FALTUS František 5.1.1901-6.10.1989: Porovnání verzí
(FALTUS_František_5.1.1901-6.10.1989) |
|||
(Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od jednoho dalšího uživatele.) | |||
Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = František FALTUS | | jméno = František FALTUS | ||
− | | obrázek = | + | | obrázek = Faltus Frantisek portret.jpg |
| datum narození = 5.1.1901 | | datum narození = 5.1.1901 | ||
− | | místo narození = Vídeň | + | | místo narození = Vídeň (Rakousko) |
| datum úmrtí = 6.10.1989 | | datum úmrtí = 6.10.1989 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
− | | povolání = 29- Stavař | + | | povolání = 29- Stavař<br />61- Pedagog |
− | 61- Pedagog | + | |
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 16, Praha 2013, s. 61-62 |
+ | }} | ||
+ | |||
+ | '''FALTUS, František,''' ''* 5. 1. 1901 Vídeň (Rakousko), † 6. 10. 1989 Praha, stavební odborník, pedagog'' | ||
+ | |||
+ | Pocházel z rodiny vídeňských Čechů. Absolvoval reálku a vystudoval | ||
+ | stavební inženýrství na vídeňské technice (1923). Na | ||
+ | doporučení profesora mostního stavitelství F. Hartmanna nastoupil | ||
+ | jako statik a konstruktér v projekční firmě Waagner-Biro, kde pracoval na projektu ocelového mostu přes kanál | ||
+ | Dunaj – Odra – Labe. 1925 po obhajobě disertační práce | ||
+ | ''Příspěvek k výpočtu staticky neurčitých konstrukcí'' byl jmenován | ||
+ | doktorem technických věd. 1926 přesídlil do Československa | ||
+ | a získal zaměstnání ve Škodových závodech v Plzni v oddělení | ||
+ | konstrukcí mostů, později byl povýšen na vedoucího oddělení | ||
+ | pro svařování. 1928 se v Curychu seznámil s novinkou | ||
+ | ve spojování ocelových konstrukcí svařováním elektrickým | ||
+ | obloukem. Rozpoznal její význam a inicioval v Plzni zahájení | ||
+ | výzkumu. Po zdokonalení praxe svařování stál u zrodu tehdy | ||
+ | největšího celosvařovaného příhradového mostu o rozpětí | ||
+ | 50 m, který byl postaven 1931 v areálu Škodových závodů. | ||
+ | 1933 byl vybudován celosvařovaný silniční most přes řeku | ||
+ | Radbuzu v Plzni (dnešní Tyršův most) o rozpětí 51 m. Oba | ||
+ | patřily k prvním svého druhu na světě. Po 1935 se věnoval | ||
+ | i svařování ve zbrojní výrobě a opevňovacích stavbách a začal | ||
+ | publikovat. 1938 se ucházel o působení na Vysoké škole inženýrského | ||
+ | stavitelství v Praze, ale uzavření českých vysokých | ||
+ | škol to neumožnilo. Během druhé světové války zůstal ve | ||
+ | Škodovce. Po osvobození začal suplovat přednášky na Vysoké | ||
+ | škole inženýrského stavitelství v Praze, 1946 byl jmenován | ||
+ | řádným profesorem železných konstrukcí staveb mostních | ||
+ | a pozemních a podílel se na obnově Ústavu mostního stavitelství, | ||
+ | podle západoevropských vzorů inicioval zřízení svářečské | ||
+ | laboratoře. Stal se vedoucím katedry ocelových konstrukcí, | ||
+ | kterou až do 1972 vedl. 1949/50 byl zvolen děkanem Vysoké | ||
+ | školy inženýrského stavitelství, 1966–69 vykonával funkci | ||
+ | proděkana pro konstrukce a dopravní stavby na fakultě stavební. | ||
+ | Pobýval na stážích ve Švédsku (1946) a v USA (1947), | ||
+ | podnikl studijní cestu do Číny. | ||
+ | |||
+ | Jako člen expertních týmů se podílel na konzultacích a poradách | ||
+ | týkajících se stavitelské praxe. Účastnil se většiny projektů | ||
+ | ocelových staveb: první spřažený ocelobetonový most přes | ||
+ | Váh v Bytči na Slovensku, Švermův (nyní Štefánikův) most | ||
+ | v Praze (1949–51), most přes Vltavu u Žďákova (1958–67) | ||
+ | s největším plnostěnným svařovaným obloukem na světě, | ||
+ | přemostění Nuselského údolí v Praze (1967–73), hala velké | ||
+ | kovárny Nové huti v Ostravě-Kunčicích, hangár F na ruzyňském | ||
+ | letišti, sportovní hala Rondo v Brně, reaktorová hala | ||
+ | podniku Škoda Plzeň aj. Poskytoval poradenství i v dalších oblastech, jako byly svařování tlakové nádoby první československé | ||
+ | atomové elektrárny A1, základy turbogenerátorů 200 | ||
+ | MW nebo ochranná obálka jaderné elektrárny 1000 MW | ||
+ | v Jaslovských Bohunicích u Trnavy. | ||
+ | |||
+ | F. publikoval vysokoškolská skripta, šestnáct monografií a více | ||
+ | než dvě stě článků ve sbornících a časopisech ''Technický obzor'', | ||
+ | ''Strojnický obzor'', ''Inženýrské stavby'', ''Zváranie'', ''Stavebnický časopis'' a v zahraničních periodikách | ||
+ | ''Zeitschrift des österreichischen Ingenieur- und Architekten-Vereins'', ''Der Stahlbau'', ''Acier-Stahl-Steel'', | ||
+ | ''Engineers News Record'' ad. Účastnil se mezinárodních | ||
+ | sympozií ve Vídni, Paříži, Berlíně, Lutychu, Haagu, Londýně, | ||
+ | přednášel na univerzitách v USA, Číně, Sovětském svazu | ||
+ | ad. Patřil k mezinárodně respektovaným autoritám v oboru | ||
+ | ocelových konstrukcí. | ||
+ | |||
+ | Získal řadu ocenění a vyznamenání, stal se členem vědeckých | ||
+ | společností a komitétů: Österreichischer Ingenieur- und Architektenverein, | ||
+ | komise pro ocelové konstrukce při VTS , člen | ||
+ | vědeckého kolegia ČSAV pro mechaniku a energetiku, člen | ||
+ | Masarykovy akademie práce. 1963 dostal státní cenu, byl nositelem | ||
+ | zlaté Felberovy medaile ČVUT, zlatých plaket ČSAV , | ||
+ | zlaté Bechyňovy medaile za zásluhy o rozvoj technických věd, | ||
+ | zlaté Křižíkovy medaile aj. Byl zvolen členem-korespondentem | ||
+ | ČSAV . 2001 vznikla nadace na podporu nadaných studentů | ||
+ | a mladých vědeckých pracovníků v oboru stavebních | ||
+ | ocelových konstrukcí nesoucí jeho jméno. | ||
+ | |||
+ | '''D:''' výběr: Svařování, 1947; Svařované konstrukce příhradové, 1947; Mostní | ||
+ | stavitelství, 1949; Americké ocelové mosty, 1949; Přibližné řešení nosníkových | ||
+ | roštů, 1949; Zesílení styků plnostěnných svařovaných konstrukcí, | ||
+ | 1949; Svařované konstrukce spřažené s betonovou deskou, 1950; Ocelové | ||
+ | konstrukce svařované a nýtované 1. Prvky ocelových konstrukcí, 1951; Stabilita | ||
+ | lomených prutů namáhaných na vzpěr: stabilita příhradových rámových | ||
+ | rohů, 1953; Příručka svařování 1–3, 1955; Stabilita lomených pásů, 1955; | ||
+ | Ocelové konstrukce pozemního stavitelství, 1960; Ocelové mosty příhradové, | ||
+ | obloukové a visuté, 1971; Spoje s koutovými svary, 1981; Joints with | ||
+ | filled welds, 1985; články: První svařovaný most v československé republice, | ||
+ | in: Technický obzor 40, 1932, s. 217–220, s. 273–277; Svařování vysokotlakých | ||
+ | nádob a kotlů, in: Strojnický obzor 17, 1937, s. 93–98; Základy svařování | ||
+ | pro konstruktéry, in: Strojnický sborník, 1940, s. 173–182, s. 210–217, | ||
+ | s. 241–249. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' Kdo je kdo v Československu 1, 1969, s. 183; K 75. narozeninám prof. | ||
+ | F. F., in: Československý svaz stavebních inženýrů, 1976, s. 55; Informační | ||
+ | zpravodaj ČVUT 1977, č. 7, s. 36; ČBS, s. 136; L. Votruba, Stručný historický | ||
+ | vývoj, stavební fakulty ČVUT 1907–1995, 1996, s. 30; J. Studnička | ||
+ | a kol., F. F. (1901–1989), 2000 (s bibliografií); týž, 100 let od narození F. F., | ||
+ | in: Stavební obzor 9, 2000, s. 316; Tomeš 1, s. 299; J. Hučka, F. F., in: Technické | ||
+ | památky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku 4, 2004, s. 327–328; https://cs.wikipedia.org/wiki/Franti%C5%A1ek_Faltus. | ||
+ | |||
+ | '''P:''' Archiv ČVUT, Praha, fond F. F. (s inventářem E. Králové, 2008); fond | ||
+ | Rektorát, č. 17, osobní spis. | ||
+ | |||
+ | Vít Šmerha, Jan Hučka | ||
− | |||
− | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:29- Stavař]] | [[Kategorie:29- Stavař]] | ||
[[Kategorie:61- Pedagog]] | [[Kategorie:61- Pedagog]] | ||
− | |||
[[Kategorie:1901]] | [[Kategorie:1901]] | ||
[[Kategorie:Vídeň]] | [[Kategorie:Vídeň]] | ||
[[Kategorie:1989]] | [[Kategorie:1989]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] |
Aktuální verze z 1. 8. 2023, 13:20
František FALTUS | |
Narození | 5.1.1901 |
---|---|
Místo narození | Vídeň (Rakousko) |
Úmrtí | 6.10.1989 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání |
29- Stavař 61- Pedagog |
Citace | Biografický slovník českých zemí 16, Praha 2013, s. 61-62 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=67019 |
FALTUS, František, * 5. 1. 1901 Vídeň (Rakousko), † 6. 10. 1989 Praha, stavební odborník, pedagog
Pocházel z rodiny vídeňských Čechů. Absolvoval reálku a vystudoval stavební inženýrství na vídeňské technice (1923). Na doporučení profesora mostního stavitelství F. Hartmanna nastoupil jako statik a konstruktér v projekční firmě Waagner-Biro, kde pracoval na projektu ocelového mostu přes kanál Dunaj – Odra – Labe. 1925 po obhajobě disertační práce Příspěvek k výpočtu staticky neurčitých konstrukcí byl jmenován doktorem technických věd. 1926 přesídlil do Československa a získal zaměstnání ve Škodových závodech v Plzni v oddělení konstrukcí mostů, později byl povýšen na vedoucího oddělení pro svařování. 1928 se v Curychu seznámil s novinkou ve spojování ocelových konstrukcí svařováním elektrickým obloukem. Rozpoznal její význam a inicioval v Plzni zahájení výzkumu. Po zdokonalení praxe svařování stál u zrodu tehdy největšího celosvařovaného příhradového mostu o rozpětí 50 m, který byl postaven 1931 v areálu Škodových závodů. 1933 byl vybudován celosvařovaný silniční most přes řeku Radbuzu v Plzni (dnešní Tyršův most) o rozpětí 51 m. Oba patřily k prvním svého druhu na světě. Po 1935 se věnoval i svařování ve zbrojní výrobě a opevňovacích stavbách a začal publikovat. 1938 se ucházel o působení na Vysoké škole inženýrského stavitelství v Praze, ale uzavření českých vysokých škol to neumožnilo. Během druhé světové války zůstal ve Škodovce. Po osvobození začal suplovat přednášky na Vysoké škole inženýrského stavitelství v Praze, 1946 byl jmenován řádným profesorem železných konstrukcí staveb mostních a pozemních a podílel se na obnově Ústavu mostního stavitelství, podle západoevropských vzorů inicioval zřízení svářečské laboratoře. Stal se vedoucím katedry ocelových konstrukcí, kterou až do 1972 vedl. 1949/50 byl zvolen děkanem Vysoké školy inženýrského stavitelství, 1966–69 vykonával funkci proděkana pro konstrukce a dopravní stavby na fakultě stavební. Pobýval na stážích ve Švédsku (1946) a v USA (1947), podnikl studijní cestu do Číny.
Jako člen expertních týmů se podílel na konzultacích a poradách týkajících se stavitelské praxe. Účastnil se většiny projektů ocelových staveb: první spřažený ocelobetonový most přes Váh v Bytči na Slovensku, Švermův (nyní Štefánikův) most v Praze (1949–51), most přes Vltavu u Žďákova (1958–67) s největším plnostěnným svařovaným obloukem na světě, přemostění Nuselského údolí v Praze (1967–73), hala velké kovárny Nové huti v Ostravě-Kunčicích, hangár F na ruzyňském letišti, sportovní hala Rondo v Brně, reaktorová hala podniku Škoda Plzeň aj. Poskytoval poradenství i v dalších oblastech, jako byly svařování tlakové nádoby první československé atomové elektrárny A1, základy turbogenerátorů 200 MW nebo ochranná obálka jaderné elektrárny 1000 MW v Jaslovských Bohunicích u Trnavy.
F. publikoval vysokoškolská skripta, šestnáct monografií a více než dvě stě článků ve sbornících a časopisech Technický obzor, Strojnický obzor, Inženýrské stavby, Zváranie, Stavebnický časopis a v zahraničních periodikách Zeitschrift des österreichischen Ingenieur- und Architekten-Vereins, Der Stahlbau, Acier-Stahl-Steel, Engineers News Record ad. Účastnil se mezinárodních sympozií ve Vídni, Paříži, Berlíně, Lutychu, Haagu, Londýně, přednášel na univerzitách v USA, Číně, Sovětském svazu ad. Patřil k mezinárodně respektovaným autoritám v oboru ocelových konstrukcí.
Získal řadu ocenění a vyznamenání, stal se členem vědeckých společností a komitétů: Österreichischer Ingenieur- und Architektenverein, komise pro ocelové konstrukce při VTS , člen vědeckého kolegia ČSAV pro mechaniku a energetiku, člen Masarykovy akademie práce. 1963 dostal státní cenu, byl nositelem zlaté Felberovy medaile ČVUT, zlatých plaket ČSAV , zlaté Bechyňovy medaile za zásluhy o rozvoj technických věd, zlaté Křižíkovy medaile aj. Byl zvolen členem-korespondentem ČSAV . 2001 vznikla nadace na podporu nadaných studentů a mladých vědeckých pracovníků v oboru stavebních ocelových konstrukcí nesoucí jeho jméno.
D: výběr: Svařování, 1947; Svařované konstrukce příhradové, 1947; Mostní stavitelství, 1949; Americké ocelové mosty, 1949; Přibližné řešení nosníkových roštů, 1949; Zesílení styků plnostěnných svařovaných konstrukcí, 1949; Svařované konstrukce spřažené s betonovou deskou, 1950; Ocelové konstrukce svařované a nýtované 1. Prvky ocelových konstrukcí, 1951; Stabilita lomených prutů namáhaných na vzpěr: stabilita příhradových rámových rohů, 1953; Příručka svařování 1–3, 1955; Stabilita lomených pásů, 1955; Ocelové konstrukce pozemního stavitelství, 1960; Ocelové mosty příhradové, obloukové a visuté, 1971; Spoje s koutovými svary, 1981; Joints with filled welds, 1985; články: První svařovaný most v československé republice, in: Technický obzor 40, 1932, s. 217–220, s. 273–277; Svařování vysokotlakých nádob a kotlů, in: Strojnický obzor 17, 1937, s. 93–98; Základy svařování pro konstruktéry, in: Strojnický sborník, 1940, s. 173–182, s. 210–217, s. 241–249.
L: Kdo je kdo v Československu 1, 1969, s. 183; K 75. narozeninám prof. F. F., in: Československý svaz stavebních inženýrů, 1976, s. 55; Informační zpravodaj ČVUT 1977, č. 7, s. 36; ČBS, s. 136; L. Votruba, Stručný historický vývoj, stavební fakulty ČVUT 1907–1995, 1996, s. 30; J. Studnička a kol., F. F. (1901–1989), 2000 (s bibliografií); týž, 100 let od narození F. F., in: Stavební obzor 9, 2000, s. 316; Tomeš 1, s. 299; J. Hučka, F. F., in: Technické památky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku 4, 2004, s. 327–328; https://cs.wikipedia.org/wiki/Franti%C5%A1ek_Faltus.
P: Archiv ČVUT, Praha, fond F. F. (s inventářem E. Králové, 2008); fond Rektorát, č. 17, osobní spis.
Vít Šmerha, Jan Hučka