FAMÍRA Emanuel 15.11.1900-6.1.1970: Porovnání verzí

Z Personal
(FAMÍRA_Emanuel_15.11.1900-6.1.1970)
 
 
(Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od stejného uživatele.)
Řádka 3: Řádka 3:
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| datum narození = 15.11.1900
 
| datum narození = 15.11.1900
−
| místo narození = Hlinsko, o. Chrudim
+
| místo narození = Hlinsko v Čechách
 
| datum úmrtí = 6.1.1970
 
| datum úmrtí = 6.1.1970
 
| místo úmrtí = Praha
 
| místo úmrtí = Praha
−
| povolání = 75- Sochař nebo medailér
+
| povolání = 75- Sochař nebo medailér<br />76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik<br />83- Divadelní interpret nebo herec<br />
−
76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik
+
−
83- Divadelní interpret nebo herec
+
−
 
+
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
−
}}<br/><br/>Emanuel FAMÍRA
+
| citace = Biografický slovník českých zemí 16, Praha 2013, s. 65-66
 +
}}
 +
 
 +
'''FAMÍRA, Emanuel,''' ''* 15. 11. 1900 Hlinsko v Čechách, † 6. 1. 1970 Praha, malíř, sochař, tanečník, režisér''
 +
 
 +
Syn nožíře, jehož rodina se záhy po F. narození přestěhovala
 +
do Libně (dnes Praha). V otcově dílně se vyučil nožířskému
 +
řemeslu. 1918 narukoval do 2. dobrovolnického pluku na
 +
Slovensku, po návratu nastoupil 1920 jako mistr v továrně na
 +
lékařské přístroje Technotherapia v Praze. Od mládí se věnoval
 +
malířství, soukromě se školil u malíře Jana Bendy. 1926 hostoval na výstavě SVU Mánes, kde představil obrazy na civilizační
 +
a krajinná témata pod vlivem dobové sociální malby
 +
(Nová skupina) a poimpresionistické tradice, brzy však přijal
 +
podněty německého expresionismu. 1922 se stal členem baletního
 +
sboru Národního divadla, tanec studoval u baletního
 +
mistra R. Remislavského. Od 1925 se objevoval v sólových,
 +
převážně charakterních rolích, 1930 byl angažován jako sólista
 +
baletu. 1929 vystavoval na Divadelním salonu v Paříži.
 +
1931 vstoupil do KSČ a o sociálních poměrech v Národním
 +
divadle psal do ''Rudého práva''. Ve volném čase organizoval dělnické
 +
divadelnictví v duchu sovětské divadelní praxe, 1933
 +
spoluzaložil vysočanskou Proletscénu, kde působil jako herec,
 +
režisér, autor, scénograf i choreograf a jako umělecký vedoucí
 +
loutkové sekce. V té době málo maloval a věnoval se hlavně
 +
sochařství. F. sochařská práce, jež nedosáhla úrovně jeho malířského
 +
díla, vyvrcholila ve třicátých letech sadou kuboexpresivních
 +
maňáskových loutek (tj. dřevěných hlav nasazovaných
 +
na látkový korpus), které patřily k jeho nejlepším dílům. Po
 +
provedení hry ''Pařížská komuna'' (F. – V. Husa – Z. Nejedlý) na
 +
jevišti Proletscény byl soudně stíhán a 1933 dostal z Národního
 +
divadla výpověď. 1934 obdržel pozvání ke studiu u V.
 +
Mejercholda v Moskvě, při pokusu o ilegální přechod hranic
 +
byl 1935 zatčen a devět měsíců vězněn. Během druhé světové
 +
války se v Libni podílel na ilegální komunistické činnosti hlavně
 +
při kolportáži tisku, 1940 ho na Pankráci věznilo gestapo.
 +
Od čtyřicátých let především maloval. Soustředil se na krajinu
 +
Třeboňska a Českomoravské vysočiny a na starou Libeň.
 +
 
 +
V květnu 1945 předsedal Revolučnímu národnímu výboru
 +
v Libni. 1945/46 vedl na přání Z. Nejedlého balet Národního
 +
divadla a napsal jeho poválečný status. Organizoval velké
 +
výstavy sovětského umění a navrhoval pro ně plakáty, zasedal
 +
ve vedení Svazu přátel SSSR, projektoval expozici Památníku
 +
národního písemnictví. Na přelomu čtyřicátých a padesátých
 +
let podlehl estetice stalinského socialistického realismu, jež se
 +
projevila v návrhu opony pro libeňské divadlo, v cyklu ''Naše loděnice ve výstavbě'' aj. 1957–62 byl ředitelem Střední odborné
 +
školy výtvarné na Hollarově náměstí v Praze. V šedesátých
 +
letech vedl ostré polemiky na obranu realismu v moderním
 +
umění, předsedal Tvůrčí skupině moderního realismu, vytvořil
 +
malířský panel ''Dělník'' s konstruktivistickým pozadím.
 +
Osobně se však ocitl v izolaci. Na jaře 1968 rozšířil na cestě
 +
k Baltu výtvarný zájem o moře a přístavy, zpodobované s grafickou
 +
stručností. Komunistický agitátor, bývalý člen Levé
 +
fronty a bojovník za svobodu komunistického tisku, za přátelství
 +
se SSSR a za podporu demokratického Španělska zaujal
 +
v květnu 1968 extrémně protireformní kurz, který vyvrcholil
 +
v aktivní přitakání sovětské okupaci. Spoluorganizoval mítinky
 +
v libeňské Čechii a v Lucerně, přispíval do sovětského
 +
tisku. Pohřben byl na hřbitově v Praze-Libni.
 +
 
 +
Jako malíř vynikl ve znakových záběrech na Libeň a v rozmáchlých
 +
pastózních krajinách, kde barvy nanášel většinou
 +
špachtlí, často volil panoramatické formáty a snažil se o zachycení
 +
struktury krajiny v její pohybové dynamice. Sporadicky
 +
experimentoval v grafice s fotolitografií. Ze sochařského
 +
díla vynikl monumentální keramický ''Pomník světové hospodářské krize'' v Břasích na Rokycansku (1931–33), zničený
 +
nacisty. Byl autorem teoretických esejů ''Co s jevištěm'' (1937)
 +
a ''Protiklady v umělecké tvorbě'' (1946).
 +
 
 +
'''D:''' soupis rolí: www.narodni-divadlo.cz.
 +
 
 +
'''L:''' E. F., 1931; Toman 1, s. 208; J. Loriš, E. F., 1947; E. F. Výběr obrazů.
 +
Katalog, 1958; J. M. Boháč, E. F. Katalog, 1963, 1976, 1980; Tomeš 1,
 +
s. 299; NEČVU 1, s. 170; SČSVU 2, s. 210; J. Jiránek, Vít Nejedlý: Z historie
 +
bojů o novou socialistickou kulturu, 1959, passim; F. Budský, Hraje,
 +
zpívá a tančí El-Carova parta, 1960, s. 5, 7, 25, 120, 129, 141; ND a jeho
 +
předchůdci, s. 94; Opera Národního divadla v období Otakara Ostrčila,
 +
1989, rejstřík; Český taneční slovník, 2001, s. 69; M. Knížák, Encyklopedie
 +
výtvarníků loutkového divadla v českých a zemích a na Slovensku 1, 2005,
 +
s. 244–246; P. Urbášek, Jak „pancéřové divize“ bránily socialismus, in: Listy.
 +
Dvouměsíčník pro kulturu a dialog 36, 2006, č. 4, s. 17–24; R. Kupsa, E. F.
 +
(1900–1970), rigorózní práce FF MU, Brno, 2012.
 +
 
 +
'''P:''' Divadelní ústav, Praha, dokumentace.
 +
 
 +
Martin Kučera
  
−
== Literatura ==
 
−
  MČE 2, 394; ND 94; NEU 1, 170; KK 1, 183; SČSVU II, 210;
 
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:75- Sochař nebo medailér]]
 
[[Kategorie:75- Sochař nebo medailér]]
 
[[Kategorie:76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik]]
 
[[Kategorie:76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik]]
 
[[Kategorie:83- Divadelní interpret nebo herec]]
 
[[Kategorie:83- Divadelní interpret nebo herec]]
−
 
 
[[Kategorie:1900]]
 
[[Kategorie:1900]]
 
[[Kategorie:Hlinsko]]
 
[[Kategorie:Hlinsko]]
 
[[Kategorie:1970]]
 
[[Kategorie:1970]]
 
[[Kategorie:Praha]]
 
[[Kategorie:Praha]]
 +
 +
<gallery>
 +
Famira Emanuel portret.jpg|Nad štěchovickou přehradou, 1953
 +
</gallery>

Aktuální verze z 23. 3. 2020, 11:25

Emanuel FAMÍRA
Narození 15.11.1900
Místo narození Hlinsko v Čechách
Úmrtí 6.1.1970
Místo úmrtí Praha
Povolání 75- Sochař nebo medailér
76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik
83- Divadelní interpret nebo herec
Citace Biografický slovník českých zemí 16, Praha 2013, s. 65-66
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=54788

FAMÍRA, Emanuel, * 15. 11. 1900 Hlinsko v Čechách, † 6. 1. 1970 Praha, malíř, sochař, tanečník, režisér

Syn nožíře, jehož rodina se záhy po F. narození přestěhovala do Libně (dnes Praha). V otcově dílně se vyučil nožířskému řemeslu. 1918 narukoval do 2. dobrovolnického pluku na Slovensku, po návratu nastoupil 1920 jako mistr v továrně na lékařské přístroje Technotherapia v Praze. Od mládí se věnoval malířství, soukromě se školil u malíře Jana Bendy. 1926 hostoval na výstavě SVU Mánes, kde představil obrazy na civilizační a krajinná témata pod vlivem dobové sociální malby (Nová skupina) a poimpresionistické tradice, brzy však přijal podněty německého expresionismu. 1922 se stal členem baletního sboru Národního divadla, tanec studoval u baletního mistra R. Remislavského. Od 1925 se objevoval v sólových, převážně charakterních rolích, 1930 byl angažován jako sólista baletu. 1929 vystavoval na Divadelním salonu v Paříži. 1931 vstoupil do KSČ a o sociálních poměrech v Národním divadle psal do Rudého práva. Ve volném čase organizoval dělnické divadelnictví v duchu sovětské divadelní praxe, 1933 spoluzaložil vysočanskou Proletscénu, kde působil jako herec, režisér, autor, scénograf i choreograf a jako umělecký vedoucí loutkové sekce. V té době málo maloval a věnoval se hlavně sochařství. F. sochařská práce, jež nedosáhla úrovně jeho malířského díla, vyvrcholila ve třicátých letech sadou kuboexpresivních maňáskových loutek (tj. dřevěných hlav nasazovaných na látkový korpus), které patřily k jeho nejlepším dílům. Po provedení hry Pařížská komuna (F. – V. Husa – Z. Nejedlý) na jevišti Proletscény byl soudně stíhán a 1933 dostal z Národního divadla výpověď. 1934 obdržel pozvání ke studiu u V. Mejercholda v Moskvě, při pokusu o ilegální přechod hranic byl 1935 zatčen a devět měsíců vězněn. Během druhé světové války se v Libni podílel na ilegální komunistické činnosti hlavně při kolportáži tisku, 1940 ho na Pankráci věznilo gestapo. Od čtyřicátých let především maloval. Soustředil se na krajinu Třeboňska a Českomoravské vysočiny a na starou Libeň.

V květnu 1945 předsedal Revolučnímu národnímu výboru v Libni. 1945/46 vedl na přání Z. Nejedlého balet Národního divadla a napsal jeho poválečný status. Organizoval velké výstavy sovětského umění a navrhoval pro ně plakáty, zasedal ve vedení Svazu přátel SSSR, projektoval expozici Památníku národního písemnictví. Na přelomu čtyřicátých a padesátých let podlehl estetice stalinského socialistického realismu, jež se projevila v návrhu opony pro libeňské divadlo, v cyklu Naše loděnice ve výstavbě aj. 1957–62 byl ředitelem Střední odborné školy výtvarné na Hollarově náměstí v Praze. V šedesátých letech vedl ostré polemiky na obranu realismu v moderním umění, předsedal Tvůrčí skupině moderního realismu, vytvořil malířský panel Dělník s konstruktivistickým pozadím. Osobně se však ocitl v izolaci. Na jaře 1968 rozšířil na cestě k Baltu výtvarný zájem o moře a přístavy, zpodobované s grafickou stručností. Komunistický agitátor, bývalý člen Levé fronty a bojovník za svobodu komunistického tisku, za přátelství se SSSR a za podporu demokratického Španělska zaujal v květnu 1968 extrémně protireformní kurz, který vyvrcholil v aktivní přitakání sovětské okupaci. Spoluorganizoval mítinky v libeňské Čechii a v Lucerně, přispíval do sovětského tisku. Pohřben byl na hřbitově v Praze-Libni.

Jako malíř vynikl ve znakových záběrech na Libeň a v rozmáchlých pastózních krajinách, kde barvy nanášel většinou špachtlí, často volil panoramatické formáty a snažil se o zachycení struktury krajiny v její pohybové dynamice. Sporadicky experimentoval v grafice s fotolitografií. Ze sochařského díla vynikl monumentální keramický Pomník světové hospodářské krize v Břasích na Rokycansku (1931–33), zničený nacisty. Byl autorem teoretických esejů Co s jevištěm (1937) a Protiklady v umělecké tvorbě (1946).

D: soupis rolí: www.narodni-divadlo.cz.

L: E. F., 1931; Toman 1, s. 208; J. Loriš, E. F., 1947; E. F. Výběr obrazů. Katalog, 1958; J. M. Boháč, E. F. Katalog, 1963, 1976, 1980; Tomeš 1, s. 299; NEČVU 1, s. 170; SČSVU 2, s. 210; J. Jiránek, Vít Nejedlý: Z historie bojů o novou socialistickou kulturu, 1959, passim; F. Budský, Hraje, zpívá a tančí El-Carova parta, 1960, s. 5, 7, 25, 120, 129, 141; ND a jeho předchůdci, s. 94; Opera Národního divadla v období Otakara Ostrčila, 1989, rejstřík; Český taneční slovník, 2001, s. 69; M. Knížák, Encyklopedie výtvarníků loutkového divadla v českých a zemích a na Slovensku 1, 2005, s. 244–246; P. Urbášek, Jak „pancéřové divize“ bránily socialismus, in: Listy. Dvouměsíčník pro kulturu a dialog 36, 2006, č. 4, s. 17–24; R. Kupsa, E. F. (1900–1970), rigorózní práce FF MU, Brno, 2012.

P: Divadelní ústav, Praha, dokumentace.

Martin Kučera

  • Nad štěchovickou přehradou, 1953

Citováno z „http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?title=FAMÍRA_Emanuel_15.11.1900-6.1.1970&oldid=117379“