EPPINGEROVÁ Margarethe 26.6.1891-30.5.1973: Porovnání verzí
(EPPINGEROVÁ_Margarethe_26.6.1893-30.5.1973) |
|||
Řádka 2: | Řádka 2: | ||
| jméno = Margarethe EPPINGEROVÁ | | jméno = Margarethe EPPINGEROVÁ | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
− | | datum narození = 26.6. | + | | datum narození = 26.6.1891 |
− | | místo narození = | + | | místo narození = Broumov |
| datum úmrtí = 30.5.1973 | | datum úmrtí = 30.5.1973 | ||
− | | místo úmrtí = Karlsruhe | + | | místo úmrtí = Karlsruhe (Německo) |
| povolání = 82- Dramaturg, režisér nebo choreograf | | povolání = 82- Dramaturg, režisér nebo choreograf | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | }} |
+ | |||
+ | '''EPPINGEROVÁ, Margarethe''' ''(též Grete, Gret), * 26. 6. 1891 Broumov, † 30. 5. 1973 Karlsruhe (Německo), tanečnice, pedagožka, choreografka'' | ||
+ | |||
+ | Pocházela ze známé broumovské rodiny, děd Heinrich | ||
+ | E. (1842–1915) zde působil jako právník, matka Paula, roz. | ||
+ | Schilhanová. Jejími strýci byli Hans E. (1845–1916) a Karl | ||
+ | E. (1853–1911). Sestra Elisabeth, provd. Seidlová (1889– | ||
+ | 1958), se na Broumovsku věnovala vlastivědné práci. | ||
+ | |||
+ | První taneční školení získala E. v Mnichově a v Drážďanech. | ||
+ | Na začátku třicátých let absolvovala v Německu kurzy metody | ||
+ | R. Labana. Hlavní část její umělecké aktivity tvořila pedagogická | ||
+ | práce. V Praze měla soukromou taneční školu, která | ||
+ | sídlila v Revoluční ulici. Vedle rytmické gymnastiky É. Jaques- | ||
+ | Dalcroze a labanovských cvičení nabízela i další pohybové | ||
+ | a sportovní disciplíny jako sportovní gymnastiku nebo | ||
+ | volejbal. 1922–45 vyučovala na Německé akademii hudby | ||
+ | (Deutsche Akademie für Musik und darstellende Kunst) rytmickou | ||
+ | gymnastiku a umělecký tanec. 1931 se snažila založit | ||
+ | na Akademii specializované studium tance, nezískala však pro | ||
+ | svůj záměr povolení státních orgánů. (Podle inzerce v německém | ||
+ | časopise ''Der Tanz'' není vyloučeno, že za druhé světové | ||
+ | války takové studium existovalo, přímé doklady však zatím | ||
+ | nejsou k dispozici.) E. reprezentovala taneční modernu v českých | ||
+ | zemích, především v Praze. Vycházela z Dalcrozeovy školy | ||
+ | rytmické gymnastiky, zaměřené na vztah tance (pohybu) | ||
+ | a hudby. Škola sídlící v Hellerau u Drážďan měla v Čechách | ||
+ | nejvíce zastánců, E. mezi nimi patřila k vůdčím osobnostem. | ||
+ | Také její choreografická tvorba, většinou inspirovaná klasickou | ||
+ | hudbou, byla spojena především s pedagogickou činností. | ||
+ | Se skupinou žaček pořádala pravidelná představení. Ztvárnila | ||
+ | např. Bachovy polyfonní fugy v dalcrozeovském stylu tak, | ||
+ | že pohybový proud sledoval jednotlivé hlasy hudební skladby | ||
+ | se záměrem vizualizovat její formální řešení. Pracovala přitom | ||
+ | se skupinou jako s pohybovým chórem, členěným na podskupiny | ||
+ | zastupující jednotlivé hudební hlasy. Atmosféra jejích děl | ||
+ | byla vážná, pojetí promyšlené. Jako choreografka spolupracovala | ||
+ | také s pražským Novým německým divadlem, jehož intendantem | ||
+ | byl dříve její strýc Karl. 1932 a 1934 se opakovaně | ||
+ | neúspěšně ucházela o místo baletní mistryně, poprvé v souvislosti | ||
+ | s nástupem ředitele P. Egera, který sice proklamoval záměr | ||
+ | přivést na jeviště divadla moderní tanec, plánované tituly | ||
+ | (typu baletu Petruška I. Stravinského) se však nerealizovaly. | ||
+ | S divadlem spolupracovala příležitostně externě. Nejpozoruhodnější | ||
+ | byla její choreografie v kritikou oceněném nastudování | ||
+ | opery Ch. W. Glucka ''Orfeus a Eurydika'' (premiéra 1925, | ||
+ | režie L. Laber, dirigent A. Zemlinsky). Interpretkami se staly | ||
+ | žačky její školy. Jako choreografka se podílela na inscenacích | ||
+ | oper G. Verdiho ''Falstaff'' (1927, režie M. Semmler) a ''Macbeth''(1935, režie R. Mordo, dirigent G. Széll). | ||
+ | |||
+ | Publikovala i texty s taneční tematikou, články v časopise | ||
+ | ''Auftakt'' o rytmické gymnastice a tanečním vzdělání. Vlastním | ||
+ | nákladem vydala příručku ''Choreologische Fibel'' (1934), ve které | ||
+ | vyložila Labanovy principy metody a taneční notace (kinetografie). | ||
+ | Jednalo se o jedinou publikaci na toto téma u nás, | ||
+ | která byla oceňována i v celoevropském kontextu. 1934 byla | ||
+ | E. spolu s Labanem a Mary Wigmanovou členkou poroty taneční | ||
+ | soutěže na Mezinárodním tanečním kongresu ve Vídni. | ||
+ | Po 1945 působila jako fyzioterapeutka v saských městech | ||
+ | Glauchau a Zwickau a do 1961 ve východním Berlíně, poté | ||
+ | odešla do Karlsruhe. | ||
+ | |||
+ | '''D:''' Was ist uns rhythmische Gymnastik, in: Der Auftakt 5, 1925, s. 109–111; | ||
+ | Zur tänzerischen Ausbildung des Bühnenkünstlers, in: tamtéž 12, 1932, | ||
+ | s. 216–218. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' BL 1, s. 315; D. Gremlicová, Taneční umění na scénách Nového německého | ||
+ | divadla v Praze / Die Tanzkunst am Neuen deutschen Theater Prag | ||
+ | (1888–1938), 2002, rejstřík; www.ceskyhudebnislovnik.cz/slovnik/. | ||
+ | |||
+ | '''P:''' SOA , Zámrsk, sbírka matrik narozených řkt. f. ú. řádu benediktinů Broumov, | ||
+ | inv. č. 468, sign. 13-4025, s. 148. | ||
+ | |||
+ | Dorota Gremlicová, Marie Makariusová | ||
− | |||
− | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:82- Dramaturg, režisér nebo choreograf]] | [[Kategorie:82- Dramaturg, režisér nebo choreograf]] | ||
− | [[Kategorie: | + | [[Kategorie:1891]] |
+ | [[Kategorie:Broumov]] | ||
[[Kategorie:1973]] | [[Kategorie:1973]] | ||
[[Kategorie:Karlsruhe]] | [[Kategorie:Karlsruhe]] |
Verze z 30. 9. 2017, 10:51
Margarethe EPPINGEROVÁ | |
Narození | 26.6.1891 |
---|---|
Místo narození | Broumov |
Úmrtí | 30.5.1973 |
Místo úmrtí | Karlsruhe (Německo) |
Povolání | 82- Dramaturg, režisér nebo choreograf |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=76832 |
EPPINGEROVÁ, Margarethe (též Grete, Gret), * 26. 6. 1891 Broumov, † 30. 5. 1973 Karlsruhe (Německo), tanečnice, pedagožka, choreografka
Pocházela ze známé broumovské rodiny, děd Heinrich E. (1842–1915) zde působil jako právník, matka Paula, roz. Schilhanová. Jejími strýci byli Hans E. (1845–1916) a Karl E. (1853–1911). Sestra Elisabeth, provd. Seidlová (1889– 1958), se na Broumovsku věnovala vlastivědné práci.
První taneční školení získala E. v Mnichově a v Drážďanech. Na začátku třicátých let absolvovala v Německu kurzy metody R. Labana. Hlavní část její umělecké aktivity tvořila pedagogická práce. V Praze měla soukromou taneční školu, která sídlila v Revoluční ulici. Vedle rytmické gymnastiky É. Jaques- Dalcroze a labanovských cvičení nabízela i další pohybové a sportovní disciplíny jako sportovní gymnastiku nebo volejbal. 1922–45 vyučovala na Německé akademii hudby (Deutsche Akademie für Musik und darstellende Kunst) rytmickou gymnastiku a umělecký tanec. 1931 se snažila založit na Akademii specializované studium tance, nezískala však pro svůj záměr povolení státních orgánů. (Podle inzerce v německém časopise Der Tanz není vyloučeno, že za druhé světové války takové studium existovalo, přímé doklady však zatím nejsou k dispozici.) E. reprezentovala taneční modernu v českých zemích, především v Praze. Vycházela z Dalcrozeovy školy rytmické gymnastiky, zaměřené na vztah tance (pohybu) a hudby. Škola sídlící v Hellerau u Drážďan měla v Čechách nejvíce zastánců, E. mezi nimi patřila k vůdčím osobnostem. Také její choreografická tvorba, většinou inspirovaná klasickou hudbou, byla spojena především s pedagogickou činností. Se skupinou žaček pořádala pravidelná představení. Ztvárnila např. Bachovy polyfonní fugy v dalcrozeovském stylu tak, že pohybový proud sledoval jednotlivé hlasy hudební skladby se záměrem vizualizovat její formální řešení. Pracovala přitom se skupinou jako s pohybovým chórem, členěným na podskupiny zastupující jednotlivé hudební hlasy. Atmosféra jejích děl byla vážná, pojetí promyšlené. Jako choreografka spolupracovala také s pražským Novým německým divadlem, jehož intendantem byl dříve její strýc Karl. 1932 a 1934 se opakovaně neúspěšně ucházela o místo baletní mistryně, poprvé v souvislosti s nástupem ředitele P. Egera, který sice proklamoval záměr přivést na jeviště divadla moderní tanec, plánované tituly (typu baletu Petruška I. Stravinského) se však nerealizovaly. S divadlem spolupracovala příležitostně externě. Nejpozoruhodnější byla její choreografie v kritikou oceněném nastudování opery Ch. W. Glucka Orfeus a Eurydika (premiéra 1925, režie L. Laber, dirigent A. Zemlinsky). Interpretkami se staly žačky její školy. Jako choreografka se podílela na inscenacích oper G. Verdiho Falstaff (1927, režie M. Semmler) a Macbeth(1935, režie R. Mordo, dirigent G. Széll).
Publikovala i texty s taneční tematikou, články v časopise Auftakt o rytmické gymnastice a tanečním vzdělání. Vlastním nákladem vydala příručku Choreologische Fibel (1934), ve které vyložila Labanovy principy metody a taneční notace (kinetografie). Jednalo se o jedinou publikaci na toto téma u nás, která byla oceňována i v celoevropském kontextu. 1934 byla E. spolu s Labanem a Mary Wigmanovou členkou poroty taneční soutěže na Mezinárodním tanečním kongresu ve Vídni. Po 1945 působila jako fyzioterapeutka v saských městech Glauchau a Zwickau a do 1961 ve východním Berlíně, poté odešla do Karlsruhe.
D: Was ist uns rhythmische Gymnastik, in: Der Auftakt 5, 1925, s. 109–111; Zur tänzerischen Ausbildung des Bühnenkünstlers, in: tamtéž 12, 1932, s. 216–218.
L: BL 1, s. 315; D. Gremlicová, Taneční umění na scénách Nového německého divadla v Praze / Die Tanzkunst am Neuen deutschen Theater Prag (1888–1938), 2002, rejstřík; www.ceskyhudebnislovnik.cz/slovnik/.
P: SOA , Zámrsk, sbírka matrik narozených řkt. f. ú. řádu benediktinů Broumov, inv. č. 468, sign. 13-4025, s. 148.
Dorota Gremlicová, Marie Makariusová