Biografický slovník
GORLOVÁ Anežka 5.1.1910-14.3.1993: Porovnání verzí
(GORLOVÁ_Anežka_5.1.1910) |
|||
| (Není zobrazeno 5 mezilehlých verzí od 2 dalších uživatelů.) | |||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Anežka GORLOVÁ | | jméno = Anežka GORLOVÁ | ||
| − | | obrázek = | + | | obrázek = Gorlova Anezka portret.jpg |
| datum narození = 5.1.1910 | | datum narození = 5.1.1910 | ||
| − | | místo narození = | + | | místo narození = Boršice u Blatnice |
| − | | datum úmrtí = | + | | datum úmrtí = 14.3.1993 |
| − | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Praha |
| − | | povolání = 63- Spisovatel | + | | povolání = 63- Spisovatel<br />79- Sběratel nebo upravivatel lidových písní<br /> |
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 20, Praha 2017, s. 689-690 |
| + | }} | ||
| + | |||
| + | '''GORLOVÁ, Anežka''' ''(roz. Janečková), * 5. 1. 1910 Boršice u Blatnice, † 14. 3. 1993 Praha, lidová básnířka, sběratelka, vyšívačka'' | ||
| + | |||
| + | Pocházela z rodiny s dvanácti dětmi. Pracovala jako dělnice v obuvnickém a krejčovském průmyslu a ve výrobně hraček, později jako knihovnice. Byla zaměstnána postupně v JZD Boršice, v Baťových závodech ve Zlíně, v Lidové tvorbě v Uherském Brodě, v Moravských železárnách v Olomouci-Řepčíně a ve Vlárských strojírnách ve Slavičíně. Na penzi od 1968 žila u své dcery v Berouně, Lochovicích (u Berouna), ve Švermově (u Kladna) a v Praze. | ||
| + | |||
| + | G. měla výtvarné nadání, které uplatnila zejména při výzdobě kraslic a ve vyšívání. Byla dobrou vypravěčkou, vytvořila sbírku povídek (''Struny života'', 1975). Od matky znala mnoho lidových písní, sama je také sbírala. Patřila k nejznámějším tvůrkyním nových lidových písní. Skládala texty podle vzoru tradičních slováckých písní, naplňovala je novým obsahem. V textech se odrážely změny probíhající na vesnici v padesátých letech 20. století: vznik jednotných zemědělských družstev, scelování polí, práce s traktory, soutěžení při dodávkách obilí apod. G. vytvořila na sedmdesát písňových textů, k části z nich složila i nápěv. Většinou je však zhudebnili lidoví hudebníci M. Vyoral, B. Bída, Š. Lucký, O. Horký, ale i skladatelé umělé hudby, např. O. Chlubna. V osmdesátých letech G. psala texty ke skladbám pro dechovky na hudbu M. Čechovského. Její písně vycházely v časopisech a sbornících. Samostatně byly vydány v publikacích ''Nech sa dobre darí''. | ||
| + | ''Nové písně slovácké vesnice'' (1951), ''Písně Anežky Gorlové'' (1955), ''Dožínky'' (1976), | ||
| + | ''Písně a říkanky naší vesnice'' (1979). | ||
| + | |||
| + | Písňovou tvorbou G. ovlivnila repertoár řady folklorních souborů, např. Hradišťanu, Prespolanu, Jasénky, BROLNu ad. Jedna z jejích nejznámějších písní ''Dobre je, dobre je, že už není pána'' byla zařazena do učebnic hudební výchovy, další zazněly ve filmu ''Ještě svatba nebyla'' (1954, režie Jaroslav Mach) a ve filmovém zpracování románu M. Kundery Žert (1968, režie J. Jireš). | ||
| + | |||
| + | '''L:''' HS 1, s. 369; S. Havlíček, Za novou lidovou píseň – píseň družstevnickou, in: A. G., Nech sa dobre darí, 1951, s. 5–11; týž, Od lidové písně k tvorbě A. G., in: Lidová tvořivost 3, 1952, č. 4, s. 166–168; O. Hrabalová, Nová tvorba A. G., in: Československá ethnografie 2, 1954, s. 145–156; S. Kozdera, Písně A. G., in: Lidová tvořivost 7, 1956, č. 2, s. 47; D. Palátová, Povídky lidových vypravěčů z Čech, Moravy a Slezska zaznamenané v letech 1945–1954, 1958, s. 352; A. Křemenáková, O sestavitelce, in: A. G., Písně a říkanky naší vesnice, 1979, s. 183–186; Od folkloru k folklorismu. Slovník folklorního hnutí na Moravě a ve Slezsku, L. Uhlíková (ed.), 1997, s. 33; P. Slinták, Ze života A. G., in: Malovaný kraj. Národopisný a vlastivědný časopis Slovácka, 2016, č. 2, březen–duben, s. 17. | ||
| + | |||
| + | Marta Toncrová | ||
| + | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
| − | [[Kategorie:63- Spisovatel]] | + | [[Kategorie:63- Spisovatel]]<br /> |
| + | [[Kategorie:79- Sběratel nebo upravivatel lidových písní]] | ||
[[Kategorie:1910]] | [[Kategorie:1910]] | ||
| + | [[Kategorie:Boršice]] | ||
| + | [[Kategorie:1993]] | ||
| + | [[Kategorie:Praha]] | ||
Aktuální verze z 9. 4. 2021, 12:42
| Anežka GORLOVÁ | |
 | |
| Narození | 5.1.1910 |
|---|---|
| Místo narození | Boršice u Blatnice |
| Úmrtí | 14.3.1993 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání |
63- Spisovatel 79- Sběratel nebo upravivatel lidových písní |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 20, Praha 2017, s. 689-690 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=48132 |
GORLOVÁ, Anežka (roz. Janečková), * 5. 1. 1910 Boršice u Blatnice, † 14. 3. 1993 Praha, lidová básnířka, sběratelka, vyšívačka
Pocházela z rodiny s dvanácti dětmi. Pracovala jako dělnice v obuvnickém a krejčovském průmyslu a ve výrobně hraček, později jako knihovnice. Byla zaměstnána postupně v JZD Boršice, v Baťových závodech ve Zlíně, v Lidové tvorbě v Uherském Brodě, v Moravských železárnách v Olomouci-Řepčíně a ve Vlárských strojírnách ve Slavičíně. Na penzi od 1968 žila u své dcery v Berouně, Lochovicích (u Berouna), ve Švermově (u Kladna) a v Praze.
G. měla výtvarné nadání, které uplatnila zejména při výzdobě kraslic a ve vyšívání. Byla dobrou vypravěčkou, vytvořila sbírku povídek (Struny života, 1975). Od matky znala mnoho lidových písní, sama je také sbírala. Patřila k nejznámějším tvůrkyním nových lidových písní. Skládala texty podle vzoru tradičních slováckých písní, naplňovala je novým obsahem. V textech se odrážely změny probíhající na vesnici v padesátých letech 20. století: vznik jednotných zemědělských družstev, scelování polí, práce s traktory, soutěžení při dodávkách obilí apod. G. vytvořila na sedmdesát písňových textů, k části z nich složila i nápěv. Většinou je však zhudebnili lidoví hudebníci M. Vyoral, B. Bída, Š. Lucký, O. Horký, ale i skladatelé umělé hudby, např. O. Chlubna. V osmdesátých letech G. psala texty ke skladbám pro dechovky na hudbu M. Čechovského. Její písně vycházely v časopisech a sbornících. Samostatně byly vydány v publikacích Nech sa dobre darí. Nové písně slovácké vesnice (1951), Písně Anežky Gorlové (1955), Dožínky (1976), Písně a říkanky naší vesnice (1979).
Písňovou tvorbou G. ovlivnila repertoár řady folklorních souborů, např. Hradišťanu, Prespolanu, Jasénky, BROLNu ad. Jedna z jejích nejznámějších písní Dobre je, dobre je, že už není pána byla zařazena do učebnic hudební výchovy, další zazněly ve filmu Ještě svatba nebyla (1954, režie Jaroslav Mach) a ve filmovém zpracování románu M. Kundery Žert (1968, režie J. Jireš).
L: HS 1, s. 369; S. Havlíček, Za novou lidovou píseň – píseň družstevnickou, in: A. G., Nech sa dobre darí, 1951, s. 5–11; týž, Od lidové písně k tvorbě A. G., in: Lidová tvořivost 3, 1952, č. 4, s. 166–168; O. Hrabalová, Nová tvorba A. G., in: Československá ethnografie 2, 1954, s. 145–156; S. Kozdera, Písně A. G., in: Lidová tvořivost 7, 1956, č. 2, s. 47; D. Palátová, Povídky lidových vypravěčů z Čech, Moravy a Slezska zaznamenané v letech 1945–1954, 1958, s. 352; A. Křemenáková, O sestavitelce, in: A. G., Písně a říkanky naší vesnice, 1979, s. 183–186; Od folkloru k folklorismu. Slovník folklorního hnutí na Moravě a ve Slezsku, L. Uhlíková (ed.), 1997, s. 33; P. Slinták, Ze života A. G., in: Malovaný kraj. Národopisný a vlastivědný časopis Slovácka, 2016, č. 2, březen–duben, s. 17.
Marta Toncrová
