Biografický slovník
DVOŘÁK Xaver 29.11.1858-22.11.1939: Porovnání verzí
(DVOŘÁK_Xaver_29.11.1858-22.11.1939) |
|||
| (Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Xaver DVOŘÁK | | jméno = Xaver DVOŘÁK | ||
| − | | obrázek = | + | | obrázek = Dvorak Xaver portret.jpg |
| datum narození = 29.11.1858 | | datum narození = 29.11.1858 | ||
| − | | místo narození = | + | | místo narození = Hostivař (Praha) |
| datum úmrtí = 22.11.1939 | | datum úmrtí = 22.11.1939 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
| − | | povolání = 49- Náboženský nebo církevní činitel | + | | povolání = 49- Náboženský nebo církevní činitel<br />50- Náboženský publicista<br />63- Spisovatel<br /> |
| − | 50- Náboženský publicista | + | |
| − | 63- Spisovatel | + | |
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 15, Praha 2012, s. 495 |
| + | }} | ||
| + | |||
| + | '''DVOŘÁK, Xaver''' ''(vl. jm. František Xaver), * 29. 11. 1858 Hostivař (Praha), † 22. 11. 1939 Praha, římskokatolický kněz, spisovatel, pedagog'' | ||
| + | |||
| + | Pocházel z chudé a početné rodiny. Po maturitě (1878) na | ||
| + | pražském Akademickém gymnáziu absolvoval teologická studia, | ||
| + | 1882 byl vysvěcen. Krátce působil jako kaplan na Karlovarsku | ||
| + | (Kozlov, Bochov a Žalmanov). Od 1884 až do odchodu | ||
| + | do důchodu žil v Praze, byl kaplanem u Nejsvětější Trojice | ||
| + | ve Spálené ulici, katechetou na novoměstské měšťanské škole | ||
| + | (1884–92) a profesorem náboženství na vyšší dívčí škole | ||
| + | (1892–1916). | ||
| + | |||
| + | Do literatury vstoupil koncem 80. let 19. století jako náboženský | ||
| + | lyrik a mystik snažící se překonat nábožensko-didaktické | ||
| + | cíle české duchovní poezie a usilující o umělecké ztvárnění | ||
| + | intimních náboženských prožitků člověka žijícího | ||
| + | v moderní občanské společnosti. Navazoval na J. Vrchlického. | ||
| + | D. poezie vynikala formální dokonalostí, opěvoval světce, Pannu | ||
| + | Marii, liturgii a eucharistii. Patřil k nejvýznamnějším českým | ||
| + | katolickým poetům. | ||
| + | |||
| + | Básnická tvorba překryla D. práci inspirovanou profesí katechety. | ||
| + | Psal učebnice náboženství, věroučná pojednání, modlitby | ||
| + | a kázání, hlavní pozornost však věnoval odborné přípravě | ||
| + | učitelů náboženství. Založil a několik let řídil ''Katechetické listy''. | ||
| + | Působil jako editor, překládal, věnoval se redigování časopisů | ||
| + | aj. | ||
| + | |||
| + | Patřil do okruhu zakladatelů české Katolické moderny, ale zůstal | ||
| + | mužem v pozadí. 1918 inicioval obnovu Jednoty katolického | ||
| + | duchovenstva a ve funkci místopředsedy prosazoval | ||
| + | umírněné církevní reformy. Na přelomu 1921/22 připravil | ||
| + | založení Svazu přátel ideje cyrilometodějské jako nástupnické | ||
| + | organizace zakázané Jednoty, proto byl 1922 z katolické církve | ||
| + | exkomunikován. Po čase se sice mohl do církve navrátit, přesto | ||
| + | zůstal svému modernistickému přesvědčení věrný až do | ||
| + | konce života. Užíval pseudonym Pavel Arelato. | ||
| + | |||
| + | '''D:''' sbírky básní, výběr: Zlatou stezkou. Sonety, 1888; Sursum corda, 1894; | ||
| + | Meditace, 1896; Eucharistia, 1897; Improperie, 1902; Z hlubin věků, | ||
| + | 1904; Kontemplace, 1909; Modlitby básníkovy, 1913; Věčné touhy, 1923; | ||
| + | Na stožáru, 1929; Praha, 1931; Mystické melodie, 1933; Zrcadlení na hlubinách, | ||
| + | 1936; Hlas volajícího na poušti, 1938; Vánoce, 1940; dramata: | ||
| + | Tabitha, 1895; Jidáš, 1920; učebnice a náboženské spisy: Modlitby a písně | ||
| + | pro katolickou mládež, 1892; Mravouka katolická, 1901; Věrouka katolická, | ||
| + | 1904; Stručná apologetika katolická, 1908; Katolický dějepis | ||
| + | církevní, 1906; Liturgika katolická, 1909; Zpovědnice maličkých, 1919; | ||
| + | Oheň, 1923; O „Církvi československé“, 1923; O králi mučedníkův, 1925. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' BOS 3, s. 645; OSND 2/1, s. 313; Kunc, s. 135–137; LČL 1, s. 639 až | ||
| + | 640; P. Marek – L. Soldán, Karel Dostál-Lutinov, 1998, s. 10–11; P. Marek, | ||
| + | Český katolicismus 1890–1914, 2003, s. 270–271; M. Putna, Česká | ||
| + | katolická literatura v evropském kontextu 1848–1918, 1998, s. 313–317; | ||
| + | J. Med, Spisovatelé ve stínu, 2004, s. 32–33; P. Marek, Církevní krize na | ||
| + | počátku první Československé republiky, 2005, s. 22–23;M. Putna, Česká | ||
| + | katolická literatura v kontextech 1918–1945, 2010, s. 176–177. | ||
| + | |||
| + | '''P:''' LA PNP Praha, osobní pozůstalost (katalog P. Křivský, 1976). | ||
| + | |||
| + | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/272117 Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
| + | |||
| + | Pavel Marek | ||
| − | |||
| − | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:49- Náboženský nebo církevní činitel]] | [[Kategorie:49- Náboženský nebo církevní činitel]] | ||
[[Kategorie:50- Náboženský publicista]] | [[Kategorie:50- Náboženský publicista]] | ||
[[Kategorie:63- Spisovatel]] | [[Kategorie:63- Spisovatel]] | ||
| − | |||
[[Kategorie:1858]] | [[Kategorie:1858]] | ||
| − | [[Kategorie:Praha | + | [[Kategorie:Praha]] |
[[Kategorie:1939]] | [[Kategorie:1939]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] | ||
Aktuální verze z 11. 2. 2020, 12:06
| Xaver DVOŘÁK | |
 | |
| Narození | 29.11.1858 |
|---|---|
| Místo narození | Hostivař (Praha) |
| Úmrtí | 22.11.1939 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání |
49- Náboženský nebo církevní činitel 50- Náboženský publicista 63- Spisovatel |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 15, Praha 2012, s. 495 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46125 |
DVOŘÁK, Xaver (vl. jm. František Xaver), * 29. 11. 1858 Hostivař (Praha), † 22. 11. 1939 Praha, římskokatolický kněz, spisovatel, pedagog
Pocházel z chudé a početné rodiny. Po maturitě (1878) na pražském Akademickém gymnáziu absolvoval teologická studia, 1882 byl vysvěcen. Krátce působil jako kaplan na Karlovarsku (Kozlov, Bochov a Žalmanov). Od 1884 až do odchodu do důchodu žil v Praze, byl kaplanem u Nejsvětější Trojice ve Spálené ulici, katechetou na novoměstské měšťanské škole (1884–92) a profesorem náboženství na vyšší dívčí škole (1892–1916).
Do literatury vstoupil koncem 80. let 19. století jako náboženský lyrik a mystik snažící se překonat nábožensko-didaktické cíle české duchovní poezie a usilující o umělecké ztvárnění intimních náboženských prožitků člověka žijícího v moderní občanské společnosti. Navazoval na J. Vrchlického. D. poezie vynikala formální dokonalostí, opěvoval světce, Pannu Marii, liturgii a eucharistii. Patřil k nejvýznamnějším českým katolickým poetům.
Básnická tvorba překryla D. práci inspirovanou profesí katechety. Psal učebnice náboženství, věroučná pojednání, modlitby a kázání, hlavní pozornost však věnoval odborné přípravě učitelů náboženství. Založil a několik let řídil Katechetické listy. Působil jako editor, překládal, věnoval se redigování časopisů aj.
Patřil do okruhu zakladatelů české Katolické moderny, ale zůstal mužem v pozadí. 1918 inicioval obnovu Jednoty katolického duchovenstva a ve funkci místopředsedy prosazoval umírněné církevní reformy. Na přelomu 1921/22 připravil založení Svazu přátel ideje cyrilometodějské jako nástupnické organizace zakázané Jednoty, proto byl 1922 z katolické církve exkomunikován. Po čase se sice mohl do církve navrátit, přesto zůstal svému modernistickému přesvědčení věrný až do konce života. Užíval pseudonym Pavel Arelato.
D: sbírky básní, výběr: Zlatou stezkou. Sonety, 1888; Sursum corda, 1894; Meditace, 1896; Eucharistia, 1897; Improperie, 1902; Z hlubin věků, 1904; Kontemplace, 1909; Modlitby básníkovy, 1913; Věčné touhy, 1923; Na stožáru, 1929; Praha, 1931; Mystické melodie, 1933; Zrcadlení na hlubinách, 1936; Hlas volajícího na poušti, 1938; Vánoce, 1940; dramata: Tabitha, 1895; Jidáš, 1920; učebnice a náboženské spisy: Modlitby a písně pro katolickou mládež, 1892; Mravouka katolická, 1901; Věrouka katolická, 1904; Stručná apologetika katolická, 1908; Katolický dějepis církevní, 1906; Liturgika katolická, 1909; Zpovědnice maličkých, 1919; Oheň, 1923; O „Církvi československé“, 1923; O králi mučedníkův, 1925.
L: BOS 3, s. 645; OSND 2/1, s. 313; Kunc, s. 135–137; LČL 1, s. 639 až 640; P. Marek – L. Soldán, Karel Dostál-Lutinov, 1998, s. 10–11; P. Marek, Český katolicismus 1890–1914, 2003, s. 270–271; M. Putna, Česká katolická literatura v evropském kontextu 1848–1918, 1998, s. 313–317; J. Med, Spisovatelé ve stínu, 2004, s. 32–33; P. Marek, Církevní krize na počátku první Československé republiky, 2005, s. 22–23;M. Putna, Česká katolická literatura v kontextech 1918–1945, 2010, s. 176–177.
P: LA PNP Praha, osobní pozůstalost (katalog P. Křivský, 1976).
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Pavel Marek
