Biografický slovník
ESPE Werner 5.9.1899-22.6.1970: Porovnání verzí
(ESPE_Werner_5.9.1899-22.6.1970) |
|||
| Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 5.9.1899 | | datum narození = 5.9.1899 | ||
| − | | místo narození = | + | | místo narození = Elbląg (Polsko) |
| datum úmrtí = 22.6.1970 | | datum úmrtí = 22.6.1970 | ||
| − | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Bratislava (Slovensko) |
| povolání = 2- Fyzik | | povolání = 2- Fyzik | ||
28- Strojař nebo elektrotechnik | 28- Strojař nebo elektrotechnik | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | }} |
| + | |||
| + | '''ESPE, Werner,''' ''* 5. 9. 1899 Elbląg (Polsko), † 22. 6. 1970 Bratislava (Slovensko), elektrotechnik, fyzik, pedagog'' | ||
| + | |||
| + | Po maturitě na gymnáziu v rodišti 1917 (tehdy Elbing ve východním | ||
| + | Prusku) nastoupil jako voják zdravotnické služby na | ||
| + | západní frontu. Po skončení první světové války a krátkém | ||
| + | studiu medicíny v Bonnu si 1919–23 zapsal fyziku na univerzitách | ||
| + | v Berlíně a v Greifswaldu, současně i na technice | ||
| + | v Charlottenburgu (Berlín). 1923 obhájil doktorát z fyziky | ||
| + | na základě experimentální studie ''Über die Elektronen-Emission von Metallen bei Bestrahlung mit Röntgenstrahlen'', která | ||
| + | 1929 vyšla v časopise ''Annalen der Physik''. 1924 nastoupil jako | ||
| + | vědecký pracovník do koncernu Siemens v Berlíně, kde se | ||
| + | 1927 stal vedoucím laboratoře výzkumného ústavu, od 1930 | ||
| + | technickým vedoucím oddělení na výrobu elektronek a od | ||
| + | 1934 vědeckým asistentem. 1944 byl přeložen do pobočného | ||
| + | závodu Siemens v Rokytnici nad Jizerou, kde zůstal až do | ||
| + | konce druhé světové války. Jako významný odborník získal | ||
| + | povolení k pobytu v ČSR, v podniku zůstal vedoucím a zasloužil | ||
| + | se o jeho reorganizaci zaměřenou na výrobu selenových | ||
| + | usměrňovacích přístrojů. Od 1948 se jako vědecký pracovník | ||
| + | n. p. Tesla Elektronika a od 1952 Výzkumného ústavu pro | ||
| + | elektrotechnickou fyziku v Praze soustředil na výzkum v oblasti | ||
| + | slaboproudé elektroniky. Podstatně ovlivnil vznik a vývoj | ||
| + | elektronického a elektrotechnického průmyslu a rozvoj vědeckých | ||
| + | pracovišť v Československu. 1955 se stal mimořádným | ||
| + | a 1964 řádným profesorem Elektrotechnické fakulty Slovenské | ||
| + | vysoké školy technické v Bratislavě, externě přednášel i na | ||
| + | Přírodovědecké fakultě Univerzity Komenského a na UK | ||
| + | v Praze. Stal se zakladatelem vakuové technologie, respektovaným | ||
| + | specialistou nejen v Československu, ale i v zahraničí. | ||
| + | Věnoval se i fyzice, svařování kovů, spojování skla, keramických | ||
| + | materiálů, studiu speciálních výbojek apod. E. první | ||
| + | odborná příručka ''Werkstoffkunde der Hochvakuumtechnik'' [Nauka o materiálech ve vysokovakuové technice, 1936] | ||
| + | krátce po vydání v Berlíně vyšla v překladech v SSSR, USA | ||
| + | a v Japonsku. Později ji rozšířil, doplnil o výsledky vlastních | ||
| + | experimentů a praktické zkušenosti z výrobní praxe a vydal ve | ||
| + | třech svazcích pod titulem ''Technológia hmôt vákuovej techniky'' (Bratislava 1957–1962). Byla přeložena také do němčiny, | ||
| + | ruštiny a angličtiny. Vědeckými studiemi a články E. přispíval | ||
| + | do časopisů ''Annalen der Physik'', ''Electronics'', ''Feinwerttechnik'', | ||
| + | ''Slaboproudý obzor'', ''Strojnoelektrotechnický časopis'', ''Vakuum-Technik'', | ||
| + | ''Wissenschaftliche Veröffentlichungen'' ''Siemens-Konzern'', | ||
| + | ''Zeitschrift für technische Physik'' aj. V Československu, | ||
| + | Maďarsku, Německu, Rakousku a SSSR získal více než sto | ||
| + | patentů. Stal se členem několika odborných společností, od | ||
| + | 1966 předsedou Československého národního komitétu pro | ||
| + | vakuovou fyziku, techniku a aplikace. 1961 získal Národní | ||
| + | cenou NDR za vědu a techniku, 1964 Řád práce. | ||
| + | |||
| + | '''D:''' výběr: Hmoty pro elektrotechniku, zejména pro vysokofrekvenční | ||
| + | a vakuovou techniku, 1950; Pájky a pájení, 1950 (s R. Reinbachem); Elementární | ||
| + | základy jádrové fysiky, 1951 (s A. Kuhnem); Zirkon, jeho výroba, | ||
| + | vlastnosti a použití ve vakuové technice, 1952; Ferritické chromželezo pro | ||
| + | zátavy do skla ve vakuové technice, 1953; Kovar: užitečný materiál pro vakuovou | ||
| + | techniku a stavbu přístrojů, 1953; Luminiscenční látky v elektrotechnice. | ||
| + | Výroba, vlastnosti a použití, 1954; Vlastnosti hmot, 1956; Vakuová technika | ||
| + | v metalurgii, 1957 (spoluautor); Plátové železo jako nový materiál vakuové | ||
| + | techniky, in: Slaboproudý obzor 11, 1950, s. 31–39; Měď jako materiál pro | ||
| + | vakuovou techniku 1–2, in: tamtéž 14, 1953, s. 337–353, 395–403; Luminiscenční | ||
| + | látky pro nízkotlakové zářivky, in: Elektrotechnický obzor 43, 1954, | ||
| + | s. 169–177; Technologie a použití rtuti ve vakuové technice, in: Slaboproudý | ||
| + | obzor 16, 1955, s. 37–44; Zváranie vo vákuovej technike, in: Zváranie 4, | ||
| + | 1955, s. 196–207; O výrobe a použití formovaných častí zo spekaného skla vo | ||
| + | vákuovej technike, in: Strojnoelektrotechnický časopis 7, 1956, s. 193–200; | ||
| + | O priepustnosti plynov technických skiel, in: tamtéž 9, 1958, s. 240–246. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' Prof. Dr. W. E. 60-ročný, in: Elektrotechnický časopis 10, 1959, s. 265– | ||
| + | 269 (se soupisem díla); R. Harman, Za profesorom E., in: tamtéž 21, 1970, | ||
| + | č. 8, s. 609–610; P. Hix, Vzpomínka na profesora E., in: Československý | ||
| + | časopis pro fysiku 21, 1971, řada A, č. 2, s. 226–228; O. Pöss, Nestor vákuovej | ||
| + | technológie, in: Technické noviny 35, 1987, č. 47, s. 2; ESL 2, s. 47; | ||
| + | Matematici, fyzici a astronómovia na Slovensku 2, b. m. 1999, s. 41–43; BLS | ||
| + | 2, s. 450–451; Encyclopaedia Beliana 4, Bratislava 2005, s. 164; Profesori | ||
| + | STU 1937–2007, Bratislava 2007, s. 57. | ||
| + | |||
| + | Ľudmila Ďuranová | ||
| + | |||
[[Kategorie:B]] | [[Kategorie:B]] | ||
[[Kategorie:2- Fyzik]] | [[Kategorie:2- Fyzik]] | ||
[[Kategorie:28- Strojař nebo elektrotechnik]] | [[Kategorie:28- Strojař nebo elektrotechnik]] | ||
| − | |||
[[Kategorie:1899]] | [[Kategorie:1899]] | ||
| + | [[Kategorie:Elbląg]] | ||
[[Kategorie:1970]] | [[Kategorie:1970]] | ||
| + | [[Kategorie:Bratislava]] | ||
Verze z 8. 10. 2017, 16:42
| Werner ESPE | |
 | |
| Narození | 5.9.1899 |
|---|---|
| Místo narození | Elbląg (Polsko) |
| Úmrtí | 22.6.1970 |
| Místo úmrtí | Bratislava (Slovensko) |
| Povolání |
2- Fyzik 28- Strojař nebo elektrotechnik |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=48661 |
ESPE, Werner, * 5. 9. 1899 Elbląg (Polsko), † 22. 6. 1970 Bratislava (Slovensko), elektrotechnik, fyzik, pedagog
Po maturitě na gymnáziu v rodišti 1917 (tehdy Elbing ve východním Prusku) nastoupil jako voják zdravotnické služby na západní frontu. Po skončení první světové války a krátkém studiu medicíny v Bonnu si 1919–23 zapsal fyziku na univerzitách v Berlíně a v Greifswaldu, současně i na technice v Charlottenburgu (Berlín). 1923 obhájil doktorát z fyziky na základě experimentální studie Über die Elektronen-Emission von Metallen bei Bestrahlung mit Röntgenstrahlen, která 1929 vyšla v časopise Annalen der Physik. 1924 nastoupil jako vědecký pracovník do koncernu Siemens v Berlíně, kde se 1927 stal vedoucím laboratoře výzkumného ústavu, od 1930 technickým vedoucím oddělení na výrobu elektronek a od 1934 vědeckým asistentem. 1944 byl přeložen do pobočného závodu Siemens v Rokytnici nad Jizerou, kde zůstal až do konce druhé světové války. Jako významný odborník získal povolení k pobytu v ČSR, v podniku zůstal vedoucím a zasloužil se o jeho reorganizaci zaměřenou na výrobu selenových usměrňovacích přístrojů. Od 1948 se jako vědecký pracovník n. p. Tesla Elektronika a od 1952 Výzkumného ústavu pro elektrotechnickou fyziku v Praze soustředil na výzkum v oblasti slaboproudé elektroniky. Podstatně ovlivnil vznik a vývoj elektronického a elektrotechnického průmyslu a rozvoj vědeckých pracovišť v Československu. 1955 se stal mimořádným a 1964 řádným profesorem Elektrotechnické fakulty Slovenské vysoké školy technické v Bratislavě, externě přednášel i na Přírodovědecké fakultě Univerzity Komenského a na UK v Praze. Stal se zakladatelem vakuové technologie, respektovaným specialistou nejen v Československu, ale i v zahraničí. Věnoval se i fyzice, svařování kovů, spojování skla, keramických materiálů, studiu speciálních výbojek apod. E. první odborná příručka Werkstoffkunde der Hochvakuumtechnik [Nauka o materiálech ve vysokovakuové technice, 1936] krátce po vydání v Berlíně vyšla v překladech v SSSR, USA a v Japonsku. Později ji rozšířil, doplnil o výsledky vlastních experimentů a praktické zkušenosti z výrobní praxe a vydal ve třech svazcích pod titulem Technológia hmôt vákuovej techniky (Bratislava 1957–1962). Byla přeložena také do němčiny, ruštiny a angličtiny. Vědeckými studiemi a články E. přispíval do časopisů Annalen der Physik, Electronics, Feinwerttechnik, Slaboproudý obzor, Strojnoelektrotechnický časopis, Vakuum-Technik, Wissenschaftliche Veröffentlichungen Siemens-Konzern, Zeitschrift für technische Physik aj. V Československu, Maďarsku, Německu, Rakousku a SSSR získal více než sto patentů. Stal se členem několika odborných společností, od 1966 předsedou Československého národního komitétu pro vakuovou fyziku, techniku a aplikace. 1961 získal Národní cenou NDR za vědu a techniku, 1964 Řád práce.
D: výběr: Hmoty pro elektrotechniku, zejména pro vysokofrekvenční a vakuovou techniku, 1950; Pájky a pájení, 1950 (s R. Reinbachem); Elementární základy jádrové fysiky, 1951 (s A. Kuhnem); Zirkon, jeho výroba, vlastnosti a použití ve vakuové technice, 1952; Ferritické chromželezo pro zátavy do skla ve vakuové technice, 1953; Kovar: užitečný materiál pro vakuovou techniku a stavbu přístrojů, 1953; Luminiscenční látky v elektrotechnice. Výroba, vlastnosti a použití, 1954; Vlastnosti hmot, 1956; Vakuová technika v metalurgii, 1957 (spoluautor); Plátové železo jako nový materiál vakuové techniky, in: Slaboproudý obzor 11, 1950, s. 31–39; Měď jako materiál pro vakuovou techniku 1–2, in: tamtéž 14, 1953, s. 337–353, 395–403; Luminiscenční látky pro nízkotlakové zářivky, in: Elektrotechnický obzor 43, 1954, s. 169–177; Technologie a použití rtuti ve vakuové technice, in: Slaboproudý obzor 16, 1955, s. 37–44; Zváranie vo vákuovej technike, in: Zváranie 4, 1955, s. 196–207; O výrobe a použití formovaných častí zo spekaného skla vo vákuovej technike, in: Strojnoelektrotechnický časopis 7, 1956, s. 193–200; O priepustnosti plynov technických skiel, in: tamtéž 9, 1958, s. 240–246.
L: Prof. Dr. W. E. 60-ročný, in: Elektrotechnický časopis 10, 1959, s. 265– 269 (se soupisem díla); R. Harman, Za profesorom E., in: tamtéž 21, 1970, č. 8, s. 609–610; P. Hix, Vzpomínka na profesora E., in: Československý časopis pro fysiku 21, 1971, řada A, č. 2, s. 226–228; O. Pöss, Nestor vákuovej technológie, in: Technické noviny 35, 1987, č. 47, s. 2; ESL 2, s. 47; Matematici, fyzici a astronómovia na Slovensku 2, b. m. 1999, s. 41–43; BLS 2, s. 450–451; Encyclopaedia Beliana 4, Bratislava 2005, s. 164; Profesori STU 1937–2007, Bratislava 2007, s. 57.
Ľudmila Ďuranová
