Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky ENGELSCHALK ze Straubingu ?1350-?1402

{{Infobox - osoba
| jméno = ENGELSCHALK ze Straubingu
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = asi 1350-55
| místo narození = 
| datum úmrtí = po 1402 nebo 1430
| místo úmrtí = 
| povolání = 61- Pedagog
49- Náboženský nebo církevní činitel

| jiná jména = 
}}

'''ENGELSCHALK ze Straubingu,''' ''* asi 1350–55, † po 1402 nebo 1430 ?, univerzitní mistr, teolog, kazatel''

Do Prahy přišel z řezenské diecéze v Bavorsku, někdy bývá
uváděn jako Albert E. Na pražské univerzitě náležel do bavorského
národa a byl žákem Konráda Soltowa, pod jehož vedením
získal 1373 titul bakaláře svobodných umění, 1376 se stal
licenciátem a magistrem. Na univerzitě zůstal i po splnění povinného
dvouletého studia (biennium). Od 1379 byl pravidelně
volen do zkušebních komisí. K univerzitním gradům
dovedl 24 bakalářů a 22 mistrů. Jako kolegiát Karlovy koleje
byl doložen 1387, odtud postoupil do koleje Všech svatých
(někdy před 1402). Z jeho přednášek se dochovaly texty komentářů
k sentencím Petra Lombarda a výklady Aristotelovy
''Etiky'' (1389) a ''Fysiky'' (asi 1396).

E. byl dvakrát zvolen děkanem artistické fakulty (1386/87
a 1393/94) a v první polovině 90. let také rektorem třífakultní
univerzity (na jedno čtvrtletí nebo semestr, nejspíše na podzim
1393, příp. 1393/94). Zastával i další funkce, jako assessor
(kontroloval účetnictví; 1391, 1394, 1399), v zájmu univerzity
pracoval také ve volených komisích (1393 v osmičlenné
komisi jednal o vydání privilegií pro posílení autonomie univerzity).
Nejznámějším se stal rozhodčí výrok společně s Bartolomějem
Torgelowem ve sporu o uvolněné místo v Karlově
koleji, na něž byl zvolen Konrád z Benešova. Rozhodnutí
smírčích soudců stanovilo pravidla pro obsazování karolinských
prebend i na další léta. 1390 byl E. bakalářem teologie
a teologického doktorátu dosáhl někdy před 1402. Kněžské
svěcení obdržel u sv. Víta v Praze 1396. Poslední zprávy jsou
o něm jsou z roku 1402. Neověřené zdroje hovoří o jeho úmrtí
kolem 1430. Starší předpoklad, že po 1402 odešel do Vídně,
je omyl.

Chybně mu bylo připsáno autorství reformního spisu ''Speculum''
''aureum'', které je v současnosti přičítáno Petru Wyszovi
z Radolína.

'''D:''' Questiones super Sentencias in fac. art. a. 1381–1387 (5 kvestií); Questiones
disputate super Sentencias (Petri Lombardi); Responsum pro decimis
per mg.rum Caspar ordinarium studii Wiennensis et per mg.rum E. doctorem
studii Pragensis (německy); Passio Christi secundum quatuor evangelia;
Lectura evangeliorum de tempore et de sanctis (Postilla); Lectura super
epistolas dominicales (Postilla); další jednotlivá kázání a kvestie;
marginálie k traktátu Stanislava ze Znojma De corpore Cristi (v rkp. státní
knihovny v Bamberku).

'''L:''' DUK 1, rejstřík; F. Kavka, Mistři-regenti na artistické fakultě pražské
university v letech 1367–1420, in: Z českých dějin. Sborník prací in memoriam
prof. dr. Václava Husy, 1966, s. 93; J. Tříška, Literární činnost
předhusitské university, 1967, s. 112–113; týž, Příspěvky k středověké literární
universitě (1), in: AUC-Historia Universitatis Carolinae Pragensis
9/1, 1968, s. 7–28 (s. 16, č. 12); 10/1, 1969, s. 7–48 (s. 33, č. 22); F. Šmahel,
Verzeich nis der Quellen zum Prager Universalienstreit 1348–1500, in:
Mediaevalia philosophica Polonorum 25, 1980, s. 34; J. Tříška, Životopisný
slovník předhusitské pražské univerzity 1348–1409, 1981, s. 16;
P. Spunar, Reper torium auctorum Bohemorum provectum idearum post
Universitatem Pragensem conditam illustrans I, in: Studia Copernicana
25, Wrocław 1985, č. 782; W. E. Wagner, Universitätsstift und Kollegium
in Prag, Wien und Heidelberg. Eine vergleichende Untersuchung spätmittelalterlicher
Stiftungen im Spannungsfeld von Herrschaft und Genossenschaft,
Berlin 1999, s. 78, 429; J. Nechutová, Latinská literatura českého
středověku do roku 1400, 2000, s. 219, 275; F. Machilek, Einführung, in:
Kirchliche Reformimpulse des 14./15. Jahrhunderts in Ostmitteleuropa,
Köln – Weimar – Wien 2006, W. Eberhard – F. Machilek (ed.), s. 32; F.
Šmahel, Doplňky k dějinám mistrovských kolejí pražské univerzity do roku
1420, AUC-Historia Universitatis Carolinae Pragensis 33–34/1–2, 1993–
1994 (2007), s. 27–28, 32, 36 (č. 25); týž, Die Prager Universität im Mittelalter.
Gesam melte Aufsätze, Leiden – Boston 2007, s. 242, 256, 275–
276, 278–284, 312, 324–325, 329, 332; J. Stočes, Rektorská řada
předhusitské pražské třífakultní univerzity (do vydání Dekretu kutnohorského).
Nové poznatky a otazníky, in: ČČH 107, 2009, č. 3, s. 533–558,
zvl. s. 546, 555–556; M. Nodl, Dekret kutnohorský, 2010, rejstřík; E. Doležalová,
Svěcenci pražské diecéze 1395–1416 (CD-ROM), 2010, č. 2425.

Blanka Zilynská

[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:61- Pedagog]]
[[Kategorie:49- Náboženský nebo církevní činitel]]
[[Kategorie:1350]]
[[Kategorie:1402]]