Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky GERSTNER František Josef 22.2.1756-25.6.1832

{{Infobox - osoba
| jméno = František Josef GERSTNER
| obrázek = Gerstner Frantisek Josef portret.jpg
| datum narození = 22.2.1756
| místo narození = Chomutov
| datum úmrtí = 25.6.1832
| místo úmrtí = Mladějov (u Jičína)
| povolání = 37- Doprava, pošty, spoje<br />28- Strojař nebo elektrotechnik<br />2- Fyzik<br />61- Pedagog<br />
| jiná jména = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 19, Praha 2016, s. 614-615
}}

'''GERSTNER, František Josef''' ''(též Franz), * 22. 2. 1756 Chomutov, † 25. 6. 1832 Mladějov (u Jičína), fyzik, matematik, průkopník železnic''

Narodil se v rodině řemenáře Johanna Floriana G. (1730–1783)
a Marie Elisabethy, roz. Englertové. Jeho mateřštinou byla
němčina, později se naučil češtinu a dalších šest jazyků. Talentovaný
chlapec díky přímluvě příbuzného faráře absolvoval
gymnázium a 1772 nastoupil na filozofickou fakultu pražské
univerzity. K jeho učitelům patřili S. Vydra, J. Tesánek a astronom
J. Stepling. Studia, během nichž si G. přivydělával kondicemi
a hrou na varhany, ukončil 1777 zkouškami z astronomie
a newtonovské fyziky. Dále vystudoval inženýrskou školu,
kde získal vědomosti pro praxi geometra, kterou vykonával
1778–81. Od 1781 krátce studoval medicínu ve Vídni, záhy
školu opustil a začal pracovat ve hvězdárně.

Od 1784 působil v Praze jako adjunkt hvězdárny, kterou tehdy
vedl A. Strnad. G. publikoval významnou práci věnovanou zeměpisné délce evropských měst, díky níž byl jmenován řádným
členem KČSN. V létě 1786 vedl přírodovědeckou expedici do
Krkonoš, které se účastnili také T. Gruber, geolog J. Jirásek
a T. Haenke. Jejich pozorování (mj. G. výpočty nadmořské
výšky) byla publikována
1791 v Drážďanech.

Od 1787 suploval G. přednášky z matematiky za nemocného
J. Tesánka, dva roky nato byl na univerzitě jmenován řádným
profesorem. Vedle matematiky, v níž ho inspirovalo zejména
dílo L. Eulera, vyučoval astronomii a praktické obory, např.
mechaniku. Univerzitní přednášky vedl až do 1823, vedle toho
přednášel pro veřejnost. Jako člen dvorské komise se od 1795
podílel na reformě technického školství v monarchii, 1798
podal návrh na založení technické vysoké školy v Čechách.
Po reorganizaci tehdejšího Královského stavovského technického
učiliště (1806, předchůdce ČVUT) byl jmenován jeho ředitelem
a profesorem mechaniky. Následujícího roku instaloval
ve škole Wattův parní stroj, první svého druhu v habsburských
zemích, školní sbírky se snažil obohatit i jinak. Usiloval o zřízení
katedry fyziky a zavedení výuky tohoto předmětu na reálné
školy. Na technice učil až do 1830, kdy ho vystřídal jeho syn
František Antonín (1796–1840).

G. je autorem dodnes známého projektu na spojení povodí
Vltavy s Dunajem. Průplav plánovaný již od konce středověku,
v reálnější podobě od 17. století, navrhl 1807 z pověření
České hydrotechnické privátní společnosti. Od 1811 byl ředitelem
vodních staveb v Čechách a poradcem pro stavbu mostů.
Na základě měření a výpočtů zamítl stavbu kanálu jako komplikovanou,
nesmírně drahou a náročnou na obsluhu. Vzhledem
k dobovým technickým možnostem i k finanční návratnosti
projektu se rozhodl pro projekt železnice o délce 129 km
a stoupání až 18 ‰. Práce se protahovaly i kvůli finanční krizi
za napoleonských válek. K reálné přípravě trati G. přistoupil
až 1821, po rakouském podpisu dohody o svobodné plavbě,
která počítala s vybudováním takového spojení. (Stavět ji 1825
začal až G. syn František Antonín.) Ke G. zájmům patřilo také
hutnictví, mj. postavil vysokou pec ve Zbirohu.

G. se věnoval také teoretické fyzice. Jako jeden z prvních popsal
vznik vln na vodní hladině a jejich tvar cykloidy (''Teorie vln'', 1804). Své poznatky shrnul do životního díla 
''Handbuch der Mechanik'' (1831). Zabýval se také zdokonalením konstrukce
barometru (v souvislosti se stavbou kanálu Vltava–Dunaj),
výkladem výchylek střelky kompasu způsobených magnetismem,
opakovaně otázkou měření zeměpisných délek (zjednodušil
metodu jejího výpočtu při sledování slunečních zatmění).
S G. důrazem na praktické využití fyzikálních jevů souvisela
studie o výpočtech převodů, hydrometrických vlastností kyvadla
a jeho využití pro výpočet rychlosti proudící vody, fyzikálních
a chemických vlastností železa ad. G. se stal nositelem
četných domácích i zahraničních vyznamenání (Rusko, Německo),
ČVUT ho pokládá za jednoho ze svých zakladatelů.
Oženil se 1792 s Gabrielou z Meyersbachu († 1808), manželé
měli devět dětí. Od 1809 byla jeho druhou ženou Maria, roz. Starková († 1821). Roku 1810 byl povýšen do šlechtického
stavu; 1832 penzionován s ponecháním veškerých příjmů.
Odešel k dceři do Mladějova (u Jičína), kde záhy zemřel a byl
pohřben. O sto let později byly ostatky přeneseny do jeho
rodiště
(náhrobek v Mladějově zůstal zachován). Chomutovský
hrob a pomník po 1945 podlehl zkáze; znovu se G. památka
začala připomínat v šedesátých letech 20. století, od 2006 má
ve městě nový pomník (autor K. Sopko).

'''D:''' výběr: Einleitung in die statische Baukunst, 1789; Merkur vor der Sonne
zu Prag den 5. November 1789, 1790; Beobachtungen über den Gebrauch
des Barometers bei Höhenmessungen, Dresden 1791; Beobachtungen auf
Reisen nach dem Riesengebirge…, tamtéž 1791; Über die, der wechselseitigen
Anziehung des Saturns und Jupiters wegen erforderlichen Verbesserungen
der Beobachtungen des Uranus, zur richtigen Erfindung der Elemente seiner
wahren elyptischen Bahn, 1792; Theorie des Wasserstosses in Schussgerinnen
mit Rücksicht auf Erfahrung und Anwendung, 1795; Abhandlung über die
Spirallinie der Treibmaschinen, 1816; Handbuch der Mechanik 1–3, Prag–
Wien 1831–1834.

'''L:''' Wurzbach 5, s. 161; RSN 3, s. 367; OSN 10, s. 81; MSN 2, s. 979; KSN 4, s.
474; ÖBL 1, s. 430–431; NGS, s. 702; BL 1, s. 432; ADB 9, s. 69; NDB 6, s.
328–329; MČE 2, s. 600; B. Bolzano, Leben Franz Joseph Ritters von G., 1837;
A. V. Velflík, Dějiny technického učení v Praze 1, 1906, s. 168–181; J. Petřík,
F. J. G., in: Technický obzor 40, 1932, s. 278–279; F. Psota, F. J. G., in: Pokroky
matematiky, fyziky a astronomie 1, 1956, č. 3, s. 317–319; týž, F. J. G.
jako matematik a astronom, in: tamtéž, s. 446–449; F. Kadeřávek,
F. J. G. a pražská polytechnika, in: tamtéž, s. 443–446; F. Balada, F. J. G.,
in: Matematika ve škole 7, 1957, s. 129–132; J. Folta, Význam vývoje školství
v českých zemích v první polovině 19. století pro zaměření české matematiky,
in: AUC. Historia Universitatis Carolinae Pragensis. Sborník příspěvků
k dějinám University Karlovy 4, 1963, č. 1, s. 21–63; F. Jílek – J. Kroupa,
G. parní stroj z let 1806–1807 a jeho rekonstrukce, in: Sborník NTM v Praze
14, 1975; F. Jílek, Zrození velkých vynálezů, 1988, s. 141–145; J. Jeník,
F. J. G. – génius spojený s Krkonošemi, in: Krkonoše. Jizerské hory 39, 2006,
č. 9; S. Drápal, F. J. G. a české hutnictví, in: Z dějin hutnictví 37, 2007, s. 78 až
80; R. Kynčl, 200 let stavby parních strojů v českých zemích, in: DVT 16,
2011, s. 222–235.

'''P:''' SOA, Litoměřice, sign. 62/8, matrika nar. řkt. f. ú. Chomutov, 1752–1770,
pag. 114; Archiv NTM, Praha, osobní fond.

'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/records/d190c344-889c-467c-b6d2-33a1dd734772 Bibliografie dějin Českých zemí]

Jiří Martínek


[[Kategorie:B]]
[[Kategorie:37- Doprava, pošty, spoje]]
[[Kategorie:28- Strojař nebo elektrotechnik]]
[[Kategorie:2- Fyzik]]
[[Kategorie:61- Pedagog]]

[[Kategorie:1756]]
[[Kategorie:Chomutov]]
[[Kategorie:1832]]
[[Kategorie:Mladějov]]