HANUŠ František 2.4.1860-7.6.1937: Porovnání verzí
(HANUŠ_František_2.4.1860-7.7.1937) |
|||
Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 2.4.1860 | | datum narození = 2.4.1860 | ||
− | | místo narození = Lanškroun | + | | místo narození = Lanškroun (u České Třebové) |
| datum úmrtí = 7.7.1937 | | datum úmrtí = 7.7.1937 | ||
− | | místo úmrtí = Praha | + | | místo úmrtí = Praha-Hlubočepy |
− | | povolání = 31- Potravinář | + | | povolání = 31- Potravinář<br />3- Chemik nebo alchymista<br />56- Filozof<br />11- Geolog |
− | 3- Chemik nebo alchymista | + | |
− | 56- Filozof | + | |
− | 11- Geolog | + | |
− | + | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 208-209 |
+ | }} | ||
+ | '''HANUŠ, František''', ''* 2. 4. 1860 Lanškroun (u České Třebové), † 7. 6. 1937 Praha-Hlubočepy, chemik, paleontolog'' | ||
+ | |||
+ | Studoval chemii 1880–85 na české technice v Praze. Během studií byl asistentem O. Feistmantela v Mineralogicko-geologickém ústavu. Již od mládí sbíral s A. Fričem a O. P. Novákem fosilie v okolí Prahy. Krátce přispíval do ''Ottova slovníku naučného''. Po absolvování školy odešel do Ruska, kde působil jako | ||
+ | chemik v cukrovarech na Ukrajině, poté jako ředitel cukrovaru. 1908 se vrátil do Čech; žil v Českých Budějovicích, kde | ||
+ | se věnoval sbírání přírodních skel moldavitů (vltavínů), později přesídlil do Prahy. Byl autorem odborných pojednání, | ||
+ | 1919–22 spoluredigoval ''Listy cukrovarnické'', psal také filozofické stati a přispíval do periodika ''Volná myšlenka''. | ||
+ | |||
+ | Jako hmotně zajištěný se věnoval sbírání fosilií z oblasti Barrandienu (pojmenoval lokalitu Černý lom u pražských Řeporyj), kromě vlastních sběrů rovněž platil za nálezy dělníkům | ||
+ | v průmyslových lomech (podobně jako dříve J. Barrande) a vybudoval rozsáhlou vědecky uspořádanou sbírku. V širším okolí | ||
+ | Rokycan sbíral v ordovických konkrecích zvaných rokycanské | ||
+ | kuličky, ze kterých shromáždil kolekci více než patnácti tisíc | ||
+ | fosilií. Hlavní pozornost věnoval siluru a devonu, v nichž hledal v blízkém okolí Prahy, u Velké Chuchle, Řeporyj, Radotína, Hlubočep, rovněž na Berounsku u Koněprus. Nejvýznamnější byly jeho nálezy v lomu v okolí dnešního Barrandovského | ||
+ | mostu v Praze, v útesových vápencích spodního devonu (lokalita popsaná R. Kettnerem 1917 je obvykle označována jako | ||
+ | Kettnerův útes u kapličky), z něhož shromáždil osmdesát tisíc | ||
+ | exemplářů často dobře zachované fauny. H. sbírku čítající na | ||
+ | sto padesát tisíc exemplářů spodnopaleozoických zkamenělin | ||
+ | koupilo 1922 Národní muzeum v Praze, jeho pozdější sběry | ||
+ | získala pražská univerzita. O svých nálezech přednášel v přírodovědeckém sboru Národního muzea. Shromáždil patrně nejrozsáhlejší sbírku moldavitů z českých zemí, a to z budějovické | ||
+ | pánve z okolí Českých Budějovic a Vodňan i ze západní Moravy, a vydal o nich monografii. Ke konci života žil v ústraní | ||
+ | v Praze-Hlubočepech. | ||
+ | |||
+ | '''D:''' Zkoušení řepových šťáv pomocí nových usazovacích nádob, 1888; O stanovení spotřeby topící páry v prvním tělese odpařovací stanice a zároveň o novém způsobu lepšího využitkování topící páry dle soustavy A. D. Dugottier, | ||
+ | [1892]; Přístroje ke kondensaci, pohlcování neb praní par neb plynů drahou | ||
+ | šroubovitou…, 1893; Hledání boha. Přírodovědecko-filosofická studie, 1905; | ||
+ | Rozumové základy ethiky a význam její pro blaho lidí, 1906; Stát budoucnosti. „Blaho všem“, 1906; Ethika sociální, 1906; Ethika osobní, [1910]; Idea | ||
+ | Boha a duše ve světle náboženství, filosofie a vědy. Též jako úvod k mechanice | ||
+ | myšlení, [1921]; Přírodní základy logiky a vědy pojmů, b. d.; Z geologie a paleontologie. Neue Moldavitfundstätten bei B. Budweis, in: Verhandlungen | ||
+ | der k. k. Geologischen Reichsanstalt (Wien), 1909, s. 364–366; Moje sbírka | ||
+ | zkamenělin z českého Barrandienu, in: ČNM, oddíl přírodovědný 97, 1923, | ||
+ | s. 1–12, 73–84 a 103–116; O nových krinoidech (lilijicích) českého siluru | ||
+ | a devonu, in: tamtéž, s. 38–39; Pravý poklad zůstatků devonské zvířeny u Prahy, in: tamtéž 101, 1927, s. 89–96; O moldavitech čili vltavínech z Čech | ||
+ | a Moravy, in: Rozpravy ČAVU 37, 1928, č. 24. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' OSND 2/2, s. 1026; MSN 3, s. 65; Národní listy 2. 3. 1930; | ||
+ | Za Ing. F. H., in: ČNM, oddíl přírodovědný 111, 1937, s. 182–184; R. Kettner, F. H. (1860–1937), in: Čas. Mineral. Geol. 5, 1960, s. 480–481; | ||
+ | NGS, s. 708; V. Turek et al., Ztracená moře uprostřed Evropy, 2003, passim. | ||
+ | |||
+ | '''P:''' NTM, Praha, osobní fond (nezpracováno). | ||
+ | |||
+ | Pavel Vlašímský | ||
− | |||
− | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:31- Potravinář]] | [[Kategorie:31- Potravinář]] |
Verze z 20. 2. 2021, 11:49
František HANUŠ | |
Narození | 2.4.1860 |
---|---|
Místo narození | Lanškroun (u České Třebové) |
Úmrtí | 7.7.1937 |
Místo úmrtí | Praha-Hlubočepy |
Povolání |
31- Potravinář 3- Chemik nebo alchymista 56- Filozof 11- Geolog |
Citace | Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 208-209 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46877 |
HANUŠ, František, * 2. 4. 1860 Lanškroun (u České Třebové), † 7. 6. 1937 Praha-Hlubočepy, chemik, paleontolog
Studoval chemii 1880–85 na české technice v Praze. Během studií byl asistentem O. Feistmantela v Mineralogicko-geologickém ústavu. Již od mládí sbíral s A. Fričem a O. P. Novákem fosilie v okolí Prahy. Krátce přispíval do Ottova slovníku naučného. Po absolvování školy odešel do Ruska, kde působil jako chemik v cukrovarech na Ukrajině, poté jako ředitel cukrovaru. 1908 se vrátil do Čech; žil v Českých Budějovicích, kde se věnoval sbírání přírodních skel moldavitů (vltavínů), později přesídlil do Prahy. Byl autorem odborných pojednání, 1919–22 spoluredigoval Listy cukrovarnické, psal také filozofické stati a přispíval do periodika Volná myšlenka.
Jako hmotně zajištěný se věnoval sbírání fosilií z oblasti Barrandienu (pojmenoval lokalitu Černý lom u pražských Řeporyj), kromě vlastních sběrů rovněž platil za nálezy dělníkům v průmyslových lomech (podobně jako dříve J. Barrande) a vybudoval rozsáhlou vědecky uspořádanou sbírku. V širším okolí Rokycan sbíral v ordovických konkrecích zvaných rokycanské kuličky, ze kterých shromáždil kolekci více než patnácti tisíc fosilií. Hlavní pozornost věnoval siluru a devonu, v nichž hledal v blízkém okolí Prahy, u Velké Chuchle, Řeporyj, Radotína, Hlubočep, rovněž na Berounsku u Koněprus. Nejvýznamnější byly jeho nálezy v lomu v okolí dnešního Barrandovského mostu v Praze, v útesových vápencích spodního devonu (lokalita popsaná R. Kettnerem 1917 je obvykle označována jako Kettnerův útes u kapličky), z něhož shromáždil osmdesát tisíc exemplářů často dobře zachované fauny. H. sbírku čítající na sto padesát tisíc exemplářů spodnopaleozoických zkamenělin koupilo 1922 Národní muzeum v Praze, jeho pozdější sběry získala pražská univerzita. O svých nálezech přednášel v přírodovědeckém sboru Národního muzea. Shromáždil patrně nejrozsáhlejší sbírku moldavitů z českých zemí, a to z budějovické pánve z okolí Českých Budějovic a Vodňan i ze západní Moravy, a vydal o nich monografii. Ke konci života žil v ústraní v Praze-Hlubočepech.
D: Zkoušení řepových šťáv pomocí nových usazovacích nádob, 1888; O stanovení spotřeby topící páry v prvním tělese odpařovací stanice a zároveň o novém způsobu lepšího využitkování topící páry dle soustavy A. D. Dugottier, [1892]; Přístroje ke kondensaci, pohlcování neb praní par neb plynů drahou šroubovitou…, 1893; Hledání boha. Přírodovědecko-filosofická studie, 1905; Rozumové základy ethiky a význam její pro blaho lidí, 1906; Stát budoucnosti. „Blaho všem“, 1906; Ethika sociální, 1906; Ethika osobní, [1910]; Idea Boha a duše ve světle náboženství, filosofie a vědy. Též jako úvod k mechanice myšlení, [1921]; Přírodní základy logiky a vědy pojmů, b. d.; Z geologie a paleontologie. Neue Moldavitfundstätten bei B. Budweis, in: Verhandlungen der k. k. Geologischen Reichsanstalt (Wien), 1909, s. 364–366; Moje sbírka zkamenělin z českého Barrandienu, in: ČNM, oddíl přírodovědný 97, 1923, s. 1–12, 73–84 a 103–116; O nových krinoidech (lilijicích) českého siluru a devonu, in: tamtéž, s. 38–39; Pravý poklad zůstatků devonské zvířeny u Prahy, in: tamtéž 101, 1927, s. 89–96; O moldavitech čili vltavínech z Čech a Moravy, in: Rozpravy ČAVU 37, 1928, č. 24.
L: OSND 2/2, s. 1026; MSN 3, s. 65; Národní listy 2. 3. 1930; Za Ing. F. H., in: ČNM, oddíl přírodovědný 111, 1937, s. 182–184; R. Kettner, F. H. (1860–1937), in: Čas. Mineral. Geol. 5, 1960, s. 480–481; NGS, s. 708; V. Turek et al., Ztracená moře uprostřed Evropy, 2003, passim.
P: NTM, Praha, osobní fond (nezpracováno).
Pavel Vlašímský