GEL František 18.9.1901-17.10.1972: Porovnání verzí

Z Personal
(GEL_František_18.9.1901-17.10.1972)
 
 
(Nejsou zobrazeny 4 mezilehlé verze od stejného uživatele.)
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
 
| jméno = František GEL
 
| jméno = František GEL
−
| obrázek = No male portrait.png
+
| obrázek = Gel Frantisek portret.jpeg
 
| datum narození = 18.9.1901
 
| datum narození = 18.9.1901
−
| místo narození =  
+
| místo narození = Město Albrechtice (u Krnova)
 
| datum úmrtí = 17.10.1972
 
| datum úmrtí = 17.10.1972
 
| místo úmrtí = Praha
 
| místo úmrtí = Praha
−
| povolání = 68- Redaktor nebo žurnalista
+
| povolání = 68- Redaktor nebo žurnalista<br />64- Překladatel<br />63- Spisovatel<br />
−
64- Překladatel
+
−
63- Spisovatel
+
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
−
}}<br/><br/>František GEL
+
| citace = Biografický slovník českých zemí 19, Praha 2016, s. 594-595
 +
}}
 +
 
 +
'''GEL, František''' ''(vl. jm. Feigel), * 18. 9. 1901 Město Albrechtice (u Krnova), † 17. 10. 1972 Praha, žurnalista, spisovatel, překladatel''
 +
 
 +
Pocházel ze židovské rodiny soudce, oba rodiče zahynuli
 +
v koncentračním táboře. Po maturitě na klasickém gymnáziu
 +
v Prostějově (1919) absolvoval roční abiturientský kurs
 +
při obchodní akademii a stal se českým korespondentem
 +
Všeobecné bankovní jednoty v Brně. 1921–23 studoval práva
 +
v Brně a Praze, která však nedokončil. Od 1924 pracoval jako
 +
brněnský dopisovatel pražského čtrnáctideníku ''Soudní síň'',
 +
soudničky podepisoval šifrou -gel. Na doporučení K. Čapka
 +
byl téhož roku přijat do ''Lidových novin'', kde vystřídal R. Těsnohlídka
 +
ve vedení rubriky Ze soudní síně. Výsledky ankety
 +
''Lidových novin'' (1924) o vztahu čtenářů a přispěvatelů listu
 +
k vlastní profesi uspořádal 1931 do knihy ''O lidských povoláních''.
 +
1933 přešel do pražského vydavatelství Melantrich
 +
a uplatnil se v jeho listech jako pohotový reportér a fejetonista.
 +
Počátkem okupace dal výpověď a v listopadu 1939 se
 +
mu podařilo překročit ilegálně hranice. Přes Jugoslávii, Řecko,
 +
Turecko, Sýrii a Libanon dorazil do Francie, kde se stal
 +
vojenským zpravodajem u 1. československé divize. Po pádu
 +
Francie působil ve stejné funkci ve Velké Británii, po invazi byl
 +
frontovým zpravodajem exilových novin a zahraniční ČTK.
 +
Po návratu do vlasti se v srpnu 1945 stal redaktorem politického
 +
vysílání Československého rozhlasu, který ho hned v září
 +
vyslal jako zpravodaje k mezinárodnímu vojenskému soudu
 +
v Norimberku. Tam se mu podařilo originálním způsobem
 +
navázat telefonické spojení s Prahou a do října 1946 odvysílat
 +
více než osm set relací považovaných za nejpohotovější
 +
zpravodajství z procesu. Velký ohlas měl jeho rozhlasový seriál
 +
''Bílá kronika'' o obětavých činech občanů po skončení války.
 +
Osvědčil se nejen jako vynalézavý reportér, ale také jako
 +
autor poutavých pásem popularizujících vědecké poznatky
 +
a přibližujících portréty významných učenců. Některé z nich
 +
vyšly 1965 ve ''Sborníku rozhlasových pásem Františka Gela''.
 +
1948–49 si ministerstvo zahraničí vyžádalo G. z rozhlasu
 +
a vyslalo ho jako tiskového atašé do Londýna a Paříže. Poté se
 +
do rozhlasu vrátil, 1953 vážně onemocněl a odešel do invalidního
 +
důchodu. Vleklá choroba ho zřejmě inspirovala ke knize
 +
o problematice a vývoji lékařství ''Pane doktore…'' s podtitulem
 +
''Čarodějové, bradýři, lékaři'' (vydána až 1975). Od 1955 přednášel
 +
žurnalistiku na katedře novinářství Filozofické fakulty
 +
UK, 1962 byl jmenován docentem, 1968 profesorem teorie
 +
novinářství na Fakultě sociálních věd a publicistiky UK, 1969
 +
penzionován.
 +
 
 +
Jeho beletrie souvisela s profesí novináře a reportéra. V populárněnaučných
 +
knihách převládaly reportážní postupy –
 +
důkladná práce s prameny, autentická fakta a živé vypravěčství,
 +
které významně přispěly k utváření žánru novodobé české
 +
literatury faktu. Zajímali ho badatelé či průkopníci nového
 +
poznání, jejich osudy ovšem pojímal v širších souvislostech.
 +
Životopis průkopníka českého letectví pilota E. Čiháka (''Jak jsem létal a padal'', 1957) je současně kapitolou z dějin techniky.
 +
''Přemožitel neviditelných dravců'' (1959, zkrácené vyd. 1972
 +
s titulem ''Syn Napoleonova seržanta'') přiblížil kromě příběhu
 +
L. Pasteura i mikrobiologii. Životopis J. Keplera (''Syn čarodějnice'',
 +
1971) se věnoval zároveň astronomii. Také biografie
 +
tvůrců dvou slavných písní ''Internacionála a Marseillaisa,'' ''dvě vítězné písně'' (1952, druhé, uprav. vyd. s názvem ''Hlas vzdoru'',
 +
1971) pojednal na pozadí francouzských dějin. G. vyprávění,
 +
určená hlavně mládeži, se snažila skloubit naučnou složku
 +
s napínavým dějem a působit silou příkladu.
 +
 
 +
Jako překladatel se orientoval zejména na prózu M. Twaina,
 +
A. C. Doyla, R. Gordona, E. M. Remarqua a K. Opitze. Z latiny
 +
přeložil a doplnil studií (s R. Kocourkem) středověký
 +
cestopis ''Bratr Oldřich, Čech z Furlánska'' (1962). Jeho ženou
 +
byla novinářka Jiřina Střemchová (1931–2009). Ve městě
 +
Albrechtice ho na dnešním náměstí ČSA připomíná pamětní
 +
deska na rodném domě.
 +
 
 +
'''L:''' Slovník českých spisovatelů, R. Havel – J. Opelík (eds.), 1964, s. 112;
 +
LČL 1, s. 793–795 (se soupisem díla a literatury); Ficek 5, s. 49–50; Čeští
 +
spisovatelé 20. století, 1985, s. 146–147; Slovník českých spisovatelů, 2000,
 +
s. 193; SČS 1, s. 193–194; Tomeš 1, s. 362; V. Hnízdo, Být tam, kde se
 +
něco děje. 100 let od narození spisovatele F. G., in: Obrys–Kmen, září
 +
2001, č. 37 (http://www.obrys-kmen.cz, stav k 23. 2. 2016); http://www.obecprekladatelu.cz (stav k 23. 2. 2016); http://www.slovnikceskeliteratury.cz
 +
(se soupisem díla a literatury, stav k 26. 5. 2005).
 +
 
 +
'''P:''' LA PNP, Praha, osobní fond.
 +
 
 +
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/records/f84c6f4c-cbe3-4fbf-9c5e-c5d0e6521d9c Bibliografie dějin Českých zemí]
 +
 
 +
Marie Uhlířová
  
−
== Literatura ==
 
−
  O V/49; ČBS, 166; LČL 1, 793; OSN /D II/1, 520;
 
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:68- Redaktor nebo žurnalista]]
 
[[Kategorie:68- Redaktor nebo žurnalista]]
Řádka 21: Řádka 101:
  
 
[[Kategorie:1901]]
 
[[Kategorie:1901]]
 +
[[Kategorie:Město Albrechtice]]
 
[[Kategorie:1972]]
 
[[Kategorie:1972]]
 
[[Kategorie:Praha]]
 
[[Kategorie:Praha]]

Aktuální verze z 3. 1. 2022, 22:57

František GEL
Narození 18.9.1901
Místo narození Město Albrechtice (u Krnova)
Úmrtí 17.10.1972
Místo úmrtí Praha
Povolání 68- Redaktor nebo žurnalista
64- Překladatel
63- Spisovatel
Citace Biografický slovník českých zemí 19, Praha 2016, s. 594-595
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46400

GEL, František (vl. jm. Feigel), * 18. 9. 1901 Město Albrechtice (u Krnova), † 17. 10. 1972 Praha, žurnalista, spisovatel, překladatel

Pocházel ze židovské rodiny soudce, oba rodiče zahynuli v koncentračním táboře. Po maturitě na klasickém gymnáziu v Prostějově (1919) absolvoval roční abiturientský kurs při obchodní akademii a stal se českým korespondentem Všeobecné bankovní jednoty v Brně. 1921–23 studoval práva v Brně a Praze, která však nedokončil. Od 1924 pracoval jako brněnský dopisovatel pražského čtrnáctideníku Soudní síň, soudničky podepisoval šifrou -gel. Na doporučení K. Čapka byl téhož roku přijat do Lidových novin, kde vystřídal R. Těsnohlídka ve vedení rubriky Ze soudní síně. Výsledky ankety Lidových novin (1924) o vztahu čtenářů a přispěvatelů listu k vlastní profesi uspořádal 1931 do knihy O lidských povoláních. 1933 přešel do pražského vydavatelství Melantrich a uplatnil se v jeho listech jako pohotový reportér a fejetonista. Počátkem okupace dal výpověď a v listopadu 1939 se mu podařilo překročit ilegálně hranice. Přes Jugoslávii, Řecko, Turecko, Sýrii a Libanon dorazil do Francie, kde se stal vojenským zpravodajem u 1. československé divize. Po pádu Francie působil ve stejné funkci ve Velké Británii, po invazi byl frontovým zpravodajem exilových novin a zahraniční ČTK. Po návratu do vlasti se v srpnu 1945 stal redaktorem politického vysílání Československého rozhlasu, který ho hned v září vyslal jako zpravodaje k mezinárodnímu vojenskému soudu v Norimberku. Tam se mu podařilo originálním způsobem navázat telefonické spojení s Prahou a do října 1946 odvysílat více než osm set relací považovaných za nejpohotovější zpravodajství z procesu. Velký ohlas měl jeho rozhlasový seriál Bílá kronika o obětavých činech občanů po skončení války. Osvědčil se nejen jako vynalézavý reportér, ale také jako autor poutavých pásem popularizujících vědecké poznatky a přibližujících portréty významných učenců. Některé z nich vyšly 1965 ve Sborníku rozhlasových pásem Františka Gela. 1948–49 si ministerstvo zahraničí vyžádalo G. z rozhlasu a vyslalo ho jako tiskového atašé do Londýna a Paříže. Poté se do rozhlasu vrátil, 1953 vážně onemocněl a odešel do invalidního důchodu. Vleklá choroba ho zřejmě inspirovala ke knize o problematice a vývoji lékařství Pane doktore… s podtitulem Čarodějové, bradýři, lékaři (vydána až 1975). Od 1955 přednášel žurnalistiku na katedře novinářství Filozofické fakulty UK, 1962 byl jmenován docentem, 1968 profesorem teorie novinářství na Fakultě sociálních věd a publicistiky UK, 1969 penzionován.

Jeho beletrie souvisela s profesí novináře a reportéra. V populárněnaučných knihách převládaly reportážní postupy – důkladná práce s prameny, autentická fakta a živé vypravěčství, které významně přispěly k utváření žánru novodobé české literatury faktu. Zajímali ho badatelé či průkopníci nového poznání, jejich osudy ovšem pojímal v širších souvislostech. Životopis průkopníka českého letectví pilota E. Čiháka (Jak jsem létal a padal, 1957) je současně kapitolou z dějin techniky. Přemožitel neviditelných dravců (1959, zkrácené vyd. 1972 s titulem Syn Napoleonova seržanta) přiblížil kromě příběhu L. Pasteura i mikrobiologii. Životopis J. Keplera (Syn čarodějnice, 1971) se věnoval zároveň astronomii. Také biografie tvůrců dvou slavných písní Internacionála a Marseillaisa, dvě vítězné písně (1952, druhé, uprav. vyd. s názvem Hlas vzdoru, 1971) pojednal na pozadí francouzských dějin. G. vyprávění, určená hlavně mládeži, se snažila skloubit naučnou složku s napínavým dějem a působit silou příkladu.

Jako překladatel se orientoval zejména na prózu M. Twaina, A. C. Doyla, R. Gordona, E. M. Remarqua a K. Opitze. Z latiny přeložil a doplnil studií (s R. Kocourkem) středověký cestopis Bratr Oldřich, Čech z Furlánska (1962). Jeho ženou byla novinářka Jiřina Střemchová (1931–2009). Ve městě Albrechtice ho na dnešním náměstí ČSA připomíná pamětní deska na rodném domě.

L: Slovník českých spisovatelů, R. Havel – J. Opelík (eds.), 1964, s. 112; LČL 1, s. 793–795 (se soupisem díla a literatury); Ficek 5, s. 49–50; Čeští spisovatelé 20. století, 1985, s. 146–147; Slovník českých spisovatelů, 2000, s. 193; SČS 1, s. 193–194; Tomeš 1, s. 362; V. Hnízdo, Být tam, kde se něco děje. 100 let od narození spisovatele F. G., in: Obrys–Kmen, září 2001, č. 37 (http://www.obrys-kmen.cz, stav k 23. 2. 2016); http://www.obecprekladatelu.cz (stav k 23. 2. 2016); http://www.slovnikceskeliteratury.cz (se soupisem díla a literatury, stav k 26. 5. 2005).

P: LA PNP, Praha, osobní fond.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Marie Uhlířová

Citováno z „http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?title=GEL_František_18.9.1901-17.10.1972&oldid=122514“