Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky GEITLER Leopold Václav 18.10.1847-2.6.1885

{{Infobox - osoba
| jméno = Leopold Václav GEITLER
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 18.10.1847
| místo narození = Praha
| datum úmrtí = 2.6.1885
| místo úmrtí = Ober-Döbling (Vídeň, Rakousko)
| povolání = 55- Jazykovědec

| jiná jména = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 19, Praha 2016, s. 594
}}

'''GEITLER, Leopold Václav''' ''(též Lavoslav), * 18. 10. 1847 Praha, † 2. 6. 1885 Ober-Döbling (Vídeň, Rakousko), filolog, slavista''

Po maturitě na pražském Akademickém gymnáziu (1866) se
zapsal na pražskou univerzitu, kde se věnoval srovnávací jazykovědě
a slavistice. Zejména ho ovlivnil prof. Alfred Ludwig.
Pro účast na politických demonstracích 1868 byl odsouzen
do vězení, poté dokončil studia na vídeňské univerzitě, kde
byl mj. žákem F. Miklošiče (PhDr. 1870). Po návratu do Prahy
se 1873 habilitoval ze srovnávací jazykovědy a zároveň vstoupil
do redakce ''Národních listů'', v nichž psal o slovanských
záležitostech. 1873 podnikl s podporou spolku Svatobor několikaměsíční
vědeckou cestu do Litvy, věnovanou zejména
dialektologickému studiu. Zaměřil se na přípravu druhého,
revidovaného a doplněného, vydání Jungmannova ''Česko-německého slovníku'' z hlediska moderní historickosrovnávací
metody a s využitím porovnávacího materiálu z litevského
jazyka, vydání se však neuskutečnilo. 1874 byl jmenován
řádným profesorem slavistiky na nově založené záhřebské
univerzitě a současně zvolen řádným členem jihoslovanské
akademie. 1875 vykonal vědeckou cestu po Makedonii,
Albánii a Istrii, studoval staré rukopisy a bulharské a čakavské
dialekty. 1880 se vypravil do Egypta na horu Sinaj, kde
v klášteře sv. Kateřiny opsal starý hlaholský žaltář a hlaholské
euchologium. G. chtěl objasnit jazyk staroslověnské církevní
literatury a původ hlaholského písma. Přikláněl se k mínění,
že jazykem slovanských apoštolů byla stará bulharština, jeho
teorie o vzniku hlaholice ze staroalbánského písma prostřednictvím
římské kurzívy se neujala. V souvislosti s rozdělením
pražské univerzity 1882 očekával, že bude povolán jako profesor
srovnávací jazykovědy na českou univerzitu. Poté co se
jeho naděje nenaplnila, polevil ve své vědecké činnosti a počaly
se u něho projevovat příznaky duševní choroby. Zemřel
v psychiatrické léčebně, pohřben byl v nedalekém Heiligenstadtu.
Vedle zájmu o baltistiku se věnoval především staroslověnštině,
zejména jejímu hláskosloví, písmu a edici památek.
Jeho vědecké dílo vznikalo v době bouřlivého vývoje slavistiky
a závěry, k nimž dospěl, byly dalším vývojem často překonány.

'''D:''' Starobulharská fonologie se stálým zřetelem k jazyku litevskému, 1873;
O slovanských kmenech na -u, 1877; Poetické tradice Thráků a Bulharů,
1878; Euchologium. Glagolski spomenik monastira Sinai brda, Zagreb 1882;
Psalterium. Glagolski spomenik monastira Sinai brda, tamtéž 1883; Die
albanesischen und slavischen Schriften, Wien 1883; Beiträge zur litauischen
Dialektologie, tamtéž 1885.

'''L:''' OSN 9, s. 994–995; ÖBL 1, s. 418–419; Kudělka–Šimeček, s. 129–130;
J. Petr, L. G. Bibliografický soupis vědeckých prací s přehledem jeho činnosti,
1979.

'''P:''' LA PNP, Praha, osobní spis (část).

Jiří Vacek

[[Kategorie:C]]
[[Kategorie:55- Jazykovědec]]

[[Kategorie:1847]]
[[Kategorie:Praha]]
[[Kategorie:1885]]
[[Kategorie:Ober-Döbling]]