DVOŘÁK Karel 26.3.1911-13.5.1988: Porovnání verzí
(DVOŘÁK_Karel_26.3.1911-15.5.1988) |
|||
(Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 26.3.1911 | | datum narození = 26.3.1911 | ||
− | | místo narození = | + | | místo narození = Rynholec u Nového Strašecí |
− | | datum úmrtí = | + | | datum úmrtí = 13.5.1988 |
− | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Praha |
− | | povolání = 68- Redaktor nebo žurnalista | + | | povolání = 68- Redaktor nebo žurnalista<br />63- Spisovatel |
− | 63- Spisovatel | + | |
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 15, Praha 2012, s. 484-485 |
+ | }} | ||
+ | |||
+ | '''DVOŘÁK, Karel,''' ''* 26. 3. 1911 Rynholec u Nového Strašecí, † 13. 5. 1988 Praha, žurnalista, spisovatel'' | ||
+ | |||
+ | Maturoval 1929 na střední reálné škole v Pardubicích. Odešel | ||
+ | do Prahy na Fakultu zemědělského inženýrství ČVUT. Současně | ||
+ | se od 30. let uplatňoval i literárně. Časopisecky debutoval | ||
+ | verši ve ''Studentském časopise'' a v ''Lumíru'', básničky tiskl | ||
+ | v Halasem redigovaném týdeníku ''Čteme'' a v ''Lidových novinách'', | ||
+ | publikoval jako divadelní a externí recenzent také v ''Národní'' | ||
+ | ''práci''. Psal odborné články a studie o loutkářském divadelnictví | ||
+ | a uplatňoval se jako autor scénických her pro mládež | ||
+ | ''Měsíční světlo'' (1936), ''Princezna Jarmila'' (1937), ''Kabaret loutek'' | ||
+ | (1938). Z univerzity musel 1939 před závěrečnými zkouškami | ||
+ | odejít kvůli otcově těžkému onemocnění a jeho následné nezaměstnanosti. | ||
+ | Vrátil se do rodiště, za protektorátu se živil | ||
+ | jako poštovní pomocník na ředitelství pošt v Pardubicích. | ||
+ | 1941 se nepříliš úspěšně pokusil o básnickou tvorbu sbírkou | ||
+ | veršů inspirovaných povětšinou malířskými a sochařskými díly | ||
+ | ''V kameni vepsáno'', kterou vydal nákladem pardubického | ||
+ | M. Bízka. Současně se účastnil místního divadelního života. | ||
+ | 1941 debutoval na jevišti Horáckého divadla v Jihlavě konverzační | ||
+ | komedií ''Anonym'' v režii A. Kurše. Několik let pracoval | ||
+ | jako ochotnický režisér a organizační pracovník, z té doby | ||
+ | pocházejí vesnická hra ''Přehrada'' (1944), úprava Klicperových | ||
+ | ''Běloušů'' a přebásněná Goldoniho hra ''Krásná hospodská'' pod názvem | ||
+ | ''Povyk kolem Mirandolíny''. Stal se intendantem pardubického | ||
+ | Východočeského divadla, které 1944 uvedlo jeho lyrickou | ||
+ | komedii ''Růže a déšť''. 1945 adaptoval se Z. Vavříkem | ||
+ | Tylovu hru ''Kutnohorští havíři''. Od května 1945 vedl filiální | ||
+ | redakci deníku ''Práce'' v Pardubicích. 1947 napsal pro mládež | ||
+ | ''Pohádku o rybce-štičce'', 1948 uvedlo divadlo v Liberci veršovaný | ||
+ | milostný historický příběh ''Dornička Masopustnice'', 1947 | ||
+ | vydal knížku ''Deset na smrt otcovu'' (sic!). Pak odešel do Prahy, | ||
+ | kde byl od 1948 zaměstnán převážně jako divadelní a filmový | ||
+ | recenzent v kulturní rubrice listu ''Práce'' a současně 1948–49 | ||
+ | působil jako dramaturg Severočeského divadla v Liberci i jeho | ||
+ | divadelního Studia mladých, známého později jako agitační | ||
+ | zájezdový soubor Modrá halena. Pro soubor psal programová | ||
+ | pásma a budovatelské hry. Budovatelskou tematiku poplatnou | ||
+ | ideologii zpracovával v dílech o mladých lidech ze staveb, továren | ||
+ | a vesnic ''Člověk Zaňka'' (1949), ''Boženka přijede'' (1949 | ||
+ | premiéra), ''Svatba s delegátkou'' (1952 i premiéra), ''Na široké'' | ||
+ | ''frontě'' (1952). Od 1952 se věnoval hlavně publicistice a fejetonu, | ||
+ | tiskl v ''Literárních novinách'', ''Rudém právu'', ''Večerní Praze'', | ||
+ | ''Zemědělských novinách'' a řadě časopisů, sborníků a magazínů | ||
+ | (''Dikobraz'', ''Československý voják'', ''Čtenář'', ''Květy'', ''Červený květ'') | ||
+ | i v některých polských a sovětských časopisech. Psal studie pro | ||
+ | časopisy ''Fotografie'' a ''Československá fotografie'', ale i pro fotografické | ||
+ | publikace a ročenky. Několikrát navštívil Sovětský | ||
+ | svaz včetně Střední Asie, Nizozemsko, Maďarsko, Rakousko. | ||
+ | 1954–67 působil v ''Literárních novinách'', redigoval ''Magazín'' | ||
+ | ''Literárních novin'' 1961 a humoristický občasník ''Trn'' 1966 až | ||
+ | 1967. Poté byl 1967–70 redaktorem a vedoucím oddělení | ||
+ | vnitřních informací v ''Zemědělských novinách''. Spolupracoval | ||
+ | s rozhlasem, pro nějž psal rozhlasové hry (''Žebřík'', 1965, ''Veřejná záležitost'', 1967). Publikoval pod pseudonymy Jana Dvořáková, kadek, Kadet a šiframi dv., dvk. Věnoval se intenzivněji | ||
+ | próze na pomezí vzpomínkové beletrie (vyprávění o těžkém | ||
+ | životě venkovanů ''Svatbické povídačky'', 1961) a publicistiky | ||
+ | (beletristická kronika Pardubic ''Město v městě zrozené'', 1962). | ||
+ | Vytvářel rovněž slovní doprovody k obrazovým publikacím | ||
+ | ''Pražské jaro'' (text k publikaci M. Peterky, 1964), ''Pardubice'' | ||
+ | (text ke knize S. Pravce, 1966). Do důchodu odešel 1971, dožil | ||
+ | v Praze-Podolí. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' O. Pospíšil, Spisovatelé beletristé Pardubic a pardubického kraje, 1941, | ||
+ | Dodatky, s. 6; Literární noviny 10, 1961, č. 12, s. 12; J. Kunc, Česká literární | ||
+ | bibliografie 1945–63, 1, 1963, s. 83, 90, 202, 379, 532; R. Havel – | ||
+ | – J. Opelík a kol., Slovník českých spisovatelů, 1964, s. 87; J. Vopravil, | ||
+ | Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře, 1973, s. 521; LČL 1, | ||
+ | s. 636 až 637; 3/2, s. 1403. | ||
+ | |||
+ | '''P:''' Biografický archiv ÚČL Praha (kde opis listu z evidence úmrtí). | ||
+ | |||
+ | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/269298 Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
+ | |||
+ | Marcella Husová | ||
+ | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:68- Redaktor nebo žurnalista]] | [[Kategorie:68- Redaktor nebo žurnalista]] | ||
[[Kategorie:63- Spisovatel]] | [[Kategorie:63- Spisovatel]] | ||
− | |||
[[Kategorie:1911]] | [[Kategorie:1911]] | ||
+ | [[Kategorie:Rynholec]] | ||
[[Kategorie:1988]] | [[Kategorie:1988]] | ||
+ | [[Kategorie:Praha]] |
Aktuální verze z 31. 10. 2019, 11:49
Karel DVOŘÁK | |
Narození | 26.3.1911 |
---|---|
Místo narození | Rynholec u Nového Strašecí |
Úmrtí | 13.5.1988 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání |
68- Redaktor nebo žurnalista 63- Spisovatel |
Citace | Biografický slovník českých zemí 15, Praha 2012, s. 484-485 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46107 |
DVOŘÁK, Karel, * 26. 3. 1911 Rynholec u Nového Strašecí, † 13. 5. 1988 Praha, žurnalista, spisovatel
Maturoval 1929 na střední reálné škole v Pardubicích. Odešel do Prahy na Fakultu zemědělského inženýrství ČVUT. Současně se od 30. let uplatňoval i literárně. Časopisecky debutoval verši ve Studentském časopise a v Lumíru, básničky tiskl v Halasem redigovaném týdeníku Čteme a v Lidových novinách, publikoval jako divadelní a externí recenzent také v Národní práci. Psal odborné články a studie o loutkářském divadelnictví a uplatňoval se jako autor scénických her pro mládež Měsíční světlo (1936), Princezna Jarmila (1937), Kabaret loutek (1938). Z univerzity musel 1939 před závěrečnými zkouškami odejít kvůli otcově těžkému onemocnění a jeho následné nezaměstnanosti. Vrátil se do rodiště, za protektorátu se živil jako poštovní pomocník na ředitelství pošt v Pardubicích. 1941 se nepříliš úspěšně pokusil o básnickou tvorbu sbírkou veršů inspirovaných povětšinou malířskými a sochařskými díly V kameni vepsáno, kterou vydal nákladem pardubického M. Bízka. Současně se účastnil místního divadelního života. 1941 debutoval na jevišti Horáckého divadla v Jihlavě konverzační komedií Anonym v režii A. Kurše. Několik let pracoval jako ochotnický režisér a organizační pracovník, z té doby pocházejí vesnická hra Přehrada (1944), úprava Klicperových Běloušů a přebásněná Goldoniho hra Krásná hospodská pod názvem Povyk kolem Mirandolíny. Stal se intendantem pardubického Východočeského divadla, které 1944 uvedlo jeho lyrickou komedii Růže a déšť. 1945 adaptoval se Z. Vavříkem Tylovu hru Kutnohorští havíři. Od května 1945 vedl filiální redakci deníku Práce v Pardubicích. 1947 napsal pro mládež Pohádku o rybce-štičce, 1948 uvedlo divadlo v Liberci veršovaný milostný historický příběh Dornička Masopustnice, 1947 vydal knížku Deset na smrt otcovu (sic!). Pak odešel do Prahy, kde byl od 1948 zaměstnán převážně jako divadelní a filmový recenzent v kulturní rubrice listu Práce a současně 1948–49 působil jako dramaturg Severočeského divadla v Liberci i jeho divadelního Studia mladých, známého později jako agitační zájezdový soubor Modrá halena. Pro soubor psal programová pásma a budovatelské hry. Budovatelskou tematiku poplatnou ideologii zpracovával v dílech o mladých lidech ze staveb, továren a vesnic Člověk Zaňka (1949), Boženka přijede (1949 premiéra), Svatba s delegátkou (1952 i premiéra), Na široké frontě (1952). Od 1952 se věnoval hlavně publicistice a fejetonu, tiskl v Literárních novinách, Rudém právu, Večerní Praze, Zemědělských novinách a řadě časopisů, sborníků a magazínů (Dikobraz, Československý voják, Čtenář, Květy, Červený květ) i v některých polských a sovětských časopisech. Psal studie pro časopisy Fotografie a Československá fotografie, ale i pro fotografické publikace a ročenky. Několikrát navštívil Sovětský svaz včetně Střední Asie, Nizozemsko, Maďarsko, Rakousko. 1954–67 působil v Literárních novinách, redigoval Magazín Literárních novin 1961 a humoristický občasník Trn 1966 až 1967. Poté byl 1967–70 redaktorem a vedoucím oddělení vnitřních informací v Zemědělských novinách. Spolupracoval s rozhlasem, pro nějž psal rozhlasové hry (Žebřík, 1965, Veřejná záležitost, 1967). Publikoval pod pseudonymy Jana Dvořáková, kadek, Kadet a šiframi dv., dvk. Věnoval se intenzivněji próze na pomezí vzpomínkové beletrie (vyprávění o těžkém životě venkovanů Svatbické povídačky, 1961) a publicistiky (beletristická kronika Pardubic Město v městě zrozené, 1962). Vytvářel rovněž slovní doprovody k obrazovým publikacím Pražské jaro (text k publikaci M. Peterky, 1964), Pardubice (text ke knize S. Pravce, 1966). Do důchodu odešel 1971, dožil v Praze-Podolí.
L: O. Pospíšil, Spisovatelé beletristé Pardubic a pardubického kraje, 1941, Dodatky, s. 6; Literární noviny 10, 1961, č. 12, s. 12; J. Kunc, Česká literární bibliografie 1945–63, 1, 1963, s. 83, 90, 202, 379, 532; R. Havel – – J. Opelík a kol., Slovník českých spisovatelů, 1964, s. 87; J. Vopravil, Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře, 1973, s. 521; LČL 1, s. 636 až 637; 3/2, s. 1403.
P: Biografický archiv ÚČL Praha (kde opis listu z evidence úmrtí).
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Marcella Husová