Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky HANDOVSKY Hans 18.5.1888-11.11.1959

{{Infobox - osoba
| jméno = Hans HANDOVSKY
| obrázek = No male portrait.png
| velikost obrázku = 
| popisek obrázku = 
| rodné jméno = 
| datum narození = 18.5.1888
| místo narození = Vídeň (Rakousko)
| datum úmrtí = 11.11.1959
| místo úmrtí = Remscheid-Lüttringhausen (Německo)
| příčina úmrtí = 
| místo odpočinku = 
| bydliště = 
| národnost = 
| jiná jména = 
| viz = 
| znám jako = 
| vzdělání = 
| alma mater = 
| zaměstnavatel = 
| povolání = 16- Farmakolog nebo farmaceut<br  />61- Pedagog<br />
| titul = 
| ocenění = 
| výška = 
| váha = 
| období = 
| předchůdce = 
| následovník = 
| politická strana =
| vyznání = 
| manžel = 
| partner = 
| děti = 
| rodiče = 
| příbuzní = 
| poznámky = 
| web = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 171-172
}}
'''HANDOVSKY, Hans''', * ''18. 5. 1888 Vídeň (Rakousko), † 11. 11. 1959 Remscheid-Lüttringhausen (Německo), farmakolog, toxikolog, pedagog''

Syn správního úředníka Leopolda H. (1852–1923) a  Karoliny, roz. Sinaibergerové (1864–1938). 1906–12 absolvoval 
univerzitu ve Vídni. 1908–10 pracoval jako asistent v Ústavu 
chemie biokoloidů u  W. Pauliho st., po doktorské promoci 
(Dr. phil. 1912) působil 1912/13 ve Farmakologickém ústavu 
univerzity v Heidelbergu u R. Gottlieba a 1913–19 ve Farmakologicko-farmakognostickém ústavu německé univerzity 
v Praze u W. Wiechowského, kde prací o určování allantoinu 
v moči přispěl k výzkumu fyziologie a farmakologie. Během 
první světové války 1915–18 sloužil jako sanitní důstojník 
a byl vyznamenán. Po návratu z fronty izoloval v Praze halucinogenní alkaloid bufotenin (5-hydroxy-N, N-dimetyltryptamin) z kůže ropuchy obecné. 

Brzy odešel do Německa. 1919/20 byl zaměstnán ve Fyziologickém ústavu Univerzity v Halle-Wittenbergu u E. Abderhaldena, 1921–24 ve Farmakologickém ústavu univerzity 
v  Göttingenu, kde se 1922 u  W. Heubnera habilitoval prací o citlivosti buněk vůči jedům. Jako soukromý docent byl 
pověřen od letního semestru 1924 výukou a 1926 jmenován 
mimořádným profesorem farmakologie a  toxikologie. Do 
Hirschfeldovy ''Příručky obecné hematologie'' přispěl ceněnou 
kapitolou o fyzikální chemii krve.

Po vítězství NSDAP pochopil, že bude pro svůj židovský původ z univerzity v Göttingenu vypuzen. Od listopadu 1933 
do dubna 1934 nastoupil dovolenou, krátce pobyl na pařížské 
Sorbonně u farmakologa M. Tiffeneaua, poté odešel do Belgie. Od jara 1934 pracoval jako asistent v Heymansově ústavu farmakologie, farmakodynamiky a  toxikologie univerzity v Gentu. V květnu 1940 zemi obsadil německý wehrmacht, 
H. rodinu se dvěma dětmi zřejmě do konce války existenčně 
zajišťovala manželka Hermine (1902–1946), učitelka tělocviku. 1945 se H. vrátil na univerzitu, na její gynekologické klinice vedl laboratoř pro výzkum rakoviny; zkoumal mj. vztahy mezi dávkováním vitaminu E a rychlostí zhoubného nádorového zvrhnutí. 1948 získal belgické občanství. Při odchodu 
na odpočinek mu byl vyměřen tak nízký důchod, že 1956 
zpětně zažádal o řádnou profesuru, o niž ho nacistický režim 
připravil, ale neuspěl. Opravným rozhodnutím mu bylo 1957 
přiznáno výslužné soukromého docenta a H. se vrátil do Německa. 

'''D:''' Fortschritte in der Kolloidchemie der Eiweißkörper, Dresden 1911; Untersuchungen über Physiologie und Pharmakologie des Purinhaushaltes.  III. 
Die Bestimmung des Allantoins im Harn durch Titration, in: Zeitschrift für 
Physiologische Chemie 90, 1914, s.  211–220; Ein Alkaloid im Gifte von 
Bufo vulgaris, in: Archiv für Experimentelle Pathologie und Pharmakologie 
86, 1920, s. 138–158; Die Giftempfindlichkeit von Zellen als Funktion ihres 
kolloidchemischen Zustandes, Göttingen 1922; Leitfaden der Kolloidchemie 
für Biologen und Mediziner, Dresden–Leipzig 1922; Pharmakologie in ihren 
modernen Problemstellungen, tamtéž 1931; Ein Sensibilisator der therapeutischen Digitaliswirkung, in: Experientia 2 (8), 1946, s. 317; Pharmacotherapie, Leiden 1952. 

'''L:''' I. Fischer, Biographisches Lexikon der hervorragenden Ärzte der letzten 
fünfzig Jahre, Berlin–Wien 1932–1933, 1, s. 575–576; Kürschners deutscher 
Gelehrten-Kalender 1931, Berlin 1931, s. 1018; Poggendorff 7a, Bd. 2 (F–K), 
Berlin 1958, s. 348n.; P. Marquardt, In memoriam H. H., in: Arzneimittelforschung 10, 1960, s. 61–62 (portrét); NDB 7, s. 610; U. Schäfer-Richter, 
J. Klein, Die jüdischen Bürger im Kreis Göttingen 1933–1945. Ein Gedenkbuch, Göttingen 1992, s.  90–91; BLDMF, s.  84; A. Szabó, Vertreibung, 
Rückkehr, Wiedergutmachung. Göttinger Hochschullehrer im Schatten 
des Nationalsozialismus, Göttingen 2000, s. 259, 397–402, 443, 507, 571–572; 
S. Blumesberger – M. Doppelhofer – G. Mauthe, Handbuch österreichischer 
Autorinnen und Autoren jüdischer Herkunft. 18. bis 20. Jahrhundert, München 2002, s. 502.

'''P:''' Archiv UK, Praha, Německá lékařská fakulta, asistenti; Universitätsarchiv, 
Göttingen, Personalakten. 

Pavel Čech 

[[Kategorie:16- Farmakolog nebo farmaceut]]
[[Kategorie:61- Pedagog]]
[[Kategorie:D]]

[[Kategorie:1888]]
[[Kategorie:Vídeň]]
[[Kategorie:1959]]
[[Kategorie:Remscheid-Lüttringhausen]]