Biografický slovník
HAUER Václav 17.2.1860-7.12.1942: Porovnání verzí
(HAUER_Václav_17.2.1860-7.12.1942) |
|||
| Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 17.2.1860 | | datum narození = 17.2.1860 | ||
| − | | místo narození = | + | | místo narození = Křimice (Plzeň) |
| datum úmrtí = 7.12.1942 | | datum úmrtí = 7.12.1942 | ||
| − | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Opava |
| − | | povolání = 63- Spisovatel | + | | povolání = 63- Spisovatel<br />61- Pedagog<br />68- Redaktor nebo žurnalista |
| − | 61- Pedagog | + | |
| − | 68- Redaktor nebo žurnalista | + | |
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 298-299 |
| + | }} | ||
| + | '''HAUER, Václav''', ''* 17. 2. 1860 Křimice (Plzeň), † 7. 12. 1942 Opava, pedagog, vlastivědný pracovník'' | ||
| + | |||
| + | Narodil se v rodině kovářského mistra Jiřího H. (1823–1906) | ||
| + | a jeho druhé manželky Josefy (1826–1872), roz. Říhové. Maturoval 1881 na vyšším reálném gymnáziu v Plzni, vystudoval | ||
| + | češtinu a klasickou filologii na Filozofické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze; 1887 získal způsobilost pro výuku latiny a řečtiny na nižším a češtiny na vyšším gymnáziu. | ||
| + | Po krátkém působení na gymnáziu v Uherském Hradišti byl | ||
| + | 1888 přeložen na gymnázium v Opavě. Zde setrval do 1926, | ||
| + | kdy odešel na vlastní žádost do důchodu. 1921–34 byl pověřen správou Slezského zemského archivu, později Zemského archivu v Opavě, kterou neopustil ani po mnichovském | ||
| + | záboru 1938. Byl pohřben na opavském Městském hřbitově; | ||
| + | v centru města se nachází H. ulice. | ||
| + | |||
| + | H. byl přední osobností českého národního hnutí na Opavsku. Stal se aktivním členem mnoha českých spolků; působil | ||
| + | v Sokole, ve Spolku pro zakládání knihoven a v Matici opavské, jejímž předsedou byl 1904–12 a 1918–19. Připravil řadu | ||
| + | přednášek s vlastivědným, literárním, hospodářským a jiným | ||
| + | zaměřením, podílel se na organizaci kulturních akcí a zakládání českých škol. Od 1895 redigoval ''Věstník Matice opavské'', pro | ||
| + | nějž dokázal získat okruh erudovaných přispěvatelů (např. Josef Zukal, Jan Kapras). 1906 se ujal kurátorské funkce v ''Opavském Týdenníku'' a snažil se zachovat jeho vydávání. | ||
| + | |||
| + | H. přispěl k rozvoji vědecké práce ve Slezsku. Publikoval studie věnované opavskému nářečí (např. ''Příspěvky k dialektu'' | ||
| + | ''na Opavsku'', 1902; ''Hrstka frází a slov z dialektu na Opavsku'', | ||
| + | 1906). V souladu se záměrem Matice opavské se zasloužil | ||
| + | o rozšíření národopisné sbírky a upřel pozornost k vývoji lidových staveb (''Selský statek ve Slezsku'', 1894; ''Názvosloví lidových staveb slezských'', 1900). Přední místo v jeho díle zaujaly | ||
| + | historické práce, kterými chtěl posílit české národní vědomí ve Slezsku. Studoval hospodářský vývoj Opavska v 17. století | ||
| + | (''Výnos panství klimkovského r. 1618'', 1912; ''Hospodářská ruina selského stavu v knížectví Opavském za třicetileté války'', 1924); | ||
| + | zabýval se osudy významných osobností českého národního | ||
| + | hnutí na Opavsku (např. ''Jan Zacpal, první český novinář slezský a národní buditel'', 1924; ''Josef Zukal'', 1930) a utvářením | ||
| + | nejdůležitějších českých institucí ve Slezsku – Matice opavské a českého matičního gymnázia v Opavě, na jejichž rozvoji se významně podílel ''(Matice Opavská od svého založení do 2. března 1902. K 25. jubileu'', 1902; ''Dvacet pět let českého gymnasia v Opavě'', 1908). K posílení českého etnika měla sloužit také ''Dějepisná čítanka pro lid slezský'' (1906, s J. Pospíšilem). | ||
| + | H. publikoval ve ''Věstníku Matice opavské'', ''Českém lidu'', ''Opavském Týdenníku'', ''Programech českého gymnasia v Opavě'' aj. | ||
| + | |||
| + | 1890 v Sušici uzavřel sňatek s Růženou, roz. Seidlovou | ||
| + | (1867–1942). V manželství se narodili synové Václav Alex H. | ||
| + | (* 1891) a Bohumír H. (1898–1926). První byl inženýrem | ||
| + | u Báňské a hutní společnosti a bojoval v československých | ||
| + | legiích v Rusku, druhý syn pracoval v uničovské pobočce Pozemkového ústavu v Olomouci. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' KSN 5, s. 49; OSN 10, s. 957; Slezsko 3, s. 48–49 (se soupisem díla); | ||
| + | V. Ficek, V. H., in: Slezský sborník 43, 1945, č. 1, s. 60–71 (se soupisem | ||
| + | díla); Ficek 2, s. 45–46 (se soupisem díla); L. Dokoupil – M. Myška – J. Svoboda a kol., Kulturněhistorická encyklopedie Slezska a severovýchodní Moravy 1, 2005, s. 285–286; L. Dokoupil, Hořký konec „Opavského Týdenníku“, | ||
| + | in: Sborník prací Filozofické fakulty Ostravské univerzity – Historie, sv. 16, | ||
| + | 2009, s. 57–68; K. Rodan, Neslavně slavné narozeniny páně H., in: Slezský | ||
| + | sborník 113, 2015, č. 2, s. 389–393; http://www.opava-city.cz/cs/hauer-vaclav (stav k 13. 4. 2018). | ||
| + | |||
| + | '''P:''' SOA, Plzeň, Sbírka matrik západních Čech, matrika nar. řkt. f. ú. Vejprnice 16 (místo Křimice), 1852–1887, f. 56; ZA, Opava, Pozůstalost V. H. | ||
| + | (1867–1942); Matice opavská v Opavě. | ||
| + | |||
| + | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/records/6ae0c8cf-1a4d-4f3b-810e-27c892299ecc Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
| + | |||
| + | Lumír Dokoupil | ||
| + | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:63- Spisovatel]] | [[Kategorie:63- Spisovatel]] | ||
| Řádka 18: | Řádka 65: | ||
[[Kategorie:1860]] | [[Kategorie:1860]] | ||
| + | [[Kategorie:Křimice]] | ||
[[Kategorie:1942]] | [[Kategorie:1942]] | ||
| + | [[Kategorie:Opava]] | ||
Aktuální verze z 15. 3. 2021, 21:00
| Václav HAUER | |
 | |
| Narození | 17.2.1860 |
|---|---|
| Místo narození | Křimice (Plzeň) |
| Úmrtí | 7.12.1942 |
| Místo úmrtí | Opava |
| Povolání |
63- Spisovatel 61- Pedagog 68- Redaktor nebo žurnalista |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 298-299 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46983 |
HAUER, Václav, * 17. 2. 1860 Křimice (Plzeň), † 7. 12. 1942 Opava, pedagog, vlastivědný pracovník
Narodil se v rodině kovářského mistra Jiřího H. (1823–1906) a jeho druhé manželky Josefy (1826–1872), roz. Říhové. Maturoval 1881 na vyšším reálném gymnáziu v Plzni, vystudoval češtinu a klasickou filologii na Filozofické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze; 1887 získal způsobilost pro výuku latiny a řečtiny na nižším a češtiny na vyšším gymnáziu. Po krátkém působení na gymnáziu v Uherském Hradišti byl 1888 přeložen na gymnázium v Opavě. Zde setrval do 1926, kdy odešel na vlastní žádost do důchodu. 1921–34 byl pověřen správou Slezského zemského archivu, později Zemského archivu v Opavě, kterou neopustil ani po mnichovském záboru 1938. Byl pohřben na opavském Městském hřbitově; v centru města se nachází H. ulice.
H. byl přední osobností českého národního hnutí na Opavsku. Stal se aktivním členem mnoha českých spolků; působil v Sokole, ve Spolku pro zakládání knihoven a v Matici opavské, jejímž předsedou byl 1904–12 a 1918–19. Připravil řadu přednášek s vlastivědným, literárním, hospodářským a jiným zaměřením, podílel se na organizaci kulturních akcí a zakládání českých škol. Od 1895 redigoval Věstník Matice opavské, pro nějž dokázal získat okruh erudovaných přispěvatelů (např. Josef Zukal, Jan Kapras). 1906 se ujal kurátorské funkce v Opavském Týdenníku a snažil se zachovat jeho vydávání.
H. přispěl k rozvoji vědecké práce ve Slezsku. Publikoval studie věnované opavskému nářečí (např. Příspěvky k dialektu na Opavsku, 1902; Hrstka frází a slov z dialektu na Opavsku, 1906). V souladu se záměrem Matice opavské se zasloužil o rozšíření národopisné sbírky a upřel pozornost k vývoji lidových staveb (Selský statek ve Slezsku, 1894; Názvosloví lidových staveb slezských, 1900). Přední místo v jeho díle zaujaly historické práce, kterými chtěl posílit české národní vědomí ve Slezsku. Studoval hospodářský vývoj Opavska v 17. století (Výnos panství klimkovského r. 1618, 1912; Hospodářská ruina selského stavu v knížectví Opavském za třicetileté války, 1924); zabýval se osudy významných osobností českého národního hnutí na Opavsku (např. Jan Zacpal, první český novinář slezský a národní buditel, 1924; Josef Zukal, 1930) a utvářením nejdůležitějších českých institucí ve Slezsku – Matice opavské a českého matičního gymnázia v Opavě, na jejichž rozvoji se významně podílel (Matice Opavská od svého založení do 2. března 1902. K 25. jubileu, 1902; Dvacet pět let českého gymnasia v Opavě, 1908). K posílení českého etnika měla sloužit také Dějepisná čítanka pro lid slezský (1906, s J. Pospíšilem). H. publikoval ve Věstníku Matice opavské, Českém lidu, Opavském Týdenníku, Programech českého gymnasia v Opavě aj.
1890 v Sušici uzavřel sňatek s Růženou, roz. Seidlovou (1867–1942). V manželství se narodili synové Václav Alex H. (* 1891) a Bohumír H. (1898–1926). První byl inženýrem u Báňské a hutní společnosti a bojoval v československých legiích v Rusku, druhý syn pracoval v uničovské pobočce Pozemkového ústavu v Olomouci.
L: KSN 5, s. 49; OSN 10, s. 957; Slezsko 3, s. 48–49 (se soupisem díla); V. Ficek, V. H., in: Slezský sborník 43, 1945, č. 1, s. 60–71 (se soupisem díla); Ficek 2, s. 45–46 (se soupisem díla); L. Dokoupil – M. Myška – J. Svoboda a kol., Kulturněhistorická encyklopedie Slezska a severovýchodní Moravy 1, 2005, s. 285–286; L. Dokoupil, Hořký konec „Opavského Týdenníku“, in: Sborník prací Filozofické fakulty Ostravské univerzity – Historie, sv. 16, 2009, s. 57–68; K. Rodan, Neslavně slavné narozeniny páně H., in: Slezský sborník 113, 2015, č. 2, s. 389–393; http://www.opava-city.cz/cs/hauer-vaclav (stav k 13. 4. 2018).
P: SOA, Plzeň, Sbírka matrik západních Čech, matrika nar. řkt. f. ú. Vejprnice 16 (místo Křimice), 1852–1887, f. 56; ZA, Opava, Pozůstalost V. H. (1867–1942); Matice opavská v Opavě.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Lumír Dokoupil
