Biografický slovník
FRICK Wilhelm 12.3.1877-16.10.1946: Porovnání verzí
(FRICK_Wilhelm_12.3.1877-16.10.1946) |
|||
| Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 12.3.1877 | | datum narození = 12.3.1877 | ||
| − | | místo narození = Alsenz | + | | místo narození = Alsenz (u Kaiserslauternu, Německo) |
| datum úmrtí = 16.10.1946 | | datum úmrtí = 16.10.1946 | ||
| − | | místo úmrtí = Norimberk | + | | místo úmrtí = Norimberk (Německo) |
| − | | povolání = 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848 | + | | povolání = 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848<br />45- Voják nebo partyzán |
| − | 45- Voják nebo partyzán | + | |
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | }} |
| + | '''FRICK, Wilhelm''', ''* 12. 3. 1877 Alsenz (u Kaiserslauternu, Německo), † 16. 10. 1946 Norimberk (Německo), politik'' | ||
| − | + | Narodil se do rodiny učitele Wilhelma F., měl tři starší sourozence. | |
| + | Studia započal v Kaiserslauternu, poté pokračoval | ||
| + | v Göttingenu, Berlíně a Mnichově, 1901 promoval jako doktor | ||
| + | práv na univerzitě v Heidelbergu. Od 1903 pracoval jako | ||
| + | právník u bavorského policejního prezidia v Mnichově. Poprvé | ||
| + | se oženil 1910 s Elisabetou Nagelovou (1890–1978); manželství | ||
| + | bylo rozvedeno 1934. Ještě téhož roku se podruhé oženil | ||
| + | s Margarethe Schultze-Naumburgovou (1896–1960). Z obou | ||
| + | manželství se narodilo celkem pět dětí. | ||
| + | |||
| + | K radikálnímu nacionalismu měl velmi blízko, neboť už 1923 | ||
| + | ho fascinovaly (tehdy jako policejního ředitele mnichovské kriminální | ||
| + | policie) projevy A. Hitlera. Podílel se i na Hitlerově | ||
| + | pivním puči v listopadu 1923, což ho přivedlo před soud. | ||
| + | Za velezradu byl odsouzen k patnácti měsícům vězení. 1925 | ||
| + | vstoupil do NSDAP, ale v nacistické hierarchii byl považován za starého bojovníka a člena nejužší Hitlerovy družiny. Už 1924 byl zvolen poslancem říšského sněmu a od 1930 se | ||
| + | v pronacistickém Durynsku stal ministrem vnitra a vzdělávání. | ||
| + | F. se přímo podílel se na nacistickém uchopení moci (30. ledna | ||
| + | 1933) po boku A. Hitlera, 1933–43 zastával úřad říšského ministra | ||
| + | vnitra. Napomohl stabilizaci režimu a s H. Himmlerem | ||
| + | spolupracoval na vytvoření systému věznic a táborů pro politické | ||
| + | protivníky a osoby nacismu nepřátelské nebo nepohodlné. | ||
| + | Společně s W. Stuckartem se stal tvůrcem tzv. norimberských | ||
| + | zákonů. Jako ministr se podílel na obsazení Rakouska, | ||
| + | Sudet a později i zbytku českých zemí. Od začátku války se | ||
| + | účastnil potírání odboje v okupovaných zemích, přestože hlavní | ||
| + | nástroje perzekucí držel H. Himmler. Stal se spolutvůrcem | ||
| + | akce T4, která měla odstranit tisíce duševně chorých a fyzicky | ||
| + | znevýhodněných pacientů německých léčeben. | ||
| + | |||
| + | Říšským protektorem v Praze byl F. jmenován A. Hitlerem 20. 8. | ||
| + | 1943, vystřídal dosavadního zastupujícího říšského protektora | ||
| + | Kurta Daluega, a zůstal jím do 4. 4. 1945, kdy veškerou | ||
| + | správu na území Protektorátu Čechy a Morava převzal státní | ||
| + | ministr K. H. Frank. Nedochovaly se dokumenty, podle nichž | ||
| + | by F. měl přímý vliv na dění v protektorátu, kde skutečným | ||
| + | prvním mužem byl K. H. Frank. Ač zastával řadu funkcí, zůstal | ||
| + | F. fakticky v ústraní a konce války se dožil v Kempfenhausenu | ||
| + | u Starnberského jezera v Bavorsku, 1945 tam byl zatčen | ||
| + | americkou armádou a dopraven před Mezinárodní vojenský | ||
| + | tribunál v Norimberku. F. a R. Hess se jako jediní pokoušeli | ||
| + | o obhajobu bez obhájců. F. byl uznán vinným a odsouzen | ||
| + | k trestu smrti oběšením za plánování, rozvinutí a vedení válečné | ||
| + | agrese, za válečné zločiny a zločiny proti lidskosti. Trest | ||
| + | byl vykonán. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' K. Fischer, Die Nationalsozialisten im Reichstag 1924–1931, München | ||
| + | 1932; NDB 5, s. 432–433; G. Neliba, W. F. Der Legalist des Unrechtsstaates. | ||
| + | Eine politische Biographie, München 1992 (s další literaturou); MČE 2, | ||
| + | s. 523; Tomeš 1, s. 340. | ||
| + | |||
| + | Vojtěch Kyncl | ||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
Verze z 25. 11. 2017, 10:36
| Wilhelm FRICK | |
 | |
| Narození | 12.3.1877 |
|---|---|
| Místo narození | Alsenz (u Kaiserslauternu, Německo) |
| Úmrtí | 16.10.1946 |
| Místo úmrtí | Norimberk (Německo) |
| Povolání |
47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848 45- Voják nebo partyzán |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=55773 |
FRICK, Wilhelm, * 12. 3. 1877 Alsenz (u Kaiserslauternu, Německo), † 16. 10. 1946 Norimberk (Německo), politik
Narodil se do rodiny učitele Wilhelma F., měl tři starší sourozence. Studia započal v Kaiserslauternu, poté pokračoval v Göttingenu, Berlíně a Mnichově, 1901 promoval jako doktor práv na univerzitě v Heidelbergu. Od 1903 pracoval jako právník u bavorského policejního prezidia v Mnichově. Poprvé se oženil 1910 s Elisabetou Nagelovou (1890–1978); manželství bylo rozvedeno 1934. Ještě téhož roku se podruhé oženil s Margarethe Schultze-Naumburgovou (1896–1960). Z obou manželství se narodilo celkem pět dětí.
K radikálnímu nacionalismu měl velmi blízko, neboť už 1923 ho fascinovaly (tehdy jako policejního ředitele mnichovské kriminální policie) projevy A. Hitlera. Podílel se i na Hitlerově pivním puči v listopadu 1923, což ho přivedlo před soud. Za velezradu byl odsouzen k patnácti měsícům vězení. 1925 vstoupil do NSDAP, ale v nacistické hierarchii byl považován za starého bojovníka a člena nejužší Hitlerovy družiny. Už 1924 byl zvolen poslancem říšského sněmu a od 1930 se v pronacistickém Durynsku stal ministrem vnitra a vzdělávání. F. se přímo podílel se na nacistickém uchopení moci (30. ledna 1933) po boku A. Hitlera, 1933–43 zastával úřad říšského ministra vnitra. Napomohl stabilizaci režimu a s H. Himmlerem spolupracoval na vytvoření systému věznic a táborů pro politické protivníky a osoby nacismu nepřátelské nebo nepohodlné. Společně s W. Stuckartem se stal tvůrcem tzv. norimberských zákonů. Jako ministr se podílel na obsazení Rakouska, Sudet a později i zbytku českých zemí. Od začátku války se účastnil potírání odboje v okupovaných zemích, přestože hlavní nástroje perzekucí držel H. Himmler. Stal se spolutvůrcem akce T4, která měla odstranit tisíce duševně chorých a fyzicky znevýhodněných pacientů německých léčeben.
Říšským protektorem v Praze byl F. jmenován A. Hitlerem 20. 8. 1943, vystřídal dosavadního zastupujícího říšského protektora Kurta Daluega, a zůstal jím do 4. 4. 1945, kdy veškerou správu na území Protektorátu Čechy a Morava převzal státní ministr K. H. Frank. Nedochovaly se dokumenty, podle nichž by F. měl přímý vliv na dění v protektorátu, kde skutečným prvním mužem byl K. H. Frank. Ač zastával řadu funkcí, zůstal F. fakticky v ústraní a konce války se dožil v Kempfenhausenu u Starnberského jezera v Bavorsku, 1945 tam byl zatčen americkou armádou a dopraven před Mezinárodní vojenský tribunál v Norimberku. F. a R. Hess se jako jediní pokoušeli o obhajobu bez obhájců. F. byl uznán vinným a odsouzen k trestu smrti oběšením za plánování, rozvinutí a vedení válečné agrese, za válečné zločiny a zločiny proti lidskosti. Trest byl vykonán.
L: K. Fischer, Die Nationalsozialisten im Reichstag 1924–1931, München 1932; NDB 5, s. 432–433; G. Neliba, W. F. Der Legalist des Unrechtsstaates. Eine politische Biographie, München 1992 (s další literaturou); MČE 2, s. 523; Tomeš 1, s. 340.
Vojtěch Kyncl
