Biografický slovník
FUČÍK Julius 18.7.1872-25.9.1916: Porovnání verzí
(FUČÍK_Julius_18.7.1872-1916) |
|||
| Řádka 4: | Řádka 4: | ||
| datum narození = 18.7.1872 | | datum narození = 18.7.1872 | ||
| místo narození = Praha | | místo narození = Praha | ||
| − | | datum úmrtí = 1916 | + | | datum úmrtí = 25.9.1916 |
| − | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Berlín (Německo) |
| povolání = 77- Hudební skladatel | | povolání = 77- Hudební skladatel | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | }} |
| + | |||
| + | '''FUČÍK, Julius,''' ''* 18. 7. 1872 Praha, † 25. 9. 1916 Berlín (Německo), vojenský kapelník, skladatel'' | ||
| + | |||
| + | Nejstarší dítě Jaroslava F. (1843–1906), řemeslníka, později | ||
| + | dozorce potravní daně; bratr Karla F. (1876–1951), zpěváka | ||
| + | a divadelního inspicienta. Byl určen pro řemeslo, ale díky | ||
| + | velkému talentu a přímluvě učitele hudby začal 1885 studovat | ||
| + | na konzervatoři; nejprve housle, fagot a tympány, později | ||
| + | skladbu u A. Dvořáka. 1891 nastoupil vojenskou službu jako | ||
| + | hudebník u 49. pěšího pluku v Kremži v Dolním Rakousku. | ||
| + | Po návratu do Prahy následovalo několik krátkých angažmá | ||
| + | (1894 fagotista orchestru pražského Německého divadla; 1895 | ||
| + | fagotista orchestru Národopisné výstavy českoslovanské s dirigentem | ||
| + | K. Kovařovicem; 1896 dirigent divadelního orchestru | ||
| + | v Chorvatsku). 1897 byl vybrán mezi několika uchazeči | ||
| + | na místo kapelníka 86. pluku v Sarajevu; 1900 odvelen | ||
| + | do Budapešti. Ve velkém městě nedaleko Vídně měl mnoho | ||
| + | příležitostí uplatnit své schopnosti a jeho skladby získávaly | ||
| + | popularitu. Pokusil se představit na koncertním pódiu i dílem | ||
| + | z oboru vážné hudby (1907 uvedla Česká filharmonie jeho | ||
| + | symfonickou suitu ''Život''), mělo však jen průměrný ohlas. | ||
| + | 1910 byl jmenován kapelníkem 92. pluku v Terezíně. V zimním | ||
| + | období vystupoval orchestr v Praze, v létě cestoval po Čechách, | ||
| + | zvláště po lázeňských městech. 1913 F. odešel z armády a usadil se v Berlíně, kde založil orchestr z českých hudebníků | ||
| + | (pro český kroužek v Berlíně vystoupil i jeho bratr Karel) | ||
| + | a krátce působící nakladatelství Tempo. S českou kulturou | ||
| + | nebyl F. výrazněji spojován (na rozdíl např. od F. Kmocha); | ||
| + | jako kapelník šířil v zahraničí českou hudbu, nevstoupil však | ||
| + | do kontextu domácího národního hnutí. Zemřel předčasně | ||
| + | po krátké chorobě, pochován byl v Praze na Vinohradském | ||
| + | hřbitově. | ||
| + | |||
| + | Mezi vojenskými kapelníky své doby se zařadil k vynikajícím | ||
| + | osobnostem, jež pozvedly profesionální úroveň oboru a dosáhly | ||
| + | proslulosti v řadě zemí. Měl bohatou invenci a velké | ||
| + | instrumentační nadání. Upravoval a parafrázoval cizí skladby | ||
| + | (pro vojenské hudby upravil i katolické zpěvy). Patřil k prvním | ||
| + | středoevropským autorům, kteří sahali k melodickým a rytmickým | ||
| + | inspiracím z Latinské Ameriky. Napsal více než tři | ||
| + | sta skladeb pro vojenské orchestry, které se vydávají dodnes. | ||
| + | Především komponoval pochody, z nichž nejúspěšnější (zvl. | ||
| + | ''Vjezd gladiátorů'', op. 68; ''Děti pluku'', op. 169; ''Florentinský pochod'', | ||
| + | op. 214) dosáhly stotisícového nákladu a dodnes zůstaly | ||
| + | součástí světového repertoáru, dále komorní skladby (písně, | ||
| + | tria, drobné instrumentální skladby, mezi nimi sólo pro fagot | ||
| + | a orchestr ''Starý bručoun''). Popularitu získaly i valčíky (''Ideály'', | ||
| + | op. 69) a předehry (zvl. ''Marinarella'', op. 215). Během F. života | ||
| + | vydávaly jeho skladby v Praze nakladatelství Johanna | ||
| + | Hoffmanna a rodina Urbánkova, v zahraničí firma Bosworth | ||
| + | (Londýn, Lipsko). Po F. smrti se originální znění i úpravy objevily | ||
| + | i v řadě jiných evropských firem. | ||
| + | |||
| + | '''D:''' opereta: Dvorní intendant, 1915. Opera: Osud (libreto R. Batka), | ||
| + | nedokončena. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' Pazdírek 2, s. 292 (se soupisem díla); HS 1, s. 350 (se soupisem díla | ||
| + | a literatury); Grove 7, s. 5–6 (se soupisem díla); LDM 1, s. 389; W. Suppan – | ||
| + | A. Suppan, Das neue Lexikon des Blasmusikwesens, Freiburg–Tiengen | ||
| + | 1994, s. 262; MGG 7, 2002, sl. 236–237 (se soupisem díla a literatury); | ||
| + | J. Branberger, Konservatoř hudby v Praze, 1911, s. 246 (seznam | ||
| + | absolventů); G. Wichart, Österreichische Militärkapellmeister, in: Studien | ||
| + | zur Musikwissenschaft 39, 1989, s. 166 (se soupisem literatury); J. Kotek, | ||
| + | Dějiny české populární hudby a zpěvu 19. a 20. století 1, 1994, zvl. s. 138; | ||
| + | Vojenská hudba v kultuře a historii českých zemí, J. Bajgarová (ed.), 2007, | ||
| + | rejstřík, a zvl. J. Majer, Vojenský kapelník J. F., s. 179–184; D. Svobodová, | ||
| + | Notová pozůstalost hudebního skladatele J. F. v Národním muzeu – Českém | ||
| + | muzeu hudby, s. 185–196; E. Vičarová, Rakouská vojenská hudba 19. století | ||
| + | a Olomouc, 2002, rejstřík; D. Svobodová, 90. výročí úmrtí skladatele J. F., | ||
| + | město Terezín, http://www.terezin.cz/90-vyroci-umrti-skladatele-julia-fucika/ | ||
| + | d-77347 (stav k 30. 6. 2015). | ||
| + | |||
| + | '''P:''' NK, Praha, Hudební oddělení; NM – České muzeum hudby, Praha, | ||
| + | notový materiál; Österreichisches Staatsarchiv – Kriegsarchiv, Wien, | ||
| + | Militärkapellmeister-Pensionsverein. Grundbuch III/125. | ||
| + | |||
| + | Jitka Ludvová | ||
| − | |||
| − | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:77- Hudební skladatel]] | [[Kategorie:77- Hudební skladatel]] | ||
| Řádka 19: | Řádka 93: | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] | ||
[[Kategorie:1916]] | [[Kategorie:1916]] | ||
| − | [[Kategorie: | + | [[Kategorie:Berlín]] |
Verze z 19. 2. 2018, 20:01
| Julius FUČÍK | |
 | |
| Narození | 18.7.1872 |
|---|---|
| Místo narození | Praha |
| Úmrtí | 25.9.1916 |
| Místo úmrtí | Berlín (Německo) |
| Povolání | 77- Hudební skladatel |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=56033 |
FUČÍK, Julius, * 18. 7. 1872 Praha, † 25. 9. 1916 Berlín (Německo), vojenský kapelník, skladatel
Nejstarší dítě Jaroslava F. (1843–1906), řemeslníka, později dozorce potravní daně; bratr Karla F. (1876–1951), zpěváka a divadelního inspicienta. Byl určen pro řemeslo, ale díky velkému talentu a přímluvě učitele hudby začal 1885 studovat na konzervatoři; nejprve housle, fagot a tympány, později skladbu u A. Dvořáka. 1891 nastoupil vojenskou službu jako hudebník u 49. pěšího pluku v Kremži v Dolním Rakousku. Po návratu do Prahy následovalo několik krátkých angažmá (1894 fagotista orchestru pražského Německého divadla; 1895 fagotista orchestru Národopisné výstavy českoslovanské s dirigentem K. Kovařovicem; 1896 dirigent divadelního orchestru v Chorvatsku). 1897 byl vybrán mezi několika uchazeči na místo kapelníka 86. pluku v Sarajevu; 1900 odvelen do Budapešti. Ve velkém městě nedaleko Vídně měl mnoho příležitostí uplatnit své schopnosti a jeho skladby získávaly popularitu. Pokusil se představit na koncertním pódiu i dílem z oboru vážné hudby (1907 uvedla Česká filharmonie jeho symfonickou suitu Život), mělo však jen průměrný ohlas. 1910 byl jmenován kapelníkem 92. pluku v Terezíně. V zimním období vystupoval orchestr v Praze, v létě cestoval po Čechách, zvláště po lázeňských městech. 1913 F. odešel z armády a usadil se v Berlíně, kde založil orchestr z českých hudebníků (pro český kroužek v Berlíně vystoupil i jeho bratr Karel) a krátce působící nakladatelství Tempo. S českou kulturou nebyl F. výrazněji spojován (na rozdíl např. od F. Kmocha); jako kapelník šířil v zahraničí českou hudbu, nevstoupil však do kontextu domácího národního hnutí. Zemřel předčasně po krátké chorobě, pochován byl v Praze na Vinohradském hřbitově.
Mezi vojenskými kapelníky své doby se zařadil k vynikajícím osobnostem, jež pozvedly profesionální úroveň oboru a dosáhly proslulosti v řadě zemí. Měl bohatou invenci a velké instrumentační nadání. Upravoval a parafrázoval cizí skladby (pro vojenské hudby upravil i katolické zpěvy). Patřil k prvním středoevropským autorům, kteří sahali k melodickým a rytmickým inspiracím z Latinské Ameriky. Napsal více než tři sta skladeb pro vojenské orchestry, které se vydávají dodnes. Především komponoval pochody, z nichž nejúspěšnější (zvl. Vjezd gladiátorů, op. 68; Děti pluku, op. 169; Florentinský pochod, op. 214) dosáhly stotisícového nákladu a dodnes zůstaly součástí světového repertoáru, dále komorní skladby (písně, tria, drobné instrumentální skladby, mezi nimi sólo pro fagot a orchestr Starý bručoun). Popularitu získaly i valčíky (Ideály, op. 69) a předehry (zvl. Marinarella, op. 215). Během F. života vydávaly jeho skladby v Praze nakladatelství Johanna Hoffmanna a rodina Urbánkova, v zahraničí firma Bosworth (Londýn, Lipsko). Po F. smrti se originální znění i úpravy objevily i v řadě jiných evropských firem.
D: opereta: Dvorní intendant, 1915. Opera: Osud (libreto R. Batka), nedokončena.
L: Pazdírek 2, s. 292 (se soupisem díla); HS 1, s. 350 (se soupisem díla a literatury); Grove 7, s. 5–6 (se soupisem díla); LDM 1, s. 389; W. Suppan – A. Suppan, Das neue Lexikon des Blasmusikwesens, Freiburg–Tiengen 1994, s. 262; MGG 7, 2002, sl. 236–237 (se soupisem díla a literatury); J. Branberger, Konservatoř hudby v Praze, 1911, s. 246 (seznam absolventů); G. Wichart, Österreichische Militärkapellmeister, in: Studien zur Musikwissenschaft 39, 1989, s. 166 (se soupisem literatury); J. Kotek, Dějiny české populární hudby a zpěvu 19. a 20. století 1, 1994, zvl. s. 138; Vojenská hudba v kultuře a historii českých zemí, J. Bajgarová (ed.), 2007, rejstřík, a zvl. J. Majer, Vojenský kapelník J. F., s. 179–184; D. Svobodová, Notová pozůstalost hudebního skladatele J. F. v Národním muzeu – Českém muzeu hudby, s. 185–196; E. Vičarová, Rakouská vojenská hudba 19. století a Olomouc, 2002, rejstřík; D. Svobodová, 90. výročí úmrtí skladatele J. F., město Terezín, http://www.terezin.cz/90-vyroci-umrti-skladatele-julia-fucika/ d-77347 (stav k 30. 6. 2015).
P: NK, Praha, Hudební oddělení; NM – České muzeum hudby, Praha, notový materiál; Österreichisches Staatsarchiv – Kriegsarchiv, Wien, Militärkapellmeister-Pensionsverein. Grundbuch III/125.
Jitka Ludvová
