GABRIEL Josef Ambrož 5.12.1820-8.7.1880: Porovnání verzí
m (Makariusová přesunul stránku GABRIEL Josef Ambrož 4.12.1820-8.7.1880 na GABRIEL Josef Ambrož 5.12.1820-8.7.1880 bez založení přesměrování) |
|||
(Není zobrazeno 8 mezilehlých verzí od 3 dalších uživatelů.) | |||
Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Josef Ambrož GABRIEL | | jméno = Josef Ambrož GABRIEL | ||
− | | obrázek = | + | | obrázek = Gabriel Josef Ambroz portret.jpg |
− | | datum narození = | + | | velikost obrázku = |
− | | místo narození = | + | | popisek obrázku = |
− | | datum úmrtí = 8.7.1880 | + | | rodné jméno = |
− | | místo úmrtí = | + | | datum narození = 5.12.1820 |
− | | | + | | místo narození = Loučová (u Sušice) |
− | + | | datum úmrtí = 8.7.1880 | |
− | + | | místo úmrtí = Bechyně | |
− | + | | příčina úmrtí = | |
− | + | | místo odpočinku = | |
− | + | | bydliště = | |
+ | | národnost = | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | + | | viz = | |
+ | | znám jako = | ||
+ | | vzdělání = | ||
+ | | alma mater = | ||
+ | | zaměstnavatel = | ||
+ | | povolání = 63- Spisovatel<br />67- Nakladatel nebo vydavatel<br />44- Právník<br />42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ<br /> | ||
+ | | titul = | ||
+ | | ocenění = | ||
+ | | výška = | ||
+ | | váha = | ||
+ | | období = | ||
+ | | předchůdce = | ||
+ | | následovník = | ||
+ | | politická strana = | ||
+ | | vyznání = | ||
+ | | manžel = | ||
+ | | partner = | ||
+ | | děti = | ||
+ | | rodiče = | ||
+ | | příbuzní = | ||
+ | | poznámky = | ||
+ | | web = | ||
+ | | citace = Biografický slovník českých zemí 19, Praha 2016, s. 529-530 | ||
+ | }} | ||
+ | |||
+ | '''GABRIEL, Josef Ambrož,''' ''* 5. 12. 1820 Loučová (u Sušice), † 8. 7. 1880 Bechyně, politik, spisovatel, notář'' | ||
+ | |||
+ | G. rodiče byli poměrně zámožní. Otec Joseph vlastnil statek | ||
+ | v G. rodišti, který vykoupil od sourozenců; matka Anna Marie | ||
+ | pocházela ze sklářského rodu. G. studoval na gymnáziu | ||
+ | v Klatovech a od 1837 pokračoval na pražské univerzitě, kde | ||
+ | získal filozofické a právnické vzdělání (JUDr. 1847). Už před | ||
+ | dokončením studia se podílel na českém národním hnutí | ||
+ | a stal se vydavatelem mladých autorů, zejména V. K. Klicpery. | ||
+ | V průběhu revoluce 1848 se účastnil národně emancipačních | ||
+ | akcí české politické reprezentace a byl členem významných | ||
+ | organizací. Jako představitel Svatováclavského výboru | ||
+ | odjel 31. března spolu s dalšími do Vídně, kde se podílel | ||
+ | na předání tzv. Druhé pražské petice císaři, zformulované | ||
+ | F. A. Braunerem. Po návratu se nadále zapojil do revolučního | ||
+ | dění, působil v Národním výboru a po vzniku českého spolku | ||
+ | Lípa slovanská (30. dubna) byl zvolen jeho tajemníkem. | ||
+ | Po vyhlášení stavu obležení v Praze 18. června se G. jako nebezpečný | ||
+ | buřič dostal do vězení. Na rozdíl od mnoha dalších | ||
+ | spolubojovníků byl poměrně brzy propuštěn, dlouhodobě | ||
+ | však nesměl vykonávat právnické povolání. Vzhledem k perzekuci | ||
+ | českých vlastenců opustil po 1850 Prahu a přesídlil | ||
+ | do Sušice. 22. října se oženil s Marií, sestrou svého přítele, | ||
+ | lékaře J. Podlipského. (Jeho nevěsta měla velmi blízký vztah | ||
+ | k J. V. Fričovi, ten se však rozhodl pro A. Ullmannovou.) | ||
+ | G. svatby v Nových Dvorech (u Kutné Hory) se zúčastnil | ||
+ | jako svědek nevěsty K. Havlíček Borovský. Manželům G. se | ||
+ | narodilo šest dětí, dva synové a čtyři dcery. Dospělosti se však | ||
+ | dožily jen tři dcery, které se neprovdaly. V rodině se velmi | ||
+ | dbalo na jejich vzdělání a samostatnost. Věnovaly se zejména | ||
+ | pedagogické práci. | ||
+ | |||
+ | Vzhledem k tomu, že úřady G. dlouho bránily uplatnit právnické | ||
+ | vzdělání, nezískal místo sušického notáře a věnoval se | ||
+ | komunální politice a publikoval. 1855 se stal čestným občanem | ||
+ | Sušice. 1856 se po otcově smrti přestěhoval do nedaleké | ||
+ | Loučové, kde se ujal správy rodného zámečku a polností | ||
+ | s hospodářským zázemím. G. sídlo navštěvovali přátelé z doby | ||
+ | jeho pražského pobytu i další národovci. K hostům patřili | ||
+ | např. J. V. Frič, V. a F. Náprstkové, baron K. Villani. G. nadále | ||
+ | působil také v samosprávě, 1861–67 byl sušickým starostou. | ||
+ | Osobně se podílel na vyhledání jednoho ze základních kamenů | ||
+ | Národního divadla z nedalekého vrchu Svatobor. Po obnovení | ||
+ | ústavnosti byl G. 1861 zvolen za sušický a kašperský okres zemským | ||
+ | poslancem, volební úspěch čtyřikrát zopakoval. Zatímco | ||
+ | se jeho veřejná činnost v šedesátých letech poměrně příznivě | ||
+ | rozvíjela, jeho statek neprosperoval a 1870 musel Loučovou | ||
+ | prodat. Posledních pět let strávil i s rodinou v Bechyni, kde | ||
+ | se konečně uplatnil jako notář. Ze života odešel dobrovolně, oběsil se. Pohřben byl v Bechyni na hřbitově u kostela sv. Michala. | ||
+ | |||
+ | G. nebyl jen vydavatelem, ale také autorem vlastivědně historických | ||
+ | publikací a článků, nevyhýbal se ani krásné literatuře | ||
+ | a dramatické tvorbě, která ovšem většinou nepřekračovala | ||
+ | úroveň příležitostných textů. Velkou pozornost věnoval Sušici | ||
+ | (''Královské město Sušice a jeho okolí'', 1868) a spolkům, na jejichž | ||
+ | činnosti se podílel (''Počátek a postup Spolku lidumilného,'' | ||
+ | ''roku 1814 v královském městě Sušice založeného'', 1861). Přispíval | ||
+ | do regionálního i celostátního tisku. K nejvýznamnějším | ||
+ | periodikům, v nichž publikoval, patřil ''Lumír'' (současně tak | ||
+ | manifestoval své umělecké a politické přesvědčení). Používal | ||
+ | řadu šifer a pseudonymů: J. A. G., Josef Loučanský, Ambrož | ||
+ | Sušický, Jaroslav Sušický ad. V Sušici mu byla na domě, ve kterém | ||
+ | žil, koncem 19. století odhalena pamětní deska, později | ||
+ | přemístěná do Šumavského muzea. K jejímu znovuodhalení | ||
+ | došlo v květnu 2000. G. jméno nese ulice v Bechyni. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' LČL, 1, s. 782–783; K. Turek, Dr. J. A. G. – životopisný nástin, 1921; | ||
+ | L. Fialová, Příspěvek k dějinám Sušicka v druhé polovině 19. století, 1994, | ||
+ | (se soupisem díla a literatury); V. Chovít, Kroniky a kronikáři města Sušice | ||
+ | 1850–1995, 1995, passim; P. Šťastná, J. A. G., starosta města Sušice, 2002; | ||
+ | J. Matyášová, J. A. G. (Zakladatel české regionální historiografie na Sušicku), | ||
+ | 2006 (diplomová práce, PedF UK, Praha); N. Nová, Příběh tří neprovdaných | ||
+ | žen v čase tří režimů (Příspěvek k dějinám každodennosti let 1850–1950), | ||
+ | 2007, zejm. s. 32–46 (diplomová práce, FF Jihočeské univerzity, České | ||
+ | Budějovice); E. Šormová a kol., Česká činohra 19. a začátku 20. století 1, | ||
+ | 2015, s. 210–212 (se soupisem pramenů a literatury). | ||
+ | |||
+ | '''P:''' SOA, Plzeň, matrika narozených řkt. f. ú. Petrovice, sign. 23, pag. 23; | ||
+ | SOkA, Klatovy, osobní fond. | ||
+ | |||
+ | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/77650 Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
+ | |||
+ | Pavla Vošahlíková | ||
+ | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
+ | [[Kategorie:42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ]] | ||
+ | [[Kategorie:44- Právník]] | ||
[[Kategorie:63- Spisovatel]] | [[Kategorie:63- Spisovatel]] | ||
[[Kategorie:67- Nakladatel nebo vydavatel]] | [[Kategorie:67- Nakladatel nebo vydavatel]] | ||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
[[Kategorie:1820]] | [[Kategorie:1820]] | ||
+ | [[Kategorie:Loučová]] | ||
[[Kategorie:1880]] | [[Kategorie:1880]] | ||
+ | [[Kategorie:Bechyně]] |
Aktuální verze z 13. 1. 2021, 17:32
Josef Ambrož GABRIEL | |
Narození | 5.12.1820 |
---|---|
Místo narození | Loučová (u Sušice) |
Úmrtí | 8.7.1880 |
Místo úmrtí | Bechyně |
Povolání |
63- Spisovatel 67- Nakladatel nebo vydavatel 44- Právník 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ |
Citace | Biografický slovník českých zemí 19, Praha 2016, s. 529-530 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46346 |
GABRIEL, Josef Ambrož, * 5. 12. 1820 Loučová (u Sušice), † 8. 7. 1880 Bechyně, politik, spisovatel, notář
G. rodiče byli poměrně zámožní. Otec Joseph vlastnil statek v G. rodišti, který vykoupil od sourozenců; matka Anna Marie pocházela ze sklářského rodu. G. studoval na gymnáziu v Klatovech a od 1837 pokračoval na pražské univerzitě, kde získal filozofické a právnické vzdělání (JUDr. 1847). Už před dokončením studia se podílel na českém národním hnutí a stal se vydavatelem mladých autorů, zejména V. K. Klicpery. V průběhu revoluce 1848 se účastnil národně emancipačních akcí české politické reprezentace a byl členem významných organizací. Jako představitel Svatováclavského výboru odjel 31. března spolu s dalšími do Vídně, kde se podílel na předání tzv. Druhé pražské petice císaři, zformulované F. A. Braunerem. Po návratu se nadále zapojil do revolučního dění, působil v Národním výboru a po vzniku českého spolku Lípa slovanská (30. dubna) byl zvolen jeho tajemníkem. Po vyhlášení stavu obležení v Praze 18. června se G. jako nebezpečný buřič dostal do vězení. Na rozdíl od mnoha dalších spolubojovníků byl poměrně brzy propuštěn, dlouhodobě však nesměl vykonávat právnické povolání. Vzhledem k perzekuci českých vlastenců opustil po 1850 Prahu a přesídlil do Sušice. 22. října se oženil s Marií, sestrou svého přítele, lékaře J. Podlipského. (Jeho nevěsta měla velmi blízký vztah k J. V. Fričovi, ten se však rozhodl pro A. Ullmannovou.) G. svatby v Nových Dvorech (u Kutné Hory) se zúčastnil jako svědek nevěsty K. Havlíček Borovský. Manželům G. se narodilo šest dětí, dva synové a čtyři dcery. Dospělosti se však dožily jen tři dcery, které se neprovdaly. V rodině se velmi dbalo na jejich vzdělání a samostatnost. Věnovaly se zejména pedagogické práci.
Vzhledem k tomu, že úřady G. dlouho bránily uplatnit právnické vzdělání, nezískal místo sušického notáře a věnoval se komunální politice a publikoval. 1855 se stal čestným občanem Sušice. 1856 se po otcově smrti přestěhoval do nedaleké Loučové, kde se ujal správy rodného zámečku a polností s hospodářským zázemím. G. sídlo navštěvovali přátelé z doby jeho pražského pobytu i další národovci. K hostům patřili např. J. V. Frič, V. a F. Náprstkové, baron K. Villani. G. nadále působil také v samosprávě, 1861–67 byl sušickým starostou. Osobně se podílel na vyhledání jednoho ze základních kamenů Národního divadla z nedalekého vrchu Svatobor. Po obnovení ústavnosti byl G. 1861 zvolen za sušický a kašperský okres zemským poslancem, volební úspěch čtyřikrát zopakoval. Zatímco se jeho veřejná činnost v šedesátých letech poměrně příznivě rozvíjela, jeho statek neprosperoval a 1870 musel Loučovou prodat. Posledních pět let strávil i s rodinou v Bechyni, kde se konečně uplatnil jako notář. Ze života odešel dobrovolně, oběsil se. Pohřben byl v Bechyni na hřbitově u kostela sv. Michala.
G. nebyl jen vydavatelem, ale také autorem vlastivědně historických publikací a článků, nevyhýbal se ani krásné literatuře a dramatické tvorbě, která ovšem většinou nepřekračovala úroveň příležitostných textů. Velkou pozornost věnoval Sušici (Královské město Sušice a jeho okolí, 1868) a spolkům, na jejichž činnosti se podílel (Počátek a postup Spolku lidumilného, roku 1814 v královském městě Sušice založeného, 1861). Přispíval do regionálního i celostátního tisku. K nejvýznamnějším periodikům, v nichž publikoval, patřil Lumír (současně tak manifestoval své umělecké a politické přesvědčení). Používal řadu šifer a pseudonymů: J. A. G., Josef Loučanský, Ambrož Sušický, Jaroslav Sušický ad. V Sušici mu byla na domě, ve kterém žil, koncem 19. století odhalena pamětní deska, později přemístěná do Šumavského muzea. K jejímu znovuodhalení došlo v květnu 2000. G. jméno nese ulice v Bechyni.
L: LČL, 1, s. 782–783; K. Turek, Dr. J. A. G. – životopisný nástin, 1921; L. Fialová, Příspěvek k dějinám Sušicka v druhé polovině 19. století, 1994, (se soupisem díla a literatury); V. Chovít, Kroniky a kronikáři města Sušice 1850–1995, 1995, passim; P. Šťastná, J. A. G., starosta města Sušice, 2002; J. Matyášová, J. A. G. (Zakladatel české regionální historiografie na Sušicku), 2006 (diplomová práce, PedF UK, Praha); N. Nová, Příběh tří neprovdaných žen v čase tří režimů (Příspěvek k dějinám každodennosti let 1850–1950), 2007, zejm. s. 32–46 (diplomová práce, FF Jihočeské univerzity, České Budějovice); E. Šormová a kol., Česká činohra 19. a začátku 20. století 1, 2015, s. 210–212 (se soupisem pramenů a literatury).
P: SOA, Plzeň, matrika narozených řkt. f. ú. Petrovice, sign. 23, pag. 23; SOkA, Klatovy, osobní fond.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Pavla Vošahlíková