Biografický slovník
HARTMANN Karel 6.7.1885-16.10.1944: Porovnání verzí
(HARTMANN_Karel_1900) |
|||
| Řádka 2: | Řádka 2: | ||
| jméno = Karel HARTMANN | | jméno = Karel HARTMANN | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| − | | datum narození = | + | | datum narození = 6.7.1885 |
| − | | místo narození = | + | | místo narození = Trhové Dušníky (u Příbrami) |
| − | | datum úmrtí = | + | | datum úmrtí = 16.10.1944 |
| − | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Osvětim (Polsko) |
| povolání = 72- Sportovec nebo činitel tělesné kultury | | povolání = 72- Sportovec nebo činitel tělesné kultury | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 265-266 |
| + | }} | ||
| + | '''HARTMANN, Karel''', ''* 6. 7. 1885 Trhové Dušníky (u Příbrami), † 16. 10. 1944 Osvětim (Polsko), právník, hokejista, básník'' | ||
| + | |||
| + | Pocházel z bohaté židovské příbramské obchodnické rodiny, | ||
| + | syn Maxe H. a Emilie, roz. Hammerschlagové; měl tři sourozence. Jeho prastrýcem byl básník Moritz H. (1821–1872). | ||
| + | Vyrostl v Praze, vystudoval práva na německé Karlo-Ferdinandově univerzitě (JUDr. 1911); zpočátku pracoval jako koncipient, za první světové války jako auditor u vojenského soudu ve Vídni. Poté se vrátil do Prahy, kde byl nejprve společníkem | ||
| + | v advokátní kanceláři JUDr. Roberta Kafky (bratrance spisovatele Franze K.), kterou posléze zdědil a stal se majitelem kanceláře, sídlící v Králodvorské ulici (jeho služeb využívala mj. operní pěvkyně Ema Destinnová). Zaměřoval se na obchodní | ||
| + | právo. Překládal z němčiny (mj. ''Kalich a meč'' svého prastrýce | ||
| + | Moritze H.) a byl basistou v operním souboru Národního divadla. | ||
| + | |||
| + | Hrál hokej zpočátku jako záložník, později jako levé křídlo, | ||
| + | nejprve v dresu České sportovní společnosti (ČSS) Praha; nastoupil do zápasů českých hokejistů proti Oxford Canadiens | ||
| + | 1911. Po první světové válce pokračoval v dresu ČSS i začínající reprezentace, účastnil se jak hokejového turnaje na olympiádě 1920 v Antverpách (3. místo, H. se nahrávkou podílel na jediném gólu v utkání o bronz proti Švédsku; zpětně prohlášeno i za MS), tak na ME 1921–23 (2., 1. a 3. místo). Odehrál | ||
| + | za národní tým třináct zápasů a dal v nich dvě branky. Současně stál 1922–23 jako prezident v čele Československého | ||
| + | hokejového svazu a byl viceprezidentem mezinárodní hokejové federace (tehdy LIHG). Když zanikl tým ČSS, přestoupil 1923 do Sparty Prahy, kde postupně vyměnil kariéru hráče za | ||
| + | funkcionáře. Věnoval se též sportovní žurnalistice, jako jeden | ||
| + | z prvních propagoval výchovu hokejového dorostu (sám ale | ||
| + | hrál ligu až do čtyřiceti tří let a účastnil se ještě ME 1927). | ||
| + | |||
| + | 1924 se oženil s Editou, roz. Kaufmannovou, manželé měli | ||
| + | syny, Jiřího (* 1925) a Jana (1926–2009). Konvertoval ke | ||
| + | katolické víře. Na počátku okupace neúspěšně žádal o vystěhovalecký pas. V červenci 1942 byl poslán do Terezína, kde | ||
| + | sepisoval své postřehy do dlouhé básně ''Terezínská epopej – To je ghetto'' (ed. B. Svadbová), která vyšla 2017 jako komentovaná edice a je sugestivním svědectvím o životě v ghettu. | ||
| + | S manželkou byli v říjnu 1944 zařazeni do transportu Er do | ||
| + | Osvětimi, kde byli po příjezdu zavražděni v plynové komoře. | ||
| + | Oběťmi holocaustu se stali i H. bratr Emil, rovněž právník | ||
| + | († 1942 Lodž, Polsko), a sestra Franziska, provdaná Arnsteinová († 1942 Chełmno, Polsko). Oba synové holocaust přežili | ||
| + | a po válce se usadili v USA a Francii. Od 2017 H. připomíná | ||
| + | pamětní kámen (Stolperstein) ve Šmeralově ulici 27 v Praze na | ||
| + | Letné, kde žil. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' https://www.holocaust.cz/databaze-obeti/obet/92225-karel-hartmann (stav | ||
| + | k 18. 12. 2018); F. Kolář a kol., Kdo byl kdo – naši olympionici, 1999, s. 115 | ||
| + | (bez životopisných údajů); TJ, Hokejový nadšenec a autor Terezínské epopeje, | ||
| + | in: Židovské listy, červen 2015, s. 25. | ||
| + | |||
| + | '''P:''' Archiv UK, Praha, fond Matriky Německé univerzity v Praze, inventární | ||
| + | číslo 3, Matrika doktorů německé Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze / Německé univerzity v Praze (1904–1924), s. 190. | ||
| + | |||
| + | Miloslav Martínek | ||
| + | |||
| + | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:72- Sportovec nebo činitel tělesné kultury]] | [[Kategorie:72- Sportovec nebo činitel tělesné kultury]] | ||
| − | [[Kategorie: | + | [[Kategorie:1885]] |
| + | [[Kategorie:Trhové Dušníky]] | ||
| + | [[Kategorie:1944]] | ||
| + | [[Kategorie:Osvětim]] | ||
Verze z 9. 3. 2021, 10:05
| Karel HARTMANN | |
 | |
| Narození | 6.7.1885 |
|---|---|
| Místo narození | Trhové Dušníky (u Příbrami) |
| Úmrtí | 16.10.1944 |
| Místo úmrtí | Osvětim (Polsko) |
| Povolání | 72- Sportovec nebo činitel tělesné kultury |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 265-266 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=81100 |
HARTMANN, Karel, * 6. 7. 1885 Trhové Dušníky (u Příbrami), † 16. 10. 1944 Osvětim (Polsko), právník, hokejista, básník
Pocházel z bohaté židovské příbramské obchodnické rodiny, syn Maxe H. a Emilie, roz. Hammerschlagové; měl tři sourozence. Jeho prastrýcem byl básník Moritz H. (1821–1872). Vyrostl v Praze, vystudoval práva na německé Karlo-Ferdinandově univerzitě (JUDr. 1911); zpočátku pracoval jako koncipient, za první světové války jako auditor u vojenského soudu ve Vídni. Poté se vrátil do Prahy, kde byl nejprve společníkem v advokátní kanceláři JUDr. Roberta Kafky (bratrance spisovatele Franze K.), kterou posléze zdědil a stal se majitelem kanceláře, sídlící v Králodvorské ulici (jeho služeb využívala mj. operní pěvkyně Ema Destinnová). Zaměřoval se na obchodní právo. Překládal z němčiny (mj. Kalich a meč svého prastrýce Moritze H.) a byl basistou v operním souboru Národního divadla.
Hrál hokej zpočátku jako záložník, později jako levé křídlo, nejprve v dresu České sportovní společnosti (ČSS) Praha; nastoupil do zápasů českých hokejistů proti Oxford Canadiens 1911. Po první světové válce pokračoval v dresu ČSS i začínající reprezentace, účastnil se jak hokejového turnaje na olympiádě 1920 v Antverpách (3. místo, H. se nahrávkou podílel na jediném gólu v utkání o bronz proti Švédsku; zpětně prohlášeno i za MS), tak na ME 1921–23 (2., 1. a 3. místo). Odehrál za národní tým třináct zápasů a dal v nich dvě branky. Současně stál 1922–23 jako prezident v čele Československého hokejového svazu a byl viceprezidentem mezinárodní hokejové federace (tehdy LIHG). Když zanikl tým ČSS, přestoupil 1923 do Sparty Prahy, kde postupně vyměnil kariéru hráče za funkcionáře. Věnoval se též sportovní žurnalistice, jako jeden z prvních propagoval výchovu hokejového dorostu (sám ale hrál ligu až do čtyřiceti tří let a účastnil se ještě ME 1927).
1924 se oženil s Editou, roz. Kaufmannovou, manželé měli syny, Jiřího (* 1925) a Jana (1926–2009). Konvertoval ke katolické víře. Na počátku okupace neúspěšně žádal o vystěhovalecký pas. V červenci 1942 byl poslán do Terezína, kde sepisoval své postřehy do dlouhé básně Terezínská epopej – To je ghetto (ed. B. Svadbová), která vyšla 2017 jako komentovaná edice a je sugestivním svědectvím o životě v ghettu. S manželkou byli v říjnu 1944 zařazeni do transportu Er do Osvětimi, kde byli po příjezdu zavražděni v plynové komoře. Oběťmi holocaustu se stali i H. bratr Emil, rovněž právník († 1942 Lodž, Polsko), a sestra Franziska, provdaná Arnsteinová († 1942 Chełmno, Polsko). Oba synové holocaust přežili a po válce se usadili v USA a Francii. Od 2017 H. připomíná pamětní kámen (Stolperstein) ve Šmeralově ulici 27 v Praze na Letné, kde žil.
L: https://www.holocaust.cz/databaze-obeti/obet/92225-karel-hartmann (stav k 18. 12. 2018); F. Kolář a kol., Kdo byl kdo – naši olympionici, 1999, s. 115 (bez životopisných údajů); TJ, Hokejový nadšenec a autor Terezínské epopeje, in: Židovské listy, červen 2015, s. 25.
P: Archiv UK, Praha, fond Matriky Německé univerzity v Praze, inventární číslo 3, Matrika doktorů německé Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze / Německé univerzity v Praze (1904–1924), s. 190.
Miloslav Martínek
