Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky EGERMANN Friedrich 5.3.1777-1.1.1864

{{Infobox - osoba
| jméno = Friedrich EGERMANN
| obrázek = Egermann Friedrich portret.jpg
| datum narození = 5.3.1777
| místo narození = Šluknov
| datum úmrtí = 1.1.1864
| místo úmrtí = Nový Bor
| povolání = 35- Odborník sklářství nebo keramiky<br />76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik

| jiná jména = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 15, Praha 2012, s. 528-529
}}

'''EGERMANN, Friedrich,''' ''* 5. 3. 1777 Šluknov, † 1. 1. 1864 Nový Bor, rafinér, malíř skla, sklářský technolog, chemik''

Byl synem vrchnostenského úředníka Friedricha a Rosiny,
dcery Josefa Kittela, huťmistra ve Falknově u Nového Boru.
Od raného dětství ho vychovávali matčini příbuzní v Polevsku,
poté v Chřibské a ve Falknově. První školení získal ve
sklárně strýce Antona Kittela v Chřibské, kde se vyučil foukání
skla a malbě na sklo. 1790–95 žil v saské Míšni, v tamní porcelánce se zdokonalil v technice malby a zároveň se naučil mísit,
nanášet a vypalovat emailové barvy na porcelán. Po návratu
do Nového Boru se dva roky dále vzdělával v kreslení
u piaristy P. Marzellina Fromma, poté v Polevsku založil vlastní
malířskou dílnu. 1806 se oženil s Elisabethou, roz. Schürerovou,
dcerou zámožného obchodníka sklem a skleněnými
lustry Benedikta Schürera. Finančně se tak zabezpečil a zároveň
dostal mezi sklářskou elitu, k níž rodina patřila. Manželé
měli sedm dětí, z nichž se dospělého věku dožily pouze čtyři:
Marie (* 1810), Eleonora (* 1816), malíř skla Anton Ambros
(* 27. 3. 1814, † 3. 11. 1888) a Friedrich Ignaz (1822–1897).
V letech 1824–27 E. působil v zrcadlárně Philipa hraběte Kinského
v Polevsku, následujícího roku se natrvalo usadil v Novém
Boru. Tam již od 1823 vlastnil dům (čp. 100 a 101 na
severní straně náměstí), kde měl též vlastní rafinerii a obchod
sklem. 1809 vynalezl matování neboli achátování čirého
a mléčného skla chemickým způsobem (doposud se tak činilo
ručně). Takto rafinované sklo dekoroval malbou krajin, alegorickými,
žánrovými či mytologickými výjevy. Jednalo se zejména o drobné skleněné destičky, součásti zrcadlových nebo
obrazových rámů, vík kazet apod., které vyráběla zrcadlová
manufaktura hraběte Kinského ve Sloupu v Čechách. 1824
vylepšil bílou emailovou barvu a nazval ji perleťový, resp. biskvitový
email. Maloval jí plasticky vázy a číšky antikizujících
tvarů z čirého matovaného nebo opakního světlemodrého skla
(např. váza ze sbírky UPM Praha, inv. č. 17763). Náměty čerpal
většinou z antické mytologie. Pečlivě reprodukoval zvolené
předlohy, jak je zřejmé z jím signované malby alegorie ''Jara'' na
velké matované desce (21 × 28 cm) z bílého skla ze sbírky
Uměleckoprůmyslového muzea v Praze (inv. č. 71009). Náměty
čerpal zejména z předlohy H. F. Gravelotta a C. N. Conchina
''Iconologie par figures''. 1818 učinil významný vynález (potvrzený
krajským hejtmanem): znovuobjevil zapomenutý
recept na žlutou lazuru, která byla známa již v době vrcholného
středověku. (Její podstatou je schopnost stříbra, resp. jeho
sloučenin, barvit sklo za určitých tepelných podmínek dožluta
s tím, že následně lazura splyne s povrchem skla.) O deset let
později (1828) poprvé prezentoval na Průmyslové výstavě
v Praze svůj další objev: mramorové sklo, které mělo připomínat
polodrahokamy. Toto sklo nazval lithyalinovým (lithos
znamená řecky kámen). Princip utajené výroby spočíval v nanášení
lazurovací směsi na povrch skleněných předmětů (nejčastěji)
z červeného nebo černého hyalitu, které odebíral z jihočeských
buquoyských skláren nebo ze sklárny harrachovské
v Novém Světě v Krkonoších. Následně artefakty vystavil redukčním
účinkům kouře, čímž vznikalo mramorování na povrchu.
1829 obdržel privilegium na výrobu, přesto však už záhy sklo napodobovali jiní výrobci v Čechách i Rakousku. Od
1816 pracoval na vynálezu červené lazury, princip její výroby
objevil krátce po 1830. (Na povrch skleněných předmětů nanášel
směs síranu měďnatého a okru a poté je třikrát vystavil
redukčnímu působení kouře.) Povrch skel následně pokryla
tenká vrstvička červené barvy, která se na první pohled jevila,
jako by byla zbarvena přímo hmota skla. Typickým dekorem
užívaným v jeho ateliéru červeně lazurovaných výrobků se staly
jemné řezby ve stylu druhého rokoka, tj. drobné stavby,
hrádky, lesní zvěř a rokaje, později se pro něj vžilo označení
dekor Egermann. 1840 byl jeho novoborský ateliér vykraden
a receptura na výrobu červeně lazurovaného skla uloupena
a záhy poté došlo k jejímu rozšíření nejenom v českých zemích,
ale i v zahraničí (Francie, Severní Amerika, kam ji vyvezli
čeští skláři). E. význam nejen pro sklářství v Čechách, ale
i ve střední Evropě, byl potvrzen ještě za jeho života. 1848 mu
Jednota pro povzbuzení průmyslu v Čechách udělila zlatou
medaili a finanční odměnu za celoživotní dílo. E. postupně
vybudoval velký závod, kde se sklo nejenom malovalo, ale
i brousilo a řezalo. Jeho prosperitu potvrzuje i to, že 1848 mu
bylo povoleno vydávat vlastní (drobné) papírové peníze. Své
výrobky si prodával sám nebo v komisním prodeji (např. přes
harrachovskou sklárnu). Jeho práce jsou kromě UPM v Praze
a v dalších českých veřejných sbírkách uchovávány ve všech
významných evropských a severoamerických kolekcích (např.
Glasmuseum Passau, Kunstgewerbemuseum Berlin, Museum
für angewandte Kunst in Wien, Corning museum of Glass
atd.).

'''L:''' E. Schebek, Böhmens Glasindustrie und Glashandel, 1878, s. 116 až
121; G. Doleschal, F. E., Ein Beitrag zur nordböhmischen Glasindustrie,
in: Mitteilungen des Nordböhmischen Excursions-Clubs 34, 1911, s. 37
až 40; G. E. Pazaurek, Gläser der Empire- und Biedermeierzeit, Leipzig
1923, s. 219, 231–234, 258–281; J. Brožová, Lithyaliny a F. E., in: Ars
Vitraria 5, 1974, s. 75–97; táž, Bedřich E. 1777–1864 a severočeské sklo
jeho doby (katalog výstavy), 1977; táž, České sklo 1800–1860, Katalog
sbírek Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, sbírka skla, katalog 1, b. d.
[1977]; táž, F. E. und Söhne, in: Glasrevue 34, 1979, s. 16–20; táž,
Severočeští rafinéři a obchodníci sklem v obchodní korespondenci harrachovské
sklárny Nový Svět v 1. polovině 19. století (1. část), in: Bezděz –
vlastivědný sborník Českolipska, 1995, č. 3, s. 59–81; Saur 32, s. 314–315;
NDB 4, s. 328; Toman 1, s. 196; DČVU 3/1, s. 379–404, 158, 381;
NEČVU 1, s. 159; J. Brožová, Výtvarný vývoj dutého skla v Čechách, na
Moravě a ve Slezsku, in: O. Drahotová (ed.), Historie sklářské výroby
v Českých zemích 1, 2005, s. 278–309.

'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/18903 Bibliografie dějin Českých zemí]

Jan Schöttner

[[Kategorie:B]]
[[Kategorie:35- Odborník sklářství nebo keramiky]]
[[Kategorie:76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik]]
[[Kategorie:1777]]
[[Kategorie:Šluknov]]
[[Kategorie:1864]]
[[Kategorie:Nový Bor]]