ENGEL Arnold 8.10.1620-26.4.1690: Porovnání verzí
(ENGEL_Arnold_8.10.1620-26.4.1690) |
|||
Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 8.10.1620 | | datum narození = 8.10.1620 | ||
− | | místo narození = | + | | místo narození = Utrecht (Nizozemsko) |
| datum úmrtí = 26.4.1690 | | datum úmrtí = 26.4.1690 | ||
− | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Chomutov |
| povolání = 49- Náboženský nebo církevní činitel | | povolání = 49- Náboženský nebo církevní činitel | ||
63- Spisovatel | 63- Spisovatel | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | }} |
+ | |||
+ | '''ENGEL, Arnold''' ''(též ANGELUS, ANGELI), * 8. 10. 1620 Utrecht (Nizozemsko), † 26. 4. 1690 Chomutov, jezuita, misionář, literát'' | ||
+ | |||
+ | Byl pravděpodobně mladším synem brabantského koželuha | ||
+ | Serváce E., který přišel do Prahy 1630, účastnil se obrany města | ||
+ | před švédskými vojsky (1648) a 1651 byl povýšen do českého | ||
+ | šlechtického stavu s predikátem von Engelsfluss. E. studoval | ||
+ | v jezuitském gymnáziu v Klementinu a 1640 vstoupil do řádu. | ||
+ | Po dvouletém noviciátu absolvoval filozofický kurs (1643–45) | ||
+ | v provizorních podmínkách jihlavské koleje a (1649–50) i dva | ||
+ | roky teologie (Český Krumlov, Praha-Klementinum). Sliby duchovního | ||
+ | koadjutora složil 1654 v Chomutově. | ||
+ | |||
+ | Věnoval se především školní mládeži. Kromě pětiletého působení | ||
+ | v gramatikálních třídách učil osm let rétoriku a pět let | ||
+ | byl školským prefektem. Proslul jako nadšený misionář zejména v Krušných horách a na severní Moravě, kde bylo jeho | ||
+ | šumperské působení na přelomu 60. a 70. let spojováno s potlačováním | ||
+ | nejen nekatolictví, ale také čarodějnických praktik, | ||
+ | které posléze vyvrcholilo v tamních čarodějnických procesech. | ||
+ | Od poloviny 70. let se věnoval především kazatelství. Na počátku | ||
+ | 80. let sílily jeho problémy s dodržováním řádové disciplíny. | ||
+ | 1685 byl stižen mrtvicí a posledních pět let života strávil | ||
+ | zesláblý v chomutovské koleji, aniž by byl pověřován nějakými | ||
+ | úkoly. | ||
+ | |||
+ | Převážná část E. literární tvorby souvisela s učitelskou praxí. | ||
+ | Dochovaly se tisky pro studentskou mariánskou družinu | ||
+ | v Kladsku (1657/58), dále spis ''Virtutis et honoris aedes'' (1666, | ||
+ | 1671), rozsáhlý soubor 25 paralelních řeckých a latinských | ||
+ | básní. Nejvýznamnější zůstalo jeho dramatické dílo, jehož vydání | ||
+ | tiskem sice autor neprosadil, přesto dochované rukopisy | ||
+ | představují unikátní zdroj poznávání jezuitského divadla | ||
+ | 17. století. V hrách měla významnou roli hudba, sborový zpěv | ||
+ | a scénické efekty, jež lze sledovat v neobvykle rozsáhlých | ||
+ | a přesných poznámkách. Soubor dochovaný ve dvou rukopisech | ||
+ | obsahoval 6 her, z nichž většina vznikla k udílení cen na | ||
+ | závěr školního roku a byly věnovány různým mecenášům. Hra | ||
+ | ''Costis sive Catharis…'', se pod novým názvem ''Drama in quo'' | ||
+ | ''Anteros'' dočkala druhého nastudování v rozšířené verzi. Kromě | ||
+ | kompletních textů zůstaly dochovány rukopisné periochy tří | ||
+ | dalších her. S misionářskou činností souvisely polemiky s luterány, | ||
+ | kazatelské umění pak dokládala pohřební řeč za císaře | ||
+ | Ferdinanda III., pronesená v Kladsku. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' F. M. Pelzel, Boehmische, Maehrische und Schlesische Gelehrte und | ||
+ | Schriftsteller aus dem Orden der Jesuiten, 1786, s. 49–50; C. Sommervogel, | ||
+ | Bibliothèque de la Compagnie de Jésus III, Bruxelles – Paris 1892, | ||
+ | s. 393–394; M. Jacková, A. E. a jeho tři tragédie pro slavnostní zakončení | ||
+ | školního roku na jezuitském gymnáziu, in: Divadelní revue 17, 2006, č. 2, | ||
+ | s. 14–29; táž, Zrcadlo ctnosti, zázrak výmluvnosti, věštírna moudrosti | ||
+ | (jezuitské hry o sv. Kateřině Alexandrijské), in: tamtéž 19, 2008, č. 4, s. 15 | ||
+ | až 24; Jakubcová, s. 158–159. | ||
+ | |||
+ | '''P:''' NK Praha, rukopisy sign. XI E 8: Tragoediae quinque; Strahovská | ||
+ | knihovna Praha, sign. DE IV 13: Arnoldi Angeli S. J. Mosae-Trajectini Elegiarum libri X, pars I – tragoediae sive dramatum): Tragoedia Protasius | ||
+ | Arimae rex a Deo castigatus, a Xoguno Japoniae Imperatore Regno et Vita | ||
+ | exutus, 1655; Tragoedia Calliopius Martyr…, 1653; Nox Orientis per Solem | ||
+ | Hesperium Franciscum Magnum cognomento Xaverium, Sacrae Romanae | ||
+ | Ecclesiae nuncium apostolicum, discussa, Amberg, 1658; Laurentius | ||
+ | Iustinianus, Magnus Venetorum patriarcha…, 1654; Costis sive Catharis | ||
+ | Partheno-Martyr Alexandrina…, 1656; Comoedo-tragicum Bacchanal, | ||
+ | Antithesis Parallela sive Mensa Epicuri et Mensa Platonis…; synopse: Theodorus, | ||
+ | Princeps Romanus et Campi dux… Megalomartyr gloriosus; Ninus. | ||
+ | Triduum Semiramidis sive Imperium a rege Nino uxori per iocum in sui | ||
+ | capitis perniciem triduo datum…; Drama Asceticum, Discursus Aeternitatis…/ | ||
+ | Drama Saeculare, Discursus Aeternitatis; tisky synopsí: Drama in | ||
+ | quo Anteros seu Cupido in Anulo, Fortuna adversa in Rota, Mars sive Maximinu | ||
+ | in Gladio triumphati a Diva Jesu Desponsa Catharina, 1655; Calliopius | ||
+ | Martyr, 1653; Plenilunium Marianum, in vere Martio sive sacra | ||
+ | temporis plenitudo dum mittitur salus Dianae sacerrimae aptissimum venandi | ||
+ | tempus monocerotis..., Nissae 1657; Elegantiarum libri duo, 1657; | ||
+ | Oratio de S. Francisco Xaverio, 1657; Imago Monocerotis ab Humana natura | ||
+ | Deitatis sagacissime Venatrice per quinque sensuum desideria amanter | ||
+ | adorata [1658]; Oratio funebris in obitu Ferdinandi III. Rom. Impo… pie | ||
+ | ac juste defuncti, tempore verno, mense Aprili, festis resurrectionis... evulgata | ||
+ | Glacii decimo Kal. May 1657, [1657]; Virtutis et honoris aedes in heroibus | ||
+ | et poëmatis XXV Graeco-Latinis in ordine litterarum deductis adaperta, | ||
+ | 1666; Exercitia quotidiana cum suis Sacris Litaniis aliisque pijs | ||
+ | praecibus ex Ioanae Wilsono et alijs probatis auctoribus collecta, 1669; | ||
+ | Tractatus controversisticus de vocatione Praedicantium, Nissae 1674; J. | ||
+ | Port, Divadelní akce škol a bratrstev v Československu I (rkp. uložen v DÚ | ||
+ | Praha). | ||
+ | |||
+ | Kateřina Valentová | ||
+ | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:49- Náboženský nebo církevní činitel]] | [[Kategorie:49- Náboženský nebo církevní činitel]] | ||
[[Kategorie:63- Spisovatel]] | [[Kategorie:63- Spisovatel]] | ||
− | |||
[[Kategorie:1620]] | [[Kategorie:1620]] | ||
+ | [[Kategorie:Utrecht]] | ||
[[Kategorie:1690]] | [[Kategorie:1690]] | ||
+ | [[Kategorie:Chomutov]] |
Verze z 11. 6. 2017, 10:53
Arnold ENGEL | |
Narození | 8.10.1620 |
---|---|
Místo narození | Utrecht (Nizozemsko) |
Úmrtí | 26.4.1690 |
Místo úmrtí | Chomutov |
Povolání |
49- Náboženský nebo církevní činitel 63- Spisovatel |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=137014 |
ENGEL, Arnold (též ANGELUS, ANGELI), * 8. 10. 1620 Utrecht (Nizozemsko), † 26. 4. 1690 Chomutov, jezuita, misionář, literát
Byl pravděpodobně mladším synem brabantského koželuha Serváce E., který přišel do Prahy 1630, účastnil se obrany města před švédskými vojsky (1648) a 1651 byl povýšen do českého šlechtického stavu s predikátem von Engelsfluss. E. studoval v jezuitském gymnáziu v Klementinu a 1640 vstoupil do řádu. Po dvouletém noviciátu absolvoval filozofický kurs (1643–45) v provizorních podmínkách jihlavské koleje a (1649–50) i dva roky teologie (Český Krumlov, Praha-Klementinum). Sliby duchovního koadjutora složil 1654 v Chomutově.
Věnoval se především školní mládeži. Kromě pětiletého působení v gramatikálních třídách učil osm let rétoriku a pět let byl školským prefektem. Proslul jako nadšený misionář zejména v Krušných horách a na severní Moravě, kde bylo jeho šumperské působení na přelomu 60. a 70. let spojováno s potlačováním nejen nekatolictví, ale také čarodějnických praktik, které posléze vyvrcholilo v tamních čarodějnických procesech. Od poloviny 70. let se věnoval především kazatelství. Na počátku 80. let sílily jeho problémy s dodržováním řádové disciplíny. 1685 byl stižen mrtvicí a posledních pět let života strávil zesláblý v chomutovské koleji, aniž by byl pověřován nějakými úkoly.
Převážná část E. literární tvorby souvisela s učitelskou praxí. Dochovaly se tisky pro studentskou mariánskou družinu v Kladsku (1657/58), dále spis Virtutis et honoris aedes (1666, 1671), rozsáhlý soubor 25 paralelních řeckých a latinských básní. Nejvýznamnější zůstalo jeho dramatické dílo, jehož vydání tiskem sice autor neprosadil, přesto dochované rukopisy představují unikátní zdroj poznávání jezuitského divadla 17. století. V hrách měla významnou roli hudba, sborový zpěv a scénické efekty, jež lze sledovat v neobvykle rozsáhlých a přesných poznámkách. Soubor dochovaný ve dvou rukopisech obsahoval 6 her, z nichž většina vznikla k udílení cen na závěr školního roku a byly věnovány různým mecenášům. Hra Costis sive Catharis…, se pod novým názvem Drama in quo Anteros dočkala druhého nastudování v rozšířené verzi. Kromě kompletních textů zůstaly dochovány rukopisné periochy tří dalších her. S misionářskou činností souvisely polemiky s luterány, kazatelské umění pak dokládala pohřební řeč za císaře Ferdinanda III., pronesená v Kladsku.
L: F. M. Pelzel, Boehmische, Maehrische und Schlesische Gelehrte und Schriftsteller aus dem Orden der Jesuiten, 1786, s. 49–50; C. Sommervogel, Bibliothèque de la Compagnie de Jésus III, Bruxelles – Paris 1892, s. 393–394; M. Jacková, A. E. a jeho tři tragédie pro slavnostní zakončení školního roku na jezuitském gymnáziu, in: Divadelní revue 17, 2006, č. 2, s. 14–29; táž, Zrcadlo ctnosti, zázrak výmluvnosti, věštírna moudrosti (jezuitské hry o sv. Kateřině Alexandrijské), in: tamtéž 19, 2008, č. 4, s. 15 až 24; Jakubcová, s. 158–159.
P: NK Praha, rukopisy sign. XI E 8: Tragoediae quinque; Strahovská knihovna Praha, sign. DE IV 13: Arnoldi Angeli S. J. Mosae-Trajectini Elegiarum libri X, pars I – tragoediae sive dramatum): Tragoedia Protasius Arimae rex a Deo castigatus, a Xoguno Japoniae Imperatore Regno et Vita exutus, 1655; Tragoedia Calliopius Martyr…, 1653; Nox Orientis per Solem Hesperium Franciscum Magnum cognomento Xaverium, Sacrae Romanae Ecclesiae nuncium apostolicum, discussa, Amberg, 1658; Laurentius Iustinianus, Magnus Venetorum patriarcha…, 1654; Costis sive Catharis Partheno-Martyr Alexandrina…, 1656; Comoedo-tragicum Bacchanal, Antithesis Parallela sive Mensa Epicuri et Mensa Platonis…; synopse: Theodorus, Princeps Romanus et Campi dux… Megalomartyr gloriosus; Ninus. Triduum Semiramidis sive Imperium a rege Nino uxori per iocum in sui capitis perniciem triduo datum…; Drama Asceticum, Discursus Aeternitatis…/ Drama Saeculare, Discursus Aeternitatis; tisky synopsí: Drama in quo Anteros seu Cupido in Anulo, Fortuna adversa in Rota, Mars sive Maximinu in Gladio triumphati a Diva Jesu Desponsa Catharina, 1655; Calliopius Martyr, 1653; Plenilunium Marianum, in vere Martio sive sacra temporis plenitudo dum mittitur salus Dianae sacerrimae aptissimum venandi tempus monocerotis..., Nissae 1657; Elegantiarum libri duo, 1657; Oratio de S. Francisco Xaverio, 1657; Imago Monocerotis ab Humana natura Deitatis sagacissime Venatrice per quinque sensuum desideria amanter adorata [1658]; Oratio funebris in obitu Ferdinandi III. Rom. Impo… pie ac juste defuncti, tempore verno, mense Aprili, festis resurrectionis... evulgata Glacii decimo Kal. May 1657, [1657]; Virtutis et honoris aedes in heroibus et poëmatis XXV Graeco-Latinis in ordine litterarum deductis adaperta, 1666; Exercitia quotidiana cum suis Sacris Litaniis aliisque pijs praecibus ex Ioanae Wilsono et alijs probatis auctoribus collecta, 1669; Tractatus controversisticus de vocatione Praedicantium, Nissae 1674; J. Port, Divadelní akce škol a bratrstev v Československu I (rkp. uložen v DÚ Praha).
Kateřina Valentová