HANIČINCOVÁ Štěpánka 30.9.1931-27.10.1999: Porovnání verzí
(HANIČINCOVÁ_Štěpánka_30.9.1931-27.9.1999) |
m (Holoubková přesunul stránku HANIČINCOVÁ Štěpánka 30.9.1931-27.9.1999 na HANIČINCOVÁ Štěpánka 30.9.1931-27.10.1999 bez založení přesměrování) |
||
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.) | |||
Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 30.9.1931 | | datum narození = 30.9.1931 | ||
− | | místo narození = Kvíčovice | + | | místo narození = Kvíčovice (u Holýšova) |
| datum úmrtí = 27.9.1999 | | datum úmrtí = 27.9.1999 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
− | | povolání = 83- Divadelní interpret nebo herec | + | | povolání = 83- Divadelní interpret nebo herec<br />82- Dramaturg, režisér nebo choreograf |
− | 82- Dramaturg, režisér nebo choreograf | + | |
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 180-181 |
+ | }} | ||
+ | '''HANIČINCOVÁ, Štěpánka''' ''(roz. Hubáčková), * 30. 9. 1931 Kvíčovice (u Holýšova), † 27. 10. 1999 Praha, herečka, scenáristka'' | ||
+ | |||
+ | Otec Antonín Hubáček byl obuvníkem, matka tovární dělnicí. Mládí do 1945 prožila v Heřmanově Městci. Po rozvodu rodičů se s matkou odstěhovala do České Lípy a záhy do Děčína, kde maturovala na obchodní akademii (1950) | ||
+ | a hrála ochotnické divadlo (titulní role, J. Kvapil: ''Princezna Pampeliška''; Mahulena, J. Zeyer: ''Radúz a Mahulena''; Puk, | ||
+ | W. Shakespeare: ''Sen noci svatojánské''). 1950–51 pracovala | ||
+ | jako korespondentka na ministerstvu zahraničí. Od 1951 studovala herectví na DAMU, o dva roky později přešla na obor | ||
+ | dramaturgie, který nedokončila. Po konkurzu se 1953 stala | ||
+ | hlasatelkou a moderátorkou dětských pořadů v začínající Československé televizi. Až do osmdesátých let působila jako moderátorka, herečka, scenáristka a dramaturgyně v redakci pro děti a mládež. Pro svůj půvab, osobní kouzlo i vypravěčský talent si získala velkou popularitu u několika generací dětí. Od | ||
+ | počátků televizního vysílání uváděla sérii pořadů, v nichž vystupovala s loutkami (medvídek Emánek, Kuťásek a Kutilka, | ||
+ | Kačenka, později Čertík Bertík a papoušek Lórinka) a spolupracovala s herci J. Pehrem, P. Filipovskou, M. Nesvadbou, | ||
+ | A. Stránskou aj. Účinkovala v pořadech ''Štěpánčiny korálky'', | ||
+ | ''Hrátky naší Kačky'', ''Pohádky na přání'', ''Pohádkový zeměpis'', | ||
+ | ''Pohádkové dívánky'', ''Rozmarýnek'', ''Pojďte se mnou za mámou'', | ||
+ | ''pojďte se mnou za tátou'', ''Maminko, tatínku, dívejte se s námi'', | ||
+ | ''Malý televizní kabaret'', ''Studio Kamarád'' aj. Jako vypravěčka | ||
+ | a příležitostně i herečka se uplatnila v mnoha pohádkách | ||
+ | (např. ''Malá mořská víla'', 1966; ''Růžová Anička'', 1968; ''Pohádky z tisíce a jedné noci'', 1971; ''Divoké labutě''; ''Modrý koberec'', 1972; ''Sněhurka''; ''Trávnička'', 1973; ''O stříbrném kamínku'', 1976; ''Budulínek Mandelinka'', 1984; ''Bezvousák a princezna Kamila'', | ||
+ | 1994), k nimž někdy psala i scénáře. Vystupovala v prvním | ||
+ | televizním večerníčku (''Kluk a kometa'', 1964). Scenáristicky připravovala seriály (''Pohádkové příběhy kominíka Valenty'', 1976; ''Příběhy modrého'' ''telefonu'', 1979; ''Strom pohádek'', 1987–88) i jednotlivé pohádky (''Vodník v pivovaře'', 1985; ''Zlatý copánek'', 1988; ''Ahmed a Hazar'', 1991). | ||
+ | |||
+ | Objevila se také na stříbrném plátně. Zahrála si v absolventských filmech J. Valáška (''V ulici je starý krám'', 1955) a J. Borka | ||
+ | (''Gambit'', 1964). Postavy učitelek vytvořila ve snímcích určených dětem M. Vošmika (''Honzíkova cesta'', 1956) a J. Valáška | ||
+ | (''Kouzelný den'', 1960). Na přelomu padesátých a šedesátých let hostovala v mladoboleslavském divadle (Helena, W. Shakespeare: ''Sen noci svatojánské'') a divadle Rokoko (kabaret ''Bapopo''). Později účinkovala v zájezdových pořadech pro děti (např. ''Štěpánčiny a Bertíkovy čáry máry''; ''Pojď, budu ti'' ''povídat''). Spolupracovala rovněž s rozhlasem. | ||
+ | |||
+ | S prvním manželem, hercem Petrem Haničincem (1930–2007), | ||
+ | měla dceru Alexandru (* 1954), z druhého manželství s filmovým režisérem Janem Valáškem (1926–1968) se narodil syn | ||
+ | Jan (* 1958). Potřetí se 1971 provdala za herce Jana Přeučila (* 1937). Při stranických prověrkách 1970 byla vyškrtnuta | ||
+ | z KSČ. Po sňatku dcery Alexandry s Jiřím Chmelem, signatářem Charty 77, se na počátku osmdesátých let stala objektem | ||
+ | zájmu StB. Nesměla vystupovat na obrazovce a v televizi mohla zůstat už jen jako dramaturgyně, nakonec musela ze zaměstnání odejít. Po 1989 se k televizní práci pro děti v omezeném rozsahu vrátila. Několik let moderovala pořad ''Kuřátka''. Obdržela cenu Zlatý krokodýl (1980) a byla uvedena do Dvorany | ||
+ | slávy cen TýTý (1998). Zemřela na následky úrazu. Pohřbena je v Praze-Vršovicích. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' MČE 2, s. 712; ČBS, s. 189; Tomeš 1, s. 413; Fikejz 1, s. 351–352; http://www.csfd.cz (se soupisem pořadů, stav k 29. 12. 2017); http://www.fdb.cz/ (se soupisem pořadů, stav k 29. 12. 2017); Manželské recepty a trocha povídání | ||
+ | se Š. H. a Janem Přeučilem, 1998; V. Kovářík, Š. H., 2002; Š. Horáková, | ||
+ | Dvojjediná Š. H., 2007; B. Kováříková, Herecké romance – důvěrná setkání | ||
+ | s českými herci a jejich láskami, 2011, s. 123–130. | ||
+ | |||
+ | '''P:''' Divadelní ústav, Praha, dokumentace. | ||
+ | |||
+ | Zdeněk Doskočil | ||
− | |||
− | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:83- Divadelní interpret nebo herec]] | [[Kategorie:83- Divadelní interpret nebo herec]] |
Aktuální verze z 15. 2. 2021, 18:41
Štěpánka HANIČINCOVÁ | |
Narození | 30.9.1931 |
---|---|
Místo narození | Kvíčovice (u Holýšova) |
Úmrtí | 27.9.1999 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání |
83- Divadelní interpret nebo herec 82- Dramaturg, režisér nebo choreograf |
Citace | Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 180-181 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=48557 |
HANIČINCOVÁ, Štěpánka (roz. Hubáčková), * 30. 9. 1931 Kvíčovice (u Holýšova), † 27. 10. 1999 Praha, herečka, scenáristka
Otec Antonín Hubáček byl obuvníkem, matka tovární dělnicí. Mládí do 1945 prožila v Heřmanově Městci. Po rozvodu rodičů se s matkou odstěhovala do České Lípy a záhy do Děčína, kde maturovala na obchodní akademii (1950) a hrála ochotnické divadlo (titulní role, J. Kvapil: Princezna Pampeliška; Mahulena, J. Zeyer: Radúz a Mahulena; Puk, W. Shakespeare: Sen noci svatojánské). 1950–51 pracovala jako korespondentka na ministerstvu zahraničí. Od 1951 studovala herectví na DAMU, o dva roky později přešla na obor dramaturgie, který nedokončila. Po konkurzu se 1953 stala hlasatelkou a moderátorkou dětských pořadů v začínající Československé televizi. Až do osmdesátých let působila jako moderátorka, herečka, scenáristka a dramaturgyně v redakci pro děti a mládež. Pro svůj půvab, osobní kouzlo i vypravěčský talent si získala velkou popularitu u několika generací dětí. Od počátků televizního vysílání uváděla sérii pořadů, v nichž vystupovala s loutkami (medvídek Emánek, Kuťásek a Kutilka, Kačenka, později Čertík Bertík a papoušek Lórinka) a spolupracovala s herci J. Pehrem, P. Filipovskou, M. Nesvadbou, A. Stránskou aj. Účinkovala v pořadech Štěpánčiny korálky, Hrátky naší Kačky, Pohádky na přání, Pohádkový zeměpis, Pohádkové dívánky, Rozmarýnek, Pojďte se mnou za mámou, pojďte se mnou za tátou, Maminko, tatínku, dívejte se s námi, Malý televizní kabaret, Studio Kamarád aj. Jako vypravěčka a příležitostně i herečka se uplatnila v mnoha pohádkách (např. Malá mořská víla, 1966; Růžová Anička, 1968; Pohádky z tisíce a jedné noci, 1971; Divoké labutě; Modrý koberec, 1972; Sněhurka; Trávnička, 1973; O stříbrném kamínku, 1976; Budulínek Mandelinka, 1984; Bezvousák a princezna Kamila, 1994), k nimž někdy psala i scénáře. Vystupovala v prvním televizním večerníčku (Kluk a kometa, 1964). Scenáristicky připravovala seriály (Pohádkové příběhy kominíka Valenty, 1976; Příběhy modrého telefonu, 1979; Strom pohádek, 1987–88) i jednotlivé pohádky (Vodník v pivovaře, 1985; Zlatý copánek, 1988; Ahmed a Hazar, 1991).
Objevila se také na stříbrném plátně. Zahrála si v absolventských filmech J. Valáška (V ulici je starý krám, 1955) a J. Borka (Gambit, 1964). Postavy učitelek vytvořila ve snímcích určených dětem M. Vošmika (Honzíkova cesta, 1956) a J. Valáška (Kouzelný den, 1960). Na přelomu padesátých a šedesátých let hostovala v mladoboleslavském divadle (Helena, W. Shakespeare: Sen noci svatojánské) a divadle Rokoko (kabaret Bapopo). Později účinkovala v zájezdových pořadech pro děti (např. Štěpánčiny a Bertíkovy čáry máry; Pojď, budu ti povídat). Spolupracovala rovněž s rozhlasem.
S prvním manželem, hercem Petrem Haničincem (1930–2007), měla dceru Alexandru (* 1954), z druhého manželství s filmovým režisérem Janem Valáškem (1926–1968) se narodil syn Jan (* 1958). Potřetí se 1971 provdala za herce Jana Přeučila (* 1937). Při stranických prověrkách 1970 byla vyškrtnuta z KSČ. Po sňatku dcery Alexandry s Jiřím Chmelem, signatářem Charty 77, se na počátku osmdesátých let stala objektem zájmu StB. Nesměla vystupovat na obrazovce a v televizi mohla zůstat už jen jako dramaturgyně, nakonec musela ze zaměstnání odejít. Po 1989 se k televizní práci pro děti v omezeném rozsahu vrátila. Několik let moderovala pořad Kuřátka. Obdržela cenu Zlatý krokodýl (1980) a byla uvedena do Dvorany slávy cen TýTý (1998). Zemřela na následky úrazu. Pohřbena je v Praze-Vršovicích.
L: MČE 2, s. 712; ČBS, s. 189; Tomeš 1, s. 413; Fikejz 1, s. 351–352; http://www.csfd.cz (se soupisem pořadů, stav k 29. 12. 2017); http://www.fdb.cz/ (se soupisem pořadů, stav k 29. 12. 2017); Manželské recepty a trocha povídání se Š. H. a Janem Přeučilem, 1998; V. Kovářík, Š. H., 2002; Š. Horáková, Dvojjediná Š. H., 2007; B. Kováříková, Herecké romance – důvěrná setkání s českými herci a jejich láskami, 2011, s. 123–130.
P: Divadelní ústav, Praha, dokumentace.
Zdeněk Doskočil