GEL František 18.9.1901-17.10.1972: Porovnání verzí
(GEL_František_18.9.1901-17.10.1972) |
|||
Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 18.9.1901 | | datum narození = 18.9.1901 | ||
− | | místo narození = | + | | místo narození = Město Albrechtice (u Krnova) |
| datum úmrtí = 17.10.1972 | | datum úmrtí = 17.10.1972 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
Řádka 11: | Řádka 11: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | }} |
+ | |||
+ | '''GEL, František''' ''(vl. jm. Feigel), * 18. 9. 1901 Město Albrechtice (u Krnova), † 17. 10. 1972 Praha, žurnalista, spisovatel, překladatel'' | ||
+ | |||
+ | Pocházel ze židovské rodiny soudce, oba rodiče zahynuli | ||
+ | v koncentračním táboře. Po maturitě na klasickém gymnáziu | ||
+ | v Prostějově (1919) absolvoval roční abiturientský kurs | ||
+ | při obchodní akademii a stal se českým korespondentem | ||
+ | Všeobecné bankovní jednoty v Brně. 1921–23 studoval práva | ||
+ | v Brně a Praze, která však nedokončil. Od 1924 pracoval jako | ||
+ | brněnský dopisovatel pražského čtrnáctideníku ''Soudní síň'', | ||
+ | soudničky podepisoval šifrou -gel. Na doporučení K. Čapka | ||
+ | byl téhož roku přijat do ''Lidových novin'', kde vystřídal R. Těsnohlídka | ||
+ | ve vedení rubriky Ze soudní síně. Výsledky ankety | ||
+ | ''Lidových novin'' (1924) o vztahu čtenářů a přispěvatelů listu | ||
+ | k vlastní profesi uspořádal 1931 do knihy ''O lidských povoláních''. | ||
+ | 1933 přešel do pražského vydavatelství Melantrich | ||
+ | a uplatnil se v jeho listech jako pohotový reportér a fejetonista. | ||
+ | Počátkem okupace dal výpověď a v listopadu 1939 se | ||
+ | mu podařilo překročit ilegálně hranice. Přes Jugoslávii, Řecko, | ||
+ | Turecko, Sýrii a Libanon dorazil do Francie, kde se stal | ||
+ | vojenským zpravodajem u 1. československé divize. Po pádu | ||
+ | Francie působil ve stejné funkci ve Velké Británii, po invazi byl | ||
+ | frontovým zpravodajem exilových novin a zahraniční ČTK. | ||
+ | Po návratu do vlasti se v srpnu 1945 stal redaktorem politického | ||
+ | vysílání Československého rozhlasu, který ho hned v září | ||
+ | vyslal jako zpravodaje k mezinárodnímu vojenskému soudu | ||
+ | v Norimberku. Tam se mu podařilo originálním způsobem | ||
+ | navázat telefonické spojení s Prahou a do října 1946 odvysílat | ||
+ | více než osm set relací považovaných za nejpohotovější | ||
+ | zpravodajství z procesu. Velký ohlas měl jeho rozhlasový seriál | ||
+ | ''Bílá kronika'' o obětavých činech občanů po skončení války. | ||
+ | Osvědčil se nejen jako vynalézavý reportér, ale také jako | ||
+ | autor poutavých pásem popularizujících vědecké poznatky | ||
+ | a přibližujících portréty významných učenců. Některé z nich | ||
+ | vyšly 1965 ve ''Sborníku rozhlasových pásem Františka Gela''. | ||
+ | 1948–49 si ministerstvo zahraničí vyžádalo G. z rozhlasu | ||
+ | a vyslalo ho jako tiskového atašé do Londýna a Paříže. Poté se | ||
+ | do rozhlasu vrátil, 1953 vážně onemocněl a odešel do invalidního | ||
+ | důchodu. Vleklá choroba ho zřejmě inspirovala ke knize | ||
+ | o problematice a vývoji lékařství ''Pane doktore…'' s podtitulem | ||
+ | ''Čarodějové, bradýři, lékaři'' (vydána až 1975). Od 1955 přednášel | ||
+ | žurnalistiku na katedře novinářství Filozofické fakulty | ||
+ | UK, 1962 byl jmenován docentem, 1968 profesorem teorie | ||
+ | novinářství na Fakultě sociálních věd a publicistiky UK, 1969 | ||
+ | penzionován. | ||
+ | |||
+ | Jeho beletrie souvisela s profesí novináře a reportéra. V populárněnaučných | ||
+ | knihách převládaly reportážní postupy – | ||
+ | důkladná práce s prameny, autentická fakta a živé vypravěčství, | ||
+ | které významně přispěly k utváření žánru novodobé české | ||
+ | literatury faktu. Zajímali ho badatelé či průkopníci nového | ||
+ | poznání, jejich osudy ovšem pojímal v širších souvislostech. | ||
+ | Životopis průkopníka českého letectví pilota E. Čiháka (''Jak jsem létal a pada''l, 1957) je současně kapitolou z dějin techniky. | ||
+ | ''Přemožitel neviditelných dravců'' (1959, zkrácené vyd. 1972 | ||
+ | s titulem ''Syn Napoleonova seržanta'') přiblížil kromě příběhu | ||
+ | L. Pasteura i mikrobiologii. Životopis J. Keplera (''Syn čarodějnice'', | ||
+ | 1971) se věnoval zároveň astronomii. Také biografie | ||
+ | tvůrců dvou slavných písní ''Internacionála a Marseillaisa,'' ''dvě vítězné písně'' (1952, druhé, uprav. vyd. s názvem ''Hlas vzdoru'', | ||
+ | 1971) pojednal na pozadí francouzských dějin. G. vyprávění, | ||
+ | určená hlavně mládeži, se snažila skloubit naučnou složku | ||
+ | s napínavým dějem a působit silou příkladu. | ||
+ | |||
+ | Jako překladatel se orientoval zejména na prózu M. Twaina, | ||
+ | A. C. Doyla, R. Gordona, E. M. Remarqua a K. Opitze. Z latiny | ||
+ | přeložil a doplnil studií (s R. Kocourkem) středověký | ||
+ | cestopis ''Bratr Oldřich, Čech z Furlánska'' (1962). Jeho ženou | ||
+ | byla novinářka Jiřina Střemchová (1931–2009). Ve městě | ||
+ | Albrechtice ho na dnešním náměstí ČSA připomíná pamětní | ||
+ | deska na rodném domě. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' Slovník českých spisovatelů, R. Havel – J. Opelík (eds.), 1964, s. 112; | ||
+ | LČL 1, s. 793–795 (se soupisem díla a literatury); Ficek 5, s. 49–50; Čeští | ||
+ | spisovatelé 20. století, 1985, s. 146–147; Slovník českých spisovatelů, 2000, | ||
+ | s. 193; SČS 1, s. 193–194; Tomeš 1, s. 362; V. Hnízdo, Být tam, kde se | ||
+ | něco děje. 100 let od narození spisovatele F. G., in: Obrys–Kmen, září | ||
+ | 2001, č. 37 (http://www.obrys-kmen.cz, stav k 23. 2. 2016); http://www. | ||
+ | obecprekladatelu.cz (stav k 23. 2. 2016); http://www.slovnikceskeliteratury.cz | ||
+ | (se soupisem díla a literatury, stav k 26. 5. 2005). | ||
+ | |||
+ | '''P:''' LA PNP, Praha, osobní fond. | ||
+ | |||
+ | Marie Uhlířová | ||
− | |||
− | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:68- Redaktor nebo žurnalista]] | [[Kategorie:68- Redaktor nebo žurnalista]] | ||
Řádka 21: | Řádka 101: | ||
[[Kategorie:1901]] | [[Kategorie:1901]] | ||
+ | [[Kategorie:Město Albrechtice]] | ||
[[Kategorie:1972]] | [[Kategorie:1972]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] |
Verze z 7. 5. 2018, 19:10
František GEL | |
Narození | 18.9.1901 |
---|---|
Místo narození | Město Albrechtice (u Krnova) |
Úmrtí | 17.10.1972 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání |
68- Redaktor nebo žurnalista 64- Překladatel 63- Spisovatel |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46400 |
GEL, František (vl. jm. Feigel), * 18. 9. 1901 Město Albrechtice (u Krnova), † 17. 10. 1972 Praha, žurnalista, spisovatel, překladatel
Pocházel ze židovské rodiny soudce, oba rodiče zahynuli v koncentračním táboře. Po maturitě na klasickém gymnáziu v Prostějově (1919) absolvoval roční abiturientský kurs při obchodní akademii a stal se českým korespondentem Všeobecné bankovní jednoty v Brně. 1921–23 studoval práva v Brně a Praze, která však nedokončil. Od 1924 pracoval jako brněnský dopisovatel pražského čtrnáctideníku Soudní síň, soudničky podepisoval šifrou -gel. Na doporučení K. Čapka byl téhož roku přijat do Lidových novin, kde vystřídal R. Těsnohlídka ve vedení rubriky Ze soudní síně. Výsledky ankety Lidových novin (1924) o vztahu čtenářů a přispěvatelů listu k vlastní profesi uspořádal 1931 do knihy O lidských povoláních. 1933 přešel do pražského vydavatelství Melantrich a uplatnil se v jeho listech jako pohotový reportér a fejetonista. Počátkem okupace dal výpověď a v listopadu 1939 se mu podařilo překročit ilegálně hranice. Přes Jugoslávii, Řecko, Turecko, Sýrii a Libanon dorazil do Francie, kde se stal vojenským zpravodajem u 1. československé divize. Po pádu Francie působil ve stejné funkci ve Velké Británii, po invazi byl frontovým zpravodajem exilových novin a zahraniční ČTK. Po návratu do vlasti se v srpnu 1945 stal redaktorem politického vysílání Československého rozhlasu, který ho hned v září vyslal jako zpravodaje k mezinárodnímu vojenskému soudu v Norimberku. Tam se mu podařilo originálním způsobem navázat telefonické spojení s Prahou a do října 1946 odvysílat více než osm set relací považovaných za nejpohotovější zpravodajství z procesu. Velký ohlas měl jeho rozhlasový seriál Bílá kronika o obětavých činech občanů po skončení války. Osvědčil se nejen jako vynalézavý reportér, ale také jako autor poutavých pásem popularizujících vědecké poznatky a přibližujících portréty významných učenců. Některé z nich vyšly 1965 ve Sborníku rozhlasových pásem Františka Gela. 1948–49 si ministerstvo zahraničí vyžádalo G. z rozhlasu a vyslalo ho jako tiskového atašé do Londýna a Paříže. Poté se do rozhlasu vrátil, 1953 vážně onemocněl a odešel do invalidního důchodu. Vleklá choroba ho zřejmě inspirovala ke knize o problematice a vývoji lékařství Pane doktore… s podtitulem Čarodějové, bradýři, lékaři (vydána až 1975). Od 1955 přednášel žurnalistiku na katedře novinářství Filozofické fakulty UK, 1962 byl jmenován docentem, 1968 profesorem teorie novinářství na Fakultě sociálních věd a publicistiky UK, 1969 penzionován.
Jeho beletrie souvisela s profesí novináře a reportéra. V populárněnaučných knihách převládaly reportážní postupy – důkladná práce s prameny, autentická fakta a živé vypravěčství, které významně přispěly k utváření žánru novodobé české literatury faktu. Zajímali ho badatelé či průkopníci nového poznání, jejich osudy ovšem pojímal v širších souvislostech. Životopis průkopníka českého letectví pilota E. Čiháka (Jak jsem létal a padal, 1957) je současně kapitolou z dějin techniky. Přemožitel neviditelných dravců (1959, zkrácené vyd. 1972 s titulem Syn Napoleonova seržanta) přiblížil kromě příběhu L. Pasteura i mikrobiologii. Životopis J. Keplera (Syn čarodějnice, 1971) se věnoval zároveň astronomii. Také biografie tvůrců dvou slavných písní Internacionála a Marseillaisa, dvě vítězné písně (1952, druhé, uprav. vyd. s názvem Hlas vzdoru, 1971) pojednal na pozadí francouzských dějin. G. vyprávění, určená hlavně mládeži, se snažila skloubit naučnou složku s napínavým dějem a působit silou příkladu.
Jako překladatel se orientoval zejména na prózu M. Twaina, A. C. Doyla, R. Gordona, E. M. Remarqua a K. Opitze. Z latiny přeložil a doplnil studií (s R. Kocourkem) středověký cestopis Bratr Oldřich, Čech z Furlánska (1962). Jeho ženou byla novinářka Jiřina Střemchová (1931–2009). Ve městě Albrechtice ho na dnešním náměstí ČSA připomíná pamětní deska na rodném domě.
L: Slovník českých spisovatelů, R. Havel – J. Opelík (eds.), 1964, s. 112; LČL 1, s. 793–795 (se soupisem díla a literatury); Ficek 5, s. 49–50; Čeští spisovatelé 20. století, 1985, s. 146–147; Slovník českých spisovatelů, 2000, s. 193; SČS 1, s. 193–194; Tomeš 1, s. 362; V. Hnízdo, Být tam, kde se něco děje. 100 let od narození spisovatele F. G., in: Obrys–Kmen, září 2001, č. 37 (http://www.obrys-kmen.cz, stav k 23. 2. 2016); http://www. obecprekladatelu.cz (stav k 23. 2. 2016); http://www.slovnikceskeliteratury.cz (se soupisem díla a literatury, stav k 26. 5. 2005).
P: LA PNP, Praha, osobní fond.
Marie Uhlířová