GRASSMANN Ondřej 23.2.1704-15.3.1783: Porovnání verzí
Řádka 6: | Řádka 6: | ||
| rodné jméno = | | rodné jméno = | ||
| datum narození = 23.2.1704 | | datum narození = 23.2.1704 | ||
− | | místo narození = Ženklava ( | + | | místo narození = Ženklava (u Nového Jičína) |
| datum úmrtí = 15.3.1783 | | datum úmrtí = 15.3.1783 | ||
| místo úmrtí = Berlín (Německo) | | místo úmrtí = Berlín (Německo) | ||
Řádka 19: | Řádka 19: | ||
| alma mater = | | alma mater = | ||
| zaměstnavatel = | | zaměstnavatel = | ||
− | | povolání = | + | | povolání = 49- Náboženský nebo církevní činitel<br /> |
− | + | ||
− | + | ||
| titul = | | titul = | ||
| ocenění = | | ocenění = | ||
Řádka 40: | Řádka 38: | ||
| citace = Biografický slovník českých zemí | | citace = Biografický slovník českých zemí | ||
}} | }} | ||
+ | |||
+ | '''GRASSMANN, Ondřej''' ''(též Andreas), * 23. 2. 1704 Ženklava (u Nového Jičína), † 15. 3. 1783 Berlín (Německo), duchovní, misionář'' | ||
+ | |||
+ | Syn učitele Johanna G. Z rodné vsi, odkud pocházel i zakladatel církve moravských bratří Kristián David, odešel za dramatických okolností 1728 do jejího střediska Herrnhutu (Ochranova) v saské Lužici. Od 1731 byl vysílán na misie, nejprve do Pruska a pobaltských zemí. 1734 se vydal s D. Schneiderem a J. Nitschmannem šířit víru mezi kočovné Laponce. Přes Rujanu a Stockholm odcestovali do Oulu (dnes Finsko), odkud v zimě následujícího roku podnikl G. cestu mezi kočovníky do oblasti města Kuusamo (u ruské hranice). Po návratu byli G. a jeho přátelé obviněni, že konají náboženská shromáždění, a museli město opustit. Vydali se dále na sever, do města Tornio na nynější finsko-švédské hranici, kde se během léta živili jako řemeslníci (G. byl tesařem). Zjistili však, že víru mezi Laponci již šíří švédští luteráni, a proto se rozhodli k návratu. 1736 pak G., Schneider a M. Miksch, který nahradil odvolaného Nitschmanna, podnikli další cestu ke kočovníkům na sever Ruska. Přes Königsberg (dnes Kaliningrad) a Rigu zamířili do Moskvy, odkud se na jaře 1737 vydali do Vologdy a Archangelska. G. se setkal se Samojedy (Něnci), jejichž zvyky jako jeden z prvních Evropanů popsal. Na další cestu potřebovali pas, který jim ruské úřady odmítly vydat, naopak trojici misionářů zatkli jako švédské zvědy a eskortovali do Petrohradu; ti cestou těsně unikli smrti, když se pod nimi na Ladožském jezeře prolomil led. Po dalším věznění v Petrohradu byli na jaře 1738 propuštěni s tím, že musí neprodleně opustit Rusko. | ||
+ | |||
+ | Po návratu do Herrnhutu G. se 1738 oženil s Rosinou Jäschkeovou († 1760), rodačkou ze Žiliny na Novojičínsku. 1740 se vydal na misie do Grónska. Od 1752 působil jako kněz v českém sboru v Berlíně. Na kazatele byl ordinován 1754 v Gnadenbergu, o dva roky později, v červenci 1756, byl v Herrnhutu vysvěcen na biskupa. Působil ve Slezsku, nejpozději od 1768 v Berlíně a v blízkém Českém Rixdorfu (dnes Berlín), kde stál v čele sboru až do své smrti. Sepsal zajímavou autobiografii, vydanou 1845 v časopise ''Nachrichten aus der Brüder-Gemeinde''. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' L. Schichor, Bischof A. G., in: Das Kuhländchen 2, 1920, č. 5, s. 34–35; D. Říčan, Moravští bratři na cestách do polárních krajin Evropy, in: Poodří 4, 2007, s. 42–45. | ||
+ | |||
+ | Jiří Martínek | ||
+ | |||
+ | [[Kategorie:D]] | ||
+ | [[Kategorie:49- Náboženský nebo církevní činitel]] | ||
[[Kategorie:Ženklava]] | [[Kategorie:Ženklava]] | ||
[[Kategorie:1704]] | [[Kategorie:1704]] | ||
[[Kategorie:Berlín]] | [[Kategorie:Berlín]] | ||
[[Kategorie:1783]] | [[Kategorie:1783]] | ||
− | |||
− | |||
− |
Verze z 7. 4. 2019, 11:08
Ondřej GRASSMANN | |
Narození | 23.2.1704 |
---|---|
Místo narození | Ženklava (u Nového Jičína) |
Úmrtí | 15.3.1783 |
Místo úmrtí | Berlín (Německo) |
Jiná jména | Andreas GRASSMANN |
Povolání |
49- Náboženský nebo církevní činitel |
Citace | Biografický slovník českých zemí |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=137615 |
GRASSMANN, Ondřej (též Andreas), * 23. 2. 1704 Ženklava (u Nového Jičína), † 15. 3. 1783 Berlín (Německo), duchovní, misionář
Syn učitele Johanna G. Z rodné vsi, odkud pocházel i zakladatel církve moravských bratří Kristián David, odešel za dramatických okolností 1728 do jejího střediska Herrnhutu (Ochranova) v saské Lužici. Od 1731 byl vysílán na misie, nejprve do Pruska a pobaltských zemí. 1734 se vydal s D. Schneiderem a J. Nitschmannem šířit víru mezi kočovné Laponce. Přes Rujanu a Stockholm odcestovali do Oulu (dnes Finsko), odkud v zimě následujícího roku podnikl G. cestu mezi kočovníky do oblasti města Kuusamo (u ruské hranice). Po návratu byli G. a jeho přátelé obviněni, že konají náboženská shromáždění, a museli město opustit. Vydali se dále na sever, do města Tornio na nynější finsko-švédské hranici, kde se během léta živili jako řemeslníci (G. byl tesařem). Zjistili však, že víru mezi Laponci již šíří švédští luteráni, a proto se rozhodli k návratu. 1736 pak G., Schneider a M. Miksch, který nahradil odvolaného Nitschmanna, podnikli další cestu ke kočovníkům na sever Ruska. Přes Königsberg (dnes Kaliningrad) a Rigu zamířili do Moskvy, odkud se na jaře 1737 vydali do Vologdy a Archangelska. G. se setkal se Samojedy (Něnci), jejichž zvyky jako jeden z prvních Evropanů popsal. Na další cestu potřebovali pas, který jim ruské úřady odmítly vydat, naopak trojici misionářů zatkli jako švédské zvědy a eskortovali do Petrohradu; ti cestou těsně unikli smrti, když se pod nimi na Ladožském jezeře prolomil led. Po dalším věznění v Petrohradu byli na jaře 1738 propuštěni s tím, že musí neprodleně opustit Rusko.
Po návratu do Herrnhutu G. se 1738 oženil s Rosinou Jäschkeovou († 1760), rodačkou ze Žiliny na Novojičínsku. 1740 se vydal na misie do Grónska. Od 1752 působil jako kněz v českém sboru v Berlíně. Na kazatele byl ordinován 1754 v Gnadenbergu, o dva roky později, v červenci 1756, byl v Herrnhutu vysvěcen na biskupa. Působil ve Slezsku, nejpozději od 1768 v Berlíně a v blízkém Českém Rixdorfu (dnes Berlín), kde stál v čele sboru až do své smrti. Sepsal zajímavou autobiografii, vydanou 1845 v časopise Nachrichten aus der Brüder-Gemeinde.
L: L. Schichor, Bischof A. G., in: Das Kuhländchen 2, 1920, č. 5, s. 34–35; D. Říčan, Moravští bratři na cestách do polárních krajin Evropy, in: Poodří 4, 2007, s. 42–45.
Jiří Martínek