DUCHOŇ František 20.2.1897-8.11.1975: Porovnání verzí
(DUCHOŇ_František_20.2.1897-8.11.1975) |
|||
(Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = František DUCHOŇ | | jméno = František DUCHOŇ | ||
− | | obrázek = | + | | obrázek = Duchon Frantisek portret.jpg |
| datum narození = 20.2.1897 | | datum narození = 20.2.1897 | ||
| místo narození = Praha | | místo narození = Praha | ||
| datum úmrtí = 8.11.1975 | | datum úmrtí = 8.11.1975 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
− | | povolání = 21- Odborník rostlinné výroby | + | | povolání = 21- Odborník rostlinné výroby<br />61- Pedagog |
− | 61- Pedagog | + | |
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 14, Praha 2011, s. 423-424 |
+ | }} | ||
+ | '''DUCHOŇ, František''', ''* 20. 2. 1897 Praha, † 8. 11. 1975 Praha, agrobiochemik, pedagog, odborný spisovatel'' | ||
+ | |||
+ | Vystudoval Vysokou školu zemědělského a lesního inženýrství | ||
+ | při ČVUT (1921, ing.). Obhájil disertační práci z enzymologie | ||
+ | ''Kataláza indikátorem vitality semen kulturních rostlin'' a byl | ||
+ | promován (Dr. techn. 1922). Od dob studií pracoval v Biochemickém | ||
+ | ústavu Státních výzkumných ústavů zemědělských | ||
+ | (VÚZ) v Praze u prof. J. Stoklasy, jehož žákem a pokračovatelem | ||
+ | byl. 1947 se habilitoval a byl jmenován soukromým | ||
+ | docentem agrikulturní chemie na VŠZ v Praze a v Brně. Dále | ||
+ | působil na VŠZ v Praze (1947–71). Tam byl 1954 proděkanem Agronomické fakulty, 1955–57 prorektorem, 1957 | ||
+ | obhájil hodnost doktora zemědělsko-lesnických věd na základě | ||
+ | práce ''Boj proti exportu rostlinných živin ve světle experimentálních'' | ||
+ | ''prací a realizace výsledků tohoto výzkumu v praxi'' a byl | ||
+ | 1961 jmenován řádným profesorem agrochemie a výživy rostlin a vedoucím katedry. | ||
+ | |||
+ | D. se zabýval zákonitostmi výživy rostlin a zasloužil se o výzkum, pokusnictví, poradenskou činnost a o uvádění badatelských | ||
+ | výsledků do praxe. Zkoumal a zveřejňoval práce o stárnutí | ||
+ | semen kulturních a polních rostlin, jejich výživě, | ||
+ | hnojivech a praktickém hnojení polí, chmelnic a luk, koloidální | ||
+ | kyselině křemičité v zemědělství, enzymech a aciditě při | ||
+ | dozrávání ječmene, lepkovém moru u pšenice, hustotě setby, | ||
+ | draslu v půdách Českomoravské vysočiny, výsledcích prací | ||
+ | československého zemědělského výzkumnictví z oboru výživy | ||
+ | hospodářských rostlin, hydroponii či o otázkách souvisejících | ||
+ | s ochranou zemědělského půdního fondu a životního prostředí. | ||
+ | Kritizoval a vyvracel tzv. Aereboeův revoluční systém hnojařský | ||
+ | (1923), Lemmermanovo hnojení kyselinou křemičitou | ||
+ | (1925), později Malcevovův bezorebný systém hospodaření | ||
+ | na půdě, život na bázi nebuněčné hmoty Lepešinské i tzv. progresivní | ||
+ | vědecké objevy Lysenkovy a hájil učení Mendelovo. | ||
+ | Zanechal více než deset monografií, přes 150 původních vědeckých | ||
+ | článků a na 1 300 drobnějších příspěvků a obsáhlé | ||
+ | unikátní encyklopedické dílo ''Výživa a hnojení kulturních rostlin zemědělských'' (1948), za něž získal prvenství v národní | ||
+ | soutěži o nejlepší odbornou zemědělskou publikaci a resortní | ||
+ | stříbrnou plaketu Za zásluhy o zemědělství. Pro obor vydal | ||
+ | učební texty (1951–62). Práce menšího rozsahu publikoval ve | ||
+ | ''Sborníku'' a ''Zprávách výzkumných ústavů zemědělských ČSR'', | ||
+ | ''VČAZ'', ''Zemědělském archivu'', ''Hospodáři československém'', ''Zemědělském'' | ||
+ | ''pokroku'' a v ''Zemědělském výzkumnictví''. Byl redaktorem | ||
+ | ''Hospodáře československého'', ''VČAZ'' a ''Agrochémie''. Psal | ||
+ | i populární přednášky pro praktiky, příspěvky do rozhlasu, | ||
+ | články do novin a časopisů (mj. ''Zemědělec'', ''Zemědělské noviny'', | ||
+ | ''Socialistické zemědělství'' a ''Vesmír'') i fejetony (používal šifry Dň, | ||
+ | Agrid). | ||
+ | |||
+ | Od 1934 pracoval jako jednatel, 1945–48 jako přednosta | ||
+ | Svazu výzkumných ústavů zemědělských, lesnických a zemědělsko-průmyslových v ČSR v Praze a 1945–49 generální | ||
+ | sekretář ČAZ. Získal jeden československý patent a převzal | ||
+ | Řád práce (1968). | ||
+ | |||
+ | '''D:''' výběr: Aereboeův revoluční systém hnojařský. Studie o výživě a hnojení | ||
+ | kulturních rostlin v příležitostných kapitolách, 1923; Hnojařský slabikář. | ||
+ | Stručná příručka o výživě, hnojivech a hnojení hospodářských rostlin kulturních, | ||
+ | 1925 (3. doplněné vyd. 1929); Praktická výživa a hnojení kulturních | ||
+ | plodin novodobými syntetickými hnojivy dusíkatými, 1929; | ||
+ | Stájová hnojiva v zemědělské výrobě, 1932; Výživa a hnojení kulturních | ||
+ | rostlin zemědělských, 1948; Základy úspěšného hospodaření stájovými | ||
+ | hnojivy, 1952 (2. vyd. 1955); Strojená hnojiva, jejich vlastnosti a použití, | ||
+ | 1954; Pěstování rostlin bez půdy. Hydroponie, 1960 (s J. Kynčlem); Hydroponie. | ||
+ | Pěstování rostlin v živných roztocích, 1965 (s týmž); učební texty: | ||
+ | Výživa rostlin, 1951; Agrobiochemie. Úvod do studia biochemie pro | ||
+ | zemědělce, 1951; Agrochemie. Úvod do studia užité chemie v polní výrobě, | ||
+ | 1953; Uživí nás Země? Zá klady a cíle zemědělství, 1976. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' MSN 2, s. 425; KSN 3, s. 533–534 (s neúplným soupisem díla); Kdo | ||
+ | je kdo v Československu 1, 1969, s. 167 (s neúplným soupisem díla); Tomeš | ||
+ | 1, s. 265–266; Československá akademie zemědělská v prvém desítiletí | ||
+ | 1924–1934, 1935, s. 79–80 (s neúplným soupisem díla); L. Skala, Naši | ||
+ | předchůdci. Biografický slovník českého zemědělství a venkova 1, 1993, | ||
+ | s. 89–90 (s neúplným soupisem díla); J. Zahradníček, F. D. Nedožité sté | ||
+ | narozeniny vědce, agrobiochemika, pedagoga, in: Vesmír 76, 1997, č. 10, | ||
+ | s. 584–585. | ||
+ | |||
+ | Gustav Novotný | ||
− | |||
− | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:21- Odborník rostlinné výroby]] | [[Kategorie:21- Odborník rostlinné výroby]] |
Aktuální verze z 26. 1. 2020, 11:48
František DUCHOŇ | |
Narození | 20.2.1897 |
---|---|
Místo narození | Praha |
Úmrtí | 8.11.1975 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání |
21- Odborník rostlinné výroby 61- Pedagog |
Citace | Biografický slovník českých zemí 14, Praha 2011, s. 423-424 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45980 |
DUCHOŇ, František, * 20. 2. 1897 Praha, † 8. 11. 1975 Praha, agrobiochemik, pedagog, odborný spisovatel
Vystudoval Vysokou školu zemědělského a lesního inženýrství při ČVUT (1921, ing.). Obhájil disertační práci z enzymologie Kataláza indikátorem vitality semen kulturních rostlin a byl promován (Dr. techn. 1922). Od dob studií pracoval v Biochemickém ústavu Státních výzkumných ústavů zemědělských (VÚZ) v Praze u prof. J. Stoklasy, jehož žákem a pokračovatelem byl. 1947 se habilitoval a byl jmenován soukromým docentem agrikulturní chemie na VŠZ v Praze a v Brně. Dále působil na VŠZ v Praze (1947–71). Tam byl 1954 proděkanem Agronomické fakulty, 1955–57 prorektorem, 1957 obhájil hodnost doktora zemědělsko-lesnických věd na základě práce Boj proti exportu rostlinných živin ve světle experimentálních prací a realizace výsledků tohoto výzkumu v praxi a byl 1961 jmenován řádným profesorem agrochemie a výživy rostlin a vedoucím katedry.
D. se zabýval zákonitostmi výživy rostlin a zasloužil se o výzkum, pokusnictví, poradenskou činnost a o uvádění badatelských výsledků do praxe. Zkoumal a zveřejňoval práce o stárnutí semen kulturních a polních rostlin, jejich výživě, hnojivech a praktickém hnojení polí, chmelnic a luk, koloidální kyselině křemičité v zemědělství, enzymech a aciditě při dozrávání ječmene, lepkovém moru u pšenice, hustotě setby, draslu v půdách Českomoravské vysočiny, výsledcích prací československého zemědělského výzkumnictví z oboru výživy hospodářských rostlin, hydroponii či o otázkách souvisejících s ochranou zemědělského půdního fondu a životního prostředí. Kritizoval a vyvracel tzv. Aereboeův revoluční systém hnojařský (1923), Lemmermanovo hnojení kyselinou křemičitou (1925), později Malcevovův bezorebný systém hospodaření na půdě, život na bázi nebuněčné hmoty Lepešinské i tzv. progresivní vědecké objevy Lysenkovy a hájil učení Mendelovo. Zanechal více než deset monografií, přes 150 původních vědeckých článků a na 1 300 drobnějších příspěvků a obsáhlé unikátní encyklopedické dílo Výživa a hnojení kulturních rostlin zemědělských (1948), za něž získal prvenství v národní soutěži o nejlepší odbornou zemědělskou publikaci a resortní stříbrnou plaketu Za zásluhy o zemědělství. Pro obor vydal učební texty (1951–62). Práce menšího rozsahu publikoval ve Sborníku a Zprávách výzkumných ústavů zemědělských ČSR, VČAZ, Zemědělském archivu, Hospodáři československém, Zemědělském pokroku a v Zemědělském výzkumnictví. Byl redaktorem Hospodáře československého, VČAZ a Agrochémie. Psal i populární přednášky pro praktiky, příspěvky do rozhlasu, články do novin a časopisů (mj. Zemědělec, Zemědělské noviny, Socialistické zemědělství a Vesmír) i fejetony (používal šifry Dň, Agrid).
Od 1934 pracoval jako jednatel, 1945–48 jako přednosta Svazu výzkumných ústavů zemědělských, lesnických a zemědělsko-průmyslových v ČSR v Praze a 1945–49 generální sekretář ČAZ. Získal jeden československý patent a převzal Řád práce (1968).
D: výběr: Aereboeův revoluční systém hnojařský. Studie o výživě a hnojení kulturních rostlin v příležitostných kapitolách, 1923; Hnojařský slabikář. Stručná příručka o výživě, hnojivech a hnojení hospodářských rostlin kulturních, 1925 (3. doplněné vyd. 1929); Praktická výživa a hnojení kulturních plodin novodobými syntetickými hnojivy dusíkatými, 1929; Stájová hnojiva v zemědělské výrobě, 1932; Výživa a hnojení kulturních rostlin zemědělských, 1948; Základy úspěšného hospodaření stájovými hnojivy, 1952 (2. vyd. 1955); Strojená hnojiva, jejich vlastnosti a použití, 1954; Pěstování rostlin bez půdy. Hydroponie, 1960 (s J. Kynčlem); Hydroponie. Pěstování rostlin v živných roztocích, 1965 (s týmž); učební texty: Výživa rostlin, 1951; Agrobiochemie. Úvod do studia biochemie pro zemědělce, 1951; Agrochemie. Úvod do studia užité chemie v polní výrobě, 1953; Uživí nás Země? Zá klady a cíle zemědělství, 1976.
L: MSN 2, s. 425; KSN 3, s. 533–534 (s neúplným soupisem díla); Kdo je kdo v Československu 1, 1969, s. 167 (s neúplným soupisem díla); Tomeš 1, s. 265–266; Československá akademie zemědělská v prvém desítiletí 1924–1934, 1935, s. 79–80 (s neúplným soupisem díla); L. Skala, Naši předchůdci. Biografický slovník českého zemědělství a venkova 1, 1993, s. 89–90 (s neúplným soupisem díla); J. Zahradníček, F. D. Nedožité sté narozeniny vědce, agrobiochemika, pedagoga, in: Vesmír 76, 1997, č. 10, s. 584–585.
Gustav Novotný