HANIČINCOVÁ Štěpánka 30.9.1931-27.10.1999: Porovnání verzí

Z Personal
(HANIČINCOVÁ_Štěpánka_30.9.1931-27.9.1999)
 
m (Holoubková přesunul stránku HANIČINCOVÁ Štěpánka 30.9.1931-27.9.1999 na HANIČINCOVÁ Štěpánka 30.9.1931-27.10.1999 bez založení přesměrování)
 
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.)
Řádka 3: Řádka 3:
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| datum narození = 30.9.1931
 
| datum narození = 30.9.1931
| místo narození = Kvíčovice, o. Domažlice
+
| místo narození = Kvíčovice (u Holýšova)
 
| datum úmrtí = 27.9.1999
 
| datum úmrtí = 27.9.1999
 
| místo úmrtí = Praha
 
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 83- Divadelní interpret nebo herec
+
| povolání = 83- Divadelní interpret nebo herec<br />82- Dramaturg, režisér nebo choreograf
82- Dramaturg, režisér nebo choreograf
+
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Štěpánka HANIČINCOVÁ
+
| citace = Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 180-181
 +
}}
 +
'''HANIČINCOVÁ, Štěpánka''' ''(roz. Hubáčková), * 30. 9. 1931 Kvíčovice (u Holýšova), † 27. 10. 1999 Praha, herečka, scenáristka''
 +
 
 +
Otec Antonín Hubáček byl obuvníkem, matka tovární dělnicí. Mládí do 1945 prožila v  Heřmanově Městci. Po rozvodu rodičů se s matkou odstěhovala do České Lípy a záhy do Děčína, kde maturovala na obchodní akademii (1950)
 +
a  hrála ochotnické divadlo (titulní role, J. Kvapil: ''Princezna Pampeliška''; Mahulena, J. Zeyer: ''Radúz a Mahulena''; Puk,
 +
W.  Shakespeare: ''Sen noci svatojánské''). 1950–51 pracovala
 +
jako korespondentka na ministerstvu zahraničí. Od 1951 studovala herectví na DAMU, o dva roky později přešla na obor
 +
dramaturgie, který nedokončila. Po konkurzu se 1953 stala
 +
hlasatelkou a moderátorkou dětských pořadů v začínající Československé televizi. Až do osmdesátých let působila jako moderátorka, herečka, scenáristka a dramaturgyně v redakci pro děti a mládež. Pro svůj půvab, osobní kouzlo i vypravěčský talent si získala velkou popularitu u několika generací dětí. Od
 +
počátků televizního vysílání uváděla sérii pořadů, v nichž vystupovala s loutkami (medvídek Emánek, Kuťásek a Kutilka,
 +
Kačenka, později Čertík Bertík a papoušek Lórinka) a spolupracovala s herci J. Pehrem, P. Filipovskou, M. Nesvadbou,
 +
A. Stránskou aj. Účinkovala v  pořadech ''Štěpánčiny korálky'',
 +
''Hrátky naší Kačky'', ''Pohádky na přání'', ''Pohádkový zeměpis'',
 +
''Pohádkové dívánky'', ''Rozmarýnek'', ''Pojďte se mnou za mámou'',
 +
''pojďte se mnou za tátou'', ''Maminko, tatínku, dívejte se s námi'',
 +
''Malý televizní kabaret'', ''Studio Kamarád'' aj. Jako vypravěčka
 +
a  příležitostně i  herečka se uplatnila v  mnoha pohádkách
 +
(např. ''Malá mořská víla'', 1966; ''Růžová Anička'', 1968; ''Pohádky z tisíce a jedné noci'', 1971; ''Divoké labutě''; ''Modrý koberec'', 1972; ''Sněhurka''; ''Trávnička'', 1973; ''O stříbrném kamínku'', 1976; ''Budulínek Mandelinka'', 1984; ''Bezvousák a  princezna Kamila'',
 +
1994), k nimž někdy psala i scénáře. Vystupovala v prvním
 +
televizním večerníčku (''Kluk a  kometa'', 1964). Scenáristicky připravovala seriály (''Pohádkové příběhy kominíka Valenty'', 1976; ''Příběhy modrého'' ''telefonu'', 1979; ''Strom pohádek'', 1987–88) i jednotlivé pohádky (''Vodník v pivovaře'', 1985; ''Zlatý copánek'', 1988; ''Ahmed a Hazar'', 1991).
 +
 
 +
Objevila se také na stříbrném plátně. Zahrála si v absolventských filmech J. Valáška (''V ulici je starý krám'', 1955) a J. Borka
 +
(''Gambit'', 1964). Postavy učitelek vytvořila ve snímcích určených dětem M. Vošmika (''Honzíkova cesta'', 1956) a J. Valáška
 +
(''Kouzelný den'', 1960). Na přelomu padesátých a šedesátých let hostovala v  mladoboleslavském divadle (Helena, W. Shakespeare: ''Sen noci svatojánské'') a divadle Rokoko (kabaret ''Bapopo''). Později účinkovala v zájezdových pořadech pro děti (např. ''Štěpánčiny a Bertíkovy čáry máry''; ''Pojď, budu ti'' ''povídat''). Spolupracovala rovněž s rozhlasem.
 +
 
 +
S prvním manželem, hercem Petrem Haničincem (1930–2007),
 +
měla dceru Alexandru (* 1954), z druhého manželství s filmovým režisérem Janem Valáškem (1926–1968) se narodil syn
 +
Jan (* 1958). Potřetí se 1971 provdala za herce Jana Přeučila (* 1937). Při stranických prověrkách 1970 byla vyškrtnuta
 +
z KSČ. Po sňatku dcery Alexandry s Jiřím Chmelem, signatářem Charty 77, se na počátku osmdesátých let stala objektem
 +
zájmu StB. Nesměla vystupovat na obrazovce a v televizi mohla zůstat už jen jako dramaturgyně, nakonec musela ze zaměstnání odejít. Po 1989 se k televizní práci pro děti v omezeném rozsahu vrátila. Několik let moderovala pořad ''Kuřátka''. Obdržela cenu Zlatý krokodýl (1980) a byla uvedena do Dvorany
 +
slávy cen TýTý (1998). Zemřela na následky úrazu. Pohřbena je v Praze-Vršovicích. 
 +
 
 +
'''L:''' MČE 2, s. 712; ČBS, s. 189; Tomeš 1, s. 413; Fikejz 1, s. 351–352; http://www.csfd.cz (se soupisem pořadů, stav k 29. 12. 2017); http://www.fdb.cz/ (se soupisem pořadů, stav k 29. 12. 2017); Manželské recepty a trocha povídání
 +
se Š. H. a  Janem Přeučilem, 1998; V. Kovářík, Š. H., 2002; Š. Horáková,
 +
Dvojjediná Š. H., 2007; B. Kováříková, Herecké romance – důvěrná setkání
 +
s českými herci a jejich láskami, 2011, s. 123–130.
 +
 
 +
'''P:''' Divadelní ústav, Praha, dokumentace.
 +
 
 +
Zdeněk Doskočil
  
== Literatura ==
 
Tomeš I, 413;
 
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:83- Divadelní interpret nebo herec]]
 
[[Kategorie:83- Divadelní interpret nebo herec]]

Aktuální verze z 15. 2. 2021, 18:41

Štěpánka HANIČINCOVÁ
Narození 30.9.1931
Místo narození Kvíčovice (u Holýšova)
Úmrtí 27.9.1999
Místo úmrtí Praha
Povolání 83- Divadelní interpret nebo herec
82- Dramaturg, režisér nebo choreograf
Citace Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 180-181
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=48557

HANIČINCOVÁ, Štěpánka (roz. Hubáčková), * 30. 9. 1931 Kvíčovice (u Holýšova), † 27. 10. 1999 Praha, herečka, scenáristka

Otec Antonín Hubáček byl obuvníkem, matka tovární dělnicí. Mládí do 1945 prožila v Heřmanově Městci. Po rozvodu rodičů se s matkou odstěhovala do České Lípy a záhy do Děčína, kde maturovala na obchodní akademii (1950) a hrála ochotnické divadlo (titulní role, J. Kvapil: Princezna Pampeliška; Mahulena, J. Zeyer: Radúz a Mahulena; Puk, W. Shakespeare: Sen noci svatojánské). 1950–51 pracovala jako korespondentka na ministerstvu zahraničí. Od 1951 studovala herectví na DAMU, o dva roky později přešla na obor dramaturgie, který nedokončila. Po konkurzu se 1953 stala hlasatelkou a moderátorkou dětských pořadů v začínající Československé televizi. Až do osmdesátých let působila jako moderátorka, herečka, scenáristka a dramaturgyně v redakci pro děti a mládež. Pro svůj půvab, osobní kouzlo i vypravěčský talent si získala velkou popularitu u několika generací dětí. Od počátků televizního vysílání uváděla sérii pořadů, v nichž vystupovala s loutkami (medvídek Emánek, Kuťásek a Kutilka, Kačenka, později Čertík Bertík a papoušek Lórinka) a spolupracovala s herci J. Pehrem, P. Filipovskou, M. Nesvadbou, A. Stránskou aj. Účinkovala v pořadech Štěpánčiny korálky, Hrátky naší Kačky, Pohádky na přání, Pohádkový zeměpis, Pohádkové dívánky, Rozmarýnek, Pojďte se mnou za mámou, pojďte se mnou za tátou, Maminko, tatínku, dívejte se s námi, Malý televizní kabaret, Studio Kamarád aj. Jako vypravěčka a příležitostně i herečka se uplatnila v mnoha pohádkách (např. Malá mořská víla, 1966; Růžová Anička, 1968; Pohádky z tisíce a jedné noci, 1971; Divoké labutě; Modrý koberec, 1972; Sněhurka; Trávnička, 1973; O stříbrném kamínku, 1976; Budulínek Mandelinka, 1984; Bezvousák a princezna Kamila, 1994), k nimž někdy psala i scénáře. Vystupovala v prvním televizním večerníčku (Kluk a kometa, 1964). Scenáristicky připravovala seriály (Pohádkové příběhy kominíka Valenty, 1976; Příběhy modrého telefonu, 1979; Strom pohádek, 1987–88) i jednotlivé pohádky (Vodník v pivovaře, 1985; Zlatý copánek, 1988; Ahmed a Hazar, 1991).

Objevila se také na stříbrném plátně. Zahrála si v absolventských filmech J. Valáška (V ulici je starý krám, 1955) a J. Borka (Gambit, 1964). Postavy učitelek vytvořila ve snímcích určených dětem M. Vošmika (Honzíkova cesta, 1956) a J. Valáška (Kouzelný den, 1960). Na přelomu padesátých a šedesátých let hostovala v mladoboleslavském divadle (Helena, W. Shakespeare: Sen noci svatojánské) a divadle Rokoko (kabaret Bapopo). Později účinkovala v zájezdových pořadech pro děti (např. Štěpánčiny a Bertíkovy čáry máry; Pojď, budu ti povídat). Spolupracovala rovněž s rozhlasem.

S prvním manželem, hercem Petrem Haničincem (1930–2007), měla dceru Alexandru (* 1954), z druhého manželství s filmovým režisérem Janem Valáškem (1926–1968) se narodil syn Jan (* 1958). Potřetí se 1971 provdala za herce Jana Přeučila (* 1937). Při stranických prověrkách 1970 byla vyškrtnuta z KSČ. Po sňatku dcery Alexandry s Jiřím Chmelem, signatářem Charty 77, se na počátku osmdesátých let stala objektem zájmu StB. Nesměla vystupovat na obrazovce a v televizi mohla zůstat už jen jako dramaturgyně, nakonec musela ze zaměstnání odejít. Po 1989 se k televizní práci pro děti v omezeném rozsahu vrátila. Několik let moderovala pořad Kuřátka. Obdržela cenu Zlatý krokodýl (1980) a byla uvedena do Dvorany slávy cen TýTý (1998). Zemřela na následky úrazu. Pohřbena je v Praze-Vršovicích.

L: MČE 2, s. 712; ČBS, s. 189; Tomeš 1, s. 413; Fikejz 1, s. 351–352; http://www.csfd.cz (se soupisem pořadů, stav k 29. 12. 2017); http://www.fdb.cz/ (se soupisem pořadů, stav k 29. 12. 2017); Manželské recepty a trocha povídání se Š. H. a Janem Přeučilem, 1998; V. Kovářík, Š. H., 2002; Š. Horáková, Dvojjediná Š. H., 2007; B. Kováříková, Herecké romance – důvěrná setkání s českými herci a jejich láskami, 2011, s. 123–130.

P: Divadelní ústav, Praha, dokumentace.

Zdeněk Doskočil