Biografický slovník
ELEN Jarko 5.4.1895-20.4.1978: Porovnání verzí
(ELEN_Jarko_5.4.1895-20.4.1978) |
|||
| Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 5.4.1895 | | datum narození = 5.4.1895 | ||
| − | | místo narození = | + | | místo narození = Komárov u Hořovic |
| datum úmrtí = 20.4.1978 | | datum úmrtí = 20.4.1978 | ||
| − | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Bratislava (Slovensko) |
| povolání = 63- Spisovatel | | povolání = 63- Spisovatel | ||
64- Překladatel | 64- Překladatel | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | }} |
| + | |||
| + | '''ELEN, Jarko''' ''(vl. jm. Kaiser, Jaroslav), * 5. 4. 1895 Komárov u Hořovic, † 20. 4. 1978 Bratislava (Slovensko), dramatik, překladatel, pedagog'' | ||
| + | |||
| + | Syn ředitele školy Františka Josefa Kaisera a Marie, roz. Svatonské. | ||
| + | Měl 3 sestry. 1905–13 studoval na reálném gymnáziu | ||
| + | v Písku, 1913–15 strojírenství na české technice v Praze. | ||
| + | 1915–18 pracoval v komárovských železárnách, 1918–19 učil | ||
| + | v nedaleké Litni, od 1919 působil na Slovensku: do 1927 jako | ||
| + | učitel na měšťanských školách ve Spišské Nové Vsi, Topoľčanech, | ||
| + | Seredi, Ľubietové, Martině a v Komárně, 1928–38 byl | ||
| + | ředitelem měšťanské školy v Senci, 1938–44 odborným učitelem | ||
| + | a 1952–55 ředitelem střední školy v Bratislavě, 1944 | ||
| + | pracovníkem školského inspektorátu ve Zlatých Moravcích, | ||
| + | 1945–52 přednostou oddělení umění Pověřenectva školství | ||
| + | a osvěty v Bratislavě, kde žil od 1955 v důchodu. | ||
| + | |||
| + | Na gymnáziu, ovlivněn O. Jeremiášem, se začal zajímat o hudbu | ||
| + | a díky A. Heydukovi také o literaturu a Slovensko. V literární | ||
| + | tvorbě ho inspirovali čeští symbolisté a P. Bezruč. Od | ||
| + | 1920, kdy na UK v Praze složil zkoušky ze slovenštiny, uveřejňoval | ||
| + | v periodikách ''DAV'', ''Mladé Slovensko'', ''Pravda chudoby'', | ||
| + | ''Slovenské pohľady'', ''Spartakus'', ''Svojeť'', ''Prúdy'', ''Živena'' slovensky psané verše a povídky (''Hriech pátra Marcela'', ''Tajomstvo'' | ||
| + | ''holičského učňa Janka'', ''Hadie tanečnice'', ''Vône Itálie vo vlaku''), | ||
| + | scénky a dramata (''Jaro'', ''Rozchod'', ''Tragédia Zeme'', ''Vstup'', ''Západ''). | ||
| + | Novela s prvky sentimentální sociální prózy ''Po rokoch'' | ||
| + | vycházela na pokračování v časopisu ''Proletárka'' (1925). Sociální | ||
| + | motivy a problémy dělnictva rezonovaly také v dalších E. | ||
| + | dílech, kterými ovlivnil podobu slovenské literatury v polovině | ||
| + | 20. let. Psal i kabarety, skeče a grotesky pro ochotníky (některé | ||
| + | vyšly knižně). Po 1926 na nátlak školské správy přerušil styky | ||
| + | s davisty, 1926–30 spolupracoval s týdeníkem ''Južné Slovensko'', | ||
| + | resp. ''Slovenský juh'', 1931 založil a do 1933 redigoval měsíčník | ||
| + | ''Senecký spravodaj'', drobnostmi přispíval do ''Veselých novín'' a do | ||
| + | ''Magazínu ABC''. Od konce 20. let se věnoval především hudebně | ||
| + | zábavným žánrům, byl pokládán za spoluzakladatele slovenského hudebního divadla. Psal libreta k operám, operetám, | ||
| + | lidovým zpěvohrám a hudebním komediím, spolupracoval | ||
| + | s G. Dusíkem, K. Elbertem, J. Pelikánem, E. Genersichem, | ||
| + | Š. Jurovským, V. Kostkou, F. Kováčikem ad. Přeložil | ||
| + | do slovenštiny na 50 libret klasických oper a operet (k Bizetově | ||
| + | ''Carmen'', Verdiho ''Aidě'' a ''La Traviatě'', Pucciniho ''Sestře Angelice'', | ||
| + | ''Turandot'' a jednoaktovce ''Gianni Schicchi'', k Leoncavallovým | ||
| + | ''Komediantům'', Škroupovu ''Dráteníkovi'', Offenbachovu ''Pařížskému'' | ||
| + | ''životu'', Hervého ''Mamzelle Nitouche'', Bertého ''Domu'' | ||
| + | ''u tří děvčátek'', Lehárovu ''Paganinimu''), z němčiny a francouzštiny | ||
| + | převedl do slovenštiny písňové cykly J. Brahmse, C. Debussyho, | ||
| + | F. Mendelssohna-Bartholdyho, F. Schuberta ad. | ||
| + | Otextoval a přeložil mnoho tanečních a populárních písní. | ||
| + | Používal také pseudonym Elka. Manželka Alžbeta, roz. Sittayová, byla učitelkou, spolu měli dvě děti. | ||
| + | |||
| + | '''D:''' dramata: Starý rok pred súdom, 1932; Záhadná tanečnica, Trnava | ||
| + | 1933; Zatúlaný Mikuláš, 1933; Povraz pre šťastie, Žilina 1935; Originál | ||
| + | tety Kristíny, Trnava 1938; Penzión U bielej panej, tamtéž 1944; operetní | ||
| + | libreta, výběr: Bozkávajúci lupič, 1937 (hudba E. Kandera); Viola chce | ||
| + | k filmu, 1938 (hudba P. Petrík); Svitanie, 1940 (hudba L. Holoubek); | ||
| + | Amor šarapatí, 1941 (hudba K. Makárius); Pozor na vlak, 1944 (hudba | ||
| + | V. Kostka); Nevesta z lepších kruhov, 1956 (hudba J. Móry); Lampiónová | ||
| + | slávnosť, 1958–1959 (hudba J. Kowalski). | ||
| + | |||
| + | '''L:''' J. Potúček, Súpis slovenských hudobnín a literatúry o hudobníkoch, | ||
| + | tamtéž, 1952; T. Ursínyová, in: Cesty operety, Bratislava 1982, s. 126 až | ||
| + | 128; Encyklopédia dramatických umení Slovenska 1, tamtéž, 1989, s. 347; | ||
| + | Slovník slovenských spisovateľov 20. storočia, Bratislava – Martin 2008, | ||
| + | s. 95–96; HS 1, s. 628 (jako J. Kaiser); ESL 2, s. 31; BLS 2, s. 13; nekrology | ||
| + | in: Hudobný život 10, 1978, č. 12, s. 7; Učitelské noviny 28, 1978, č. 21, | ||
| + | s. 11. | ||
| + | |||
| + | '''P:''' Archiv Národného biografického ústavu SNK Martin, písemná pozůstalost. | ||
| + | |||
| + | Anna Šourková | ||
| + | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:63- Spisovatel]] | [[Kategorie:63- Spisovatel]] | ||
[[Kategorie:64- Překladatel]] | [[Kategorie:64- Překladatel]] | ||
| − | |||
[[Kategorie:1895]] | [[Kategorie:1895]] | ||
| + | [[Kategorie:Komárov]] | ||
[[Kategorie:1978]] | [[Kategorie:1978]] | ||
| + | [[Kategorie:Bratislava]] | ||
Verze z 5. 6. 2017, 19:51
| Jarko ELEN | |
 | |
| Narození | 5.4.1895 |
|---|---|
| Místo narození | Komárov u Hořovic |
| Úmrtí | 20.4.1978 |
| Místo úmrtí | Bratislava (Slovensko) |
| Povolání |
63- Spisovatel 64- Překladatel |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=48658 |
ELEN, Jarko (vl. jm. Kaiser, Jaroslav), * 5. 4. 1895 Komárov u Hořovic, † 20. 4. 1978 Bratislava (Slovensko), dramatik, překladatel, pedagog
Syn ředitele školy Františka Josefa Kaisera a Marie, roz. Svatonské. Měl 3 sestry. 1905–13 studoval na reálném gymnáziu v Písku, 1913–15 strojírenství na české technice v Praze. 1915–18 pracoval v komárovských železárnách, 1918–19 učil v nedaleké Litni, od 1919 působil na Slovensku: do 1927 jako učitel na měšťanských školách ve Spišské Nové Vsi, Topoľčanech, Seredi, Ľubietové, Martině a v Komárně, 1928–38 byl ředitelem měšťanské školy v Senci, 1938–44 odborným učitelem a 1952–55 ředitelem střední školy v Bratislavě, 1944 pracovníkem školského inspektorátu ve Zlatých Moravcích, 1945–52 přednostou oddělení umění Pověřenectva školství a osvěty v Bratislavě, kde žil od 1955 v důchodu.
Na gymnáziu, ovlivněn O. Jeremiášem, se začal zajímat o hudbu a díky A. Heydukovi také o literaturu a Slovensko. V literární tvorbě ho inspirovali čeští symbolisté a P. Bezruč. Od 1920, kdy na UK v Praze složil zkoušky ze slovenštiny, uveřejňoval v periodikách DAV, Mladé Slovensko, Pravda chudoby, Slovenské pohľady, Spartakus, Svojeť, Prúdy, Živena slovensky psané verše a povídky (Hriech pátra Marcela, Tajomstvo holičského učňa Janka, Hadie tanečnice, Vône Itálie vo vlaku), scénky a dramata (Jaro, Rozchod, Tragédia Zeme, Vstup, Západ). Novela s prvky sentimentální sociální prózy Po rokoch vycházela na pokračování v časopisu Proletárka (1925). Sociální motivy a problémy dělnictva rezonovaly také v dalších E. dílech, kterými ovlivnil podobu slovenské literatury v polovině 20. let. Psal i kabarety, skeče a grotesky pro ochotníky (některé vyšly knižně). Po 1926 na nátlak školské správy přerušil styky s davisty, 1926–30 spolupracoval s týdeníkem Južné Slovensko, resp. Slovenský juh, 1931 založil a do 1933 redigoval měsíčník Senecký spravodaj, drobnostmi přispíval do Veselých novín a do Magazínu ABC. Od konce 20. let se věnoval především hudebně zábavným žánrům, byl pokládán za spoluzakladatele slovenského hudebního divadla. Psal libreta k operám, operetám, lidovým zpěvohrám a hudebním komediím, spolupracoval s G. Dusíkem, K. Elbertem, J. Pelikánem, E. Genersichem, Š. Jurovským, V. Kostkou, F. Kováčikem ad. Přeložil do slovenštiny na 50 libret klasických oper a operet (k Bizetově Carmen, Verdiho Aidě a La Traviatě, Pucciniho Sestře Angelice, Turandot a jednoaktovce Gianni Schicchi, k Leoncavallovým Komediantům, Škroupovu Dráteníkovi, Offenbachovu Pařížskému životu, Hervého Mamzelle Nitouche, Bertého Domu u tří děvčátek, Lehárovu Paganinimu), z němčiny a francouzštiny převedl do slovenštiny písňové cykly J. Brahmse, C. Debussyho, F. Mendelssohna-Bartholdyho, F. Schuberta ad. Otextoval a přeložil mnoho tanečních a populárních písní. Používal také pseudonym Elka. Manželka Alžbeta, roz. Sittayová, byla učitelkou, spolu měli dvě děti.
D: dramata: Starý rok pred súdom, 1932; Záhadná tanečnica, Trnava 1933; Zatúlaný Mikuláš, 1933; Povraz pre šťastie, Žilina 1935; Originál tety Kristíny, Trnava 1938; Penzión U bielej panej, tamtéž 1944; operetní libreta, výběr: Bozkávajúci lupič, 1937 (hudba E. Kandera); Viola chce k filmu, 1938 (hudba P. Petrík); Svitanie, 1940 (hudba L. Holoubek); Amor šarapatí, 1941 (hudba K. Makárius); Pozor na vlak, 1944 (hudba V. Kostka); Nevesta z lepších kruhov, 1956 (hudba J. Móry); Lampiónová slávnosť, 1958–1959 (hudba J. Kowalski).
L: J. Potúček, Súpis slovenských hudobnín a literatúry o hudobníkoch, tamtéž, 1952; T. Ursínyová, in: Cesty operety, Bratislava 1982, s. 126 až 128; Encyklopédia dramatických umení Slovenska 1, tamtéž, 1989, s. 347; Slovník slovenských spisovateľov 20. storočia, Bratislava – Martin 2008, s. 95–96; HS 1, s. 628 (jako J. Kaiser); ESL 2, s. 31; BLS 2, s. 13; nekrology in: Hudobný život 10, 1978, č. 12, s. 7; Učitelské noviny 28, 1978, č. 21, s. 11.
P: Archiv Národného biografického ústavu SNK Martin, písemná pozůstalost.
Anna Šourková
