Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky EISENBERGER-HORÁK Josef Alexej 6.3.1887-8.3.1955

{{Infobox - osoba
| jméno = Josef Alexej EISENBERGER-HORÁK
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 6.3.1887
| místo narození = Praha
| datum úmrtí = 8.3.1955
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 45- Voják nebo partyzán

| jiná jména = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 15, Praha 2012, s. 554-555
}}

'''EISENBERGER-HORÁK, Josef Alexej,''' ''* 6. 3. 1887 Praha, † 8. 3. 1955 Praha, důstojník, účastník 1. odboje''

Jméno Alexej přijal při pravoslavném křtu v Rusku, 1946 si
změnil příjmení na Horák. Gymnázium a právnickou fakultu
vystudoval v rodišti, po krátké soudní praxi nastoupil jako
konceptní úředník u magistrátu Mnichova Hradiště. 1914 narukoval
k 9. pěšímu pluku, jako velitel čety 1. 2. 1915 u Medzilaborců
padl do ruského zajetí. Politicky činný byl v národně
sociální straně, aktivně se proto projevoval v zajateckých táborech
Irbit a Jekatěrinburg, kde založil samosprávu. Do československých
jednotek se přihlásil v březnu 1916, do záložní
roty Prvního střeleckého pluku byl zařazen v červnu. Od 1. 8.
byl šikovatelem a účetním 8. roty pluku, prodělal úspěšné rozvědky
u Stanislavi (nyní Ivano-Frankovsk), od 15. 9. praporčík
a velitel 1. čety, od ledna do května 1917 zástupce velitele
roty. V květnu 1917 byl odvolán do Kyjeva jako delegát
1. pluku k přípravě 3. krajanského sjezdu, jehož se účastnil
a byl zvolen členem prezidiální komise a předsedou vojenské
komise Odbočky Národní rady československé na Rusi. Zúčastnil
se bitvy u Zborova, ale 17. 7. 1917 ho T. G. Masaryk
vyslal s přípisy Odbočky k velitelství Československé brigády,
na podzim velel 8. rotě při ústupu od Tarnopolu a v prosinci
se v rámci operačního štábu 1. brigády podílel na organizaci
evakuace z Ukrajiny. Nemohl se věnovat vedení vojenské komise,
a proto požádal v únoru 1918 o demisi, která byla přijata
s podmínkou, že zůstane členem Odbočky. Jako delegát se zúčastnil
předběžných porad v Čeljabinsku a po vypuknutí války
se Sověty byl zvolen předsedou polního soudu Československého
armádního sboru. V létě 1918 jednal s bolševickými orgány
v Penze. V hodnosti kapitána se na podzim 1918 stal
předsedou revolučního soudního tribunálu vojska, po příchodu
generála Štefánika náčelníkem polního soudu (mjr.), po
smrti K. Vašátka od 15. 1. 1919 přednostou osobního úřadu
při štábu československého vojska (pplk.). Po návratu do vlasti
byl od července 1920 přednostou osobního oddělení ministerstva
národní obrany (1923 plk.), 1926–29 přednostou
6. oddělení hlavního štábu, 1929–39 náčelníkem osobního
úřadu ministerstva národní obrany. 1931 obdržel hodnost brigádního
generála. Jako vládní rada ministerské rady byl 1941
penzionován. 1945–48 pracoval jako právní poradce I. odboru
ministerstva národní obrany. V prosinci 1948 odešel trvale do
výslužby.

'''L:''' Slovník prvního československého odboje 1914–1918, 1995, s. 38;
J. Fidler – V. Sluka, Encyklopedie branné moci ČSR 1920–38, 2006,
s. 205–206.

'''P:''' VHA Praha, poslužný list legionáře.

Martin Kučera

[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:45- Voják nebo partyzán]]
[[Kategorie:1887]]
[[Kategorie:Praha]]
[[Kategorie:1955]]
[[Kategorie:Praha]]