Biografický slovník
HARTMANN Moritz 15.10.1821-13.5.1872: Porovnání verzí
| Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = HARTMANNMOR.jpg | | obrázek = HARTMANNMOR.jpg | ||
| datum narození = 15.10.1821 | | datum narození = 15.10.1821 | ||
| − | | místo narození = | + | | místo narození = Trhové Dušníky (u Příbrami) |
| datum úmrtí = 13.5.1872 | | datum úmrtí = 13.5.1872 | ||
| − | | místo úmrtí = Vídeň ( | + | | místo úmrtí = Vídeň (Rakousko) |
| − | | povolání = 63- Spisovatel | + | | povolání = 63- Spisovatel<br />43- Významný představitel obecní správy |
| − | 43- Významný představitel obecní správy | + | |
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| + | | citace = Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 266 | ||
}} | }} | ||
| + | '''HARTMANN, Moritz''', ''* 15. 10. 1821 Trhové Dušníky (u Příbrami), † 13. 5. 1872 Vídeň (Rakousko), spisovatel, literární kritik, politik'' | ||
| − | + | Syn z kultivované židovské rodiny podnikatele Israela H. a Elisabethy, roz. Spitzové, dcery mladoboleslavského rabína. 1832 | |
| + | začal navštěvovat gymnázium v Praze, 1833–37 pokračoval na | ||
| + | piaristickém gymnáziu v Mladé Boleslavi; v té době se manifestačně distancoval od judaismu. 1838 se zapsal na medicínu | ||
| + | v Praze, záhy studia opustil. Navázal přátelství v literárních | ||
| + | kruzích, sám 1838 debutoval v časopise ''Ost und West'' Rudolfa | ||
| + | Glasera (báseň ''Der Drahtbinder''), kde publikovali i souputníci z liberálního okruhu Mladé Čechie (Jung Böhmen) Isidor | ||
| + | Heller, Friedrich Bach či pozdější H. švagr Alfred Meissner. | ||
| + | 1840 přesídlil jako vychovatel do Vídně, kde se stýkal s básníky Nikolasem Lenauem či Anastasiem Grünem. 1844 kvůli svému ostře kritickému postoji vůči politickým poměrům | ||
| + | v monarchii odešel do Paříže, poté do Lipska, kde vydal básnickou sbírku ''Kelch und Schwert'' (''Kalich a meč''), v níž vyjádřil | ||
| + | svůj hluboký vztah k Čechám jako k porobené vlasti, odvolával se přitom na její slavnou husitskou minulost. V obavách | ||
| + | před policejním sledováním odcestoval do Bruselu a Paříže, | ||
| + | 1846 se vrátil do Lipska, tam vydal sbírku ''Neuere Gedichte'' | ||
| + | (Novější básně); 1847 opět krátce pobýval v Praze. Aktivně | ||
| + | vystupoval v době revoluce 1848, zastupoval Litoměřice jako | ||
| + | poslanec německého Frankfurtského parlamentu, kde se řadil | ||
| + | k levici. Literárním plodem této politické epizody se stala satira na poměry v Rakousku ''Reimchronik des Pfaffen Maurizius'' | ||
| + | (Rýmovaná kronika faráře Maurizia, 1849). Nejtrvalejší ohlas | ||
| + | získal jeho historický román z českého prostředí ''Der Krieg um den Wald'', v němž alegoricky popsal neúspěch revoluce v příběhu selských nepokojů v okolí Příbrami. H. se zúčastnil také | ||
| + | povstání v Bádensku a nepokojů ve Vídni. Po nezdaru revoluce se obával policejního pronásledování a trestního postihu | ||
| + | a 1849 emigroval do Švýcarska, kde vznikla veršovaná idyla | ||
| + | ''Adam und Eva'' (1851). Cesty po Francii v době pařížského | ||
| + | exilu (1850–60) odráží ''Tagebuch aus Languedoc und der Provence'' (Deník z Languedocu a Provence) či sbírka bretaňských | ||
| + | lidových písní. V té době ho podporovali mecenáš, kritik | ||
| + | a překladatel François Sabatier s manželkou, rakouskou zpěvačkou Karoline Ungerovou, a filolog Saint-René Taillandier. | ||
| + | Pro domněle závadné články a povídky, jež H. psal jako korespondent listu ''Kölner Zeitung'' (část vyšla v souboru ''Erzählungen eines Unsteten'', 1858), byl v Paříži krátce vězněn. Z dalších | ||
| + | cest po Anglii, Skotsku a Irsku vzešly poutavé cestopisné prózy. Jako válečný dopisovatel z krymské války pobýval 1854/55 | ||
| + | v Turecku, od 1860 vyučoval na ženevské univerzitě literaturu, | ||
| + | o dva roky později převzal redakci stuttgartského listu ''Allgemeine Zeitung'' a poté časopisu ''Freya''. Do Rakouska se po amnestii | ||
| + | vrátil 1868, ve Vídni působil jako redaktor v ''Neue Freie Presse''; | ||
| + | dožil v Oberdöblingu (dnes Vídeň). Mnozí současníci oceňovali angažovaný náboj H. textů, pochybovali však o originalitě | ||
| + | jeho literární formy a stylu; Heinrich Heine ironicky poznamenal, že H. přitahoval všechny ženy světa vyjma devíti múz. | ||
| + | H. kompletní dílo v deseti svazcích vyšlo posmrtně, záhy však | ||
| + | upadlo v zapomnění. | ||
| + | |||
| + | '''D:''' Kelch und Schwert, Leipzig 1845 (česky jako Kalich a meč, překlad | ||
| + | K. Hartmann, 1935); Der Krieg um den Wald, Frankfurt a. M. 1850 (česky s titulem Selská rebelie, překlad E. Makovcová-Illová, 1926); Gesammelte Werke 1–10, L. Bamberger et al. (eds.), Stuttgart 1873–1874; Ausgewählte | ||
| + | Werke 1–2, O. Rommel (ed.), Wien 1910; Briefe aus dem Vormärz, O. Wittner (ed.), 1911; Briefe von M. H., R. Wolkan (ed.), Wien 1921. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' W. Neumann, M. H. Eine Biographie, Kassel 1854; nekrolog, in: Neue | ||
| + | Freie Presse 14. 5. 1872, s. 7; K. V. Hansgirg, M. H., in: MVGDB 11, | ||
| + | 1873, s. 145–169; Wurzbach 8, s. 4–11 (se soupisem díla a starší literaturou); O. Wittner, M. H.s. Leben und Werke 1–2, 1906–1907; OSN 10, | ||
| + | s. 921; H. Laß, M. H. – Entwicklungsstufen des Lebens und Gestaltwandel | ||
| + | des Werkes, Hamburg 1963; NDB 7, s. 737–738; ÖBL 2, s. 196–197; BL 1, | ||
| + | s. 544–545; BJB 1, s. 77; Literatura s hvězdou Davidovou, A. Mikulášek a kol. | ||
| + | (eds.), 1998, s. 134–136; Assimilation and Community. The Jews in Nineteenth-Century Europe, J. Frankel – S. J. Zipperstein (eds.), Cambridge 1992, | ||
| + | passim; S. Höhne, M. H.s Krieg um den Wald, in: Politik in der Heine-Zeit, | ||
| + | Köln 1998, s. 185–204; S. P. Scheichl, Zur Freundschaftskultur von Prager | ||
| + | und Wiener Juden im Vormärz. Briefe aus dem Umfeld von M. H., in: Juden | ||
| + | und jüdische Kultur im Vormärz, Bielefeld 1999, s. 165–180; Lexikon der | ||
| + | deutsch-jüdischen Literatur, A. B. Kilcher (ed.), Stuttgart 2003, s. 202–204; | ||
| + | F. Knopper, H. et le nomadisme de l’âme, in: Le déchirement, Paris 2006, | ||
| + | s. 131–152; Czeike 3, s. 66. | ||
| + | |||
| + | '''P:''' Wiener Stadt- und Landesbibliothek, Handschriftensammlung; Deutsches | ||
| + | Literaturarchiv, Marbach; Kestner Museum, Hannover. | ||
| + | |||
| + | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/records/a0a10a6a-b20e-4662-91c0-7c23aa8f087c Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
| + | |||
| + | Štěpán Zbytovský, Marie Makariusová | ||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
| Řádka 19: | Řádka 78: | ||
[[Kategorie:1821]] | [[Kategorie:1821]] | ||
| − | [[Kategorie: | + | [[Kategorie:Trhové Dušníky]] |
[[Kategorie:1872]] | [[Kategorie:1872]] | ||
[[Kategorie:Vídeň]] | [[Kategorie:Vídeň]] | ||
Aktuální verze z 9. 3. 2021, 10:11
| Moritz HARTMANN | |
 | |
| Narození | 15.10.1821 |
|---|---|
| Místo narození | Trhové Dušníky (u Příbrami) |
| Úmrtí | 13.5.1872 |
| Místo úmrtí | Vídeň (Rakousko) |
| Povolání |
63- Spisovatel 43- Významný představitel obecní správy |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 266 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46933 |
HARTMANN, Moritz, * 15. 10. 1821 Trhové Dušníky (u Příbrami), † 13. 5. 1872 Vídeň (Rakousko), spisovatel, literární kritik, politik
Syn z kultivované židovské rodiny podnikatele Israela H. a Elisabethy, roz. Spitzové, dcery mladoboleslavského rabína. 1832 začal navštěvovat gymnázium v Praze, 1833–37 pokračoval na piaristickém gymnáziu v Mladé Boleslavi; v té době se manifestačně distancoval od judaismu. 1838 se zapsal na medicínu v Praze, záhy studia opustil. Navázal přátelství v literárních kruzích, sám 1838 debutoval v časopise Ost und West Rudolfa Glasera (báseň Der Drahtbinder), kde publikovali i souputníci z liberálního okruhu Mladé Čechie (Jung Böhmen) Isidor Heller, Friedrich Bach či pozdější H. švagr Alfred Meissner. 1840 přesídlil jako vychovatel do Vídně, kde se stýkal s básníky Nikolasem Lenauem či Anastasiem Grünem. 1844 kvůli svému ostře kritickému postoji vůči politickým poměrům v monarchii odešel do Paříže, poté do Lipska, kde vydal básnickou sbírku Kelch und Schwert (Kalich a meč), v níž vyjádřil svůj hluboký vztah k Čechám jako k porobené vlasti, odvolával se přitom na její slavnou husitskou minulost. V obavách před policejním sledováním odcestoval do Bruselu a Paříže, 1846 se vrátil do Lipska, tam vydal sbírku Neuere Gedichte (Novější básně); 1847 opět krátce pobýval v Praze. Aktivně vystupoval v době revoluce 1848, zastupoval Litoměřice jako poslanec německého Frankfurtského parlamentu, kde se řadil k levici. Literárním plodem této politické epizody se stala satira na poměry v Rakousku Reimchronik des Pfaffen Maurizius (Rýmovaná kronika faráře Maurizia, 1849). Nejtrvalejší ohlas získal jeho historický román z českého prostředí Der Krieg um den Wald, v němž alegoricky popsal neúspěch revoluce v příběhu selských nepokojů v okolí Příbrami. H. se zúčastnil také povstání v Bádensku a nepokojů ve Vídni. Po nezdaru revoluce se obával policejního pronásledování a trestního postihu a 1849 emigroval do Švýcarska, kde vznikla veršovaná idyla Adam und Eva (1851). Cesty po Francii v době pařížského exilu (1850–60) odráží Tagebuch aus Languedoc und der Provence (Deník z Languedocu a Provence) či sbírka bretaňských lidových písní. V té době ho podporovali mecenáš, kritik a překladatel François Sabatier s manželkou, rakouskou zpěvačkou Karoline Ungerovou, a filolog Saint-René Taillandier. Pro domněle závadné články a povídky, jež H. psal jako korespondent listu Kölner Zeitung (část vyšla v souboru Erzählungen eines Unsteten, 1858), byl v Paříži krátce vězněn. Z dalších cest po Anglii, Skotsku a Irsku vzešly poutavé cestopisné prózy. Jako válečný dopisovatel z krymské války pobýval 1854/55 v Turecku, od 1860 vyučoval na ženevské univerzitě literaturu, o dva roky později převzal redakci stuttgartského listu Allgemeine Zeitung a poté časopisu Freya. Do Rakouska se po amnestii vrátil 1868, ve Vídni působil jako redaktor v Neue Freie Presse; dožil v Oberdöblingu (dnes Vídeň). Mnozí současníci oceňovali angažovaný náboj H. textů, pochybovali však o originalitě jeho literární formy a stylu; Heinrich Heine ironicky poznamenal, že H. přitahoval všechny ženy světa vyjma devíti múz. H. kompletní dílo v deseti svazcích vyšlo posmrtně, záhy však upadlo v zapomnění.
D: Kelch und Schwert, Leipzig 1845 (česky jako Kalich a meč, překlad K. Hartmann, 1935); Der Krieg um den Wald, Frankfurt a. M. 1850 (česky s titulem Selská rebelie, překlad E. Makovcová-Illová, 1926); Gesammelte Werke 1–10, L. Bamberger et al. (eds.), Stuttgart 1873–1874; Ausgewählte Werke 1–2, O. Rommel (ed.), Wien 1910; Briefe aus dem Vormärz, O. Wittner (ed.), 1911; Briefe von M. H., R. Wolkan (ed.), Wien 1921.
L: W. Neumann, M. H. Eine Biographie, Kassel 1854; nekrolog, in: Neue Freie Presse 14. 5. 1872, s. 7; K. V. Hansgirg, M. H., in: MVGDB 11, 1873, s. 145–169; Wurzbach 8, s. 4–11 (se soupisem díla a starší literaturou); O. Wittner, M. H.s. Leben und Werke 1–2, 1906–1907; OSN 10, s. 921; H. Laß, M. H. – Entwicklungsstufen des Lebens und Gestaltwandel des Werkes, Hamburg 1963; NDB 7, s. 737–738; ÖBL 2, s. 196–197; BL 1, s. 544–545; BJB 1, s. 77; Literatura s hvězdou Davidovou, A. Mikulášek a kol. (eds.), 1998, s. 134–136; Assimilation and Community. The Jews in Nineteenth-Century Europe, J. Frankel – S. J. Zipperstein (eds.), Cambridge 1992, passim; S. Höhne, M. H.s Krieg um den Wald, in: Politik in der Heine-Zeit, Köln 1998, s. 185–204; S. P. Scheichl, Zur Freundschaftskultur von Prager und Wiener Juden im Vormärz. Briefe aus dem Umfeld von M. H., in: Juden und jüdische Kultur im Vormärz, Bielefeld 1999, s. 165–180; Lexikon der deutsch-jüdischen Literatur, A. B. Kilcher (ed.), Stuttgart 2003, s. 202–204; F. Knopper, H. et le nomadisme de l’âme, in: Le déchirement, Paris 2006, s. 131–152; Czeike 3, s. 66.
P: Wiener Stadt- und Landesbibliothek, Handschriftensammlung; Deutsches Literaturarchiv, Marbach; Kestner Museum, Hannover.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Štěpán Zbytovský, Marie Makariusová
