EPPINGEROVÁ Margarethe 26.6.1891-30.5.1973: Porovnání verzí

Z Personal
(EPPINGEROVÁ_Margarethe_26.6.1893-30.5.1973)
 
 
(Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od stejného uživatele.)
Řádka 2: Řádka 2:
 
| jméno = Margarethe EPPINGEROVÁ
 
| jméno = Margarethe EPPINGEROVÁ
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
−
| datum narození = 26.6.1893
+
| datum narození = 26.6.1891
−
| místo narození =  
+
| místo narození = Broumov
 
| datum úmrtí = 30.5.1973
 
| datum úmrtí = 30.5.1973
−
| místo úmrtí = Karlsruhe
+
| místo úmrtí = Karlsruhe (Německo)
 
| povolání = 82- Dramaturg, režisér nebo choreograf
 
| povolání = 82- Dramaturg, režisér nebo choreograf
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
−
}}<br/><br/>Margarethe EPPINGEROVÁ
+
| citace = Biografický slovník českých zemí 16, Praha 2013, s. 1-2
 +
}}
 +
 
 +
'''EPPINGEROVÁ, Margarethe''' ''(též Grete, Gret), * 26. 6. 1891 Broumov, † 30. 5. 1973 Karlsruhe (Německo), tanečnice, pedagožka, choreografka''
 +
 
 +
Pocházela ze známé broumovské rodiny, děd Heinrich
 +
E. (1842–1915) zde působil jako právník, matka Paula, roz.
 +
Schilhanová. Jejími strýci byli Hans E. (1845–1916) a Karl
 +
E. (1853–1911). Sestra Elisabeth, provd. Seidlová (1889–
 +
1958), se na Broumovsku věnovala vlastivědné práci.
 +
 
 +
První taneční školení získala E. v Mnichově a v Drážďanech.
 +
Na začátku třicátých let absolvovala v Německu kurzy metody
 +
R. Labana. Hlavní část její umělecké aktivity tvořila pedagogická
 +
práce. V Praze měla soukromou taneční školu, která
 +
sídlila v Revoluční ulici. Vedle rytmické gymnastiky É. Jaques-
 +
Dalcroze a labanovských cvičení nabízela i další pohybové
 +
a sportovní disciplíny jako sportovní gymnastiku nebo
 +
volejbal. 1922–45 vyučovala na Německé akademii hudby
 +
(Deutsche Akademie für Musik und darstellende Kunst) rytmickou
 +
gymnastiku a umělecký tanec. 1931 se snažila založit
 +
na Akademii specializované studium tance, nezískala však pro
 +
svůj záměr povolení státních orgánů. (Podle inzerce v německém
 +
časopise ''Der Tanz'' není vyloučeno, že za druhé světové
 +
války takové studium existovalo, přímé doklady však zatím
 +
nejsou k dispozici.) E. reprezentovala taneční modernu v českých
 +
zemích, především v Praze. Vycházela z Dalcrozeovy školy
 +
rytmické gymnastiky, zaměřené na vztah tance (pohybu)
 +
a hudby. Škola sídlící v Hellerau u Drážďan měla v Čechách
 +
nejvíce zastánců, E. mezi nimi patřila k vůdčím osobnostem.
 +
Také její choreografická tvorba, většinou inspirovaná klasickou
 +
hudbou, byla spojena především s pedagogickou činností.
 +
Se skupinou žaček pořádala pravidelná představení. Ztvárnila
 +
např. Bachovy polyfonní fugy v dalcrozeovském stylu tak,
 +
že pohybový proud sledoval jednotlivé hlasy hudební skladby
 +
se záměrem vizualizovat její formální řešení. Pracovala přitom
 +
se skupinou jako s pohybovým chórem, členěným na podskupiny
 +
zastupující jednotlivé hudební hlasy. Atmosféra jejích děl
 +
byla vážná, pojetí promyšlené. Jako choreografka spolupracovala
 +
také s pražským Novým německým divadlem, jehož intendantem
 +
byl dříve její strýc Karl. 1932 a 1934 se opakovaně
 +
neúspěšně ucházela o místo baletní mistryně, poprvé v souvislosti
 +
s nástupem ředitele P. Egera, který sice proklamoval záměr
 +
přivést na jeviště divadla moderní tanec, plánované tituly
 +
(typu baletu Petruška I. Stravinského) se však nerealizovaly.
 +
S divadlem spolupracovala příležitostně externě. Nejpozoruhodnější
 +
byla její choreografie v kritikou oceněném nastudování
 +
opery Ch. W. Glucka ''Orfeus a Eurydika'' (premiéra 1925,
 +
režie L. Laber, dirigent A. Zemlinsky). Interpretkami se staly
 +
žačky její školy. Jako choreografka se podílela na inscenacích
 +
oper G. Verdiho ''Falstaff'' (1927, režie M. Semmler) a ''Macbeth''(1935, režie R. Mordo, dirigent G. Széll).
 +
 
 +
Publikovala i texty s taneční tematikou, články v časopise
 +
''Auftakt'' o rytmické gymnastice a tanečním vzdělání. Vlastním
 +
nákladem vydala příručku ''Choreologische Fibel'' (1934), ve které
 +
vyložila Labanovy principy metody a taneční notace (kinetografie).
 +
Jednalo se o jedinou publikaci na toto téma u nás,
 +
která byla oceňována i v celoevropském kontextu. 1934 byla
 +
E. spolu s Labanem a Mary Wigmanovou členkou poroty taneční
 +
soutěže na Mezinárodním tanečním kongresu ve Vídni.
 +
Po 1945 působila jako fyzioterapeutka v saských městech
 +
Glauchau a Zwickau a do 1961 ve východním Berlíně, poté
 +
odešla do Karlsruhe.
 +
 
 +
'''D:''' Was ist uns rhythmische Gymnastik, in: Der Auftakt 5, 1925, s. 109–111;
 +
Zur tänzerischen Ausbildung des Bühnenkünstlers, in: tamtéž 12, 1932,
 +
s. 216–218.
 +
 
 +
'''L:''' BL 1, s. 315; D. Gremlicová, Taneční umění na scénách Nového německého
 +
divadla v Praze / Die Tanzkunst am Neuen deutschen Theater Prag
 +
(1888–1938), 2002, rejstřík; www.ceskyhudebnislovnik.cz/slovnik/.
 +
 
 +
'''P:''' SOA , Zámrsk, sbírka matrik narozených řkt. f. ú. řádu benediktinů Broumov,
 +
inv. č. 468, sign. 13-4025, s. 148.
 +
 
 +
Dorota Gremlicová, Marie Makariusová
  
−
== Literatura ==
 
−
 
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:82- Dramaturg, režisér nebo choreograf]]
 
[[Kategorie:82- Dramaturg, režisér nebo choreograf]]
  
−
[[Kategorie:1893]]
+
[[Kategorie:1891]]
 +
[[Kategorie:Broumov]]
 
[[Kategorie:1973]]
 
[[Kategorie:1973]]
 
[[Kategorie:Karlsruhe]]
 
[[Kategorie:Karlsruhe]]

Aktuální verze z 11. 11. 2019, 17:56

Margarethe EPPINGEROVÁ
Narození 26.6.1891
Místo narození Broumov
Úmrtí 30.5.1973
Místo úmrtí Karlsruhe (Německo)
Povolání 82- Dramaturg, režisér nebo choreograf
Citace Biografický slovník českých zemí 16, Praha 2013, s. 1-2
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=76832

EPPINGEROVÁ, Margarethe (též Grete, Gret), * 26. 6. 1891 Broumov, † 30. 5. 1973 Karlsruhe (Německo), tanečnice, pedagožka, choreografka

Pocházela ze známé broumovské rodiny, děd Heinrich E. (1842–1915) zde působil jako právník, matka Paula, roz. Schilhanová. Jejími strýci byli Hans E. (1845–1916) a Karl E. (1853–1911). Sestra Elisabeth, provd. Seidlová (1889– 1958), se na Broumovsku věnovala vlastivědné práci.

První taneční školení získala E. v Mnichově a v Drážďanech. Na začátku třicátých let absolvovala v Německu kurzy metody R. Labana. Hlavní část její umělecké aktivity tvořila pedagogická práce. V Praze měla soukromou taneční školu, která sídlila v Revoluční ulici. Vedle rytmické gymnastiky É. Jaques- Dalcroze a labanovských cvičení nabízela i další pohybové a sportovní disciplíny jako sportovní gymnastiku nebo volejbal. 1922–45 vyučovala na Německé akademii hudby (Deutsche Akademie für Musik und darstellende Kunst) rytmickou gymnastiku a umělecký tanec. 1931 se snažila založit na Akademii specializované studium tance, nezískala však pro svůj záměr povolení státních orgánů. (Podle inzerce v německém časopise Der Tanz není vyloučeno, že za druhé světové války takové studium existovalo, přímé doklady však zatím nejsou k dispozici.) E. reprezentovala taneční modernu v českých zemích, především v Praze. Vycházela z Dalcrozeovy školy rytmické gymnastiky, zaměřené na vztah tance (pohybu) a hudby. Škola sídlící v Hellerau u Drážďan měla v Čechách nejvíce zastánců, E. mezi nimi patřila k vůdčím osobnostem. Také její choreografická tvorba, většinou inspirovaná klasickou hudbou, byla spojena především s pedagogickou činností. Se skupinou žaček pořádala pravidelná představení. Ztvárnila např. Bachovy polyfonní fugy v dalcrozeovském stylu tak, že pohybový proud sledoval jednotlivé hlasy hudební skladby se záměrem vizualizovat její formální řešení. Pracovala přitom se skupinou jako s pohybovým chórem, členěným na podskupiny zastupující jednotlivé hudební hlasy. Atmosféra jejích děl byla vážná, pojetí promyšlené. Jako choreografka spolupracovala také s pražským Novým německým divadlem, jehož intendantem byl dříve její strýc Karl. 1932 a 1934 se opakovaně neúspěšně ucházela o místo baletní mistryně, poprvé v souvislosti s nástupem ředitele P. Egera, který sice proklamoval záměr přivést na jeviště divadla moderní tanec, plánované tituly (typu baletu Petruška I. Stravinského) se však nerealizovaly. S divadlem spolupracovala příležitostně externě. Nejpozoruhodnější byla její choreografie v kritikou oceněném nastudování opery Ch. W. Glucka Orfeus a Eurydika (premiéra 1925, režie L. Laber, dirigent A. Zemlinsky). Interpretkami se staly žačky její školy. Jako choreografka se podílela na inscenacích oper G. Verdiho Falstaff (1927, režie M. Semmler) a Macbeth(1935, režie R. Mordo, dirigent G. Széll).

Publikovala i texty s taneční tematikou, články v časopise Auftakt o rytmické gymnastice a tanečním vzdělání. Vlastním nákladem vydala příručku Choreologische Fibel (1934), ve které vyložila Labanovy principy metody a taneční notace (kinetografie). Jednalo se o jedinou publikaci na toto téma u nás, která byla oceňována i v celoevropském kontextu. 1934 byla E. spolu s Labanem a Mary Wigmanovou členkou poroty taneční soutěže na Mezinárodním tanečním kongresu ve Vídni. Po 1945 působila jako fyzioterapeutka v saských městech Glauchau a Zwickau a do 1961 ve východním Berlíně, poté odešla do Karlsruhe.

D: Was ist uns rhythmische Gymnastik, in: Der Auftakt 5, 1925, s. 109–111; Zur tänzerischen Ausbildung des Bühnenkünstlers, in: tamtéž 12, 1932, s. 216–218.

L: BL 1, s. 315; D. Gremlicová, Taneční umění na scénách Nového německého divadla v Praze / Die Tanzkunst am Neuen deutschen Theater Prag (1888–1938), 2002, rejstřík; www.ceskyhudebnislovnik.cz/slovnik/.

P: SOA , Zámrsk, sbírka matrik narozených řkt. f. ú. řádu benediktinů Broumov, inv. č. 468, sign. 13-4025, s. 148.

Dorota Gremlicová, Marie Makariusová

Citováno z „http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?title=EPPINGEROVÁ_Margarethe_26.6.1891-30.5.1973&oldid=113728“