Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky FUKA Vladimír 5.2.1926-29.3.1977

{{Infobox - osoba
| jméno = Vladimír FUKA
| obrázek = Fuka Vladimir portret.jpg
| datum narození = 5.2.1926
| místo narození = Písek
| datum úmrtí = 29.3.1977
| místo úmrtí = New York (USA)
| povolání = 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik<br />75- Sochař nebo medailér
| jiná jména = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 19, Praha 2016, s. 495
}}

'''FUKA, Vladimír,''' ''* 5. 2. 1926 Písek, † 29. 3. 1977 New York (USA), malíř, grafik, sochař''

Od 1929 žil s rodiči v Praze. Aby se vyhnul totálnímu nasazení,
navštěvoval 1941–45 Státní grafickou školu, přitom pracoval
jako asistent fotografa J. Sudka, s nímž navázal přátelství.
1945–47 studoval malbu v ateliérech O. Nejedlého a V. Rady
na AVU. 1946 se seznámil s dcerou malíře F. Podešvy a spisovatelky
M. Podešvové fotografkou a kolážistkou '''Evou''' (* 5. 5.
1927 Praha, † 25. 11. 2015 Praha), s níž se 1949 oženil. Měli
dceru Janu (* 1951). Za studia se F. stal členem Svazu československých
výtvarných umělců a SVU Mánes a podnikl
studijní cestu do SSSR. 1947 měl výstavu kreseb ze sovětské
cesty v Divadélku Větrník a krátce nato absolvoval půlroční stipendijní
pobyt v Bulharsku, v Sofii vystavoval kresby a kvaše.
1951 s manželkou vstoupil do neoficiální umělecké skupiny
J. Koláře, do níž patřili malíři K. Lhoták a K. Souček, literáti
Z. Urbánek, J. Hiršal, J. Schwarz-Červinka, J. Hanč a E. Frynta
a hudební skladatel J. Rychlík. S týmem výtvarníků v čele
s J. Santarem spolupracoval na přípravě československé expozice
pro světovou výstavu EXPO ʼ58 v Bruselu. 1959 získal třetí
cenu na mezinárodním knižním veletrhu v Lipsku. 1962 byl
zvolen členem Mezinárodního centra knižního umění ICTA
v New Yorku, 1964 získal zlatou medaili na mezinárodní knižní
výstavě v Boloni a poprvé navštívil USA, 1965 jel do USA
podruhé a dostal Velký diplom na bienále humoristického
umění v italském Tolentinu. 1966 cestoval znovu do Spojených
států, obdržel několik mezinárodních a domácích ocenění
za nejkrásnější knihu. Počátkem 1967 pracoval pro kanadský
pavilon na světové výstavě v Montrealu. V únoru téhož
roku zůstal i s rodinou v USA, kde zahájil spolupráci s několika
prestižními nakladatelstvími, zprvu pod pseudonymem
Hervert. 1973 se stal americkým státním občanem. 1972–75
se v německém Schwarzwaldu léčil s těžkými komplikacemi
diabetu, jemuž podlehl.

F. byl obdařen kreslířským talentem, kresebná linie byla trvale
přítomna i v jeho malířském díle. Ve svých válečných začátcích
se orientoval na krajinomalbu v duchu Umělecké besedy (to
ho sbližovalo s V. Radou). Po válce začal objevovat krajinu
městské periferie doplněnou občas figurálním motivem a přiblížil
se estetice Skupiny 42. S jejími členy (J. Kolář, J. Hanč,
K. Lhoták, K. Souček) se spřátelil, vytvořil s nimi neoficiální
skupinu kolem samizdatu Magáč a podílel se na společných
malbách. V první polovině padesátých let vytvořil obrazový
cyklus ''Klauni'', vyšel přitom z příkladu hořce karikující malby
H. Daumiera a prostřednictvím různých variací tématu demaskoval éru stalinské totality (např. obraz ''Funkcionář'', 1951–52).
Suverénní a jedinečné kreslířské umění a nepřebernou fantazii
obohacenou o koláž a tzv. konfrontáž uplatnil v ''Deníku 1952'',
tvořeném pro vlastní potřebu, který po výtvarné i literární
složce znamenal protirežimní protest. Podobné otevřené záznamy
F. pořizoval až do konce života. Cyklus ''Imaginárních portrétů'' kulturních osobností z let 1955–58, vystavený souborně
1959 a 1965 vydaný pro zahraniční trh i knižně, představoval
postupný odklon od konkrétní malby. Pro každý zjev
tu F. našel adekvátní grafický znak. Vysoké míře abstrahované
znakovosti zůstal už věrný. Na práh abstraktního projevu
vstoupil po bruselské výstavě (obrazy ''Chladicí věže'', ''Kanadské ryby'', ''Tryskáč'', ''Helikoptéra'', ''Atomium'' aj.), od počátku šedesátých
let u něho abstrakce v geometricko-grafické podobě převážila.
Projevila se nejen v malbě a grafice, nýbrž i v tvorbě plastik,
objektů a závěsných plastik. Od 1960 do smrti F. sledoval
v nejrozmanitějších variacích a modifikacích téma labyrintu
jako symbolu totalitního, uzavřeného světa a později v USA
a Německu jako symbolu překotné a nepřehledné technické
civilizace. Labyrint někdy přerůstal v téma mapy, křížovky,
sluncí, terčů, rukou, klávesnic, byl řešen v svébytných obrazových
objektech i předmětech užitého umění (např. dětské hry).
Ve znázornění labyrintů se u něho prolínalo výtvarné vidění
a bohatá intuice s matematickou exaktností, výtvarný svět se
světem hudebním, jenž mu byl od mládí blízký a který důkladně
znal. Výjimečný význam měl cyklus kreseb barevných
partitur ''Music Forms'', tvořený v emigraci. Koncem života F. rozšířil
námětový rejstřík o znak amfiteátru a babylonské věže.
Rok před smrtí namaloval abstraktní autoportrét, kterým se
jeho výtvarné dílo uzavřelo. Osobité místo ve F. díle, originálním
nejen v domácím, ale i mezinárodním kontextu, má
jeho celoživotní rozsáhlé dílo kreslířské. Jedním z jeho vrcholů
byl cyklus ''Gulliver'' (1955), metafora totalitního absurdního
světa. Od 1947 se F. intenzivně věnoval ilustraci a knižní grafice.
Patřil k nejplodnějším a nejpřínosnějším českým knižním
tvůrcům druhé poloviny 20. století, vyzdobil více než dvě stě
padesát knih. Mimořádným počinem se staly zejména ilustrace
k ''Dětské encyklopedii'' B. Říhy (1962), k ''Stradivárkám z neónu''
Z. Kriebla (1964), autorská kniha s J. Kolářem ''V sedmém nebi''
(1964), ilustrace ke knize Z. Mahlera ''Jak se stát bubeníkem''
královské gardy (1965) nebo k ''Malému princi'' A. de Saint-Exupéryho
(1966). Princip labyrintu uplatňoval v knižní tvorbě
exilového období.

'''L:''' NEČVU 1, s. 192–193 (se soupisem díla, výstav a další literaturou);
SČSVU 2, s. 308; V. Bartovský, V. F. – Imaginární portrét (katalog), 1958;
V. F. – Labyrinty (katalog), 1964; Z. Urbánek – J. Hiršal – Z. Primus –
B. Grögerová, V. F. (katalog), 1995; Z. Primus a kol., V. F. – cesta labyrintem,
1996; V. F., Deník 1952, 2010.

'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/107630 Bibliografie dějin Českých zemí] (Vladimír Fuka)

'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/records/c4b51603-afae-4d61-af13-dff0f4aafae5 Bibliografie dějin Českých zemí] (Eva Fuková)

Martin Kučera

[[Kategorie:C]]
[[Kategorie:76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik]]
[[Kategorie:75- Sochař nebo medailér]]

[[Kategorie:1926]]
[[Kategorie:Písek]]
[[Kategorie:1977]]
[[Kategorie:New York]]

<gallery>
Fuka Vladimir ilustrace.jpg|Fukova ilustrace knihy Jiřího Koláře "Nápady pana Apríla"
</gallery>