GIULIANI Giovanni 29.4.1663-5.9.1744: Porovnání verzí

Z Personal
(GIULIANI_Giovanni_1663-1744)
 
 
(Nejsou zobrazeny 4 mezilehlé verze od stejného uživatele.)
Řádka 2: Řádka 2:
 
| jméno = Giovanni GIULIANI
 
| jméno = Giovanni GIULIANI
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
−
| datum narození = 1663
+
| datum narození = 29.4.1663
−
| místo narození =  
+
| místo narození = Benátky (Itálie)
−
| datum úmrtí = 1744
+
| datum úmrtí = 5.9.1744
−
| místo úmrtí =  
+
| místo úmrtí = Heiligenkreuz (u Vídně, Rakousko)
 
| povolání = 75- Sochař nebo medailér
 
| povolání = 75- Sochař nebo medailér
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
−
}}<br/><br/>Giovanni GIULIANI
+
| citace = Biografický slovník českých zemí 19, Praha 2016, s. 639-640
 +
}}
 +
 
 +
'''GIULIANI, Giovanni,''' ''* 29. 4. 1663 Benátky (Itálie), † 5. 9. 1744 Heiligenkreuz (u Vídně, Rakousko), sochař''
 +
 
 +
Byl synem pekaře. Sochařství studoval v rodišti a v Boloni
 +
u G. Mazzy, 1680–90 pracoval v dílně A. Faistenbergera
 +
v Mnichově. Od 1690 působil ve Vídni, kde ho prvním
 +
úkolem pověřil kníže Leopold Friedrich Montecuccoli, pro
 +
něhož vytvořil plastiky v zahradě letního paláce v Leopoldstadtu. Později ho zaměstnávali zejména Lichtenštejnové
 +
a Kounicové. 1693 ve Vídni uzavřel sňatek s Annou Felicitas Grässlovou, dcerou zahradníka, 1705 bylo manželství
 +
zrušeno.
 +
 
 +
Po 1695 vytvořil na objednávku hraběte Dominika Ondřeje
 +
Kounice pro jeho rodovou rezidenci ve Slavkově u Brna
 +
sochařskou výzdobu: Pro zámeckou zahradu cyklus figurálních
 +
skulptur s mytologickou tematikou (např. ''Amor a Psyché'' či
 +
''Jupiter s Amorem'') a do zámeckých sálů tvarované krby a dveřní
 +
ostění. 1701 kníže Jan Adam Ondřej z Lichtenštejna objednal
 +
výzdobu vlastního městského paláce ve vídeňské Bankgasse
 +
(dekorativní sochařské práce na schodišti i na vnější fasádě)
 +
a letního paláce se zahradou v Rossau (Vídeň, Fürstengasse).
 +
Tam G. opatřil plastikami zahradu, vedlejší budovy vilového paláce, obě schodiště a také salu terrenu. Vedle vchodu
 +
do pánského apartmá umístil ''Kleopatru s hadem'', u vchodu
 +
do apartmá dámského jako její protějšek figuru fauna. Pro
 +
rod Lichtenštejnů pracoval i v Lednici na Moravě, 1700–01
 +
tam vytvořil alegorické a mytologické postavy na atice koníren,
 +
které projektoval J. B. Fischer z Erlachu.
 +
 
 +
Po zrušení manželství opustil G. kvůli dluhům Vídeň a 1711 se
 +
stal bratrem-laikem v cisterciáckém klášteře v Heiligenkreuzu,
 +
současně se smluvně zavázal k tomu, že přípravné plastické návrhy (bozzetta či modeletta) k velkým sochařským dílům (mj.
 +
postavy křížové cesty, sochy pro sloup Nejsvětější trojice a pro
 +
kašnu sv. Josefa) zůstanou v majetku kláštera. Pracoval pro
 +
něj už od 1694, kdy u G. a jeho pomocníka B. Sondermayera
 +
řeholníci objednali sochy na hlavní oltář a dva vedlejší oltáře.
 +
1705G. ztvárnil monumentální dvojice postav Máří Magdaleny s Kristem a Krista s Petrem v námětu mytí nohou pro
 +
klášterní chodbu. 1720–23 se vrátil na Moravu do Budišova
 +
(u Třebíče) a vytvořil pro tamní kostel Nanebevzetí P. Marie
 +
a sv. Gotharda sochy sv. Gotharda v biskupském ornátu a dvou
 +
stojících andělů s rohem hojnosti a také díla pro tamní zámek
 +
hrabat Paarů i přilehlou zahradu. Do smrti se usilovně podílel
 +
na přestavbě kláštera v Heiligenkreuzu, kde 1707 v kostele
 +
vyřezal chórové lavice z lipového dřeva a vytvořil několik figur pro morový sloup Nejsvětější Trojice na nádvoří (konec
 +
dvacátých let 18. století). Pro cisterciáky pracoval i v kapli sv.
 +
Bernarda v Heiligenkreuzhofu (klášterní dvůr) ve vídeňské Schönlaterngasse. Byl pohřben v kryptě opatského kostela
 +
v Heiligenkreuzu.
 +
 
 +
G. dílo ovlivnilo další umělce, především významného rakouského sochaře vrcholného baroka G. R. Donnera, ale i moravského I. Lengelachera nebo H. Schnitzlera působícího
 +
na Znojemsku.
 +
 
 +
'''L:''' NDB 6, 1964, s. 417n.; Thieme-Becker 14, s. 206; NEČVU 1, s. 210;
 +
I. Krsek – Z. Kudělka – M. Stehlík – J. Válka, Umění baroka na Moravě
 +
a ve Slezsku, 1996, s. 89, 99, 102, 175, 220, 357, 408; Czeike 2, s. 546–547;
 +
M. Šoukalová, 13. březen – 2. říjen 2005. G. G. (1664–1744). Baroko ožívá
 +
v Liechtensteinském muzeu. Příloha Budišovského zpravodaje č. 2/2005
 +
(http://www.horacko.cz/budisov/zpravodaj, stav k 15. 9. 2015); M. Stehlík,
 +
Nové poznatky k tvorbě G. G., in: týž, Barok v soše, 2006, s. 40–49; L. A.
 +
Ronzoni, G. G. (1664–1744) 1–2, München 2006; https://www.wien.gv.at/wiki/index.php/Giovanni_Giuliani (stav k 15. 9. 2015);
 +
https://de.wikipedia.org/ (stav k 15. 9. 2015).
 +
 
 +
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/records/89accbf6-5584-4738-92ad-59d8eddeec39 Bibliografie dějin Českých zemí]
 +
 
 +
Lenka Kudělková
 +
 
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:75- Sochař nebo medailér]]
 
[[Kategorie:75- Sochař nebo medailér]]
  
 
[[Kategorie:1663]]
 
[[Kategorie:1663]]
 +
[[Kategorie:Benátky]]
 
[[Kategorie:1744]]
 
[[Kategorie:1744]]
 +
[[Kategorie:Heiligenkreuz]]
 +
 +
<gallery>
 +
Giovanni Giuliani Jupiter Amor.jpg|Jupiter a Amor (Muzeum umění Olomouc)
 +
</gallery>

Aktuální verze z 9. 1. 2022, 23:26

Giovanni GIULIANI
Narození 29.4.1663
Místo narození Benátky (Itálie)
Úmrtí 5.9.1744
Místo úmrtí Heiligenkreuz (u Vídně, Rakousko)
Povolání 75- Sochař nebo medailér
Citace Biografický slovník českých zemí 19, Praha 2016, s. 639-640
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=80745

GIULIANI, Giovanni, * 29. 4. 1663 Benátky (Itálie), † 5. 9. 1744 Heiligenkreuz (u Vídně, Rakousko), sochař

Byl synem pekaře. Sochařství studoval v rodišti a v Boloni u G. Mazzy, 1680–90 pracoval v dílně A. Faistenbergera v Mnichově. Od 1690 působil ve Vídni, kde ho prvním úkolem pověřil kníže Leopold Friedrich Montecuccoli, pro něhož vytvořil plastiky v zahradě letního paláce v Leopoldstadtu. Později ho zaměstnávali zejména Lichtenštejnové a Kounicové. 1693 ve Vídni uzavřel sňatek s Annou Felicitas Grässlovou, dcerou zahradníka, 1705 bylo manželství zrušeno.

Po 1695 vytvořil na objednávku hraběte Dominika Ondřeje Kounice pro jeho rodovou rezidenci ve Slavkově u Brna sochařskou výzdobu: Pro zámeckou zahradu cyklus figurálních skulptur s mytologickou tematikou (např. Amor a Psyché či Jupiter s Amorem) a do zámeckých sálů tvarované krby a dveřní ostění. 1701 kníže Jan Adam Ondřej z Lichtenštejna objednal výzdobu vlastního městského paláce ve vídeňské Bankgasse (dekorativní sochařské práce na schodišti i na vnější fasádě) a letního paláce se zahradou v Rossau (Vídeň, Fürstengasse). Tam G. opatřil plastikami zahradu, vedlejší budovy vilového paláce, obě schodiště a také salu terrenu. Vedle vchodu do pánského apartmá umístil Kleopatru s hadem, u vchodu do apartmá dámského jako její protějšek figuru fauna. Pro rod Lichtenštejnů pracoval i v Lednici na Moravě, 1700–01 tam vytvořil alegorické a mytologické postavy na atice koníren, které projektoval J. B. Fischer z Erlachu.

Po zrušení manželství opustil G. kvůli dluhům Vídeň a 1711 se stal bratrem-laikem v cisterciáckém klášteře v Heiligenkreuzu, současně se smluvně zavázal k tomu, že přípravné plastické návrhy (bozzetta či modeletta) k velkým sochařským dílům (mj. postavy křížové cesty, sochy pro sloup Nejsvětější trojice a pro kašnu sv. Josefa) zůstanou v majetku kláštera. Pracoval pro něj už od 1694, kdy u G. a jeho pomocníka B. Sondermayera řeholníci objednali sochy na hlavní oltář a dva vedlejší oltáře. 1705G. ztvárnil monumentální dvojice postav Máří Magdaleny s Kristem a Krista s Petrem v námětu mytí nohou pro klášterní chodbu. 1720–23 se vrátil na Moravu do Budišova (u Třebíče) a vytvořil pro tamní kostel Nanebevzetí P. Marie a sv. Gotharda sochy sv. Gotharda v biskupském ornátu a dvou stojících andělů s rohem hojnosti a také díla pro tamní zámek hrabat Paarů i přilehlou zahradu. Do smrti se usilovně podílel na přestavbě kláštera v Heiligenkreuzu, kde 1707 v kostele vyřezal chórové lavice z lipového dřeva a vytvořil několik figur pro morový sloup Nejsvětější Trojice na nádvoří (konec dvacátých let 18. století). Pro cisterciáky pracoval i v kapli sv. Bernarda v Heiligenkreuzhofu (klášterní dvůr) ve vídeňské Schönlaterngasse. Byl pohřben v kryptě opatského kostela v Heiligenkreuzu.

G. dílo ovlivnilo další umělce, především významného rakouského sochaře vrcholného baroka G. R. Donnera, ale i moravského I. Lengelachera nebo H. Schnitzlera působícího na Znojemsku.

L: NDB 6, 1964, s. 417n.; Thieme-Becker 14, s. 206; NEČVU 1, s. 210; I. Krsek – Z. Kudělka – M. Stehlík – J. Válka, Umění baroka na Moravě a ve Slezsku, 1996, s. 89, 99, 102, 175, 220, 357, 408; Czeike 2, s. 546–547; M. Šoukalová, 13. březen – 2. říjen 2005. G. G. (1664–1744). Baroko ožívá v Liechtensteinském muzeu. Příloha Budišovského zpravodaje č. 2/2005 (http://www.horacko.cz/budisov/zpravodaj, stav k 15. 9. 2015); M. Stehlík, Nové poznatky k tvorbě G. G., in: týž, Barok v soše, 2006, s. 40–49; L. A. Ronzoni, G. G. (1664–1744) 1–2, München 2006; https://www.wien.gv.at/wiki/index.php/Giovanni_Giuliani (stav k 15. 9. 2015); https://de.wikipedia.org/ (stav k 15. 9. 2015).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Lenka Kudělková

  • Jupiter a Amor (Muzeum umění Olomouc)

Citováno z „http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?title=GIULIANI_Giovanni_29.4.1663-5.9.1744&oldid=122557“