s. 9–11; Toman 1, s. 179; SČSVU | ||
| + | 2, s. 131; Knížák 1, s. 228–229; Architekti, s. 149. | ||
| + | |||
| + | '''P:''' VHA Praha, poslužné listiny legionářů. | ||
| + | |||
| + | Martin Kučera | ||
| + | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:75- Sochař nebo medailér]] | [[Kategorie:75- Sochař nebo medailér]] | ||
| Řádka 16: | Řádka 62: | ||
[[Kategorie:1886]] | [[Kategorie:1886]] | ||
| + | [[Kategorie:Hořice]] | ||
[[Kategorie:1927]] | [[Kategorie:1927]] | ||
| + | [[Kategorie:Hořice]] | ||
Verze z 11. 3. 2017, 18:46
| František DUCHAČ-VYSKOČIL | |
 | |
| Narození | 16.4.1886 |
|---|---|
| Místo narození | Hořice |
| Úmrtí | 8.7.1927 |
| Místo úmrtí | Hořice |
| Povolání |
75- Sochař nebo medailér 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=48222 |
DUCHAČ-VYSKOČIL, František, * 16. 4. 1886 Hořice, † 8. 7. 1927 Hořice, sochař
Pocházel z živnostnické rodiny. Po studiu na odborné kamenosochařské škole v rodišti byl přijat do ateliéru J. V. Myslbeka na pražské AVU, absolvoval 1907. Od 1909 měl v rodišti ateliér, podílel se na místní sochařské výzdobě (pomník M. Alše). Kolem 1912 spoluvytvářel hlavy k tzv. Alšovým loutkám a spolupracoval na návrzích loutek pro pražskou firmu Modrý a Žanda. Po vypuknutí války narukoval ke královéhradeckému pluku, 1915 byl v Karpatech zajat Rusy. Do československých jednotek se přihlásil 1916, s 2. střeleckým plukem se účastnil bitvy u Zborova. S prvním transportem O. Husáka v září 1917 odjel z Ruska na francouzské bojiště. Prošel výcvikem v Cognacu a byl zařazen do důstojnické zálohy 21. střeleckého pluku. Vynikl na vojenských stážích u Verdunu i při studiu důstojnického kursu v St-Maixent. V září 1918 byl převelen do Itálie, kde se stal československým styčným důstojníkem při velitelství 6. divize (kapitán). Po návratu do vlasti bojoval na Slovensku, organizoval ostrahu hranice s Maďarskem (major). Od 1920 byl zástupcem velitele Památníku osvobození, kam uložil svoje početné kresby z bojiště. V hodnosti podplukovníka se dal 1927 penzionovat s úmyslem plně se věnovat umělecké práci. Na konci života se vrátil do Hořic. Byl autorem pomníku pro bojiště legií ve francouzském Vouziers a válečného sousoší Vzdor pro kasárna v Jičíně. Jeho plastiky vynikaly robustností a náběhem ke kubizujícímu tvaru. Bratr Bohumil D.–V. (* 9. 2. 1888 Hořice, † 1939), mimo řádný posluchač dekorativní architektury u J. Kotěry na pražské Uměleckoprůmyslové škole, se věnoval návrhům veřejných parků. Před válkou byl autorem hořického městského parku. 1916 padl do ruského zajetí, přihlásil se do československých jednotek a 1918 se stal referentem pro architekturu Informačně osvětového odboru Československého vojska na Rusi (kapitán). Podílel se na přípravě ubikací, na řešení pomníků padlým spolubojovníkům apod. Po návratu si otevřel kancelář v Chrudimi i Praze a mj. navrhl Státní park v Bělehradě, park na náměstí v Záhřebu či parky na pražských barrandovských terasách.
L: P. Dejev, Výtvarníci legionáři, 1937, s. 9–11; Toman 1, s. 179; SČSVU 2, s. 131; Knížák 1, s. 228–229; Architekti, s. 149.
P: VHA Praha, poslužné listiny legionářů.
Martin Kučera
