Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky FERSTEL Heinrich 7.7.1828-14.7.1883

{{Infobox - osoba
| jméno = Heinrich FERSTEL
| obrázek = Ferstel Heinrich portret.jpg
| datum narození = 7.7.1828
| místo narození = Vídeň (Rakousko)
| datum úmrtí = 14.7.1883
| místo úmrtí = Grinzing (dnes Vídeň, Rakousko)
| povolání = 74- Architekt

| jiná jména = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 16, Praha 2013, s. 130-131
}}

'''Ferstel, Heinrich,''' ''* 7. 7. 1828 Vídeň (Rakousko), † 14. 7. 1883 Grinzing (dnes Vídeň, Rakousko), architekt, stavitel, pedagog''

Syn bankovního úředníka Ignaze F., který deset let vedl pobočku
rakouské Národní banky v Praze. F. studoval ve Vídni
1843–47 polytechniku, 1845–50 architekturu na Akademii
u K. Roesnera, E. van der Nülla a A. Sicarda von Sicardsburg.
Studia přerušil během revoluce 1848, kdy vstoupil do
Akademické legie, poté pobýval u otce v Praze, 1849 se vrátil
do Vídně a následujícího roku školu ukončil. Do 1853
asistoval při stavbách a stavebních úpravách u strýce F. A.
Stacheho, architekta vyšší šlechty, zvláště rodiny Kinských.
1866 byl F. jmenován profesorem architektury na polytechnice,
1880/81 zvolen jejím rektorem. 1869 byl nobilitován,
1871 se stal vrchním vládním radou a inspektorem veřejných
staveb. Patřil do generace tzv. architektů vídeňské Ringstrasse,
zařadil se k prvním reprezentantům přísného historismu.
Zpočátku tvořil ještě v duchu romantismu a novogotiky, později
ve stylu internacionální novorenesance. 1878 obdržel
francouzský Řád čestné legie, dříve již pruské i bavorské řády.
1879 získal titul svobodného pána a byl jmenován členem
francouzské Akademie. Byl pohřben v Grinzingu v novogotické
hrobce navržené 1891 synem. Jeho jméno od 1886 nese
ulice ve vídeňské čtvrti Alsergrund. Čestným občanem ho
jmenovaly Vídeň a Brno.

V českých zemích F. spolupracoval 1852–54 na přestavbě
nosticovského křídla a zahradního zámku v Liberci, 1853 na
novorenesanční přestavbě zámku Josefa Lobkowicze v Dolních
Beřkovicích (u Mělníka). Nerealizován zůstal společný
projekt se strýcem na nový romantický novogotický zámek
Elisalexburg v Bynovci (u Děčína). Po osamostatnění F. krátce
pracoval v Čechách, kde se podle jeho projektu 1856–63
stavěl zámek hrabat Nosticů v Trmicích (u Ústí nad Labem),
inspirovaný anglickou pozdní gotikou. Současně pracoval
1856–79 na velké zakázce pro Vídeň, která ho proslavila, a to
na Votivním kostele na Ringstraße. (1855 vyhrál mezinárodní
soutěž čtyřiasedmdesáti architektů.) Kostel byl postaven jako
dík za záchranu císaře Františka Josefa I. při atentátu 1853.
Jako první novogotická stavba v habsburské monarchii je považován
za zlom ve vývoji rakouského historismu. Současně
F. zvítězil i v další uzavřené soutěži, a to na budovy burzy
a banky Palais Ferstel v centru města (1855–60). Proti obvyklému
způsobu cihelné architektury navrhl dražší variantu
s kamenem, který umožnil kvalitnější výzdobu, v níž se odráželo
ovlivnění ranou renesancí. Celkovým výrazem palác náležel
poslední vlně romantického historismu. V šedesátých letech F. osciloval mezi romantickým a novorenesančním stylem. Na
vídeňských předměstích Währing a Döbling navrhoval rodinné
domy v novogotickém romantickém duchu, reflektující
jeho zkušenost z návštěvy Anglie (1851). Sám žil v podobném
s manželkou Lotte, roz. Fehlmannovou, a šesti dětmi. V šedesátých
letech se podle F. návrhů v novogotickém stylu spíše romantického
ražení v Brně realizoval Berglův palác (1860–63)
a evangelický kostel J. A. Komenského (1862–67), dále kostel
sv. Alžběty (1861–77) v Teplicích-Šanově. Ve své další tvorbě
se v duchu doby odklonil od novogotického stylu k renesanci.
1855 ho ovlivnil i pobyt v Itálii na státní stipendium. Nadále
se podílel na vzhledu centra Vídně (novorenesanční palác arcivévody
Ludvíka Viktora, Schwarzenbergplatz,
1863–69; Österreichisches
Museum für angewandte Kunst und Industrie
s později připojenou umělecko-historickou školou, Ringstraße,
1868–71 a 1873–77). Naopak neuspěl
v soutěžích na budovy
parlamentu, směnárny a dvorního muzea. Zdařilo se mu
však získat nejvýznamnější zakázku jeho pozdního období,
a to na novorenesanční budovu univerzity (1873–84). Monumentalita
stavby, ale i její hmotové uskupení již evokovaly
baroko, právě tak jako F. nový letní palác Liechtensteinů ve
vídeňské čtvrti Rossau a palác Lloyd v Terstu. V Čechách renesanční
a částečně i barokní podobu získala i nová zvonice
u kostela sv. Štěpána v Litoměřicích (1881–83).

F. publikoval i teoretické práce, k nejvýznamnějším patří ''Das bürgerliche Wohnhaus und das Wiener Zinshaus'' (Wien 1860),
vydaná s R. Eitelbergerem, historikem umění a olomouckým
rodákem.

Syn '''Max F.''' (* 8. 5. 1859 Vídeň, Rakousko, † 28. 3. 1936
Vídeň, Rakousko) se stal rovněž úspěšným architektem, který
1907 získal profesuru na vídeňské technice, kde byl zvolen
i rektorem. Vedle řady obytných a kancelářských budov
i průmyslových staveb byl autorem četných veřejných budov,
včetně kostelů, známé jsou rovněž jeho návrhy pomníků a náhrobků.
V českém prostředí se uplatnil projektem a stavbou
radnice ve Vítkovicích (1901–02) ve smíšeném novogotickém
a secesním stylu.

'''D:''' vila Wisgrill u Gmunden/Traunsee (Horní Rakousy), 1860–1861; obytný
dům Pollak, Vídeň, 1860–1862; návrh na Uherskou akademii věd, Budapešť,
1861 (neprovedeno); dům továrníka Haupta, Brno, 1863; vlastní vila na Himmelstraße,
Vídeň 19, 1863–1864; Palais Wertheim, Vídeň, 1864–1868;
adaptace barokního zámku Klessheim pro arcivévodu Ludwiga Viktora, Salcburk,
po 1866; budova Maximilianova gymnázia, Vídeň, 1869–1871; přestavba
kostela sv. Jakuba, Brno, 1871–1889; vila Wartholz, Reichenau, 1872;
vila Treiseneck pro básníka E. Vacana, Türnitz (Dolní Rakousy), 1872; vila
Bergfried, Reichenau, 1873–1874; stavby na Hohe Warte, Vídeň 19 (Zentralanstalt
für Meteorologie, 1870–1872; lidová škola, 1874; vila Gerbitz,
1874–1875); obytný dům Gustava von Léon, Kärtnerstraße, 1874–1876;
palác Schottenring pro téhož, 1870–1873; dům Linder Renngasse, 1875–
77, vše Vídeň; radnice, Tbilisi (Rusko, dnes Gruzie), 1880–1884; evangelický
kostel, Bielsko-Biała (Polsko), 1881–1882; soutěžní návrh na berlínský
Reichstag (vyřazen pro formální chybu), 1882.

'''L:''' R. von Eitelberger, F. und die Votivkirche, Gesammelte kunsthistorische
Schriften, Wien 1879, s. 277; Zprávy SAI 19, 1884, s. 9–13; J. von
Falke, H. Freiherr von F. Festschrift …, Wien 1884; H. von Riewel, Die
Votiv-Kirche in Wien von H. von F., Wien 1892; N. Wibiral, H. von F. und
der Historismus in der Baukunst des 19. Jahrhunderts (disertační práce, Universität
Wien 1952/53); R. Wagner-Rieger, Wiens Architektur im 19. Jahrhundert,
Wien 1970; N. Wibiral – R. Mikula, H. von F., in: Die Wiener
Ringstraße: Bild einer Epoche, 8/3, Wiesbaden 1974; R. Kassal-Mikula (ed.),
H. F., 1828–1883, Bauten und Projekte für Wien, Wien 1983; H. Slavíčková,
Hřensko jinak Hernskrecžem, 1992, s. 48–52; Wurzbach 4, s. 201;
Thieme-Becker 11, s. 496–498; OSN 9, s. 138; ÖBL 1, s. 303–304; NDB
5, s. 100–101; Czeike 2, s. 284–285; NEČVU 1, s. 173; K. Král, Zámek
v Trmicích a Schaffnerova vila v Ústí nad Labem, in: Kamenná kniha, sborník
k romantickému historismu – novogotice, 1997, s. 122–126; P. Vlček, Ilustrovaná
encyklopedie českých zámků, 1999, s. 186–187, 224, 343, 479, 527.

Pavel Vlček

[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:74- Architekt]]

[[Kategorie:1828]]
[[Kategorie:Vídeň]]
[[Kategorie:1883]]
[[Kategorie:Vídeň]]

<gallery>
Ferstel Heinrich palac.jpg|Ferstelův palác ve Vídni, 1860
Ferstel Heinrich hrob.jpg|Hrob Heinricha Ferstela na hřbitově ve vídeňském Grinzingu
</gallery>