Biografický slovník
EISENMEIER Josef 20.12.1871-24.5.1926: Porovnání verzí
| Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 20.12.1871 | | datum narození = 20.12.1871 | ||
| − | | místo narození = | + | | místo narození = Všeruby u Plzně |
| datum úmrtí = 24.5.1926 | | datum úmrtí = 24.5.1926 | ||
| − | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Praha |
| povolání = 56- Filozof | | povolání = 56- Filozof | ||
70- Knihovník nebo pracovník informatiky | 70- Knihovník nebo pracovník informatiky | ||
| Řádka 11: | Řádka 11: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
| − | + | ||
| − | + | '''EISENMEIER, Josef''' ''(též EISENMEYER), * 20. 12. 1871 Všeruby u Plzně, † 24. 5. 1926 Praha, filozof, pedagog, knihovník'' | |
| + | |||
| + | Na filozofické fakultě pražské německé Karlo-Ferdinandovy | ||
| + | univerzity studoval germanistiku, matematiku, fyziku a filozofii | ||
| + | u Antona Martyho, jehož odkazem se poté odborně zabýval. | ||
| + | Po absolutoriu (1898) nastoupil do Univerzitní knihovny | ||
| + | v Praze, kde do 1920 pracoval jako bibliotekář. 1905 | ||
| + | se habilitoval spisem ''Untersuchungen zur Helligkeitsfrage'' z filozoficky pojaté psychologie, 1922 se stal mimořádným a 1926 | ||
| + | řádným profesorem filozofie a psychologie na pražské Německé univerzitě. Navazoval na učení E. Macha o smyslovosti | ||
| + | a především na psychologické konsekvence Martyho filozofie | ||
| + | jazyka. Psychologii ztotožňoval s noetikou a ukazoval jednak | ||
| + | vztahy jazyka k psychickým útvarům, jednak vazby psychologie | ||
| + | jako nauky o lidském myšlení k ostatnímu empirickému | ||
| + | poznání. Ve výzkumu obsahu a hranic vědomí se dostával do | ||
| + | jisté souvislosti s Husserlovou fenomenologií. Patřil k představitelům | ||
| + | druhé generace tzv. pražských brentanovců (žáků | ||
| + | F. Brentana). K českému prostředí zachovával vazby přátelské | ||
| + | tolerance, jako stoupenec darwinismu a mendelismu především | ||
| + | k E. Rádlovi a jeho žákům, např. B. Seklovi. | ||
| + | |||
| + | '''D:''' Moderne Naturbetrachtung, 1913; Die Psychologie und ihre zentrale | ||
| + | Stellung in der Philosophie. Eine Einführung in die wissenschaftliche | ||
| + | Philosophie, Halle 1914; Die Möglichkeit bekenntnisfreier sittlicher | ||
| + | Erziehung und deren psychologische Grundlagen, 1922; Naturerkenntnisse | ||
| + | und Sittlichkeit, 1924; Hranice lidského poznání, 1923; J. E. – A. Kastil | ||
| + | – O. Kraus (ed.), A.Marty, Raum und Zeit, Halle 1916; J. E. (ed.), A.Marty, | ||
| + | Gesammelte Schriften 1–2, Halle 1916, 1920. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' MSN 2, s. 521; BL 1, s. 304–305; J. Král, Československá filosofie. Nástin | ||
| + | vývoje podle disciplin, 1937, s. 251; MSA 83, 1991, s. 20–21; Společnost | ||
| + | pro podporu německé vědy, umění a literatury v Čechách 1891–1945, | ||
| + | 1994, A. Míšková – M. Neumüller (ed.), s. 118. | ||
| + | |||
| + | Martin Kučera | ||
| + | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:56- Filozof]] | [[Kategorie:56- Filozof]] | ||
[[Kategorie:70- Knihovník nebo pracovník informatiky]] | [[Kategorie:70- Knihovník nebo pracovník informatiky]] | ||
| − | |||
[[Kategorie:1871]] | [[Kategorie:1871]] | ||
| + | [[Kategorie:Všeruby]] | ||
[[Kategorie:1926]] | [[Kategorie:1926]] | ||
| + | [[Kategorie:Praha]] | ||
Verze z 9. 5. 2017, 15:59
| Josef EISENMEIER | |
 | |
| Narození | 20.12.1871 |
|---|---|
| Místo narození | Všeruby u Plzně |
| Úmrtí | 24.5.1926 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání |
56- Filozof 70- Knihovník nebo pracovník informatiky |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=53351 |
EISENMEIER, Josef (též EISENMEYER), * 20. 12. 1871 Všeruby u Plzně, † 24. 5. 1926 Praha, filozof, pedagog, knihovník
Na filozofické fakultě pražské německé Karlo-Ferdinandovy univerzity studoval germanistiku, matematiku, fyziku a filozofii u Antona Martyho, jehož odkazem se poté odborně zabýval. Po absolutoriu (1898) nastoupil do Univerzitní knihovny v Praze, kde do 1920 pracoval jako bibliotekář. 1905 se habilitoval spisem Untersuchungen zur Helligkeitsfrage z filozoficky pojaté psychologie, 1922 se stal mimořádným a 1926 řádným profesorem filozofie a psychologie na pražské Německé univerzitě. Navazoval na učení E. Macha o smyslovosti a především na psychologické konsekvence Martyho filozofie jazyka. Psychologii ztotožňoval s noetikou a ukazoval jednak vztahy jazyka k psychickým útvarům, jednak vazby psychologie jako nauky o lidském myšlení k ostatnímu empirickému poznání. Ve výzkumu obsahu a hranic vědomí se dostával do jisté souvislosti s Husserlovou fenomenologií. Patřil k představitelům druhé generace tzv. pražských brentanovců (žáků F. Brentana). K českému prostředí zachovával vazby přátelské tolerance, jako stoupenec darwinismu a mendelismu především k E. Rádlovi a jeho žákům, např. B. Seklovi.
D: Moderne Naturbetrachtung, 1913; Die Psychologie und ihre zentrale Stellung in der Philosophie. Eine Einführung in die wissenschaftliche Philosophie, Halle 1914; Die Möglichkeit bekenntnisfreier sittlicher Erziehung und deren psychologische Grundlagen, 1922; Naturerkenntnisse und Sittlichkeit, 1924; Hranice lidského poznání, 1923; J. E. – A. Kastil – O. Kraus (ed.), A.Marty, Raum und Zeit, Halle 1916; J. E. (ed.), A.Marty, Gesammelte Schriften 1–2, Halle 1916, 1920.
L: MSN 2, s. 521; BL 1, s. 304–305; J. Král, Československá filosofie. Nástin vývoje podle disciplin, 1937, s. 251; MSA 83, 1991, s. 20–21; Společnost pro podporu německé vědy, umění a literatury v Čechách 1891–1945, 1994, A. Míšková – M. Neumüller (ed.), s. 118.
Martin Kučera
