EGKH Hungersbach Leopold Bedřich 14.5.1696-15.12.1760: Porovnání verzí
(EGKH_Leopold_Fridrich_14.5.1680-15.12.1760) |
|||
Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
− | | jméno = Leopold | + | | jméno = Leopold Bedřich Hungersbach EGKH |
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
− | | datum narození = 14.5. | + | | datum narození = 14.5.1696 |
− | | místo narození = Hamburk | + | | místo narození = Hamburk (Německo) |
| datum úmrtí = 15.12.1760 | | datum úmrtí = 15.12.1760 | ||
| místo úmrtí = Kroměříž | | místo úmrtí = Kroměříž | ||
Řádka 9: | Řádka 9: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | }} |
+ | |||
+ | '''EGKH Hungersbach, Leopold Bedřich''' ''(též EGCH), * 14. 5. 1696 Hamburk (Německo), † 15. 12. 1760 Kroměříž, biskup'' | ||
+ | |||
+ | Syn Kristiana E., císařského tajného rady původem z Korutan | ||
+ | a vyslance, který byl 1697 povýšen do říšského hraběcího stavu. | ||
+ | Bratr Otty E. (1675–1748), olomouckého světícího biskupa. | ||
+ | E. absolvoval humanitní a filozofická studia na olomoucké | ||
+ | univerzitě, 1711–14 pobýval v Římě na Gregoriánské | ||
+ | akademii a současně si rozšiřoval znalosti práva. V Římě zůstal | ||
+ | zřejmě do 1719, poté se vrátil na Moravu. 1721 byl ustanoven | ||
+ | děkanem na dobře dotované faře v Mohelnici, kde byl téhož | ||
+ | roku i vysvěcen na kněze. Současně se stal kanovníkem v bavorském | ||
+ | Freisingu (1737 na úřad rezignoval), 1722 pak v Olomouci. | ||
+ | 1727 obhájil doktorát filozofie a o deset let později | ||
+ | i doktorát teologie. 1729 byl jmenován proboštem kolegiátní | ||
+ | kapituly v Kroměříži a tuto prebendu si podržel třicet let. | ||
+ | 1738 se stal olomouckým arcijáhnem, 1750–58 byl generálním | ||
+ | vikářem a oficiálem, 1752 zvolen prelátem – děkanem | ||
+ | olomoucké kapituly a na jaře 1758, v době nového vpádu pruských | ||
+ | vojsk do opavského Slezska, olomouckým biskupem. | ||
+ | Biskupské svěcení přijal v listopadu a papež Klement XIII. mu | ||
+ | povolil dále užívat příjem z kroměřížského proboštství. E. činnost | ||
+ | byla citelně podvázána státním zdaněním církevního majetku | ||
+ | kvůli válce s Pruskem. E. těžce nesl nařízení z Vídně | ||
+ | o uzavření biskupské mincovny v Kroměříži 1759, kde byly | ||
+ | raženy kvalitní mince a medaile. Velkým požárem Kroměříže | ||
+ | 1742 byl stižen i biskupský zámek. E. jej začal obnovovat, | ||
+ | opravil a dal vyzdobit manský (lenní) sál, reprezentující světskou | ||
+ | moc biskupství. Výmalbou pověřil významného středo - | ||
+ | evropského malíře, vídeňského F. A. Maulbertsche, J. Sternovi | ||
+ | zadal výzdobu knihoven a kaple sv. Šebestiána. Doplnil též zámeckou | ||
+ | obrazárnu a rovněž dal přestavět budovu proboštství | ||
+ | u sv. Mořice. | ||
+ | |||
+ | Jak dokazuje panegyrický tisk o sv. Janu Nepomuckém, E. | ||
+ | v mládí rád kázal. Vzdělaný biskup měl i rezidenční kapelu. | ||
+ | Inventář hudebnin čítal 226 položek věnovaných dobové hudbě, | ||
+ | včetně díla J. Haydna, J. Zacha a J. V. Stamice. V testamentu | ||
+ | E. fundoval další dva nové kanovníky a dva vikáře | ||
+ | v kroměřížské kolegiátní kapitule, které odkázal i bohatá liturgická | ||
+ | roucha, a štědře pamatoval i na zřízení kněžského domu, | ||
+ | který měl sloužit k prohloubení výchovy kleriků. Tím se | ||
+ | přiřadil k několika evropským biskupům, kteří se snažili vymanit výchovu kněží z rukou řádů. Byl pohřben v hrobní kapli | ||
+ | Panny Marie Bolestné u sv. Mořice v Kroměříži, nádherný cínový | ||
+ | náhrobek tvoří klečící postava s E. portrétem. | ||
+ | |||
+ | '''D:''' Das beredte Stillschweigen, 1731. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' F. X. Richter, Augustini Episcoporum Olomucensis series, 1831, | ||
+ | s. 264n.; J. Sehnal, Kapela olomouckého biskupa L. E. (1755–1760) a její | ||
+ | repertoár, in: ČMM, řada B 50, 1965, s. 203–230; A. Taul, Olomoucké | ||
+ | medaile, plakety, žetony a známky, 1969, s. 145n.; J. Matzke, Die Olmützer | ||
+ | Fürstbischöfe, Königstein im Taunus 1974, s. 73n.; A. Zelenka, Die | ||
+ | Wappen der böhmischen und mährischen Bischöfe, Regensburg 1979, | ||
+ | s. 248; E. Gatz, Die Bischöfe des Heiligen Römischen Reiches 1648 bis | ||
+ | 1803, Berlin 1990, s. 88; M. M. Buben, Encyklopedie českých a moravských | ||
+ | biskupů, 2000, s. 76–78; H. Zápalková, Náhrobek olomouckého | ||
+ | biskupa L. E. z chrámu sv. Mořice v Kroměříži, 2004. | ||
+ | |||
+ | Miloš Kouřil | ||
+ | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:49- Náboženský nebo církevní činitel]] | [[Kategorie:49- Náboženský nebo církevní činitel]] | ||
− | + | [[Kategorie:1696]] | |
− | [[Kategorie: | + | |
[[Kategorie:Hamburk]] | [[Kategorie:Hamburk]] | ||
[[Kategorie:1760]] | [[Kategorie:1760]] | ||
[[Kategorie:Kroměříž]] | [[Kategorie:Kroměříž]] |
Verze z 19. 4. 2017, 21:01
Leopold Bedřich Hungersbach EGKH | |
Narození | 14.5.1696 |
---|---|
Místo narození | Hamburk (Německo) |
Úmrtí | 15.12.1760 |
Místo úmrtí | Kroměříž |
Povolání | 49- Náboženský nebo církevní činitel |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=78661 |
EGKH Hungersbach, Leopold Bedřich (též EGCH), * 14. 5. 1696 Hamburk (Německo), † 15. 12. 1760 Kroměříž, biskup
Syn Kristiana E., císařského tajného rady původem z Korutan a vyslance, který byl 1697 povýšen do říšského hraběcího stavu. Bratr Otty E. (1675–1748), olomouckého světícího biskupa. E. absolvoval humanitní a filozofická studia na olomoucké univerzitě, 1711–14 pobýval v Římě na Gregoriánské akademii a současně si rozšiřoval znalosti práva. V Římě zůstal zřejmě do 1719, poté se vrátil na Moravu. 1721 byl ustanoven děkanem na dobře dotované faře v Mohelnici, kde byl téhož roku i vysvěcen na kněze. Současně se stal kanovníkem v bavorském Freisingu (1737 na úřad rezignoval), 1722 pak v Olomouci. 1727 obhájil doktorát filozofie a o deset let později i doktorát teologie. 1729 byl jmenován proboštem kolegiátní kapituly v Kroměříži a tuto prebendu si podržel třicet let. 1738 se stal olomouckým arcijáhnem, 1750–58 byl generálním vikářem a oficiálem, 1752 zvolen prelátem – děkanem olomoucké kapituly a na jaře 1758, v době nového vpádu pruských vojsk do opavského Slezska, olomouckým biskupem. Biskupské svěcení přijal v listopadu a papež Klement XIII. mu povolil dále užívat příjem z kroměřížského proboštství. E. činnost byla citelně podvázána státním zdaněním církevního majetku kvůli válce s Pruskem. E. těžce nesl nařízení z Vídně o uzavření biskupské mincovny v Kroměříži 1759, kde byly raženy kvalitní mince a medaile. Velkým požárem Kroměříže 1742 byl stižen i biskupský zámek. E. jej začal obnovovat, opravil a dal vyzdobit manský (lenní) sál, reprezentující světskou moc biskupství. Výmalbou pověřil významného středo - evropského malíře, vídeňského F. A. Maulbertsche, J. Sternovi zadal výzdobu knihoven a kaple sv. Šebestiána. Doplnil též zámeckou obrazárnu a rovněž dal přestavět budovu proboštství u sv. Mořice.
Jak dokazuje panegyrický tisk o sv. Janu Nepomuckém, E. v mládí rád kázal. Vzdělaný biskup měl i rezidenční kapelu. Inventář hudebnin čítal 226 položek věnovaných dobové hudbě, včetně díla J. Haydna, J. Zacha a J. V. Stamice. V testamentu E. fundoval další dva nové kanovníky a dva vikáře v kroměřížské kolegiátní kapitule, které odkázal i bohatá liturgická roucha, a štědře pamatoval i na zřízení kněžského domu, který měl sloužit k prohloubení výchovy kleriků. Tím se přiřadil k několika evropským biskupům, kteří se snažili vymanit výchovu kněží z rukou řádů. Byl pohřben v hrobní kapli Panny Marie Bolestné u sv. Mořice v Kroměříži, nádherný cínový náhrobek tvoří klečící postava s E. portrétem.
D: Das beredte Stillschweigen, 1731.
L: F. X. Richter, Augustini Episcoporum Olomucensis series, 1831, s. 264n.; J. Sehnal, Kapela olomouckého biskupa L. E. (1755–1760) a její repertoár, in: ČMM, řada B 50, 1965, s. 203–230; A. Taul, Olomoucké medaile, plakety, žetony a známky, 1969, s. 145n.; J. Matzke, Die Olmützer Fürstbischöfe, Königstein im Taunus 1974, s. 73n.; A. Zelenka, Die Wappen der böhmischen und mährischen Bischöfe, Regensburg 1979, s. 248; E. Gatz, Die Bischöfe des Heiligen Römischen Reiches 1648 bis 1803, Berlin 1990, s. 88; M. M. Buben, Encyklopedie českých a moravských biskupů, 2000, s. 76–78; H. Zápalková, Náhrobek olomouckého biskupa L. E. z chrámu sv. Mořice v Kroměříži, 2004.
Miloš Kouřil