Biografický slovník
GEISLER Jan 24.6.1869-31.12.1953: Porovnání verzí
m (Makariusová přesunul stránku GEISLER Jan 24.6.1869-0.0.0 na GEISLER Jan 24.6.1869-31.12.1953 bez založení přesměrování) |
|||
| (Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od 2 dalších uživatelů.) | |||
| Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 24.6.1869 | | datum narození = 24.6.1869 | ||
| − | | místo narození = | + | | místo narození = Kokory (u Přerova) |
| − | | datum úmrtí = | + | | datum úmrtí = 31.12.1953 |
| − | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Ostrava |
| − | | povolání = 36- Ostatní průmyslová odvětví | + | | povolání = 36- Ostatní průmyslová odvětví<br />29- Stavař<br /> |
| − | + | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 19, Praha 2016, s. 591 |
| + | }} | ||
| − | + | '''GEISLER, Jan''' ''(též Jan Method), * 24. 6. 1869 Kokory (u Přerova), † 31. 12. 1953 Ostrava, podnikatel v průmyslu kamene'' | |
| + | |||
| + | Syn vlasteneckého učitele a regenschoriho Antonína G. a Anny, | ||
| + | roz. Kretschmerové; bratr kněze Jindřicha (1849–1927), advokáta | ||
| + | Antonína (1862–1909) a lékaře Josefa (1866–1936). | ||
| + | Po studiích G. nastoupil do kamenouhelného těžařstva Bergbaugesellschaft | ||
| + | V. Vondráček & Co. v Ostravě, které tehdy | ||
| + | vlastnilo rozsáhlé dolové pole v Ostravě-Mariánských Horách | ||
| + | s velkým dolem Ignát (po 1948 důl Jan Šverma). Později pro | ||
| + | společnost pracoval jako tajemník hnědouhelných dolů na Sokolovsku | ||
| + | a Karlovarsku. Na přelomu století cestoval po Rusku, | ||
| + | Sibiři a Mongolsku; postřehy z cest publikoval v ''Národní politice'', na cestách se zajímal o geologii a těžbu nerostů. | ||
| + | Po návratu z Ruska založil se stavitelem F. Srnou Akciovou | ||
| + | společnost drobových lomů Geisler & Srna, a. s., se sídlem | ||
| + | v Ostravě, která se stala jedním z největších producentů kameniva | ||
| + | a kamenných výrobků na Moravě. Firma vyráběla drcené | ||
| + | kamenivo v lomech u Hrabůvky a Výklek poblíž Olomouce | ||
| + | (dnes oboje Českomoravský štěrk / Heidelberger Zement) | ||
| + | a Milotova (opuštěno). G. otevřel velké žulové lomy v Žulové | ||
| + | a Černé Vodě na Jesenicku, kde těžil materiál na výrobu dlažebních | ||
| + | kostek, dlažby, obkladů, desek a dalších kamenických | ||
| + | prvků, a přikoupil i další závody v Čechách. G. v ní vlastnil až | ||
| + | čtyřicetiprocentní podíl a zasloužil se o další rozvoj, před krizí | ||
| + | 1929 měla až devět set zaměstnanců. | ||
| + | |||
| + | Po Mnichovu byly v odstoupeném území žulové lomy Geisler & Srna | ||
| + | začleněny do společnosti Friedeberger Granit AG. | ||
| + | Podnikání v oboru se však G. nevzdal a soustředil se na zbylé | ||
| + | lomy v Žumberku (dnes Granita, s. r. o.), Lipnici a Dolním | ||
| + | Městě (Granit Lipnice, s. r. o.) na Vysočině; vlastnil je až | ||
| + | do 1948, kdy byl jeho podnik znárodněn. | ||
| + | |||
| + | Kromě podnikání se G. angažoval i ve veřejné sféře. Po vyhlášení | ||
| + | republiky 1918 se stal místopředsedou správní komise | ||
| + | Moravské Ostravy, později i prvním náměstkem a finančním | ||
| + | referentem města Ostravy, kde se zasloužil o vybudování nové | ||
| + | ostravské radnice. Byl také předsedou Svazu majitelů kamenolomů | ||
| + | na Moravě a Slezsku, dále Občanské záložny v Ostravě, | ||
| + | předsedou průmyslové sekce a místopředsedou OŽK v Olomouci. | ||
| + | Zásadně se zasloužil o výstavbu dunajsko-oderského | ||
| + | průplavu, od 1922 stál v čele Vodohospodářského svazu pro | ||
| + | povodí Odry (až do jeho likvidace za okupace 1940). Jako místopředseda | ||
| + | Společnosti dunajsko-oderského průplavu opatřil | ||
| + | pro tento projekt značné finanční částky. S manželkou Annou, | ||
| + | roz. Heimovou, měl syny Čestmíra (* 1921) a Vladimíra | ||
| + | (1926–1939). | ||
| + | |||
| + | '''L:''' Album representantů, s. 222, 944–945; Národní listy 24. 4. 1939; J. G., | ||
| + | místopředseda Společnosti dunajsko-oderského průplavu osmdesátníkem, | ||
| + | in: Plavební cesty Dunaj–Odra–Labe 10, 1949, č. 4–5, s. 112–113; M. Myška, | ||
| + | Historická encyklopedie podnikatelů Čech, Moravy a Slezska do poloviny | ||
| + | XX. století 2, 2008, s. 94–95; Slezsko 11 (23), s. 40–41. | ||
| + | |||
| + | '''P:''' ZA, Opava, matrika nar. řkt. f. ú. Kokory, inv. č. 7263 (1844–1879), | ||
| + | s. 144. | ||
| + | |||
| + | Martin Přibil | ||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:36- Ostatní průmyslová odvětví]] | [[Kategorie:36- Ostatní průmyslová odvětví]] | ||
| − | [[Kategorie: | + | |
| + | [[Kategorie:29- Stavař]] | ||
| + | |||
[[Kategorie:1869]] | [[Kategorie:1869]] | ||
| + | [[Kategorie:Kokory]] | ||
| + | [[Kategorie:1953]] | ||
| + | [[Kategorie:Ostrava]] | ||
Aktuální verze z 29. 11. 2019, 18:59
| Jan GEISLER | |
 | |
| Narození | 24.6.1869 |
|---|---|
| Místo narození | Kokory (u Přerova) |
| Úmrtí | 31.12.1953 |
| Místo úmrtí | Ostrava |
| Povolání |
36- Ostatní průmyslová odvětví 29- Stavař |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 19, Praha 2016, s. 591 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=133563 |
GEISLER, Jan (též Jan Method), * 24. 6. 1869 Kokory (u Přerova), † 31. 12. 1953 Ostrava, podnikatel v průmyslu kamene
Syn vlasteneckého učitele a regenschoriho Antonína G. a Anny, roz. Kretschmerové; bratr kněze Jindřicha (1849–1927), advokáta Antonína (1862–1909) a lékaře Josefa (1866–1936). Po studiích G. nastoupil do kamenouhelného těžařstva Bergbaugesellschaft V. Vondráček & Co. v Ostravě, které tehdy vlastnilo rozsáhlé dolové pole v Ostravě-Mariánských Horách s velkým dolem Ignát (po 1948 důl Jan Šverma). Později pro společnost pracoval jako tajemník hnědouhelných dolů na Sokolovsku a Karlovarsku. Na přelomu století cestoval po Rusku, Sibiři a Mongolsku; postřehy z cest publikoval v Národní politice, na cestách se zajímal o geologii a těžbu nerostů. Po návratu z Ruska založil se stavitelem F. Srnou Akciovou společnost drobových lomů Geisler & Srna, a. s., se sídlem v Ostravě, která se stala jedním z největších producentů kameniva a kamenných výrobků na Moravě. Firma vyráběla drcené kamenivo v lomech u Hrabůvky a Výklek poblíž Olomouce (dnes oboje Českomoravský štěrk / Heidelberger Zement) a Milotova (opuštěno). G. otevřel velké žulové lomy v Žulové a Černé Vodě na Jesenicku, kde těžil materiál na výrobu dlažebních kostek, dlažby, obkladů, desek a dalších kamenických prvků, a přikoupil i další závody v Čechách. G. v ní vlastnil až čtyřicetiprocentní podíl a zasloužil se o další rozvoj, před krizí 1929 měla až devět set zaměstnanců.
Po Mnichovu byly v odstoupeném území žulové lomy Geisler & Srna začleněny do společnosti Friedeberger Granit AG. Podnikání v oboru se však G. nevzdal a soustředil se na zbylé lomy v Žumberku (dnes Granita, s. r. o.), Lipnici a Dolním Městě (Granit Lipnice, s. r. o.) na Vysočině; vlastnil je až do 1948, kdy byl jeho podnik znárodněn.
Kromě podnikání se G. angažoval i ve veřejné sféře. Po vyhlášení republiky 1918 se stal místopředsedou správní komise Moravské Ostravy, později i prvním náměstkem a finančním referentem města Ostravy, kde se zasloužil o vybudování nové ostravské radnice. Byl také předsedou Svazu majitelů kamenolomů na Moravě a Slezsku, dále Občanské záložny v Ostravě, předsedou průmyslové sekce a místopředsedou OŽK v Olomouci. Zásadně se zasloužil o výstavbu dunajsko-oderského průplavu, od 1922 stál v čele Vodohospodářského svazu pro povodí Odry (až do jeho likvidace za okupace 1940). Jako místopředseda Společnosti dunajsko-oderského průplavu opatřil pro tento projekt značné finanční částky. S manželkou Annou, roz. Heimovou, měl syny Čestmíra (* 1921) a Vladimíra (1926–1939).
L: Album representantů, s. 222, 944–945; Národní listy 24. 4. 1939; J. G., místopředseda Společnosti dunajsko-oderského průplavu osmdesátníkem, in: Plavební cesty Dunaj–Odra–Labe 10, 1949, č. 4–5, s. 112–113; M. Myška, Historická encyklopedie podnikatelů Čech, Moravy a Slezska do poloviny XX. století 2, 2008, s. 94–95; Slezsko 11 (23), s. 40–41.
P: ZA, Opava, matrika nar. řkt. f. ú. Kokory, inv. č. 7263 (1844–1879), s. 144.
Martin Přibil
