Biografický slovník
DYRYNK Karel 25.3.1876-2.7.1949: Porovnání verzí
(DYRYNK_Karel_25.3.1876-2.7.1949) |
|||
| (Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 25.3.1876 | | datum narození = 25.3.1876 | ||
| − | | místo narození = Praha | + | | místo narození = Královské Vinohrady (Praha) |
| datum úmrtí = 2.7.1949 | | datum úmrtí = 2.7.1949 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
| − | | povolání = 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik | + | | povolání = 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik<br />69- Knihtiskař nebo typograf<br />64- Překladatel<br /> |
| − | 69- Knihtiskař nebo typograf | + | |
| − | 64- Překladatel | + | |
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 15, Praha 2012, s. 506-507 |
| + | }} | ||
| + | |||
| + | '''DYRYNK, Karel,''' ''* 25. 3. 1876 Královské Vinohrady (Praha), † 2. 7. 1949 Praha, typograf, knižní grafik, publicista, překladatel'' | ||
| + | |||
| + | Vyučil se sazečem v tiskárně J. B. Pichla. Od 1894 vystřídal | ||
| + | několik zaměstnavatelů, od 1903 začal graficky upravovat knihy | ||
| + | v Leschingrově tiskárně. Spoluzakládal odborný časopis ''Typografia'', | ||
| + | který redigoval 1905–14 a 1918–20. Od 1907 byl | ||
| + | uměleckým typografem v tiskařském a vydavatelském závodě | ||
| + | Politika, současně se angažoval v sociálně demokratickém odborovém | ||
| + | hnutí. S F. X. Šaldou, M. Martenem, Z. Braunerovou, | ||
| + | V. Preissigem, V. H. Brunnerem, F. Koblihou, J. Konůpkem, | ||
| + | J. Bendou, J. Váchalem stál v čele snah o prosazení | ||
| + | přísných požadavků na moderní krásnou knihu, které se po | ||
| + | renesančním a francouzském klasicistním vzoru šířily z Anglie. | ||
| + | 1908 se stal zakládajícím členem Spolku českých bibliofilů. | ||
| + | 1913 patřil k organizátorům stávky tiskařského dělnictva a ze | ||
| + | zaměstnání dostal výpověď. Živil se publicistikou a překlady. | ||
| + | Od 1915 pracoval v tiskárně T. Venty a redigoval obrazovou | ||
| + | část týdeníku ''Český svět''. Od 1919 byl redaktorem obrazové | ||
| + | propagace tiskového odboru prezidia ministerské rady, 1919 | ||
| + | až 1934 ředitelem Státní tiskárny, z níž vybudoval evropsky | ||
| + | srovnatelný závod vybavený moderními stroji a dílnami. Český | ||
| + | písmový fond obohatil o nová americká písma, zprostředkovaná | ||
| + | V. Preissigem. 1924 realizoval první české typografické | ||
| + | písmo Pressigovu antikvu, jímž nechal vytisknout unikátní | ||
| + | tisk pro Mezinárodní výstavu dekorativního umění (''Barevný'' | ||
| + | ''lept a barevná rytina'' od V. Preissiga). Ve Státní tiskárně navrhl | ||
| + | sérii písem, mj. Preissigovu italiku. 1934 byl nedobrovolně | ||
| + | penzionován. 1935 si najal Reylovu tiskárnu v Praze na Malé | ||
| + | Straně, kde pokračoval v práci. Závod byl úředně uzavřen | ||
| + | 1944. D. se poté zabýval rytím matric a akcentů na objednávku, | ||
| + | návrhy krásných tisků, odbornou publicistikou. 1948 mu | ||
| + | byla udělena státní cena. Pohřben byl na Vinohradských hřbitovech. | ||
| + | Jeho švagrem byl typograf, překladatel a politický pracovník | ||
| + | Bořivoj Weigert (1873–1952), vnukem je grafik a typograf | ||
| + | Martin D. (*1941). | ||
| + | |||
| + | Knihu D. komponoval jako celek, včetně volby tisku, papíru, | ||
| + | barvy písma, úpravy, výzdoby a vazby s důrazem na řemeslnou | ||
| + | propracovanost a výtvarná estetická kritéria. Jeho archaizující | ||
| + | pojetí nejlépe vyhovovalo Z. Braunerové a A. Kašparovi, našlo | ||
| + | ohlas u nastupující generace novoklasiků. Podílel se na úpravě | ||
| + | Martenových esejů, Komenského ''Kšaftu umírající matky Jednoty bratrské'', bibliofilského vydání Poeova ''Havrana'', Puškinovy | ||
| + | ''Pohádky o caru Saltánovi'', Čelakovského ''Ohlasů'', s J. Konůpkem | ||
| + | na vydání ''Bible kralické'', pro niž navrhl biblické písmo | ||
| + | (1934) ad. Ve Státní tiskárně vytvořil sérii písem: | ||
| + | Preissigova italika, Malostranská antikva, Malostranská kurzíva, | ||
| + | Grégrova Romana, Grégrova kurzíva, D. latinka, D. kurzíva. | ||
| + | V součinnosti s B. Hrozným nakreslil, vyryl a vysázel několik | ||
| + | set chetitských znaků. Posledním D. písmem byla | ||
| + | Konůpkova italika (1946). Stal se typografem řady nakladatelů, | ||
| + | např. F. Borového, F. Topiče, O. Štorcha-Mariena, | ||
| + | A. Nováka, K. Janského, L. Bradáče. Jeho typografické dílo | ||
| + | obsahuje na 300 titulů většinou trvalé hodnoty. D. zanechal | ||
| + | rozsáhlý publicistický odkaz. Vedle množství časopiseckých | ||
| + | článků kodifikoval zásady moderního knihtiskařství, typografické | ||
| + | kritiky a programového bibliofilství v početných knižních | ||
| + | publikacích. Pro svá bibliofilská vydání překládal prózy | ||
| + | A. France, G. Flauberta, K. Hamsuna, ale také J. Verna, | ||
| + | C. Flammariona aj. | ||
| + | |||
| + | '''D:''' výběr: Pravidla sazby typografické, 1908; Krásná kniha – její technická | ||
| + | úprava, 1909; Typograf o knihách, 1911; Sazba akcidenční 1–2, 1920 až | ||
| + | 1924; České původní typografické písmo, 1925; Knihtiskař zákazníkovi, | ||
| + | 1926; České akcenty, 1930; Písma J. Váchala, 1930; Moderní české písmařství, | ||
| + | 1947; Typografické písmařství, 1948. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' J. Kural, K. D. k padesátinám, 1926; Typografia K. D., in: Typografia | ||
| + | 33, 1926, č. 3 (jubilejní číslo); K. D. k sedmdesátinám bývalí tiskaři Státní | ||
| + | tiskárny, 1946; Sborník na památku K. D., knihtiskaře, tvůrce písem, knihomila | ||
| + | a člověka, 1951; M. Dyrynk, Krásná kniha K. D., 1967 (se soupisem | ||
| + | díla); OSND 2/1, s. 331; Toman 1, s. 191; LČL 1, s. 648–649; Tomeš | ||
| + | 1, s. 283; NEČVU 1, s. 155–156. | ||
| + | |||
| + | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/269799 Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
| + | |||
| + | Martin Kučera | ||
| − | |||
| − | |||
[[Kategorie:B]] | [[Kategorie:B]] | ||
[[Kategorie:76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik]] | [[Kategorie:76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik]] | ||
[[Kategorie:69- Knihtiskař nebo typograf]] | [[Kategorie:69- Knihtiskař nebo typograf]] | ||
[[Kategorie:64- Překladatel]] | [[Kategorie:64- Překladatel]] | ||
| − | |||
[[Kategorie:1876]] | [[Kategorie:1876]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] | ||
[[Kategorie:1949]] | [[Kategorie:1949]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] | ||
Aktuální verze z 31. 10. 2019, 12:14
| Karel DYRYNK | |
 | |
| Narození | 25.3.1876 |
|---|---|
| Místo narození | Královské Vinohrady (Praha) |
| Úmrtí | 2.7.1949 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání |
76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik 69- Knihtiskař nebo typograf 64- Překladatel |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 15, Praha 2012, s. 506-507 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46143 |
DYRYNK, Karel, * 25. 3. 1876 Královské Vinohrady (Praha), † 2. 7. 1949 Praha, typograf, knižní grafik, publicista, překladatel
Vyučil se sazečem v tiskárně J. B. Pichla. Od 1894 vystřídal několik zaměstnavatelů, od 1903 začal graficky upravovat knihy v Leschingrově tiskárně. Spoluzakládal odborný časopis Typografia, který redigoval 1905–14 a 1918–20. Od 1907 byl uměleckým typografem v tiskařském a vydavatelském závodě Politika, současně se angažoval v sociálně demokratickém odborovém hnutí. S F. X. Šaldou, M. Martenem, Z. Braunerovou, V. Preissigem, V. H. Brunnerem, F. Koblihou, J. Konůpkem, J. Bendou, J. Váchalem stál v čele snah o prosazení přísných požadavků na moderní krásnou knihu, které se po renesančním a francouzském klasicistním vzoru šířily z Anglie. 1908 se stal zakládajícím členem Spolku českých bibliofilů. 1913 patřil k organizátorům stávky tiskařského dělnictva a ze zaměstnání dostal výpověď. Živil se publicistikou a překlady. Od 1915 pracoval v tiskárně T. Venty a redigoval obrazovou část týdeníku Český svět. Od 1919 byl redaktorem obrazové propagace tiskového odboru prezidia ministerské rady, 1919 až 1934 ředitelem Státní tiskárny, z níž vybudoval evropsky srovnatelný závod vybavený moderními stroji a dílnami. Český písmový fond obohatil o nová americká písma, zprostředkovaná V. Preissigem. 1924 realizoval první české typografické písmo Pressigovu antikvu, jímž nechal vytisknout unikátní tisk pro Mezinárodní výstavu dekorativního umění (Barevný lept a barevná rytina od V. Preissiga). Ve Státní tiskárně navrhl sérii písem, mj. Preissigovu italiku. 1934 byl nedobrovolně penzionován. 1935 si najal Reylovu tiskárnu v Praze na Malé Straně, kde pokračoval v práci. Závod byl úředně uzavřen 1944. D. se poté zabýval rytím matric a akcentů na objednávku, návrhy krásných tisků, odbornou publicistikou. 1948 mu byla udělena státní cena. Pohřben byl na Vinohradských hřbitovech. Jeho švagrem byl typograf, překladatel a politický pracovník Bořivoj Weigert (1873–1952), vnukem je grafik a typograf Martin D. (*1941).
Knihu D. komponoval jako celek, včetně volby tisku, papíru, barvy písma, úpravy, výzdoby a vazby s důrazem na řemeslnou propracovanost a výtvarná estetická kritéria. Jeho archaizující pojetí nejlépe vyhovovalo Z. Braunerové a A. Kašparovi, našlo ohlas u nastupující generace novoklasiků. Podílel se na úpravě Martenových esejů, Komenského Kšaftu umírající matky Jednoty bratrské, bibliofilského vydání Poeova Havrana, Puškinovy Pohádky o caru Saltánovi, Čelakovského Ohlasů, s J. Konůpkem na vydání Bible kralické, pro niž navrhl biblické písmo (1934) ad. Ve Státní tiskárně vytvořil sérii písem: Preissigova italika, Malostranská antikva, Malostranská kurzíva, Grégrova Romana, Grégrova kurzíva, D. latinka, D. kurzíva. V součinnosti s B. Hrozným nakreslil, vyryl a vysázel několik set chetitských znaků. Posledním D. písmem byla Konůpkova italika (1946). Stal se typografem řady nakladatelů, např. F. Borového, F. Topiče, O. Štorcha-Mariena, A. Nováka, K. Janského, L. Bradáče. Jeho typografické dílo obsahuje na 300 titulů většinou trvalé hodnoty. D. zanechal rozsáhlý publicistický odkaz. Vedle množství časopiseckých článků kodifikoval zásady moderního knihtiskařství, typografické kritiky a programového bibliofilství v početných knižních publikacích. Pro svá bibliofilská vydání překládal prózy A. France, G. Flauberta, K. Hamsuna, ale také J. Verna, C. Flammariona aj.
D: výběr: Pravidla sazby typografické, 1908; Krásná kniha – její technická úprava, 1909; Typograf o knihách, 1911; Sazba akcidenční 1–2, 1920 až 1924; České původní typografické písmo, 1925; Knihtiskař zákazníkovi, 1926; České akcenty, 1930; Písma J. Váchala, 1930; Moderní české písmařství, 1947; Typografické písmařství, 1948.
L: J. Kural, K. D. k padesátinám, 1926; Typografia K. D., in: Typografia 33, 1926, č. 3 (jubilejní číslo); K. D. k sedmdesátinám bývalí tiskaři Státní tiskárny, 1946; Sborník na památku K. D., knihtiskaře, tvůrce písem, knihomila a člověka, 1951; M. Dyrynk, Krásná kniha K. D., 1967 (se soupisem díla); OSND 2/1, s. 331; Toman 1, s. 191; LČL 1, s. 648–649; Tomeš 1, s. 283; NEČVU 1, s. 155–156.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Martin Kučera
