Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky DURYCH Václav Michael Fortunát ?29.9.1735-31.8.1802

{{Infobox - osoba
| jméno = Václav Michael Fortunát DURYCH
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 29.9.1735 (datum křtu)
| místo narození = Turnov
| datum úmrtí = 31.8.1802
| místo úmrtí = Turnov
| povolání = 49- Náboženský nebo církevní činitel
55- Jazykovědec
65- Literární historik, kritik nebo teoretik
64- Překladatel

| jiná jména = 
}}
'''DURYCH, Václav Michael Fortunát''', ''* 29. 9. 1735 (datum křtu) Turnov, † 31. 8. 1802 Turnov, římskokatolický kněz, historik, překladatel''

Pocházel ze starobylého turnovského rodu brusiče drahých kamenů.
Otec Josef D. byl měšťan a aktuár, matka Alžběta, roz.
Vodsloňová. K rozvětvenému rodu patřili i Václav Josef Věnceslav D. (1863–1897), Jaroslav D. (1886–1962) a Bohuslav D. (1896–1969). Studia započal D. 1746, kdy vstoupil do
druhé třídy piaristického gymnázia v Kosmonosích u Mladé
Boleslavi, poté pokračoval 1749 ve Slaném. Po smrti otce
1750 odešel z hmotných důvodů do Tachova. V nedalekých
Světcích se 1751 stal členem kongregace paulánů (Ordo Minimorum S. Francisci de Paula) a přijal řádové jméno Fortunát.
Na kněze byl vysvěcen 1758. Jako lektor hebrejštiny, aramejštiny
a řečtiny se uplatnil ve Vídni v paulánském klášteře.
1765 působil v Mnichově, kde u minoritů vyučoval teologii
a hebrejštinu. Pod vlivem historika a dvorního bibliotekáře
Andrease F. Öfeleho obrátil svůj zájem od orientalistiky ke
slavistice. 1767 tam publikoval práci ''Dissertatio philologica de''
''vocibus Khartymmím et Belahatchem'', téhož roku se vrátil do
Čech. Působil v Praze, několikrát zastával hodnost spolurektora,
tři roky byl provinciálním vikářem. 1771 vydal latinský
spisek o počátcích kostela sv. Salvátora a paulánského kláštera
na Starém Městě ''De originibus templi Salvatoris et monasterii''
''fratrum minorum S. Francisci de Paula Veteris Pragae specimen''
''historicum''. V 70. letech začal spolupracovat s paulánem F. F.
Procházkou, s nímž se seznámil ve Vranově u Brna za jeho
noviciátu a podnítil u něho zájem o studium orientální, klasické
a slovanské filologie. Na podnět císařovny Marie Terezie
zahájili práce na první edici nového českého překladu bible.
Vyšli z posledního jezuitského vydání, tzv. ''Svatováclavské bible''
(1769–71), které opravili a na základě srovnání s ''Vulgatou''
s přihlédnutím ke starším českým překladům, zvl. k ''Bibli kralické'',
doplnili a 1778 pod titulem ''Nový zákon Pána a Spasitele''
''našeho Ježíše Krista…'' vydali. 1780 vyšlo přepracované vydání
''Nového zákona Biblí česká, tj. Celé Svaté Písmo Starého i Nového''
''zákona''. Oba překlady, zejména ''Svatováclavské bible'', která
byla třetí jazykově mírně aktualizovanou a podle ''Kralické bible''
místy upravenou ''Svatováclavskou biblí'', přispěly k ustálení
českého pravopisu. Vydány byly z prostředků nadace Dědictví
sv. Václava jako završení její činnosti. 1 000 exemplářů bylo
rozdáno lidu. D. náležel spolu s F. M. Pelclem, F. F. Procházkou, K. R. Ungarem aj. k Soukromé společnosti pražských učenců kolem I. Borna. Přátelské a korespondenční
styky udržoval s B. J. Dlabačem, podněcoval slavistická studia
J. Dobrovského, jehož byl i učitelem a s nímž byl od 1775 až
takřka do konce života ve styku, dále s G. Dobnerem, M.
A. Voigtem, I. Cornovou, J. Maderem, A. Strnadem. Zejména
s Bornem, Pelclem a dalšími se D. podílel na reprezentativním
díle osvícenského patriotismu, čtyřdílném biografickém slovníku
''Abbildungen böhmischer und mährischer Gelehrten und''
''Künstler…'' Po zrušení jezuitského řádu a při úpravě bohosloveckých studií v 80. letech byl jmenován po dobu deseti let
členem zkušební komise řečtiny a hebrejštiny při rigorózech
a všech bohosloveckých předmětů při obyčejných zkouškách.
V latinsky psané slavistické práci ''De Slavo-Bohemica sacri codicis''
''versione dissertatio'' (1777, Rozprava o slovansko-českém
překladu Písma sv.) se zabýval vlivem staroslověnského překladu bible na staročeský biblický text. K přepracování tohoto díla, které zamýšlel vydat koncem života, již nedošlo. Na základě josefínských reforem odešel po zrušení pražského paulánského
kláštera 1784 s malou penzí do konventu do Vídně. Od
července 1785 se ve vídeňské Dvorní knihovně zabýval studiem
slavik, pořídil katalog hebraik a udržoval styky s vídeňskou
a evropskou slavistickou a intelektuální elitou, zejména
s J. V. Zlobickým, J. Werschauerem, B. Jenischem, J. Weinhoferem,
M. Schimkem aj. I ve Vídni pokračoval na monumentálním,
patrně již 1775 započatém díle ''Historia litteraria''
''universae Slavorum gentis dialecti communis et antiquissimae''
(Literární dějiny společného a nejstaršího nářečí veškerého slovanského
kmene), jehož název změnil na doporučení Dobrovského na latinský titul znějící v češtině ''Slovanská bibliotéka''
''nejstaršího společného a církevního nářečí veškerého slovanského''
''kmene''. Pod vlivem Herdera nastínil svou představu staroslovanské
a církevněslovanské filologie, ukázal na význam slovanské
kultury a církevní slovanštiny. Spis představoval sbírku
a interpretaci pramenů k nejstarším obdobím slovanského písemnictví
a jazyka a byl proponován do 5 svazků. D. v něm
zužitkoval bohatou heuristiku nazvanou Collectanea, čítající
na čtyři tisíce stran. 1795 vydal ve Vídni první část 1. dílu ''Bibliotheca''
''Slavica antiquissimae dialecti communis et ecclesiasticae''
''universae Slavorum gentis I/I'' a věnoval ji Královské české společnosti nauk, jejímž dopisujícím členem byl od 1786. Druhou část 1. dílu vyhotovil do 1796. Téhož roku po zrušení
paulánského kláštera i ve Vídni žádal o úřednické místo
v Dvorní knihovně, které ale neobdržel. Vrátil se ke svému
synovci do rodiště, kde si zakoupil domek. 1800 poslal rukopis
druhé části k tisku do Pešti R. Lakicsovi. Dílo nevyšlo a po jeho
smrti se ztratilo. Hmotný nedostatek nevylepšila ani D.
studia regionální historie, jimiž se ke konci života zabýval, ani
od 1797 zvýšená penze. 1800 byl stižen mrtvicí – tehdy ho
naposledy navštívil Dobrovský, který jeho rukopisy odvezl.
1867 uctil Turnov svého rodáka odhalením pomníku.

D. se stal zakladatelem slavistického studia v Čechách, uznávaným
orientalistou, jazykozpytcem, odborným spisovatelem
a stoupencem ideje slovanské sounáležitosti. Objevil a popsal
i některé rukopisy staročeské literatury jako ''Evangeliář vídeňský''
či zlomek ''Legendy o dvanácti apoštolích''. Podepisoval se
i Václav Durich, Vlastimil Durych.

'''D:''' korespondence: Vzájemné dopisy J. Dobrovského a F. D. z let 1778–
–1800, in: Korespondence J. Dobrovského 1, 1895, A. Patera (ed.); soupis
in: LČL 1, s. 627.

'''L:''' Vínek na hrob F. D., uvitý od turnovských studujících, J. E. Vitásek
(ed.), 1861; J. M. Černý, V. F. D., první slavista český, 1889; OSN 8,
s. 222–223; Jireček 1, s. 176; BOS 3, s. 640; Wurzbach 3, s. 395; F. Bačkovský,
Kněží katoličtí o písemnictví novočeské zasloužilí, 1890, s. 54;
K. Hikl, Listy českého probuzení, 1920, s. 178; A. Grund, Z osudů nevydaného
svazku Bibliotheca slavica V. F. D., in: Národní osvobození, na
pokračování od 1935; Biografický katalog československé republiky,
K. Randé – V. Foch (ed.), 1939, s. 54; A. N., První slavista český, in: Lidové
noviny 28. 9. 1935; bs, V. F. D. 140. výročí úmrtí, in: Lidové noviny
30. 8. 1942; týž, Zakladatel české slavistiky kněz V. F. D., in: Lidové noviny
11. 3. 1951; V. F. D. Sborník k 150. výročí úmrtí, J. Dlouhý (ed.),
1952; M. Laiske, Průkopník české slavistiky, in: Lidová demokracie 28. 9.
1955; J. Vopravil, Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře, 1973,
s. 318; P. Křivský, V. F. D., 1978, edice inv. č. 330; LČL 1, s. 626–627
(kde další literatura); Vídeňský podíl na počátcích českého národního obrození
– Wiener Anteil an den Anfängen der tschechischen nationalen Erneuerung,
D. Havel – V. Petrbok – W. Reichel (ed.), 2004, passim.

'''P:''' Biografický archiv ÚČL Praha; LA PNP Praha (8 kartonů); Muzeum
Českého ráje v Turnově; SOA Zámrsk, matrika narozených, farní úřad
Turnov, sign. 5251, čas. rozsah 1699–1735, fol. 319a, září 1735; matrika
zemřelých, farní úřad Turnov, sign 5260, čas. rozsah 1791–1812, fol. 19b,
r. 1802, kde údaj o pohřbu 2. 9.

'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/87786 Bibliografie dějin Českých zemí]

Marcella Husová

[[Kategorie:B]]
[[Kategorie:49- Náboženský nebo církevní činitel]]
[[Kategorie:55- Jazykovědec]]
[[Kategorie:65- Literární historik, kritik nebo teoretik]]
[[Kategorie:64- Překladatel]]

[[Kategorie:1735]]
[[Kategorie:Turnov]]
[[Kategorie:1802]]
[[Kategorie:Turnov]]