Biografický slovník
DUDIČ Karel 21.8.1919-22.5.1983: Porovnání verzí
(DUDIČ_Karel_21.8.1919-2.5.1983) |
|||
| (Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 21.8.1919 | | datum narození = 21.8.1919 | ||
| − | | místo narození = | + | | místo narození = Opava |
| − | | datum úmrtí = | + | | datum úmrtí = 22.5.1983 |
| − | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Opava |
| − | | povolání = 81- Divadel. ředitel nebo majitel div. společnosti | + | | povolání = 81- Divadel. ředitel nebo majitel div. společnosti<br />85- Filmař nebo filmový podnikatel<br />86- Televizní pracovník nebo reportér<br /> |
| − | 85- Filmař nebo filmový podnikatel | + | |
| − | 86- Televizní pracovník nebo reportér | + | |
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 14, Praha 2011, s. 416 |
| + | }} | ||
| + | '''DUDIČ, Karel''', ''* 21. 8. 1919 Opava, † 22. 5. 1983 Opava, scénograf'' | ||
| + | |||
| + | Studoval 1938–42 na Škole umění ve Zlíně malbu u V. Hrocha, sochařství u V. Makovského a grafické techniky a monumentální malbu u R. Gajdoše. 1942–44 působil jako výtvarník reklamního oddělení firmy Baťa, 1944–45 byl | ||
| + | výtvarníkem Studia kresleného filmu ve Zlíně-Kudlově, | ||
| + | 1945–48 se zabýval malbou a grafikou ve svobodném povolání | ||
| + | a zahájil externí spolupráci s opavským Slezským divadlem, | ||
| + | na jehož obnově se spolupodílel. Od podzimu 1948 vystřídal | ||
| + | šéfa výpravy Slezského divadla hudebníka a scénografa V. Čecha | ||
| + | a konečně určoval výtvarnou stránku všech tří divadelních | ||
| + | souborů (činohra, opera, balet). Pravidelně se 1948–69 | ||
| + | zúčastňoval výstav Sdružení umělců slezských, soubornou výstavu | ||
| + | mu 1975 uspořádalo Vinohradské divadlo v Praze, scénické návrhy vystavoval i v zahraničí (NDR, SRN, Itálie). Třikrát obdržel 1. cenu v soutěži Divadelní žatvy (1949, 1952, | ||
| + | 1955). Dočkal se i státních vyznamenání. Před 1960 se pokoušel podle sovětských vzorů o monumentální jevištní architekturu | ||
| + | a o budování iluzivního, skutečnosti se podobajícího | ||
| + | divadelního prostoru, jak se to odráželo zejména v dobově | ||
| + | vysoko ceněných inscenacích sociálních a klasických dramat | ||
| + | a ruské a sovětské opery. Při premiéře Smetanovy ''Čertovy stěny'' | ||
| + | (1960) našel vlastní výtvarné řešení, opřené o pouhý náznak | ||
| + | a vycházející z tematické tříště gotických iluminací. V D. výpravách se objevovala ornamentika drolerií a tapet, umělec bohatě | ||
| + | čerpal ze symboliky skal, vodstva, stromů a květin, u interiérů | ||
| + | vycházel z archetypů básnicky pojednávané architektury | ||
| + | (schodiště, okno, oblouk apod.). Ornament, zdůrazňovaný jak | ||
| + | papírovými dekoracemi, tak volně zavěšenými textiliemi, mu | ||
| + | byl syntézou přírodního a výtvarného tvaru. Jednotlivosti a detaily | ||
| + | zastupovaly celek, k němuž náležely. V 60. a 70. letech | ||
| + | D. patřil k nejpozoruhodnějším českým jevištním výtvarníkům. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' S. Marešová, K. D., 1977; V. Jindra, Současná scénografie, 1982, s. 30 | ||
| + | až 31; Slezsko 5, s. 24–25 (se soupisem literatury); SČSVU 2, s. 125 | ||
| + | (s chybným rokem narození); V. Ptáčková, Česká scénografie 20. století, | ||
| + | 1982, passim. | ||
| + | |||
| + | '''P:''' Divadelní ústav Praha (dokumentace). | ||
| + | |||
| + | Martin Kučera | ||
| + | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:81- Divadel. ředitel nebo majitel div. společnosti]] | [[Kategorie:81- Divadel. ředitel nebo majitel div. společnosti]] | ||
| Řádka 18: | Řádka 53: | ||
[[Kategorie:1919]] | [[Kategorie:1919]] | ||
| + | [[Kategorie:Opava]] | ||
[[Kategorie:1983]] | [[Kategorie:1983]] | ||
| + | [[Kategorie:Opava]] | ||
Aktuální verze z 5. 11. 2019, 18:05
| Karel DUDIČ | |
 | |
| Narození | 21.8.1919 |
|---|---|
| Místo narození | Opava |
| Úmrtí | 22.5.1983 |
| Místo úmrtí | Opava |
| Povolání |
81- Divadel. ředitel nebo majitel div. společnosti 85- Filmař nebo filmový podnikatel 86- Televizní pracovník nebo reportér |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 14, Praha 2011, s. 416 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45964 |
DUDIČ, Karel, * 21. 8. 1919 Opava, † 22. 5. 1983 Opava, scénograf
Studoval 1938–42 na Škole umění ve Zlíně malbu u V. Hrocha, sochařství u V. Makovského a grafické techniky a monumentální malbu u R. Gajdoše. 1942–44 působil jako výtvarník reklamního oddělení firmy Baťa, 1944–45 byl výtvarníkem Studia kresleného filmu ve Zlíně-Kudlově, 1945–48 se zabýval malbou a grafikou ve svobodném povolání a zahájil externí spolupráci s opavským Slezským divadlem, na jehož obnově se spolupodílel. Od podzimu 1948 vystřídal šéfa výpravy Slezského divadla hudebníka a scénografa V. Čecha a konečně určoval výtvarnou stránku všech tří divadelních souborů (činohra, opera, balet). Pravidelně se 1948–69 zúčastňoval výstav Sdružení umělců slezských, soubornou výstavu mu 1975 uspořádalo Vinohradské divadlo v Praze, scénické návrhy vystavoval i v zahraničí (NDR, SRN, Itálie). Třikrát obdržel 1. cenu v soutěži Divadelní žatvy (1949, 1952, 1955). Dočkal se i státních vyznamenání. Před 1960 se pokoušel podle sovětských vzorů o monumentální jevištní architekturu a o budování iluzivního, skutečnosti se podobajícího divadelního prostoru, jak se to odráželo zejména v dobově vysoko ceněných inscenacích sociálních a klasických dramat a ruské a sovětské opery. Při premiéře Smetanovy Čertovy stěny (1960) našel vlastní výtvarné řešení, opřené o pouhý náznak a vycházející z tematické tříště gotických iluminací. V D. výpravách se objevovala ornamentika drolerií a tapet, umělec bohatě čerpal ze symboliky skal, vodstva, stromů a květin, u interiérů vycházel z archetypů básnicky pojednávané architektury (schodiště, okno, oblouk apod.). Ornament, zdůrazňovaný jak papírovými dekoracemi, tak volně zavěšenými textiliemi, mu byl syntézou přírodního a výtvarného tvaru. Jednotlivosti a detaily zastupovaly celek, k němuž náležely. V 60. a 70. letech D. patřil k nejpozoruhodnějším českým jevištním výtvarníkům.
L: S. Marešová, K. D., 1977; V. Jindra, Současná scénografie, 1982, s. 30 až 31; Slezsko 5, s. 24–25 (se soupisem literatury); SČSVU 2, s. 125 (s chybným rokem narození); V. Ptáčková, Česká scénografie 20. století, 1982, passim.
P: Divadelní ústav Praha (dokumentace).
Martin Kučera
