Biografický slovník
DURDÍK Petr 22.3.1845-25.5.1909: Porovnání verzí
(DURDÍK_Petr_22.3.1845-25.5.1909) |
|||
| (Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 22.3.1845 | | datum narození = 22.3.1845 | ||
| − | | místo narození = | + | | místo narození = Hořice |
| datum úmrtí = 25.5.1909 | | datum úmrtí = 25.5.1909 | ||
| − | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Smíchov (Praha) |
| − | | povolání = 61- Pedagog | + | | povolání = 61- Pedagog<br />55- Jazykovědec<br />64- Překladatel<br /> |
| − | 55- Jazykovědec | + | |
| − | 64- Překladatel | + | |
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 14, Praha 2011, s. 432-433 |
| + | }} | ||
| + | '''DURDÍK, Petr''', ''* 22. 3. 1845 Hořice, † 25. 5. 1909 Smíchov (Praha), pedagog, filolog, překladatel'' | ||
| + | |||
| + | Z jeho čtrnácti sourozenců vynikli zejména bratři Josef (1837 | ||
| + | až 1902), Alois (1839–1906) a Pavel (1843–1903). Také on | ||
| + | započal studia nejprve na gymnáziu v Hradci Králové. Dokončil je na biskupském gymnáziu v Českých Budějovicích. | ||
| + | V Praze se věnoval na filozofické fakultě klasické filologii. Jako | ||
| + | suplent působil na různých gymnáziích. 1870 se stal řádným | ||
| + | středoškolským profesorem na Malé Straně v Praze. Zájem | ||
| + | o literaturu projevoval od 1872 jako přispěvatel beletristických | ||
| + | i odborných časopisů, publikoval pedagogické a filologické | ||
| + | studie a rozpravy i překlady beletrie v periodikách ''Národní listy'', | ||
| + | od 1874 ''Listy filologické'', od 1880 ''Světozor'', od 1873 ''Pedagogium'', | ||
| + | později ''Květy'', ''Osvěta'', ''Lumír''. 1873 získal doktorát | ||
| + | a zaměřil se na překlady z klasických jazyků, především na Euripida: 1878 vydal knižní překlad jeho dramatu ''Medeia'', 1883 | ||
| + | Sofoklových ''Trachiňanek''. Ve ''Výroční zprávě malostranské školy'' | ||
| + | ''pro roky 1885 a 1894'' publikoval překlad Euripidových ''Foiničanek''. | ||
| + | 1882–84 redigoval s Janem Maškem ediční řadu | ||
| + | Sbírka pedagogických spisů domácích i cizích, 1886 se podílel | ||
| + | na ''Encyklopedii pedagogické''. 1887 se prací ''Pedagogika pro české'' | ||
| + | ''školy vůbec, pro střední školy zvláště'' (2 sv., 1882 a 1883) habilitoval jako soukromý docent pedagogiky a od téhož roku působil | ||
| + | na české univerzitě, kde stejný obor přednášel. Významným | ||
| + | dílem se stala publikace ''Rousseau a Pestalozzi v poměru'' | ||
| + | ''svém ku Komenskému'' (1888). Pedagogikou se od 1888 zabýval | ||
| + | i jako odborný redaktor pro tuto tematiku v ''Ottově slovníku'' | ||
| + | ''naučném''. V 90. letech vydal překlad z ruštiny (L. N. Tolstoj, | ||
| + | ''Sedmero povídek'', 1890), spisovateli věnoval rovněž práci | ||
| + | odborného charakteru ''Hrabě Tolstoj a vlastenectví'' (1897). | ||
| + | K posledním klasickým překladům patřilo Sofoklovo drama | ||
| + | ''Filoktétos'' (1891). Téma školské výchovy a etiky z hlediska výchovného | ||
| + | završil D. spisem ovlivněným herbartovskou filozofií | ||
| + | ''O základech mravnosti''. ''Pokus mravouky přirozené, zvláště'' | ||
| + | ''pro potřeby vychovatelské'' (1893). Po 1903 se vzdal pedagogické | ||
| + | činnosti a od 1907 se věnoval již jen práci redaktora ''Knihovny'' | ||
| + | ''Komenského''. 1906 ocenilo rodiště jeho přínos klasického | ||
| + | filologa odhalením pamětní desky od J. Kulhánka na rodném | ||
| + | domku. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' OSN 28, s. 306, 1145; OSN 8, s. 214; MSN 2, s. 443; KSN 3, s. 546; | ||
| + | F. V. Vykoukal, Nové rovy, in: Osvěta 39, 1909, č. 9, s. 850; A. Jilemnický | ||
| + | – K. Vik, Kraj slavný kamenem, 1961, s. 188; J. Wagner, Durdíkové | ||
| + | Alois, Josef, Pavel a Petr, 1961; J. Vopravil, Slovník pseudonymů v české | ||
| + | a slovenské literatuře, 1973, s. 516; I. Tretera, Spor kolem habilitace P. D., | ||
| + | in: AUC – Historia Universitatis Carolinae Pragensis 28, 1988, s. 349n.; | ||
| + | LČL 1, s. 619–620. | ||
| + | |||
| + | '''P:''' Biografický archiv ÚČL Praha; SOA Zámrsk (matrika narozených, farní | ||
| + | úřad Hořice, sign. 47–8, čas. rozsah 1840–1851); LA PNP Praha (2 kartony). | ||
| + | |||
| + | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/275692 Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
| + | |||
| + | Marcella Husová | ||
| + | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:61- Pedagog]] | [[Kategorie:61- Pedagog]] | ||
| Řádka 18: | Řádka 69: | ||
[[Kategorie:1845]] | [[Kategorie:1845]] | ||
| + | [[Kategorie:Hořice]] | ||
[[Kategorie:1909]] | [[Kategorie:1909]] | ||
| + | [[Kategorie:Praha]] | ||
Aktuální verze z 5. 11. 2019, 18:41
| Petr DURDÍK | |
 | |
| Narození | 22.3.1845 |
|---|---|
| Místo narození | Hořice |
| Úmrtí | 25.5.1909 |
| Místo úmrtí | Smíchov (Praha) |
| Povolání |
61- Pedagog 55- Jazykovědec 64- Překladatel |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 14, Praha 2011, s. 432-433 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46006 |
DURDÍK, Petr, * 22. 3. 1845 Hořice, † 25. 5. 1909 Smíchov (Praha), pedagog, filolog, překladatel
Z jeho čtrnácti sourozenců vynikli zejména bratři Josef (1837 až 1902), Alois (1839–1906) a Pavel (1843–1903). Také on započal studia nejprve na gymnáziu v Hradci Králové. Dokončil je na biskupském gymnáziu v Českých Budějovicích. V Praze se věnoval na filozofické fakultě klasické filologii. Jako suplent působil na různých gymnáziích. 1870 se stal řádným středoškolským profesorem na Malé Straně v Praze. Zájem o literaturu projevoval od 1872 jako přispěvatel beletristických i odborných časopisů, publikoval pedagogické a filologické studie a rozpravy i překlady beletrie v periodikách Národní listy, od 1874 Listy filologické, od 1880 Světozor, od 1873 Pedagogium, později Květy, Osvěta, Lumír. 1873 získal doktorát a zaměřil se na překlady z klasických jazyků, především na Euripida: 1878 vydal knižní překlad jeho dramatu Medeia, 1883 Sofoklových Trachiňanek. Ve Výroční zprávě malostranské školy pro roky 1885 a 1894 publikoval překlad Euripidových Foiničanek. 1882–84 redigoval s Janem Maškem ediční řadu Sbírka pedagogických spisů domácích i cizích, 1886 se podílel na Encyklopedii pedagogické. 1887 se prací Pedagogika pro české školy vůbec, pro střední školy zvláště (2 sv., 1882 a 1883) habilitoval jako soukromý docent pedagogiky a od téhož roku působil na české univerzitě, kde stejný obor přednášel. Významným dílem se stala publikace Rousseau a Pestalozzi v poměru svém ku Komenskému (1888). Pedagogikou se od 1888 zabýval i jako odborný redaktor pro tuto tematiku v Ottově slovníku naučném. V 90. letech vydal překlad z ruštiny (L. N. Tolstoj, Sedmero povídek, 1890), spisovateli věnoval rovněž práci odborného charakteru Hrabě Tolstoj a vlastenectví (1897). K posledním klasickým překladům patřilo Sofoklovo drama Filoktétos (1891). Téma školské výchovy a etiky z hlediska výchovného završil D. spisem ovlivněným herbartovskou filozofií O základech mravnosti. Pokus mravouky přirozené, zvláště pro potřeby vychovatelské (1893). Po 1903 se vzdal pedagogické činnosti a od 1907 se věnoval již jen práci redaktora Knihovny Komenského. 1906 ocenilo rodiště jeho přínos klasického filologa odhalením pamětní desky od J. Kulhánka na rodném domku.
L: OSN 28, s. 306, 1145; OSN 8, s. 214; MSN 2, s. 443; KSN 3, s. 546; F. V. Vykoukal, Nové rovy, in: Osvěta 39, 1909, č. 9, s. 850; A. Jilemnický – K. Vik, Kraj slavný kamenem, 1961, s. 188; J. Wagner, Durdíkové Alois, Josef, Pavel a Petr, 1961; J. Vopravil, Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře, 1973, s. 516; I. Tretera, Spor kolem habilitace P. D., in: AUC – Historia Universitatis Carolinae Pragensis 28, 1988, s. 349n.; LČL 1, s. 619–620.
P: Biografický archiv ÚČL Praha; SOA Zámrsk (matrika narozených, farní úřad Hořice, sign. 47–8, čas. rozsah 1840–1851); LA PNP Praha (2 kartony).
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Marcella Husová
