FLAŠKA z Pardubic a Rychmburka Smil 1350-13.8.1403: Porovnání verzí

Z Personal
(FLAŠKA_z_Pardubic_Smil_1350-13.8.1403)
 
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
| jméno = Smil FLAŠKA z Pardubic
+
| jméno = Smil FLAŠKA z Pardubic a Rychmburka
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| datum narození = 1350
 
| datum narození = 1350
 
| místo narození =  
 
| místo narození =  
 
| datum úmrtí = 13.8.1403
 
| datum úmrtí = 13.8.1403
| místo úmrtí =  
+
| místo úmrtí = u Kutné Hory
 
| povolání = 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ
 
| povolání = 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ
 
63- Spisovatel
 
63- Spisovatel
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Smil FLAŠKA z Pardubic
+
}}
 +
 
 +
'''FLAŠKA z Pardubic a Rychmburka, Smil,''' ''* 1350 ?, † 13. 8. 1403 u Kutné Hory, nejvyšší zemský písař, básník''
 +
 
 +
Příslušník významné šlechtické rodiny, syn Viléma z Pardubic
 +
a Rychmburka, synovec pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic.
 +
Studoval na pražské univerzitě, kde před 1367 dosáhl titulu
 +
bakaláře svobodných umění. 1384–85 spolu s otcem neúspěšně
 +
hájil část majetku (Pardubice), na niž se vztahovalo právo na odúmrť,
 +
proti králi Václavovi IV. Po otcově smrti zdědil rozsáhlý
 +
majetek na Pardubicku a Rychmbursku, pro hospodářské obtíže
 +
byl však nucen část panství prodat. Zájem na zachování práv vysoké
 +
šlechty i osobní důvody ho 1395 přivedly do panské jednoty,
 +
jejíž členové usilovali o podíl na moci proti králi, který se opíral
 +
hlavně o nižší šlechtu, případně i o neurozené. Jako člen
 +
panské jednoty se F. 1396 stal nejvyšším písařem a členem královské
 +
rady. 1398 se na protest proti snahám markrabího Prokopa
 +
dosadit do nejvyšších úřadů královy oblíbence společně s nejvyšším
 +
purkrabím a nejvyšším sudím úřadu vzdal. Pokračoval
 +
v bojích proti královým straníkům. 1398 přepadl spolu s Bočkem
 +
z Kunštátu Potštejn. Do úřadu nejvyššího písaře se vrátil
 +
1400. V únoru 1402 se spolu s dalšími šlechtici zúčastnil zemského
 +
sněmu svolaného Zikmundem Lucemburským k ukončení
 +
domácí války. V konfliktu s městy, která se po zajetí Václava IV.
 +
odmítala podrobit panské vládě, se jako hejtman čáslavského
 +
kraje účastnil tažení proti Kutné Hoře, která zůstala věrná králi.
 +
V tomto boji padl.
 +
 
 +
Pravděpodobně krátce před vstupem do panské jednoty nebo
 +
nedlouho po něm napsal jako první jménem známý česky píšící
 +
autor varování králi v podobě rozsáhlé alegorické didaktické
 +
básně ''Nová rada'' (dokončena 1394 nebo 1395; 2126 veršů).
 +
Prezentoval v ní své politické názory, hájil především mocenská
 +
práva vysoké šlechty. Autorovy názory pronáší většinou v přímé
 +
řeči čtyřiačtyřiceti zvířat, které si pozval mladý král-lev jako své
 +
rádce při nástupu na trůn. Aktuálně zaměřené rady, v nichž se
 +
pravidelně střídá čtvernožec a pták, autor oživil příslovími a sentencemi.
 +
Zvířata radí podle povahy, jaká jim byla lidmi přikládána,
 +
některé rady jsou míněny vážně, jiné ironicky. V básni se
 +
prolínají obecné pokyny hodící se pro každého panovníka
 +
s těmi, které byly určeny přímo Václavovi IV. Báseň získala značnou
 +
oblibu, kterou neztratila ani po staletích. V 15. století se jí
 +
dovolával Viktorin Kornel ze Všehrd, v 16. století ji Jan Dubravius
 +
volně převedl do latiny.
 +
 
 +
F. bývá připisována také ''Rada otce synovi''. Jejím obsahem jsou
 +
ponaučení, která dává starý rytíř dospívajícímu synovi. Autor
 +
v nich vyjmenovává ctnosti, jimiž by měl vynikat mladý šlechtic.
 +
 
 +
'''D:''' Nová rada. Báseň pana S. F. z Pardubic, J. Gebauer (ed.), 1876; totéž,
 +
J. Daňhelka (ed.), 1950; A. Patera, Rada otce synovi. Dle Petrohradského
 +
rukopisu z roku 1404, in: ČČM 66, 1892, s. 393–415; druhá redakce:
 +
F. Frann, Klasobraní po rukopisích XXXV, z rkp. Op.-Mus. XV. stol.,
 +
v Knihovně Českého Musea, sign. 3, F. 18, Rada otce synovi, in: Listy filologické
 +
19, 1892, s. 182–197.
 +
 
 +
'''L:''' J. B. Čapek, Vznik a funkce Nové rady, in: Věstník KČSN, třída pro filosofii,
 +
historii a filologii, 1937/38, passim; týž, Alegorie Nové rady a Thériobulie,
 +
in: tamtéž 1936/37, passim; J. Hrabák, Smilova škola, 1941, passim;
 +
Výbor z české literatury od počátků po dobu Husovu, 1957, s. 497–522;
 +
Dějiny české literatury 1, J. Hrabák (ed.), 1959, s. 145–146; J. Dubravius,
 +
Theriobulia. Rada zvířat, J. Hejnic – M. Horna – E. Petrů (eds.), 1983,
 +
passim; LČL 1, s. 717–718.
 +
 
 +
Marie Bláhová
 +
 
 
[[Kategorie:B]]
 
[[Kategorie:B]]
 
[[Kategorie:42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ]]
 
[[Kategorie:42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ]]
Řádka 17: Řádka 82:
 
[[Kategorie:1350]]
 
[[Kategorie:1350]]
 
[[Kategorie:1403]]
 
[[Kategorie:1403]]
 +
[[Kategorie:Kutná Hora]]

Verze z 31. 1. 2018, 18:51

Smil FLAŠKA z Pardubic a Rychmburka
Narození 1350
Úmrtí 13.8.1403
Místo úmrtí u Kutné Hory
Povolání

42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ

63- Spisovatel

FLAŠKA z Pardubic a Rychmburka, Smil, * 1350 ?, † 13. 8. 1403 u Kutné Hory, nejvyšší zemský písař, básník

Příslušník významné šlechtické rodiny, syn Viléma z Pardubic a Rychmburka, synovec pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic. Studoval na pražské univerzitě, kde před 1367 dosáhl titulu bakaláře svobodných umění. 1384–85 spolu s otcem neúspěšně hájil část majetku (Pardubice), na niž se vztahovalo právo na odúmrť, proti králi Václavovi IV. Po otcově smrti zdědil rozsáhlý majetek na Pardubicku a Rychmbursku, pro hospodářské obtíže byl však nucen část panství prodat. Zájem na zachování práv vysoké šlechty i osobní důvody ho 1395 přivedly do panské jednoty, jejíž členové usilovali o podíl na moci proti králi, který se opíral hlavně o nižší šlechtu, případně i o neurozené. Jako člen panské jednoty se F. 1396 stal nejvyšším písařem a členem královské rady. 1398 se na protest proti snahám markrabího Prokopa dosadit do nejvyšších úřadů královy oblíbence společně s nejvyšším purkrabím a nejvyšším sudím úřadu vzdal. Pokračoval v bojích proti královým straníkům. 1398 přepadl spolu s Bočkem z Kunštátu Potštejn. Do úřadu nejvyššího písaře se vrátil 1400. V únoru 1402 se spolu s dalšími šlechtici zúčastnil zemského sněmu svolaného Zikmundem Lucemburským k ukončení domácí války. V konfliktu s městy, která se po zajetí Václava IV. odmítala podrobit panské vládě, se jako hejtman čáslavského kraje účastnil tažení proti Kutné Hoře, která zůstala věrná králi. V tomto boji padl.

Pravděpodobně krátce před vstupem do panské jednoty nebo nedlouho po něm napsal jako první jménem známý česky píšící autor varování králi v podobě rozsáhlé alegorické didaktické básně Nová rada (dokončena 1394 nebo 1395; 2126 veršů). Prezentoval v ní své politické názory, hájil především mocenská práva vysoké šlechty. Autorovy názory pronáší většinou v přímé řeči čtyřiačtyřiceti zvířat, které si pozval mladý král-lev jako své rádce při nástupu na trůn. Aktuálně zaměřené rady, v nichž se pravidelně střídá čtvernožec a pták, autor oživil příslovími a sentencemi. Zvířata radí podle povahy, jaká jim byla lidmi přikládána, některé rady jsou míněny vážně, jiné ironicky. V básni se prolínají obecné pokyny hodící se pro každého panovníka s těmi, které byly určeny přímo Václavovi IV. Báseň získala značnou oblibu, kterou neztratila ani po staletích. V 15. století se jí dovolával Viktorin Kornel ze Všehrd, v 16. století ji Jan Dubravius volně převedl do latiny.

F. bývá připisována také Rada otce synovi. Jejím obsahem jsou ponaučení, která dává starý rytíř dospívajícímu synovi. Autor v nich vyjmenovává ctnosti, jimiž by měl vynikat mladý šlechtic.

D: Nová rada. Báseň pana S. F. z Pardubic, J. Gebauer (ed.), 1876; totéž, J. Daňhelka (ed.), 1950; A. Patera, Rada otce synovi. Dle Petrohradského rukopisu z roku 1404, in: ČČM 66, 1892, s. 393–415; druhá redakce: F. Frann, Klasobraní po rukopisích XXXV, z rkp. Op.-Mus. XV. stol., v Knihovně Českého Musea, sign. 3, F. 18, Rada otce synovi, in: Listy filologické 19, 1892, s. 182–197.

L: J. B. Čapek, Vznik a funkce Nové rady, in: Věstník KČSN, třída pro filosofii, historii a filologii, 1937/38, passim; týž, Alegorie Nové rady a Thériobulie, in: tamtéž 1936/37, passim; J. Hrabák, Smilova škola, 1941, passim; Výbor z české literatury od počátků po dobu Husovu, 1957, s. 497–522; Dějiny české literatury 1, J. Hrabák (ed.), 1959, s. 145–146; J. Dubravius, Theriobulia. Rada zvířat, J. Hejnic – M. Horna – E. Petrů (eds.), 1983, passim; LČL 1, s. 717–718.

Marie Bláhová