Biografický slovník
HÁSKOVÁ Zdenka 28.5.1878-7.11.1946: Porovnání verzí
(HÁSKOVÁ_Zdenka_28.5.1878-7.11.1946) |
|||
| (Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 28.5.1878 | | datum narození = 28.5.1878 | ||
| − | | místo narození = Hradištko u | + | | místo narození = Hradištko (u Štěchovic) |
| datum úmrtí = 7.11.1946 | | datum úmrtí = 7.11.1946 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
| − | | povolání = 68- Redaktor nebo žurnalista | + | | povolání = 68- Redaktor nebo žurnalista<br />63- Spisovatel<br />64- Překladatel |
| − | 63- Spisovatel | + | |
| − | 64- Překladatel | + | |
| − | + | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 276-277 |
| + | }} | ||
| + | '''HÁSKOVÁ, Zdenka''', ''* 28. 5. 1878 Hradištko (u Štěchovic), † 7. 11. 1946 Praha, novinářka, spisovatelka, překladatelka'' | ||
| + | |||
| + | Pocházela z rodiny řídícího učitele. 1892–98 studovala na | ||
| + | pražském dívčím gymnáziu Minerva, kde byla spolužačkou | ||
| + | Albíny Honzákové a Alice Masarykové, s níž pak až do konce svého života udržovala přátelské styky; maturovala 1898 | ||
| + | na Akademickém gymnáziu v Praze. 1898–1903 vystudovala | ||
| + | přírodní vědy, dějepis a literární historii na pražské filozofické | ||
| + | fakultě a získala středoškolskou aprobaci. Obhájila disertační | ||
| + | práci Příspěvek k fylotaxii rostlin (PhDr. 1907), a stala se tak | ||
| + | jednou z prvních akademicky graduovaných českých žen. Za | ||
| + | studií se exponovala ve studentském pokrokářském hnutí (činovnice ženského kroužku ve spolku Slavia), kde se seznámila | ||
| + | a sblížila s Viktorem Dykem, Hanušem Jelínkem a Františkem | ||
| + | Skácelíkem, a podílela se na ženských emancipačních snahách. | ||
| + | 1907–09 působila jako profesorka na lyceu Vesny v Brně, od | ||
| + | 1909 jako novinářka v Praze: 1910–18 kulturní redaktorka | ||
| + | ''Pražských novin'', 1918–26 deníku ''Československá republika''. | ||
| + | Postupně přispívala do dalších novin a časopisů (''Samostatnost'', | ||
| + | ''Lidové noviny'', ''Národní listy'', ''Lumír'', ''Cesta'', ''Zlatá Praha'', ''Ženský svět''). Aktivně se účastnila pražského literárního a společenského života (pravidelně navštěvovala salon Růženy Svobodové). | ||
| + | 1928 se po sedmadvacetileté známosti provdala za básníka | ||
| + | V. Dyka (poté používala příjmení H.-Dyková či Dyková-H.). | ||
| + | V květnu 1931 ho doprovázela na cestě do Jugoslávie, během | ||
| + | níž zemřel. Po manželově smrti pečovala o jeho literární odkaz, vydávala jeho díla z pozůstalosti a psala k nim předmluvy (uspořádala a vydala výbor z Dykových autobiografických | ||
| + | próz ''Mladost'', 1933). Pohřbena je v hrobě rodiny Dykových na | ||
| + | Olšanských hřbitovech v Praze. | ||
| + | Ve své novele ''Mládí'' (1909) se pokusila analyzovat citové ukotvení a proces emancipace mladé ženy v dobovém konvenčním | ||
| + | měšťanském prostředí. Je také autorkou povídek publikovaných časopisecky. Její jediná básnická sbírka ''Cestou'' (1920) | ||
| + | obsahuje intimní reflexe ženské duše, přírodní lyriku i básnické reminiscence na literární přátele. V novinářské produkci | ||
| + | se věnovala převážně kulturní publicistice: Psala knižní a divadelní recenze (zvláště do časopisů ''Cesta'' a ''Lumír''), věnující | ||
| + | zvláštní pozornost tvorbě žen, fejetony a informativní články | ||
| + | o pražském kulturním životě. Jako divadelní referentka obhajovala tradice klasického českého divadelnictví a kriticky se | ||
| + | stavěla k expresionistickým a posléze avantgardním projevům | ||
| + | v dramatické tvorbě. Překládala jihoslovanskou poezii, prózu | ||
| + | i dramata (I. Cankar, V. Car Emin, V. Nazor, I. Vojnović), | ||
| + | překlady publikovala časopisecky, samostatně vyšel převod hry | ||
| + | I. Cankara ''Pro blaho národa'', 1907. Její literární pozůstalost | ||
| + | je uložena spolu s pozůstalostí V. Dyka v Literárním archivu | ||
| + | Památníku národního písemnictví v Praze. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' OSND 2/2, s. 1040; MSN 3, s. 85; Kunc 1, s. 209; LČL 2/1, s. 85–86; Tomeš 1, s. 421; J. Med, Viktor Dyk, 1988; J. Tomeš, Viktor Dyk a T. G. Masaryk. Dvojí reflexe češství, 2009; L. Heczková, Píšící Minervy. Vybrané kapitoly z dějin české literární kritiky, 2009; E. Uhrová, Anna Honzáková a jiné dámy, 2012; J. Balaja Elisová, Žena a spisovatelka Z. H., 2015 (bakalářská diplomová | ||
| + | práce, PF UP, Olomouc). | ||
| + | |||
| + | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/records/7dfcc380-0e55-4feb-ad14-b6f23ff8fb7f Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
| + | |||
| + | Josef Tomeš | ||
| − | |||
| − | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:68- Redaktor nebo žurnalista]] | [[Kategorie:68- Redaktor nebo žurnalista]] | ||
| Řádka 21: | Řádka 61: | ||
[[Kategorie:1878]] | [[Kategorie:1878]] | ||
| − | [[Kategorie: | + | [[Kategorie:Hradištko]] |
[[Kategorie:1946]] | [[Kategorie:1946]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] | ||
Aktuální verze z 10. 3. 2021, 17:49
| Zdenka HÁSKOVÁ | |
 | |
| Narození | 28.5.1878 |
|---|---|
| Místo narození | Hradištko (u Štěchovic) |
| Úmrtí | 7.11.1946 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání |
68- Redaktor nebo žurnalista 63- Spisovatel 64- Překladatel |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 276-277 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46946 |
HÁSKOVÁ, Zdenka, * 28. 5. 1878 Hradištko (u Štěchovic), † 7. 11. 1946 Praha, novinářka, spisovatelka, překladatelka
Pocházela z rodiny řídícího učitele. 1892–98 studovala na pražském dívčím gymnáziu Minerva, kde byla spolužačkou Albíny Honzákové a Alice Masarykové, s níž pak až do konce svého života udržovala přátelské styky; maturovala 1898 na Akademickém gymnáziu v Praze. 1898–1903 vystudovala přírodní vědy, dějepis a literární historii na pražské filozofické fakultě a získala středoškolskou aprobaci. Obhájila disertační práci Příspěvek k fylotaxii rostlin (PhDr. 1907), a stala se tak jednou z prvních akademicky graduovaných českých žen. Za studií se exponovala ve studentském pokrokářském hnutí (činovnice ženského kroužku ve spolku Slavia), kde se seznámila a sblížila s Viktorem Dykem, Hanušem Jelínkem a Františkem Skácelíkem, a podílela se na ženských emancipačních snahách. 1907–09 působila jako profesorka na lyceu Vesny v Brně, od 1909 jako novinářka v Praze: 1910–18 kulturní redaktorka Pražských novin, 1918–26 deníku Československá republika. Postupně přispívala do dalších novin a časopisů (Samostatnost, Lidové noviny, Národní listy, Lumír, Cesta, Zlatá Praha, Ženský svět). Aktivně se účastnila pražského literárního a společenského života (pravidelně navštěvovala salon Růženy Svobodové). 1928 se po sedmadvacetileté známosti provdala za básníka V. Dyka (poté používala příjmení H.-Dyková či Dyková-H.). V květnu 1931 ho doprovázela na cestě do Jugoslávie, během níž zemřel. Po manželově smrti pečovala o jeho literární odkaz, vydávala jeho díla z pozůstalosti a psala k nim předmluvy (uspořádala a vydala výbor z Dykových autobiografických próz Mladost, 1933). Pohřbena je v hrobě rodiny Dykových na Olšanských hřbitovech v Praze. Ve své novele Mládí (1909) se pokusila analyzovat citové ukotvení a proces emancipace mladé ženy v dobovém konvenčním měšťanském prostředí. Je také autorkou povídek publikovaných časopisecky. Její jediná básnická sbírka Cestou (1920) obsahuje intimní reflexe ženské duše, přírodní lyriku i básnické reminiscence na literární přátele. V novinářské produkci se věnovala převážně kulturní publicistice: Psala knižní a divadelní recenze (zvláště do časopisů Cesta a Lumír), věnující zvláštní pozornost tvorbě žen, fejetony a informativní články o pražském kulturním životě. Jako divadelní referentka obhajovala tradice klasického českého divadelnictví a kriticky se stavěla k expresionistickým a posléze avantgardním projevům v dramatické tvorbě. Překládala jihoslovanskou poezii, prózu i dramata (I. Cankar, V. Car Emin, V. Nazor, I. Vojnović), překlady publikovala časopisecky, samostatně vyšel převod hry I. Cankara Pro blaho národa, 1907. Její literární pozůstalost je uložena spolu s pozůstalostí V. Dyka v Literárním archivu Památníku národního písemnictví v Praze.
L: OSND 2/2, s. 1040; MSN 3, s. 85; Kunc 1, s. 209; LČL 2/1, s. 85–86; Tomeš 1, s. 421; J. Med, Viktor Dyk, 1988; J. Tomeš, Viktor Dyk a T. G. Masaryk. Dvojí reflexe češství, 2009; L. Heczková, Píšící Minervy. Vybrané kapitoly z dějin české literární kritiky, 2009; E. Uhrová, Anna Honzáková a jiné dámy, 2012; J. Balaja Elisová, Žena a spisovatelka Z. H., 2015 (bakalářská diplomová práce, PF UP, Olomouc).
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Josef Tomeš
