FLUSSER Vilém 12.5.1920-27.11.1991: Porovnání verzí
(FLUSSER_Vilém_12.5.1920-26.11.1991) |
|||
(Nejsou zobrazeny 4 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Vilém FLUSSER | | jméno = Vilém FLUSSER | ||
− | | obrázek = | + | | obrázek = Flusser Vilem portret1.jpg |
| datum narození = 12.5.1920 | | datum narození = 12.5.1920 | ||
− | | místo narození = | + | | místo narození = Praha |
− | | datum úmrtí = | + | | datum úmrtí = 27.11.1991 |
− | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Bor (u Tachova) |
| povolání = 56- Filozof | | povolání = 56- Filozof | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 17, Praha 2014, s. 279 |
+ | }} | ||
+ | |||
+ | '''FLUSSER, Vilém,''' ''* 12. 5. 1920 Praha, † 27. 11. 1991 Bor (u Tachova), filozof, pedagog'' | ||
+ | |||
+ | Pražský rodák pocházel z dobře situované židovské rodiny, | ||
+ | F. bratrancem byl David Gustav F. (1917–2000). Gymnázium | ||
+ | absolvoval v Praze na Smíchově. Krátce pokračoval ve studiu filozofie | ||
+ | na UK. 1939 (bývá uváděno také 1940) po okupaci Československa | ||
+ | nacistickým Německem rodiště opustil a emigroval | ||
+ | do zahraničí spolu s Edith Barthovou, svou budoucí manželkou. | ||
+ | Rodiče a většina příbuzných, kteří v okupovaném Československu | ||
+ | zůstali, zahynuli v koncentračních táborech. F. krátce | ||
+ | pobýval v Londýně, kde navštěvoval London School of Economics. | ||
+ | Tuto školu také nedokončil. Dále emigroval do Brazílie, | ||
+ | kde žil do 1972. Rozhodl se pro akademickou dráhu na univerzitě | ||
+ | v Săo Paulu. 1959 se habilitoval a 1963 byl jmenován řádným | ||
+ | profesorem pro obor filozofie komunikace. Současně vydal | ||
+ | v portugalštině první knižní publikaci ''Língua e realidade'' (1963, | ||
+ | česky jako ''Jazyk a skutečnost'', 2005). Zájem o jazyk jako prostředek | ||
+ | komunikace patřil k F. celoživotním tématům, souvisel patrně | ||
+ | i s jeho mimořádnými jazykovými znalostmi (vedle češtiny | ||
+ | znal také portugalštinu, angličtinu, francouzštinu, němčinu | ||
+ | a hebrejštinu, ve všech těchto jazycích přednášel, vedl odborné | ||
+ | diskuse i publikoval). 1972 se po konfliktech s brazilskou vojenskou | ||
+ | vládou přestěhoval do Evropy, nejprve do italského Merana, | ||
+ | poté zakotvil téměř na dvacet let v jihofrancouzském městě | ||
+ | Robion. Další významnou zastávkou v jeho životě a profesionální | ||
+ | kariéře se stala německá Bochum, kam byl 1991 pozván jako | ||
+ | hostující profesor. Už od 1966 publikoval stále častěji německy. | ||
+ | Velký ohlas vyvolaly jeho úvahy o filozofickém významu fotografie | ||
+ | (''Für eine Philosophie der Photographie'', 1983), kterým se | ||
+ | věnoval zejména od osmdesátých let (česky jako ''Za filozofii fotografie'', | ||
+ | 1994). S tím, jak rostl jeho vědecký věhlas, navštěvoval | ||
+ | F. univerzity a badatelské instituce po celém světě. 1991 přijel | ||
+ | dvakrát také do svého rodiště. Poprvé přednášel česky (8. 6.) | ||
+ | v galerii Pražský dům fotografie a 27. 11. návštěvu Prahy zopakoval. | ||
+ | Jeho vystoupení organizoval Goethe-Institut. Původně | ||
+ | měl pokračovat do Vídně, ale na protest proti tamním aktivitám | ||
+ | krajně pravicového politika Jörga Haidera cestu odvolal a vracel | ||
+ | se do Německa. Jeho vůz havaroval a F. zemřel. Sebrané spisy vyšly | ||
+ | v edici European Photography (Berlín, 10 svazků) a v nakladatelství | ||
+ | Bödmann (Düsseldorf, 14 svazků). | ||
+ | |||
+ | '''D:''' Moc obrazu – výbor z filosofických textů z 80. a 90. let, 1966; Příběh ďábla, | ||
+ | 1997; Bezedno (v originále Bodenlos), filozofická autobiografie, 1998; | ||
+ | Do universa technických obrazů, 2001; Komunikológia, Bratislava 2002. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' SČF, s. 134; SČSVU 1, s. 270; Fotografie jako rovnocennost hledisek, in: | ||
+ | Ateliér 1995, č. 9; J. Chuchma, recenze na Bezedno V. F., in: Kultura/iDnes.cz, | ||
+ | 10. 11. 1998; B. Setzwein, Jen jako poutník mohu být okouzlen světem, in: | ||
+ | PLŽ (Plzeňský literární život) 7, 2008, s. 10–16; http://cs.wikipedia.org/wiki/Vil%C3%A9m_Flusser. | ||
+ | |||
+ | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/150771 Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
+ | |||
+ | Pavla Vošahlíková | ||
+ | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:56- Filozof]] | [[Kategorie:56- Filozof]] | ||
[[Kategorie:1920]] | [[Kategorie:1920]] | ||
+ | [[Kategorie:Praha]] | ||
[[Kategorie:1991]] | [[Kategorie:1991]] | ||
+ | [[Kategorie:Bor]] |
Aktuální verze z 31. 8. 2020, 20:45
Vilém FLUSSER | |
Narození | 12.5.1920 |
---|---|
Místo narození | Praha |
Úmrtí | 27.11.1991 |
Místo úmrtí | Bor (u Tachova) |
Povolání | 56- Filozof |
Citace | Biografický slovník českých zemí 17, Praha 2014, s. 279 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=81481 |
FLUSSER, Vilém, * 12. 5. 1920 Praha, † 27. 11. 1991 Bor (u Tachova), filozof, pedagog
Pražský rodák pocházel z dobře situované židovské rodiny, F. bratrancem byl David Gustav F. (1917–2000). Gymnázium absolvoval v Praze na Smíchově. Krátce pokračoval ve studiu filozofie na UK. 1939 (bývá uváděno také 1940) po okupaci Československa nacistickým Německem rodiště opustil a emigroval do zahraničí spolu s Edith Barthovou, svou budoucí manželkou. Rodiče a většina příbuzných, kteří v okupovaném Československu zůstali, zahynuli v koncentračních táborech. F. krátce pobýval v Londýně, kde navštěvoval London School of Economics. Tuto školu také nedokončil. Dále emigroval do Brazílie, kde žil do 1972. Rozhodl se pro akademickou dráhu na univerzitě v Săo Paulu. 1959 se habilitoval a 1963 byl jmenován řádným profesorem pro obor filozofie komunikace. Současně vydal v portugalštině první knižní publikaci Língua e realidade (1963, česky jako Jazyk a skutečnost, 2005). Zájem o jazyk jako prostředek komunikace patřil k F. celoživotním tématům, souvisel patrně i s jeho mimořádnými jazykovými znalostmi (vedle češtiny znal také portugalštinu, angličtinu, francouzštinu, němčinu a hebrejštinu, ve všech těchto jazycích přednášel, vedl odborné diskuse i publikoval). 1972 se po konfliktech s brazilskou vojenskou vládou přestěhoval do Evropy, nejprve do italského Merana, poté zakotvil téměř na dvacet let v jihofrancouzském městě Robion. Další významnou zastávkou v jeho životě a profesionální kariéře se stala německá Bochum, kam byl 1991 pozván jako hostující profesor. Už od 1966 publikoval stále častěji německy. Velký ohlas vyvolaly jeho úvahy o filozofickém významu fotografie (Für eine Philosophie der Photographie, 1983), kterým se věnoval zejména od osmdesátých let (česky jako Za filozofii fotografie, 1994). S tím, jak rostl jeho vědecký věhlas, navštěvoval F. univerzity a badatelské instituce po celém světě. 1991 přijel dvakrát také do svého rodiště. Poprvé přednášel česky (8. 6.) v galerii Pražský dům fotografie a 27. 11. návštěvu Prahy zopakoval. Jeho vystoupení organizoval Goethe-Institut. Původně měl pokračovat do Vídně, ale na protest proti tamním aktivitám krajně pravicového politika Jörga Haidera cestu odvolal a vracel se do Německa. Jeho vůz havaroval a F. zemřel. Sebrané spisy vyšly v edici European Photography (Berlín, 10 svazků) a v nakladatelství Bödmann (Düsseldorf, 14 svazků).
D: Moc obrazu – výbor z filosofických textů z 80. a 90. let, 1966; Příběh ďábla, 1997; Bezedno (v originále Bodenlos), filozofická autobiografie, 1998; Do universa technických obrazů, 2001; Komunikológia, Bratislava 2002.
L: SČF, s. 134; SČSVU 1, s. 270; Fotografie jako rovnocennost hledisek, in: Ateliér 1995, č. 9; J. Chuchma, recenze na Bezedno V. F., in: Kultura/iDnes.cz, 10. 11. 1998; B. Setzwein, Jen jako poutník mohu být okouzlen světem, in: PLŽ (Plzeňský literární život) 7, 2008, s. 10–16; http://cs.wikipedia.org/wiki/Vil%C3%A9m_Flusser.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Pavla Vošahlíková